IKAR CZIKAR CZ

Marco Leikon (Michal Vlas)4.8.2015
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 7803, Komentáře 0

 

Kapitola Druhá;



 



Dr. Adriana:



 



Sleduji, jak pan Leikon leží v kómatu. Jsme v nemocnici Sv. Maria, jeto nová stavba, knězi posvěcená a určena pro léčbu lidí napadené démony. Nemocnici využívají i ti, co bojují proti zhoubě příšer z jiných dimenzí a světů, vojáci, policisté, Defense of Hunt. Málo kdo už ví, že se tu tajně angažuje SAM, a právě díky tomu objevily jeho: Marco Leikon.



Konečně. Výzkum vlkodlaků konečně pokročí. Usmála jsem se.



Mutageny náhodou objevil Daniel, spolupracovník SAM; to on předal nález vědecké organizaci, jež vyvíjí prostředky obrany a studují démony a magii a mágy a vše ostatní, co jen zavání mystikou.



O tom nálezu, krom SAM, nemá nikdo ani tušení. A já. A dr. Galvin, mluvčí SAM.



Objevily jsme opravdu něco výjimečného.



Uplynuly dva dny od toho, co sem s ním hovořila posledně, a dnes je připraven přesun na utajenou základnu, o níž vědí jen vybraní pracovníci SAM a někteří, vyšší příslušníci nové vlády Sjednocených Slovanských Národů – Česko, Slovensko, Polsko, Ukrajina, – vznik toho útvaru je složitý, po Konjunkci sfér se mnoho změnilo, objevovali se noví a mocní lidé, nové myšlení, nové chápaní všeho, a to je teprve začátek, nemluvě o probíhajícím rozpadu Ruska v neklidné bouři a bojů. Ale to je jiný příběh.



„Doktorko?“



„Ano?“ Otočila jsem se za hlasem, jež pochází od vysokého muže.



„Přišli jsme dle dohody. Jde o ten přesun.“



„Ach! Jistě, zamyslela jsem se, no, dejte se do toho. Buďte opatrný, je pro můj výzkum důležitý.“



„Rozumím, madam. Není to první transfer, který podnikáme. Budeme opatrní.“



„Vím, Michaely. Udržujte ho v nevědomí,“ řekla jsem a s tím jsem odešla, nechala jsem je pracovat na tom přesunu. A já si jdu též připravit.



Vzrušením z budoucího výzkumu se jen chvěji. Usmála jsem se.



 



*****



 



Jedeme v nákladním vozidle. Já sedím vedle lůžka a dívám se na pásy připoutaného muže. Tvář má zakrytou dýchací maskou, z níž dýchá čistý kyslík a uspávací látky, co ho drží v kómatu.



Se mnou sedí dva ozbrojení muži, jsou tu pro případ nouze, kdyby se pan Leikon vzbudil a dělal případnou neplechu, pak je tu další možnost, doufám, že k ní nedojde. Proměna.



„Blížíme se k cíli,“ ozval se řidič interní komunikací.



Na opěrce jsem stiskla tlačítko. „Dobře, ať je připraven. Nechci to zbytečně moc protahovat. Výzkum je to hlavní, klidně jim to připomeňte.“



„Ano, madam, rozumím.“



Přestala jsem držet tlačítko a uvolněně sem se opřela v sedadle. Propletla jsem prsty a s lesklýma očima pozoruji muže, jež má v krvi velký dar.



 



*****



 



Jsme teď ve velké, prázdné hale. Skupinka ozbrojenců pochodují před námi. Dva muži tlačí lůžko na kolečkách, a já ochranitelsky kráčím po boku onoho lůžka.



Prsty jsem polaskala odkrytou tvář Leikona. Rty mi pohrávají úsměvem a nedočkavostí.



Uprostřed haly stojí portálový mág. Je celí v černém, stojí dokonale rovně a tváříce neutrálně. Dokonalí mág. Nemá hůl, ale při probuzení magie se vždycky stane to, že na rukou a jiných částech těla se zjeví spirituální znaky, vypadají jako tetování; zatím se neví, proč se tak děje, proč to samotná magie vytváří, je teoreticky jisté, že spirituální znaky pomáhají při tvorbě „kouzel“, skutečných, ne šarlatánské.



Když se objevily první mágové, po post-konjunkci sfér, nikdo neuměl ovládat dar, nechápali, co se s nimi děje, a to se vlastně děje dodnes. Roky trvalo, než se s tím darem mnozí naučily zacházet a stále je co objevovat, existují různé formy magie. Dnešní doba je opravdu složitá. I když uplynulo dvacet let, stále se svět učí chápat to vše, jak s tím žít, a podobně; vznikaly první útvary spolků a jednotek mágů – v některých státech jsou dokonce loveni a zabíjení, upalováni a podobně, na vysvětlení půlky z toho všeho, by nestačil ani rok.



Úchvatné, pomyslela jsem si. Stále mě udivuje tahle éra nových možností.



Portálový mág nás obdařil pohledem, a já se divně uculila. Udržuji si klidnou fasádu, bez promítaní valných emocí, jsem klidná, jako hladina jezírka.



Jen dvakrát jsem prošla portálem a stále mě to udivuje, vždy pociťuji mrazení.



Portálový mágové jsou úchvatní, dokáží to, co technika ne, otevřít most k jiným světům. Těším se, až se vrátím – a to s ním: on přivede nové poznatky do výzkumu. Též bych chtěla znova prozkoumat ruiny zasvěcené vlkodlakům, jak jsem objevila, zatím to jsou jen nevalné teorie, zatím. Jsme na prahu něčeho velkého, něčeho, co navždy změní náš svět a lidstvo samotné, jak úchvatný to je pocit.



Byli objeveni pradávné grimoáry, které obsahují vědění mágů, to samo o sobě poukazuje na fakt, že mágové existovaly již v dávné minulosti a že již došlo k menším konjunkcím; zatím je studujeme a neumíme v nich číst, ale obsahují obrazy mágů s dlouhými holemi pokrytým spirituálními znaky, nejspíš pomáhají při ovládaní magie. Byly objevení relikvie, o kterých ani veřejnost zatím neví, jen SAM a pár vyvolených. Nevíme jak se vyrábějí, což je škoda, protože je jasné, že zvyšují schopnosti mágů při provádění kouzel – škoda. Ale to se časem napraví, to jsem si předsevzala.



Mág se k nim otočil zády. Pozvedl levačku; všimla jsem si, že znaky na rukou lehce zazářily; mávl paží, žádná slova, nic, jen samotný projev, který začíná v části mozku, kde se po probuzení magie rozzáří a zvětší zajímavý útvar, ten má údajně každý, kdo má predispozice k čarování. Po aktu se před mágem zjevil vír temně fialové barvy.



Znova jsem to pocítila, to mrazení, svědění kůže, jako by po mně cupitaly mravenci.



To mi vždy připomene, v jaké době to žijeme. Tohle je éra Magie.



Mág ustoupil stranou, aby nám uvolnil prostor pro přechod.



„Nuže vstupte,“ řekl stroze mág. Po Probuzení, jak se tomu říká, když se vám probudí magie, mágové získají specifickou mluvu... Zahnala jsem myšlenky a prošli jsme portálem a náhle jsem byla na jiném světě, světě, odkud pocházejí první vlkodlaci, údajně – zatím je potřeba mnohé zjistit, aby se teorie potvrdily.



 



*****



 



O půl roku později.



V sekci B, laboratoři na jiném světě, jež nazýváme Omegou, trochu klišé, já vím, ale...



„Doktorko.“



Otočila sem se na kolečkovém křesle a odtrhla jsem pohled od skupinek monitorů. „Ano?“ Podívala jsem se na mladou dívku se zrzavými vlasy, je velmi talentovaná, důmyslná a oddaná práci. Připomíná mně, když jsem byla mladší a pln ambicí.



„Na to by jste se měla podívat.“ Podala mi tablet.



Pročetla jsem údaje a pozvedla obočí. „To je úchvatné! To posune výzkum o další krok. Vlkodlaci mají úchvatný regenerační potenciál, dlouhověkost, výzkum magie, hlavně porozumění toho... Výborně, Simono, udělala jsem správně, že jsem tě vzala do projektu. O tvůj talent ohledně buněčného a genového a mutagenního výzkumu, není pochyb.“



„Děkuji, madam.“



Přikývla jsem a vstala jsem prudce z křesla. Rychlými kroky chodím jsem a tam a hluboce přemýšlím.



Prudce jsem se zastavil a zahleděla jsem se na mladou ženu.



„Pokročil nějak archeologický tým v ruinách v údolí?“ Už tři měsíce jsem neprozkoumala ruiny. Výzkumný projekt Alfa-1 mne zcela pohltil. To, co jsme objevily, může ovlivnit, ba zcela změnit mnohé.



„Bohužel ne, doktorko. Výzkum ruin je na mrtvém bodě. Něco, nebo někdo brání k dalším průzkumům. Během poslední výpravy zemřel další člen na útok montysů. Vojáci je pobyli či zahnaly, ale výzkumné vedení nechce riskovat další výpravu, pokud nebude jisté, že bude oblast bezpečná.“



„Rozumí. Škoda. Ty ruiny jsou úchvatné, pradávné, žel všechna tajemství zmizela v proudu času, či je někdo dávno odstranil. I tak, to málo, co jsme našli, nám pomohlo pochopit některé věci... Nuže dobrá...“ Zarazila jsem, když zazněl upozorňující signál s hlasovým doprovodem.



„Doktorko Adriano, měla by jste přijít do laboratoře se subjektem Alfa-1! Znova k tomu došlo!“



„Výborně!“



Měla jsem to kousek od oné laboratoře, takže jsem tam došla rychle.



Pak jsem to uviděla.



Pana Leikona tu zde, na základně Omega, držíme už půl roku. Sám si to ani neuvědomuje, kolik času už uplynulo. Ten den, co omdlel a už se neprobudil, jsem myslela, že dojde k druhé proměně, naštěstí k tomu nedošlo. Jen měsíc po přesunu portálem, došlo k menšímu incidentu, když došlo k náhle, částečné proměně, málem mi to stálo život, leč bylo zraněno pár pracovníků. Leikon si to ani neuvědomoval, byl stále v kómatu, proto jsem měla zpočátku obavu. Jeho tělo se mění, adaptuje, mutageny stále pracují na buněčné fúzi. A dnes dokončili dílo zázraku.



Jsem celá bez sebe. Mrazí mě z toho.



Marco Leikon, připoután na bytelném stole pásy a titanovými řetězy; dříve normální muž, bijec příšer, se právě sám stal příšerou.



Velké tělo sebou škube, řetězy chrastí – temně vrčí a funí. Srst má šedou, místy dlouhou, kolem krku se mu tvoří něco jako lví hříva. Cení ostré, místy vystouplé tesáky. Drápy se zaleskly na světle. Černý čumák zavětřil.



Úchvatné! Jak mystické – vyzařuje z něj ohromná síla; vzduch se jakoby tetelí skrytou magií.



Dokonalé! Pociťuji nával adrenalinu, zvířecí pudy sebezáchovy se ozývají po spatření lovce. Též pociťuji vzrušení, mé tělo se tetelí blahem. Deset let se zabývám výzkumem magie, bytostí a hlavně vlkodlaků a relikvií. Tak daleko jsem se dostala! Tak daleko. Úchvatné... nepopsatelné.



Oči se mi lesknou.



Blaženě jsem se nadechla.



Muži a ženy v pláštích kolem podávají do kamer komentáře. Ty soubory se okamžitě ukládají do mého soukromého počítače, a ty videa si hodlám bedlivě prozkoumat.



Ten tvor pootočil hlavou.



Pocítila jsem mravenčení. Jeho modré oči mě probodávají až do mé duše, pokud něco takového existuje, což začínám pochybovat čím dál víc. V dnešní éře je možné snad vše, i existence duše.



Pak se prohnul v pase a z pln plic zavyl tak hlasitě, až mi z toho zaléhají uši a já pocítila tu sílu mnohem intenzivněji. Všichni jí cítí.



 



*****



 



O hodinu později.



Po celé základně došlo k velkému poplachu! Průlom! A ne ledajaký. Kontrolovaný.



„Co se to děje!“ vykřikla jsem, když jsem vrazila do monitorovací místnosti.



„Došlo k útoku! Vedení spustilo evakuaci! Ochranka se na třech místech střetla s ghúly...“



„Ghúlové? Nemožné!“



„Je to pravda. Skupina těch potvor se zjevila přímo uprostřed skupiny lidí – byl to masakr,“ pravil pobledlí muž v černé uniformě a blond vlasů.



„A co vojáci!? Kde oni jsou?“



„U hlavního vstupu došlo k velkému útoku. Madam, je to koordinovaný útok! Někdo ty příšery vede.“



„Vede? Bože, a kdo je tedy vede?“



„Podívejte se sama,“ řekl trhavě a ukázal na monitor.



Podívala jsem se na ten monitor a zalapala jsem po dechu. Mág! Vypadá jako z těch obrázků grimoarů. Dlouhá hůl, plná divných znaků, nemluvě o tom mágovy. Má zakrytou tvář. Ale ty oči – červené, uprostřed jsou černé panenky, jež vypadají jako bezedné, temné hlubiny.



Prudce jsem odskočila, když se ten mág podíval do kamery, jakoby vycítil můj pohled. On se mi jakoby podíval přímo do očí, jako kdyby stál přede mnou, měla jsem ten pocit... nevím jaký – Bože!



Na jednom monitoru marně bojují vojáci proti vlně montysů a dalších tvorů. Jsou to jatka, brutální a krvavá, plná křiku a vřískotu.



Ochranka na většině míst podlehla útoku, či utíká, jako zbytek osazenstva základny. I vojáci začali ustupovat z marného boje.



Ne, ne, ne-ne-ne... Ne zrovna teď! Zrovna, když jsem dosáhly pokroku!



„Madam, musíme zmizet, jinak nás dostanou!“



Nakonec jsem přikývla. Když zemřu, ničeho nedosáhnu.



Než jsem odešla, jsem se naposled podívala na mága, který mě jakoby pozoroval. Pocítila jsem děsivé mrazení, jako kdyby po mé kůži přejel prsty kostlivec, a to velmi mrazivým dotekem... je to těžko popsatelné.



Odešla jsem. Mnoho nás přežilo, ale mnoho jich i zemřelo strašnou smrtí. A můj výzkum se na chvíli zmrazil.



Nemohly jsme toho moc co vzít, tedy jsme ho tam museli nechat. Na lůžku a po konci proměny, jen v trenkách a nicnetušícího, co se kolem něj děje.



Snad přežije, pomyslela jsem smutně.



 



*****



 



O další chvíli později.



Muž v hábitu a černé masce s mystickými symboly, v levé ruce drží hůl, jež je jako on stejně dlouhá se složitě tvarovanou hlavicí na vrchu a jež matně září, stojí před lůžkem.



Jeho rudé oči, pronikavé, lesklé, inteligentní, sledují muže na lůžku. Pozvedl pravou ruku a mávl nad mužem. Ve vzduchu se zjevily složité magické symboly a mystické runy a spirály.



Kůže muže rudě zazářila magií.



Po chvilce odtáhl ruku.



Ach, Angörl to přeci jen udělal. Kousl ho. Předal mu sílu Alanti, jen aby mu zachránil život. Tvůj bratr je tak lehkovážný...



Otočil se k němu zády a odešel z místnosti portálem.



 



 



 



 



 



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Michal Vlas

41056491_1398591090272939_5779706222865285120_n.jpg
O mně

Stručně řečeno, jsem jen chlapík, co má rád příběhy a rád je píše. Je mi 25 let, a vítám vás ve své skromné fantasii.....


https://www.facebook.com/michal.tee.vlas


 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •