IKAR CZIKAR CZ

MARA (Miriam Plachá)12.5.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 41, Komentáře 0

 

Oči člověka jsou zázrakem vesmíru. Dokážou přenést dobro z kterékoliv hvězdy, vzpomínky z časoprostoru, vyjádřit věk duše, předat vám zprávu. Oči vyjádří to co neřeknete ani tisíci slovy. Vaše OČI jsou můj svět, moje knihovna! 



 Jsem MARA, zrozenec Smrti. Nemám tvář, aby každý ve mě viděl sebe. Někdy je to velmi bolestivé, cítit úzkost, pohrdání, nedůvěru, přetvářku ve svém těle, jakoby byla moje vlastní…, ale kouzlo spočívá v pohledu do mých očí. Jen jednou se stačí podívat, a tvůj život nezůstane stejný. Pomalu, po kapičkách, se ti začne otevírat obraz, který ti nedovolí uhnout. Přijde den, kdy se budeš dívat svému skutečnému já do očí a nebudeš mít sílu, aby si uhnul pohledem.



Jsem MARA, zrozenec Života. Radostnou, tvůrčí a nádhernou silou. Jsem přítomná v každém z vás, jsem úplně všude, a v tomhle lidském těle vám budu vyprávět příběh o Živote-Smri.



Bolest kterou prožívám, je mou vlastní. Se svým světelným já se dívám, na bledé uplakané tělo, všude kolem mě je množství krve. Nikdo z lidí tu není. Chladná zem je tvrdou náručí a neobjímajícím přítelem. S každou slzou ze mě odchází něco, čemu má mysl vůbec nerozumí. Pamatuje si jen rady mé duše, aby byla klidná… 



 Když se mi rozšíří zorničky tak, aby ze mě mohl život odejít, vidím znovu před očima zradu svých přátel, důvod proč tady leží mé bezvládné tělo. Tak strašně to bolí, nemohu dýchat. Sama sebe se ptám proč, a sama sobě odpovídám: „kvůli poznání ryzosti.“ Tiše šeptám ta slova do země a pomalu umírám.



 Další život, kdy zůstala skrytá má identita, aniž bych prožila lásku s člověkem. Kdo by taky chtěl milovat Smrt? Možná v očích starců jsem občas zahlédla pochopení, že Život od Smrti  se neliší. Jsou jedním. A jak daleko lidé utíkají od smrti, tak daleko utíkají od života.



Chladné bezvládné tělo, teď už tiše bez dechu na zemi ležící nikdo nikdy nenalezl, nebylo pohřbeno a slzy Smrti-Života opsaly kolem místa věčný kruh poznání lidské temnoty.



 Na každém takovém místě bytosti lesů, vysadili strom který byl silný duchem natolik, že dokázal svojí láskou místo uzdravit, neboť žal ze zrady, ryzí lásku rozdrtí na prach a jedině strom s hlubokými kořeny k jádru země, dá místu naději.



                                        



 



1.kapitola



Poprvé jsem se zrodila na Zemi, ještě před lidmi. Množství potoků a horských říček, krajiny plné lesů, skalistých hor, lučního kvítí… Byla to oči přecházející nádhera. Země byla mocným místem. Kéž by se její moc vrátila.



 V blízkosti Země nebylo možno zavřít své srdce a otočit se k temnotě bytí. Lež neexistovala a stejně tak zrada. Byly to neznámé emoce zemského bytí. Milovala jsem možnost, procházet se v těle po zemi. Bylo jiné, jakoby průsvitnější a zářivější. Bylo napřímené, šťastné a bystré. Mluvilo řečí všech přítomných zemských bytostí, a naše oči byly zářivé s nekonečnou hloubkou vesmíru. Milovali jsme vzájemné doteky, společný zpěv a spánek byl jen nutným osvěžením mysli. Těšilo nás každé ráno.



 Životy po příchodu temna na zemi, byly náročnými  body v mé existenci. Jenže život neumí věci vzdát, navěky bude věřit, že se vrátí rovnováha na zemi, neboť ví, že je to možné. A tak se neustále vracím, v ženském těle, se stejným jménem. Vzezřením nenápadná a proměnlivá podle lidí co mám kolem sebe. Ve skutečnosti zářivá a nádherná, protože jsem tou, která ví. 



Ale aby mě mohl kdokoliv zahlédnout v celé kráse, musí sám vlastní mocí a silou, mít srdce dokořán, naplněné pochopením, umocněné zralostí. Má touha, aby se tak stalo je obrovská, nekonečná, stejně jako vesmír. Jsem darem pro zemi. Zrcadlem se schopností ukázat člověka i všechna jeho skrytá zákoutí, protože teprve když jsou spatřena, mohou být uzdravena. 



Zrada mých dvou přátel přišla od osudu nečekaně. Je to tak vždycky, má-li vás osud vyzkoušet, zda jste zralí pro konkrétní dar. Věděla jsem, jak velká umí být bolest lidského srdce, i to, že tím potřebuji projít, ale nic to nezměnilo na smutném a bolavém okamžiku. Zrada je vždycky zradou. Není záměrem života, abyste si jí nevšimli. Jeho záměrem je, aby člověk ochutnal, snědl svojí porci a pochopil, jak citlivé má srdce. Ne každý, kdo stojí o vaše přátelství, je hoden vašeho srdce. Pochopením, začnete mít k sobě úctu a budete si vybírat přátele s velkou rozvahou. 



Záměrem Života, nebylo abych zemřela. Pro tuhle chvíli se mnou měl osud jiný plán. Bezvládné tělo bez ducha během noci navštěvovali čarodějové země, aby mu vdechli novou sílu, aniž by moje mysl přišla o vzpomínky. Čas byl přítomen ve všech bodech mojí existence a měnil můj osud vpřed i vzad.



Tak se to stane vždy, když přežijete vlastní smrt.



                                        



                                                        2. kapitola



Otevřela sem do široka oči. Přemáhala mě nekonečná tíha. Smyslem který mi byl dán, ke mně promlouval jeden z čarodějů. Žij Maro! Žij! Dýchej, zpívej stromům, buď klidem. Maro, Maro, Maro, není síly na zemi, co zlomila by tvého ducha. Jen ty sama sebe zlomit můžeš, nikdo jiný.



Zdálo se mi, že sem ležela na zemi věčnost. Hluboká rána na zádech se zacelila, ale při každém pohybu se mi připomněla tupou bolestí. Znovu,  při vzpomínce na přátele, se mi kutálely po tvářích slzy, protože Smrt neumí nemilovat, a pakliže jí zradí kdokoliv, miluje ho. Ví, že zrada přišla s jeho temným stínem, protože žádné srdce zradit nedokáže.



Jediné co mohu je, mít se na pozoru, když stín zesílí natolik, že ukojí svůj hlad. Bývám nepozorná, věčně naplněná nadějí, že teď už snad…, ale zatím často přišel pád. Mám jedno slabé místo. Jako žena, toužím po muži. Zatím mi nebyl osudem dán. Ne že by osud nechtěl, ale pro to, aby se některé věci mohly na zemi odehrát, musí nastat ten správný  čas. Jenže já obyčejně lidsky toužím, přeju si a někdy tiše po nocích naříkám. To když mě chytí lidství tak pevně, že zapomenu kým jsem.



 



 



 



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Miriam Plachá

O mně

jsem blázen,a přišel za mnou papír, abych mu dala příběh. Tak vzniklo naše přátelství. On mi dává prostor, a já jemu dobrodružství. Jsem mu za to vděčná. :-)

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •