IKAR CZIKAR CZ

Mým nakladatelům a králi Ubu Celkový počet komentářů: 19
 

 

Dnes má slovo autor ALEŠ BESEDA.

 

Mým nakladatelům a králi Ubu

 

Musím se přiznat, že o psaní jsem před lety začal přemýšlet jen jako o způsobu, jak si přivydělat. Ta myšlenka ve mně uzrávala dlouho, neměl jsem představu, o čem bych asi tak psal a když jsem ji pak poněkud mlhavou získal, stejně se to zvrtlo jinam. Ale to je nakonec jedno, hlavní je, že původní motivace se ukázala jako velice naivní. Jenže tak je to přece vždycky. Člověk si stvoří nějakou představu, a když se odhodlá ji proměnit v realitu, zjistí, že všechno je jinak. Jde o způsob poznání. Stojí na něm i celá věda. Učíme se tak.

 

Začal jsem psát v roce 2009 a v roce 2013 s tím prozatím skončil. Teď už jen dokola přepisuji. Za těch několik let jsem pochopil, že úspěch zdaleka nestojí na talentu a snaze. Stojí na obsahu peněženky. Smutné ale pravdivé. Peníze nejsou v zásadě špatná motivace, ale to hlavní, co nás pohání, je touha uspět. Potřebujeme pochvalu. Tak moc ji potřebujeme, že jsme někdy dokonce ochotni za ni i zaplatit. Nakladatelé to dobře vědí. Mnozí na tom založili svůj byznys. Doba elektronická jim umožňuje vydat knihu o nákladu třeba jen jeden kus. Autor má svoji knihu a všichni by měli být spokojeni. Tak proč nejsem spokojený? Mé zkušenosti totiž naznačují, že nakladatelům již zdaleka nejde o literaturu, ani o původní českou tvorbu, či o kulturu. Jde jim jen o přežití. Ideály jako kulturnost a prosazování původní české literatury musely ustoupit neviditelné ruce trhu. Kulturnost je v úpadku.

 

V naší zemi se bohužel stalo pravidlem neplatit lidem. Naopak – lidé jsou nuceni platit firmám, institucím a úřadům. Nejen, že čeští zaměstnanci si za stejnou práci vydělají zlomek toho, co například němečtí, zlozvyk okrádat autory čehokoliv se stal normou. Chceš, abychom ti vydali knihu? Zaplať nám.

 

Psaním beletrie v Česku nezbohatnete. Deset miliónů obyvatel má třeba Los Angeles, nebo Londýn. Náš trh je jen jedno velké město. Ostatně termín „zbohatnout“ již není od převratu v roce 1989 obecně vnímán v souvislosti s poctivou prací a já jej zde používám jen jako nadsázku.

 

Každá doba má vlastní hrdiny. Někdy mám pocit, že čeští nakladatelé čekají na dalšího Kunderu. Nebo Hrabala. Že zůstali někde v pravěku a čekají na nového Jiráska. Nejsem sice prorokem, ale vsadil bych se, že se nedočkají. A kdyby náhodou ano, už vidím, co by mu odpověděli:

 

Vaše kniha se nám líbí, bohužel na ni nemáme rozpočet. Ale nabízíme Vám možnost finanční spoluúčasti – náklad sto kusů Vás bude stát deset tisíc korun (v nejlevnějším provedení).

 

Nebo:

 

Vydáme to, ale místo autorského honoráře od nás obdržíte deset autorských výtisků.

 

S takovou by asi historie české literatury žádné Jirásky, ani Hrabaly neměla.

 

Jedním nakladatelem mi bylo mimo výše uvedeného třeba řečeno, že kniha je jen zboží a to se musí prodat. Pokud je to tak, pak je snad normální nejen za zboží očekávat zisk, ale také se o něj podělit s autorem. Protože nebýt autora, nebylo by ani zboží.

 

Je jistě mnohem pohodlnější příliš neriskovat a vydělávat na světovým trhem prověřené překladové literatuře. Tím ovšem likvidujeme vlastní kulturu. To, že totéž dělají s kulturou politici, nás neomlouvá. Je známo, že politika přitahuje chamtivce,  sociopaty a kariéristy. Jenže v kultuře by opravdu, ale opravdu nemělo platit, že peníze jsou až na prvním místě… Nebo že neviditelná ruka trhu je lék na všechno.

 

Na počátku všeho bylo slovo. Slova se spojila ve věty a věty se uspořádaly do knih. Knihy nejsou jen zboží. Jsou to lidské životy. Holý a nekulturní český kapitalismus je jako páv, co vlastním občanům ukazuje hnusná lejtka. Decimuje rodiny a lidské bytosti ponižuje na pouhé jednotky výkonu. Pokud si na sebe nevydělají, jsou odsouzeny k smrti hladem. Diktaturu proletariátu nahradila diktatura peněz. Pochvala je vyhrazena jen těm, kdo plní plán nadiktovaný zahraničními vlastníky všeho.

 

Osud české literatury je vedle toho všeho nepodstatný. A moje původní naivní představa, že si přivydělám psaním, se otočila proti mně, protože peníze, které mě mé psaní stálo, se mi možná nikdy nevrátí.

 

Přispěly k plnění plánů.

 

Původní projekt Mám talent by uhynul nebýt toho, že se jej ujala paní Markéta Dočekalová a začala do něj investovat nejen vlastní prostředky, ale i všechen svůj čas a um, aby se pokusila prosadit i u nás pravidla, která mezi autory a nakladateli platí v kulturním světě. Podle nich se již povedlo vydat několik knih a mezi nimi i jedna z mých novel. Zdálo by se, že Havlova pravda a láska přece jen začíná vítězit nad lží a nenávistí. Jenže samo od sebe se to nestane. Je zapotřebí lidí jako je paní Dočekalová, lidí ochotných vzdát se pohodlí rezignace a bojovat. Patří jí za to můj dík. Má novela Zájezd byla vydána na náklady vydavatele a já obdržel standardní honorář.

 

Prvním polistopadovým československým prezidentem se stal literát. Určitě nebyl ideální, ale oproti všem následujícím měl jednu obrovskou přednost – úctu k obyčejným lidem. A k literatuře. Sestupná úroveň jeho následovníků nás dovedla opět k literatuře – k hlavní postavě groteskní hry Alfreda Jarryho. Po něm už snad nelze očekávat nikoho jiného, než cizáckého vykonavatele konečného řešení. Jenže svět literatury je neporazitelný a pokud se její autoři nedají, stanou se neporazitelnými i oni.

 

Co najdete na profilu ALEŠ BESEDA?

 

Nejnádhernější polštář na světě

Román zavede čtenáře do čisté duše „synka“ z hornické kolonie v Orlové, který v sobě náhle objeví mnohem víc, než kdy tušil, objeví v sobě touhu a lásku. Potká dívku svých snů a od základů pro ni změní svůj život. Jenže jeho osud se v jediné vteřině ...

 

Podraz

Divadelní scénář.

 

Vražda z rozumu

Zpověď muže středního věku. Zpověď muže, který by pro lásku i zabil. Zpověď vraha.

 

Nestalo by se to

Co je realita a co jen fikce? Jsou mezi námi lidé, kterým se občas tyto dva pojmy v mysli prolínají. 

 

Genova

Moře začíná na M. Matka začíná stejným písmenem. Jan o ni v útlém věku přišel, ale nikdy ji hledat nepřestal. Žena je voda, nelze bez ní žít.

 

Kořist Elektry

Intimní drama o jednom muži, čtyřech ženách a třech jednáních.

 

Povídky a novely

Zde naleznete mé kratší práce, povídky, novely, případně jiné literární útvary. 

 

 

Autor: Aleš Beseda

Obrázek: Pioxabay, CC0 Public Domain 

 

 



Komentáře

Dáša Procházková1.4.2015
 

Zvláštní, že? Brečíme, že o české autory není zájem /myslíme sebe/, a přitom sami upřednostňujeme zahraniční.
Přiznávám, že já také. A co Aleš Beseda a Marcus Wang a Markéta Dočekalová? Ostatní už se přiznali :)))
Poslední českou knížku jsem četla díky MT od Veroniky Černucké Chuť na hřích a Právo na vraždu. Před ní od Petry Lázníčkové Osudovou a od slovenské :) Adhary Večnosť omylov. Všechno ostatní jsou zahraniční autoři. A vůbec netvrdím, že mě jmenované knihy zklamaly, že zahraniční jsou něčím vyjímečné, lepší... Takže vlastně nevím, proč spíš sáhnu po zahraničním autorovi... že by nějaká podvědomá skrytá reklama? :)))

Adhara1.4.2015
 

Vďaka. Áno, uvedomujem si, že uprednostňovanie zahraničných autorov je odo mňa dosť pokrytecké, ale vkusu nerozkážem. :-) Tak robím aspoň to, že slovenským autorom dávam opakovane šancu, hoci s týmito skúsenosťami mám najradšej chuť zlomiť nad nimi palicu. A sláva, poslednú načatú knihu od slovenského autora som dokonca aj dočítala, čo považujem za pokrok a nádej na lepšie časy...

Petra1.4.2015
 

Pokrytecké mi to nepřipadá. Za pokrytectví bych považovala, kdybych se zde rvala za české autory, ale potají kupovala zahraniční:) Já taky dávám přednost překladové literatuře, přiznávám. A být vydavatelem, půjdu po té samé cestě, protože i redaktoři atd. mají hypotéky nebo platí nájem. Sem tam také zainvestuji do českého autora, ale ani já nejsem spokojená. Pan Beseda má celkem štěstí, že píše žánr, který jsou nakladatelé ještě svolní publikovat, ale na druhou stranu se mi zdá, že ho píše převážná část autorů. S poslední českou knížkou, s kterou jsem byla opravdu spokojená a doporučila bych ji, byla Nebezpečná láska od K.Petrusové. Je to smutné, ale na druhou stranu ten trh je opravdu přesycený. Spisovatelů je holt hodně:)

Adhara2.4.2015
 

Pod tým pokrytetstvom som myslela skutočnosť, že chcem, aby ma ľudia kupovali, pričom ja sama slovenských autorov nekupujem. Možno je to skôr dvojaký meter.

Veronika Jansová1.4.2015
 

Čtu české i cizí autory, dřívější i současné. Z těch současných českých děl jsem v nedávné době četla a s klidem doporučuju třeba Lichožrouty Pavla Šruta nebo Případ Pavlína od Martiny Formanové. Přiznávám ale, že většinu knížek, které přečtu, si půjčuju po knihovnách. Koupím si jich pár za rok. Důvody? Finance, místo... četba není to jediné, co mi vyplňuje život. Je mi jasné, že tímhle postojem k rozvoji české kultury taky úplně nepřispívám, ale stejně tak nepřispívám třeba na psí útulky nebo sociálně znevýhodněné děti. To je prostě realita.

Lenka Dostálová1.4.2015
 

Vše, co tu bylo řečeno, má něco do sebe. Pravda, reklama hýbe světem. Pravda, každý by chtěl vydělávat. Pravda, cizí literatura má větší úspěch... jenže také má více čtenářů. Proto souhlasím s panem Wangem. Dostat českého autora na zahraniční trh by mohl být velký krok kupředu.

Co se týče literárních soutěžích, řekla bych, že největší problém je v tom, že nejsou dotažené. Opět v tom asi budou hrát i finance, ale jak to vlastně chodí? Vyhlásí se soutěž, určí se vítěz a... a nic. Když se o to přímo nezajímáte, tak jako obyčejný čtenář ani nevíte, že něco takového bylo.

I já se potýkám s faktem, že po české literatuře většinou nesáhnu. I když v mém případě je to způsobeno spíš tím, že to, o co mám zájem, moc českým autorům nevychází. Zde se totiž nakladatelé skutečně opírají o překladovou literaturu. Co nadělám. Bohužel musím souhlasit s Adharou. Když už se mi dostala do ruky česká kniha, která by mě zajímala, z 50% to byl brak, který jsem nedokázala dočíst ani z přesvědčení nebo ze zvědavosti. Potom se ptám, byla to neuváženost redaktorů nebo si takoví lidé své místo na výsluní koupili?

P.s.: Aniž bych to dělala nějak úmyslně, všimla jsem si, že čím větší je o něco zájem (Stmívání, Odstíny apod.), tím je menší pravděpodobnost, že si to přečtu. Zdá se, že reklama na mě má opačný účinek. ;-)

Marcus Wang30.3.2015
 

Jejda...! To je tolik objektivních překážek, že se mi nechce psát. Budu radši přemýšlet, jak se prodat s tím, co mám upatláno. Třeba mi zkušenost ukáže, co tvořit jinak, abych nepsal zbytečně/ neprodejně (ať za chválu či za peníze). To se mi zdá praktické.
Aleši, co se týče ochoty mužů nadnášet vnadné ženy, mám stejné zkušenosti. A není to určitě jen dojem! Propagační bubliny děl krásných autorek mě vždy šokují. Samozřejmě, že většinou rychle splasknou a zbydou po nich zuřivě znechucené ohlasy.
Jinak! Co takhle zkusit útok na zahraniční trh, když jsou tam "lepší" podmínky? Překvapením je, že rychle zjistíte, že úspěšní autoři na začátku často bojovali sami bez vydavatele, než se prosadili...

Aleš Beseda30.3.2015
 

Dovětek

Abych to trochu vyvážil, pojďme se podívat na věc z pohledu druhé strany – redaktorů nakladatelství. Jak jsou motivováni vydat knížku nového autora? Tohle je podle mne mimořádně složité. Přetlak nabídky nad poptávkou je velký. Tím, že autorům nabízejí možnost finanční spoluúčasti, si tak trochu pomáhají z nejhoršího. Většinou jde totiž o ztrátové projekty. Pokud už si nakladatel vybere nějakého autora a investuje do něj, snaží se maximálně omezit rizika. Viz například Kateřina Tučková. Mladá, atraktivní, vzdělaná kunsthistorička s praxí v literárním periodiku. Redaktoři kolem ní jí pomohou už jenom proto, že jsou to chlapi a ona atraktivní žena. Zní to blbě, ale sám bych se nechoval jinak… Ovšem nutno podotknout, že jde jen o můj dojem! Žádné konkrétní informace nemám. Nicméně za mnohými úspěchy nestojí jen čirý idealismus. Někdo vlivný musí za autora lobbovat. A víme jak to chodí, většinou je něco za něco.

Do autora se investovat musí, jinak se nikdy neprosadí, pokud není bezvadně finančně zabezpečený a může si tím pádem investovat do svých knížek sám, jak tomu bylo třeba v případě tragicky zesnulé Simony Monyové. Prosadila se za svoje peníze, alespoň pokud vím.

Jak jsem napsal, náš trh je tak malý, že nakladatelé nemohou investovat do každého, kdo dobře píše. Mnozí redaktoři nejednají s autory ve zlém úmyslu, chtějí jim pomoct splnit sen, a tak jim nabídnou vydání vlastním nákladem. Dobře vědí, jak to většinou dopadne – knížka vyjde a postupně zapadne… Čtenáři autora sami od sebe většinou neobjeví, někdo jim jej musí prodat a to něco stojí. Jde samozřejmě o reklamu. Je to drahé. Zapomeňme na Rowlingové a E. L. Jamesové. Ani ony to neměly snadné a to píší anglicky.

Redaktoři v nakladatelstvích jsou něco jako doktoři v nemocnicích. Otrlí. Na příjem dopraví pacienta se zápalem slepého střeva. Hrozně trpí a kňučí bolestí, jenže oni vidí jen další „slepák“. Rozdíl je v tom, že doktoři operovat musí, zatímco redaktoři vás klidně nechají čekat, nebo vás ignorují, anebo se vzácně ustrnou a nějak se angažují. Žádná Hippokratova přísaha…

Těžko radit, jak z toho ven. Já si jako mnoho jiných taky myslel, že píšu líp než Michal, okolí bylo nadšeno, myslel jsem si, a byl dokonce povolanými utvrzován v přesvědčení, že prodám více než on…

Jenže omyl. Je to fikce. Pište dál, když musíte. Muset znamená mít nutkavou potřebu, zažívat při psaní euforii, záviset na něm. Ale nezapomeňte, že to nestačí. Vydat knihu je jedna věc, udělá to autorovi radost, jenže pak nastupuje to hlavní - starost prodat náklad čtenářům. Tohle od klávesnice neřešíte, máte své postavy, příběh a touhu poslat to ven. Pak se to stane a náhle vám to přijde normální. Potřebujete další výzvu. A pak si uvědomíte, jaké martýrium vás s tím zase čeká, a jdete od toho. Jako já. Tedy pokud jste si tím chtěli přivydělat…

Markéta Dočekalová30.3.2015
 

V této diskusi bylo vysloveno několik velmi důležitých myšlenek, za což jsem ráda. Je třeba však dodat ještě několik faktů:

- Překlady knížek jsou většinou levné, bohužel překladatelé dostávají velmi nízké honoráře.
- Investici do překladu vyváží reputace knihy. Nakladatelé se snaží vydávat takové zahraniční knihy, které už byly vydány ve více zemích nebo získaly různá ocenění po světě. Je pro ně také velmi zásadní, že mají v rukou informace o prodejích, tedy vědí, jak se kde ta či ona kniha dobře prodávala. To jim dává pocit jistoty, že se mají o co opřít.
- Marketing u takových titulů jako bylo 50 odstínů apod. (ale týká se to i méně známých knih) mívá podporu své centrály, dělá se celosvětově, v rámci celosvětových kampaní apod. To je pak úplně jiná záležitost, než když si český vydavatel zaplatí reklamu na knížku v metru, v českém tisku apod.

Výše uvedené důvody patří k těm, které často rozhodují o tom, že český nakladatel raději sáhne po licenci na zahraniční knihu, než na českou. U takových hodně celosvětově úspěšných titulů se nelze divit, že je lidé kupují. Hraje tam roli nejen reklama, ale také zvědavost (má to úspěch po celém světě, co je to).

Co spíš udivuje, je chuť lidí kupovat naprosto neznámé, řekla bych "béčkové" nebo i "céčkové" zahraniční autory. Jako kdyby čtenář raději a snáz vytáhl z peněženky 250 Kč za knihu, kde na titulce stojí John Smith než třeba Jan Šmit. A v těchto případech si pokaždé kladu otázku, proč.

Dle mého názoru v naší zemi naprosto a zcela schází podpora české současné literatury ze strany státu. Před léty kdosi pochopil, že je třeba podpořit centrální kampaní, aby děti četly a aby také bylo čteno dětem (obojí). A ty kampaně skutečně mají smysl. Někdo by konečně měl pochopit, že je třeba podpořit českou současnou literaturu. Všude lidi slyší, že nemají kupovat zahraniční potraviny, ale české. Bylo vymyšleno mnoho kampaní na podporu českých potravin. Co takhle podpořit české autory, českou kulturu a svébytnost, českou současnou knihu? Nikdo pro to nedělá vůbec nic. Dle mého názoru by tudy vedla cesta minimálně v tom smyslu, aby si čtenáři uvědomili, že u nás máme mnoho zajímavých současných autorů a problém je spíš v tom, že je ani nikdo nevidí...

Dnes vám je schopna i paní učitelka na SŠ říci, že kromě Viewegha dnes prakticky žádní současní spisovatelé nejsou!! To jsem zažila několikrát (neboť chodím dělat přednášky a besedy do škol). Zažila jsem několikrát, že paní učitelky češtiny nevěděly, co je to soutěž Magnesia Litera a že vůbec existuje! To bohužel nejsou drobnosti. Toto všechno nesmírně ovlivňuje současnou situaci na českém knižním trhu. Stát pro českou knihu nedělá nic. Rodiče mají stále méně času, aby dětem podali informace a dokázali jim nějaké současné české autory doporučit. A ve školách si dokonce často paní učitelky myslí, že dnes žádní současní spisovatelé nejsou. S výkladem literatury končí někdy po roce 1950, protože více toho do maturity odvykládat studentům nestihnou. Tito lidé pak přicházejí jako dospělí na náš knižní trh a o českých knížkách nevědí nic. Můžeme se divit, že je zláká reklama na zahraniční tituly?

Závěrem snad už jen zbývá dodat, že je tu v Česku přibližně 10 současných (žijících) autorů, kteří se psaním živí a uživí je to na skutečně velmi dobré úrovni. Jsou to autoři, kteří mají na svých "kontech" dvacet a více vydaných knížek. Otázka je, jestli náš trh unese více, než 10 takových autorů. Já si myslím, že ano, ale že by se tomu muselo také trochu pomoci, zejména ze strany státu.

Adhara30.3.2015
 

Reč je síce o českých autoroch, ale ak to berieme ako ekvivalent, ja patrím k tomu druhu čitateľov, ktorí si radšej kúpia knižku od Johna Smitha ako od Jána Kováča. Dôvod? Prostá skúsenosť. Nedokázala som dočítať tri knihy od troch rôznych slovenských autorov po sebe, také boli strašné, a pritom ja som ten typ čitateľa, ktorý zvykne dočítať aj horšie veci. Ale tie tri slovenské knižky už boli extrémom. U zahraničných autorov také vysoké percento nedočítateľných kníh nemám. Okrem toho, u zahraničných autorov sa nájde najmenej jedna kniha ročne, ktorá ma naozaj nadchne, kým knižka od slovenského autora ma nadchla naposledy, keď som chodila do piatej triedy. Také sú skrátka moje skúsenosti. Slovenskí autori, aspoň tí publikovaní, čo sa mi dostali do rúk, jednoducho píšu v priemere oveľa horšie než zahraniční, a preto som pri slovenských autoroch už ostražitejšia. Musím však dodať, že na literárnych serveroch som našla od slovenských autorov aj pár naozaj dobrých diel, ktorým tie publikované nesiahajú ani po členky. Prečo sa potom u nás vydáva to, čo sa vydáva, je pre mňa ďalšou záhadou.

Lenka. B30.3.2015
 

A já musím teda říct, že se mi to stává nejen u českých titulů, ale i u těch zahraničních. A docela často... Ale všimnete si, že zahraniční autoři skoro všichni mají nálepku Best! Přijde mi, že tam se na kvalitu moc nehraje. Tam se hvězdou může stát kdokoliv, i začínající spisovatel, a přitom když to čtu, tak si říkám jaké je to téma klišé, a ty dialogy nevěrohodné či naivní - děj knihy dost často neuvěřitelný. Takže ne jen české a slovenské knihy jsou špatné, hodně jich člověk najde i mezi těmi zahraničními. Ale prodávají se, protože mají podporu a dobrou reklamu. Ne protože by byly až o tolik lepší...

Adhara30.3.2015
 

Áno, to sa stáva aj mne pri čítaní zahraničných diel, len akosi menej často než pri slovenských. Zrejme práve tým, že slovenské prostredie poznám, som pri ňom oveľa citlivejšia na uveriteľnosť deja, dialógov a celkove veci, čo popisujete. Možno keby som mala skúsenosť so životom v zahraničí, tiež by som ľahšie odhaľovala naivitu v tamtých knihách. Mimochodom, aj českí autori mi vo všeobecnosti pripadajú lepší ako slovenskí. :-)

xdpieu30.3.2015
 

Pěkný článek

Děkuji moc, Aleši

Adhara29.3.2015
 

Moja reč. S niekoľkými rozdielmi – po prvé, ja píšem pre slovenský trh, ktorý je na tom ešte horšie než český, a po druhé, zarábanie nebolo mojou hlavnou motiváciou v písaní. I keď z niečoho žiť treba, že.

Zúfalstvo nad tým, ako honba za peniazmi ničí našu kultúru, síce pociťujem tiež, na druhej strane však nemôžem pochopiť, ako je také niečo vôbec možné. Kto sú tie davy ľudí, ktorí kupujú tie hromady nekvalitných kníh a utláčajú tak knihy kvalitné? Na megabestsellery typu Súmrak či Päťdesiat odtieňov nečítam na internete nič iné než negatívne recenzie a napriek tomu sa predávajú oveľa lepšie než knižky so samými pozitívnymi recenziami. Prečo? To je záhada, ktorá mi už roky nejde do hlavy, o ktorej už päť rokov píšem úvahy, komentáre, diskutujem, hádam sa a stále som nenašla uspokojivú odpoveď. Ja ani nikto koho poznám by si knižku, o ktorej idú také zlé chýry, nekúpil. Ak som zvedavá, či je naozaj taká zlá, požičiam si ju v knižnici, ale v žiadnom prípade si ju nekúpim. To dá rozum, že nechcem podporovať (potenciálne) zlého autora. Len kde ten rozum podeli kupujúci?

Tiež nechápem, prečo je pre vydavateľa výhodnejšie vydať preložený zahraničný román, keď preklad stojí nemalé peniaze, ktoré by pri domácom autorovi ušetril.

Lenka. B29.3.2015
 

Nevidím nic špatného na tom, že by se někdo psaním chtěl živit (pokud vím, pan Beseda píše stále, takže asi jen kvůli penězům ne). A taky můžu jen souhlasit, je to tak, jak to je. Nechápu, proč české nakladatelství propagují stále jen ty zahraniční autory. Jo, protože se dobře prodávají, to vím, ale proč asi? Nebude to tou reklamou? Možná, kdyby nakladatelství konečně pochopili, že o té reklamě to je, tak by se i česká beletrie dobře prodávala. Když chtějí něco získat, musí do toho něco vložit. Nevšimla bych si, že by to fungovalo naopak. A zase se bude mluvit o tom, že s českými autory je to riskantní, atd. Ale to si myslím, že s každým autorem je to risk. Upřímně, kdyby nakladatelství tolik nepropagovaly některé zahraniční knihy, tak si jich ani nevšimnu. A na ty české autory kašlou, no potom ale at si nestěžují, že se čeští autoři špatně prodávají. Ti, co vydávají stále oponují, že reklama je drahá... A odkud berou na reklamu pro tu zahraniční tvorbu?? Kniha ani nemusí být dobře napsaná(50 odstínu šedi)aby se prodávala, když máte dobrou reklamu... Kdyby takhle kniha nebyla na každém rohu, myslíte, že by si ji někdo všiml? Pochybuji...

Dáša Procházková29.3.2015
 

Teď mě asi ukamenujete :)
Bez té hořkosti, s Alešem souhlasím. Na knižním trhu v ČR je něco hodně špatně. A myslím, že problém nastartovali autoři, kteří psali pro radost bez nároku na odměnu a sami si i své knihy více či méně úspěšně propagovali. Nakladatelé toho využili, byli by hloupí, kdyby ne. Nemuseli platit, nemuseli se starat o prodej /reklama/, tedy náklady byly minimální. Mohli jen získat. Jenže tím si zavařili především sobě, že jo. Jak nakladatelé, tak autoři „opovrhujíce“ penězi. Máme tisíce knížek od autorů píšící pro radost, přesycený trh a ejhle…nakladatelé bojují o existenci /jaké překvapení :) /, neboť v tom hafu knížek od píšících jen pro radost se ztrácejí díla, za která autorům zaplatili, knihy se špatně prodávají a nakladatelé prodělávají…atd.atd.
Autoři píšící bez nároku na odměnu zavařují nejen sobě, nýbrž i ostatním, protože i ti, pokud chtějí vydat, musí ve většině případů přistoupit na tuto hru, která nakonec nemá vítěze.
Normální kolotoč, který neskončí, pokud autoři nebudou trvat na honoráři a propagaci svých knih. Dokud bude vycházet „česká literatura“ v tomto množství, díky všem prodávajícím svoji práci zadara, nezbyde všem nic jiného než fňukat. Jak nakladatelům, tak autorům. Jedno jestli píšícím zadara nebo za peníze.
Ano, moje vize je pouhou vizí. Znamenalo by to, že ne každý „dobrý“ text výjde, třeba zrovna ten můj ne :)
Ale cesta by to byla, ne? Ano, stejně nereálné, jako Alešovo očekávání, že se dá psaním slušně přivydělat.
Shrnuto, podle mě lépe nebude, takže je třeba všechno brát s nadhledem a neužírat se tím. :)
PS abychom si rozuměli, píšu o standardním honoráři, opravdu se nechci psaním živit. Ani ve snu :)
MSN

Veronika Jansová29.3.2015
 

Ale ne, neukamenuju. V tom, že situace na trhu není ideální, s Vámi souhlasím. Mimochodem - své věci jsem si nevydávala sama, šly normálně přes vydavatelství a za honorář. Svou reakcí jsem chtěla říct to, že když začnu psát, primárně nemyslím na to, kolik bych za to mohla dostat, ale na to, jak vytvořit kvalitní příběh, se kterým budu spokojená a něco přinese čtenářům. A pokud neuspěje, nepodaří se vydat či se nebude prodávat, holt to vezmu tak, jak to je, a nebudu nadávat na celý svět.

Dáša Procházková29.3.2015
 

To naprostý souhlas :)

Veronika Jansová29.3.2015
 

Tolik hořkosti pohromadě jsem už dlouho neviděla. Když čtu Váš příspěvek, chce se mi poradit Vám, abyste psaní rychle zanechal a začal dělat něco úplně jiného. Na jedné straně přiznáváte, že si psaním chcete vydělat, na druhé zazlíváte nakladatelům, kteří se snaží o totéž. Vážně si představujete, že nakladatel vydá Vaše dílo, zaplatí Vám honorář, ze kterého vyžijete, a když se knížka nebude prodávat, usměje se a ztráty pokryje ze svého? A z čeho asi tak? Píšu víc jak deset let. Mám za sebou dva vydané romány a spoustu povídek, básniček a úvah roztroušených po všech možných literárních serverech. Píšu pro radost, z touhy předat něco z toho, co mám v sobě. Těší mě každý ohlas, těší mě představa, že někoho rozesměju nebo přiměju k zamyšlení. Že za to nedostanu zaplaceno? A víte, že to je to poslední, co by mě tížilo?

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: