IKAR CZIKAR CZ

Náměsíčná (Jiří Růžička)6.10.2011
 

Veronice komplikuje život náměsíčnost. Těžko shání chlapa, který by byl ochoten překousnout její noční řádění. Proto se snaží svého kostlivce ve skříni tajit. Tím si ovšem zadělává na další potíže.
4
 počet hodnocení: 14
přečtené 17243, Komentáře 25

 

Poslední dobou mi na pacientech nejvíc imponuje, že mají větší strach než já. Zrovna prohlížím zuby psychiatrovi z naší kliniky. Expert na bedny všeho druhu se mi tu klepe v křesle jako stará ždímačka. Přitom je u mě jenom na preventivní prohlídce.

„Můžete se uklidnit, pane doktore. Vaše zuby vypadají opravdu dobře,“ snažím se zmírnit jeho nervozitu, ale efektu dosahuji zcela opačného.

Vyplivne mi ruku, vytáhne z kapsy nějaké prášky a rychle je spolyká. Inu, kdo s čím zachází...

„Kdyby se lidi dokázali uklidnit na povel, tak jsem jako psychiatr bez práce,“ odvětí ještě, než se plně poddá účinné látce tablet.

„Bez kazu. I krčky máte v pořádku,“ hlásím slavnostně, ale jeho to už moc nezajímá. Sedne si na křeslo jako na pohovku a zadívá se mi dlouze do očí. Skrz jeho rohovky vidím až do drogového doupěte, kterým si podmaňuje pacienty. Zmocňuje se ho euforie.

„Děkuji vám, krásná vílo,“ osloví mě sametovým hlasem. „Smím prosit?“

Nechápavě se rozhlédnu, abych se pro jistotu přesvědčila, že v ordinaci nemám taneční parket, a položím mu zásadní otázku: „Vy tady chcete tančit?“

„Neslyšíte hudbu? Tak to mi už zabraly prášky,“ raduje se psychiatr.

Právě v ten okamžik mě to trklo: Tenhle člověk by mi mohl pomoct.

„Pane doktore, vy byste mi možná mohl poradit,“ opatrně ho oťukávám.

„Chcete taky prášek?“

„Jsem náměsíčná.“

„Tak to vám nezávidím,“ uleví si s lehkou přezíravostí, ale mě tím neodradí.

„Chlapi se mě v noci bojí. Život mám kvůli tomu v troskách.“

Psychiatr se zamyslí: „Měl jsem jednu pacientku, která trpěla náměsíčností. Zkoušela všechno, hypnózu i psychofarmaka, ale marně.“

„Klidně na mně vyzkoušejte i vodoléčbu a elektrošoky. Účet za vodu a elektřinu samozřejmě zaplatím,“ spontánně vyhrknu.

Psychiatr zvedne ruku, aby mě utišil, a pokračuje: „Pak jí někdo poradil, ať přestane pít alkohol, a najednou bylo po problémech.“

Rozzářím se jako novoroční ohňostroj: „Alkohol! Že mě to hned nenapadlo. Díky!“

„Není zač,“ odvětí omámený psychiatr a svalí se zpátky do křesla.

 

Máma vždycky říkala, že dobrýho člověka si štěstí snáz najde. Já tomu věřím, i když to v jejím případě neplatilo, protože zemřela dost mladá. Dělám dobrý skutky. Sázím kytky před domem. Převádím starý lidi přes vozovku, i když nechtějí. A dneska chci adoptovat dítě na dálku. Je mi jedno, z jaký země, hlavně aby to byla dálka dostatečně veliká.

Sedím doma u svého notebooku a prohlížím si internetovou stránku společnosti, která nabízí adopci na dálku. Nemůžu se ubránit dojmu, že vypadá skoro jako nějaký internetový obchod. Dětmi je zásobena slušně, to se musí uznat. Asi bych měla úplně jiné starosti, kdybych taky žila někde v Asii nebo v Africe. Náměsíčnost vedle hladu vypadá jako malichernost.

Nahodile kliknu na jednoho uličníka. Načítá se obrázek patnáctiletého chlapce Samuela z Keni. Toho beru.

„Vítej doma, synu!“ zvolám, najedu na něj myší a dám ho do košíku.

Nalévám si své oblíbené víno, abych mohla tak důležitou událost zapít, ale pak si vzpomenu na psychiatrova slova a včas se zarazím.

Svou poslední radost v životě liji trychtýřem zpátky do lahve. Funguje to, ráno se probouzím ve své posteli jako každý normální člověk.

 

I když je můj otec František pořádný, nemůžu se u něj doma zbavit pocitu, že má na všem centimetrovou vrstvu prachu. Asi to bude tím, že se v jeho malinkatém bytě dlouhé roky nic nezměnilo. Přinesla jsem mu vyprané prádlo, aby nebyl na všechno sám.

„Bílou košili donesu příště, ještě jsem ji nestačila vyžehlit,“ hlásím, když před něj na stůl vykládám obsah celé tašky.

„Nevadí. Policejní ples je až za půl roku,“ mávne rukou.

Popíjíme spolu kávu.

„Zjistila jsem, že ta moje náměsíčnost souvisí s alkoholem. Večer jsem si nedala skleničku a nic,“ vylévám si srdce.

„Ale zas ten absťák, co?“ dráždí mě otec.

„Vínko je sice dobrý, ale já nechci skončit jako máma.“

Všimnu si uniformy dopravního policisty, která visí na ramínku za klíč u skříně. Je trochu nakřivo.

„Že tys byl zase venku v uniformě?“ obořím se na tátu.

„Jenom jsem si ji doma zkoušel,“ brání se vehementně. Už jenom pomyšlení na stejnokroj mu vhání do krve endorfiny. Přivře oči a zasní se: „Ale to pokušení si znovu stoupnout na křižovatku...“

„Ať tě to ani nenapadne!“ křiknu na něj, až se lekne. „Jsi v důchodu! Ty řídit dopravu nesmíš!“

Můj otec vždycky miloval svou práci dopravního policisty. S odchodem do penze se ještě nedokázal smířit, i když je na odpočinku už hezkou řádku let. Uniforma mu přirostla k srdci jako kardiostimulátor. Vlastně mám obavy o jeho duševní zdraví.

 

Vyšla jsem si s ním do supermarketu, abych mu trochu pomohla s nákupem. Dává do vozíku dvě zlevněná kuřata se zítřejším datem spotřeby.

„To sníš?“ ptám se ho trochu vyčítavě.

„Přece jim to tu nenechám za takovou cenu.“

Obejde dvě důchodkyně, které se perou o poslední kus sýru v akci, a naloží hromadu zlevněných jogurtů.

Prohlížím si je: „Mají dnešní datum spotřeby!“

„Snad si taky ňákej vezmeš, ne?“ upne na mě zrak.

„Když mně jogurt moc nechutná,“ marně se bráním psychickému tlaku.

Otec mi mává před nosem reklamním letákem: „Kdo nasbírá nejvíc víček od jogurtů, vyhrává pětiminutový nákup zdarma!“ Má radost jako dítě.

Vždycky když narazí na nějakou spotřebitelskou soutěž, ztratí soudnost i pud sebezáchovy, zavrhne olympijské heslo a myslí jenom na vítězství. Nemá cenu mu soutěž rozmlouvat, můžu ji akorát využít.

„Mám návrh,“ oznámím mu za pokladnou. „Já ti pomůžu sbírat víčka a ty mi slíbíš, že už nevyjdeš ven v uniformě. Platí?“

Otec se zamyslí. V hlavě mu to šrotí jako v orloji. Jen nerad nakonec přikývne: „Platí.“

Kapitola 2-2 z 16
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Leeashka10.5.2015
 

Za sebe dávám palec nahoru. Moc se mi to líbilo. Nechybí tomu to, co spousta autorů zatím postrádá - a to vypichování těch drobných detailů, které se nám stávají všem, ale při psaní na ně často zapomínáme. Příběh pak působí příliš obecně. Díky za tak milou změnu! Text krásně plyne, zápletka je tu dostatečným hnacím motorem, navíc je to vtipné... Co víc dodat? Snad jen některá přirovnání mi přišla trochu šroubovaná a hned ze začátku jich bylo dost na malé ploše. Jinak asi vše.
Přeji hodně radosti z dalšího psaní!

Jirka10.5.2015
 

Děkuju! Je to od Vás milé. A příště budu s přirovnáváním šetřit.

Kateřina26.8.2013
 

Vaše povídka \"Náměsíčná\" mně nadchla - velmi svěží a čtivá. Bavila jsem se!

Jiří Růžička26.8.2013
 

Mě zase nadchl Váš komentář:-) Moc děkuju!

Monika Richterová21.5.2012
 

Právě jsem dočetla povídku Náměsíčná a musím říct, že je to první text na mamtalentu, který jsem přečetla celý. Narazila jsem na něj náhodou a jsem za to ráda. Tak dobře jsem se už dlouho nepobavila. Vymýšlíte skvělá přirovnání :-) David se mi zdá jako postava maličko plochý, ale tatínek a Anděla to dotahují. Celkově skvělá povídka. Ať se daří i v budoucnu :-)

Jiří Růžička21.5.2012
 

Děkuju. A Davidovi to vyřídím:-) Napsal jsem ještě jednu Náměsíčnou, dost jinou, je to scénář. Tam už má David charakter trochu posílený.

Oľga Kohútiková20.2.2012
 

Milý Jirko,
až sa za to hanbím, že som na prvom mieste, lenže akonáhle pridám niečo nové sem na portál, zároveň to zverejním aj na FB a tým pádom ma číta oveľa viacej ľudí, ako TU prítomných... Chcem, aby ma ľudia čítali, možno sa komusi môj štýl zapáči. Preto ten nápad s FB. Neboj sa, nie je to ani lepšia kvalita mojej tvorby... ani podfuk... Aj tak chcem s tým \"čosi\" spraviť, aby som nesvietila na samom vrchu... Nechcem tam byť, je mi trápne voči ostatným...

Každú chvíľu mi má vyjsť kniha \"Abeceda pre radosť\" a potom to zmažem a tým pádom klesnem v poradí...

Nech sa Ti darí... Prajem pekný deň... OK


Jiří Růžička21.2.2012
 

Milá Ol\'go,
nemáš důvod stydět se za úspěch. Ke knížce z celého srdce blahopřeju. To je paráda. Ať se daří i Tobě.

Oľga Kohútiková18.2.2012
 

Milý Jirko,

máš veľký talent, a preto píš... Veľmi dobré čítanie.
Nesiaham Ti ani pod členky.
Ak by si mal náhodou chuť prečítať si moje výtvory... potešíš ma. Ďakujem.

Prajem Ti veľa úspechov a nech sa Ti darí nielen v tejto súťaži. OK

Jiří Růžička20.2.2012
 

Ahoj, Oľgo,
děkuju za vzkaz i za přání. Od nejčtenější autorky to těší dvojnásob. Přeju Ti totéž. Ať nám slouží klávesnice, zrak i všechno ostatní:-)

Veronika27.1.2012
 

Skvělé, svižné čtení. Moc jsem se pobavila :)

Jiří Růžička27.1.2012
 

A vy jste mě zase potěšila. Děkuju!

Lýdia J.7.1.2012
 

Jiří, dnes som prečítala Námesačnú. Zasa som sa skvelo pobavila, ďakujem. Iba škoda, že toho nie je viac.:)

P.S. 14. stránka - V koutě pozná Lenčinu tašku. Bere ji do ruky. Prečo Lenčinu, niečo mi ušlo?

Jiří Růžička7.1.2012
 

Pobavit, o to mi jde především:-) Moc děkuju.
P. S. Lenčina taška je moje chyba, zůstala tam z předcházející verze. Správně má být \"mou tašku\". Už to opravuju. Díky za upozornění. Ať se vám daří!

Hanka Hindráková26.10.2011
 

Vtipné a svižné čtení, stejně jako u Vašeho deníku Na Ocet. Dávám pět hvězdiček.

Jiří Růžička26.10.2011
 

To je od vás hezké. Díky.

Alina19.10.2011
 

V téhle povídce mi humorný styl psaní tak trochu připomíná povídky paní Frýbové, psané s podobně lehkým nadhledem:)
Už jsem to tu jednou psala, Danielo, líbí se mi ten švih, se kterým píšete a ráda si přečtu pokračování...:)))

Daniela19.10.2011
 

Díky za přízeň! Náměsíčná bude pokračovat (aspoň doufám) do neděle.

Pavlíková Růženka19.10.2011
 

teda, to je ale paráda, to se budu muset vrátit na začátek! Četla sem uš váš deníček, máte tam koment ot mího altera:D
Mislím si, že budete vibrána k vidání románu a moc vám to přeju:D

Daniela19.10.2011
 

Stokrát díky a ještě jednou k tomu:-)

Martina11.10.2011
 

Pěkné, ovšem nijak nevybočující, nevzbuzující ve mně žádné dojmy, už ani nevím, o co šlo. Ničím výjimečné.

Daniela11.10.2011
 

I tak děkuju. Jen podotýkám, že zatím jsou venku jen čtyři stránky.

Pavel Hort9.10.2011
 

Danielo, přečetl jsem dnes obě Vaše kapitoly a musím s potěšením konstatovat, že jsem se ani jednou nenudil. :) Píšete svižně, uvěřitelně, dialogy jsou dle mého názoru bravůrně zmáknuté a párkrát jsem se upřímně zasmál. Určitě se ještě vrátím na další pokračování!

Mějte se hezky, ať Vám to píše!
Pavel

Daniela9.10.2011
 

Pavle, moc Vám děkuju. A doufám, že se nebudete nudit i u dalších stránek.

Daniela6.10.2011
 

Postupně budu přidávat další části. Hezký den!

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Jiří Růžička

O mně

Novelu Na ocet jsem původně psal pod přezdívkou Daniela.

Moje nej
Jiří Růžička:

Scénáře, novely a texty z šuplíku
novela Na ocet

Novinářské kachny se zelím:

TrikyLeaks

Posluchači s láskou:

audiokniha na YouTube

Písničky:

Prokrastin
Vodník
Zanořený v moři

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •