IKAR CZIKAR CZ

Měj mě rád/a Celkový počet komentářů: 0
 

Než jsem s Markétou Hejkalovou, zkušenou spisovatelkou a překladatelkou, začala rozmlouvat, slibila jsem jí, že si její nejnovější knihu, které se tento rozhovor týká, přečtu. Bohužel jsem ji nestihla dočíst, ale v každém případě se k ní ještě vrátím. Přiznávám, možná trochu k lítosti autorky, že ne proto, že bych nemohla vydržet, jak vše dopadne. Daleko více proto, že mne její kniha v mnohém fascinuje. Není to tuctový společenský román, kterých potkáte v knihkupectvích stovky. Je prostě jiný... Někdo ho možná bude mít rád a někdo ne...

 

Právě vám vyšel nový román s názvem „Měj mě rád/a“. Mohla byste ho jednou stručnou větou charakterizovat?

Román delší než století, v němž vystupují skutečné i fiktivní postavy.

 

Proč tento název? Co vás vedlo k tomu pojmenovat knihu zrovna takto?

Název se mi zalíbil, protože charakterizuje všechny hrdinky románu. Ale nejenom hrdinky. I muži touží po lásce, proto to lomítko.

 

Každý máme oblíbené knížky pro určité chvíle. Když se chce člověk zasmát a vyčistit hlavu, většinou ví, po čem ve své knihovně sáhnout, stejně jako když se chce bát, nebo prožívat dramatické okamžiky. Pro jakou náladu nebo chvíli je podle vás vhodná tato vaše nejčerstvější knížka?

Je dlouhá, takže pro dlouhé podzimní večery? To žertuji, musím se přiznat, že o téhle knize takhle uvažovat neumím. Není to žánrová literatura, třeba detektivka či romance, je to román, a kdy sahá člověk po románu? Když se chce ponořit do jiného světa? Když se chce dozvědět něco o životě? Myslím si, že tenhle román může číst každý po svém - někdo jako ženské příběhy a osudy, jiný jako politický román... ale to by měli posoudit spíš čtenáři než autorka. Ty chvilky určit neumím, ale možná by si měli čtenáři vyhradit dostatek času - když před sebou mají dovolenou nebo aspoň dlouhý víkend, protože kdo knihu otevře, už se od ní neodtrhne. Aspoň bych si to moc přála, ale jestli to tak je, to zase musí posoudit čtenáři.

 

Všimla jsem si, že je román psán velmi zajímavým způsobem. Kapitoly jsou sice po dnech, ale současně míjejí roky. Například neděle 1913, následuje pondělí 1914, pak úterý 1917, středa 1918, čtvrtek 1923, pátek 1924, sobota 1925, neděle 1927 a tak stále dál. S něčím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala a musím se přiznat, že jsem to při čtení vlastně ani moc nestíhala vnímat. Proč jste přistoupila k tomuto způsobu psaní románu?

Nepsala jsem kroniku ani historickou příručku, proto míjím roky. Ty po sobě jdoucí dny v týdnu nemají žádnou funkci ani logické vysvětlení, ale pro mě dny v týdnu nejsou jeden jako druhý, každý má svůj tón a barvu. Možná je to jenom taková ozdoba, ale romány přece mají být zdobné.
 

První kapitola se odehrává v pátek roku 1902 a poslední v neděli 2017. Dějově kniha tedy obsáhla 115 let. Život před tolika lety byl jiný, než dnes. Jinak se žilo, jinak se mluvilo, jinak se myslelo i uvažovalo... Nemohu se však zbavit dojmu, že vaše postavy mluví v roce 2017 a v roce 1917 stejně. Rozhodla jste se rozdíly ve způsobu mluvy lidí v rámci určité autorské licence záměrně ignorovat? Proč?

Ano, lidé před sto lety možná trochu jinak mluvili, jinak bydleli a jedli, jinak se oblékali - ale nemyslím si, že jinak uvažovali, naopak, lidský život je - podle mého názoru - v mnoha věcech pořád stejný, všechno se opakuje, vrací v cyklech, to je jeden z hlavních motivů mé knihy. Někdo jiný by možná ty vnější věci více vykreslil, soustředil se na drobnosti každodenního života, na dobový jazyk, oblíbená slova a výrazy, ale to už by byla jiná kniha. Já nemám moc ráda retro, nezajímaly mě kulisy, ale příběhy, a chtěla jsem ty příběhy napsat současným jazykem.

 

Kromě toho, že sama píšete, tak také hojně překládáte z finštiny. Co vás baví víc? Mohla byste tyto dvě činnosti porovnat? Tedy tvorbu románu v roli překladatelky a proti tomu v roli autorky? Jaké jsou výhody a nevýhody obou rovin?

Psaní, jednoznačně. Psaní se ale s překládáním nedá moc srovnávat, i když na první pohled vypadá stejně - sedíte u stolu a ťukáte do klávesnice. S trochou nadsázky bych řekla, že psaní se dá srovnat se stavbou nového domu. Autor se sám rozhodne, kde bude jeho "dům" stát, jak bude veliký, v jakém stylu zařízený - tedy o čem jeho román bude, kde se bude odehrávat, jak bude dlouhý... A překládání, to je jako když přijdete do hotového a zařízeného domu a máte ho jen trochu upravit, přizpůsobit místním podmínkám. Překládání je služba autorovi, jde o to, převést jeho slova, myšlenky, atmosféru co nejvýstižněji, ale nikoliv otrocky, do češtiny. Dobrý překlad je ten, kdy čtenáře ani nenapadne, že čte přeložené dílo, které bylo původně napsáno jinak než česky.

 

Své knihy vydáváte ve vlastním nakladatelství Hejkal. Založila jste si vlastní nakladatelství proto, abyste se vyhnula složitému získávání zakázek v oblasti překladů beletrie z finštiny do češtiny nebo to mělo jiný důvod?

V roce 1994 jsem pro nejmenovaného nakladatele přeložila knihu finské autorky Kaari Utrio Dcery Eviny - Historie evropské ženy. A když byl překlad hotový, nakladatel mi oznámil, že knihu nemůže vydat, protože na ni nemá peníze. Teoreticky jsem se s ním mohla soudit, ale místo toho jsme se s manželem (a s podporou autorky Kaari Utrio) rozhodli, že knihu vydáme sami, a tak vzniklo nakladatelství Hejkal.
 

Mnoho autorů se dnes uchyluje k „samo-vydávání“ a zakládají svá malá nakladatelství jednoho autora.  Jsou ochotni do vzniku knihy investovat vlastní finance a jako odměnu dostávají to, že si nemusejí velmi složitě hledat nakladatele. Jsou nezávislí.  Je to pro českou literaturu dobré nebo špatné a proč?

Z hlediska literatury - a čtenářů - je jedno, jestli kniha vyjde v malém nebo velkém nakladatelství, jestli ji vydá nadnárodní koncern nebo autor vlastním nákladem. Podle mě je dobře, že trh je pestrý a že každý může vydat to, co považuje za důležité. Na druhé straně vycházejí asi i knihy, které jsou důležitější pro autora než pro čtenáře, ale v tom nevidím problém, trh - a čtenář - rozhodne. Složité je to ale pro autora. Nemusí sice hledat nakladatele, ale nemůže se soustředit jenom na psaní, musí hodně sil věnovat i prodeji, propagaci, a to je u vlastní knihy často obtížné.

 

Hodně čtenářů považuje knihy vydané vlastním nákladem za méně kvalitní, jak to vidíte vy?

Ano, vím, že ke knihám vydaným vlastním nákladem panuje někdy nedůvěra. Může být oprávněná v případě, když autor vydá knihu opravdu úplně sám, bez redaktora, bez kritického pohledu. Proto všechny mé původní knihy mají externího redaktora, takže o jejich vydání nerozhoduju úplně sama, názor redaktora v tom hraje velkou roli. I knihy, které překládám, mají redaktora, tím je většinou kolega finštinář.
 

V pátek 20. října bude zahájen již 27. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, jehož jste zakladatelkou a organizátorkou. Počet vystavovatelů stále roste a doprovodný program je rok od roku bohatší. Na co byste pozvala čtenáře letos?

Čtenáři tohoto rozhovoru se asi zajímají o psaní a vydávání, proto bych je chtěla upozornit zejména na dva pořady: představení učebnice tvůrčího psaní pro děti z nakladatelství Mám talent, a na diskusi Lukáše Hejlíka se čtyřmi knižními "influencery", působícími na Instagramu, o nových formách propagace knih. A také na čtení mnoha současných českých autorů a autorek: Ivany Myškové, Michala Viewegha, Zuzany Kultánové, Petry Hůlové, Aleny Mornštajnové, Jakuby Katalpy, Jana Těsnohlídka, Jany Richterové, Evy Tvrdé, Petra Stančíka, Václava Kahudy, Hany Hindrákové a mnoha dalších. A neskromně také na křest své knihy Měj mě rád/a, o níž jsem mluvila v tomto rozhovoru, zároveň s ní i mé první audioknihy Rudé paprsky severního slunce v podání Simony Postlerové a Romana Štolpy.

Dovolím si čtenáře odkázat na aktuální program na stránkách http://veletrh.hejkal.cz/doprovodny-program/.

 

O autorce:

PhDr. Markéta Hejkalová (*29. února 1960, Praha) je česká spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Je dcerou spisovatelky Hany Pražákové a historika a hungaristy Richarda Pražáka.

 

Beletrie:

Mimo mysu (novela, ve sborníku nakladatelství Mladá fronta Zelená sedma, Praha 1988, pod jménem Markéta Pražáková)
Šli myšáci do světa (knížka pro děti, Havlíčkův Brod, Hejkal 1994, pod jménem Markéta Pražáková)
Ženy a cizinci na konci tisíciletí (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2002)
Vždycky jedna noc (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2004)
Slepičí lásky (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2006)
Kouzelník z Pekingu (román, Havlíčkův Brod, Hejkal 2008)
Důkazy jejího života (román, Hejkal 2010)
Andělé dne a noci (román, Hejkal 2012)
Rudé paprsky severního slunce (román, Hejkal 2014)
Jednoho dne (novela v antologii Divné dny - Láska v pěti novelách, Hejkal 2016)

 

Přeložila téměř dvacítku románů z finštiny, překládá také z ruštiny.

 

Rozhovor zpracovala MaD.



Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: