IKAR CZIKAR CZ

Má to vůbec smysl? Celkový počet komentářů: 30
 

Protože se mi již dlouho žádný z autorů MT neozval se svým příspěvkem to rubriky MÁTE SLOVO a žádné „čekací fronty“ se nám tu tedy netvoří, rozhodla jsem se dát dnes v této rubrice slovo pisatelce, která není registrovanou autorkou MT, ale pouze náš portál několikrát navštívila. Obsah jejího příspěvku se mi zdá totiž natolik zajímavý, že by mohl rozpoutat živou diskusi a těch není nikdy dost. Je mi jasné, že příspěvek Edity L. jistě vyvolá i mnohé prudké emoce, ale snažme se prosím reagovat bez urážek a osobních invektiv, pokud možno věcně. Ono je totiž možné, že to, co si myslí slečna /paní Edita, není mezi čtenáři vůbec názor ojedinělý. Co na to říkáte Vy?

 

MÁ TO VŮBEC SMYSL?

 

Dobrý den,

Jmenuji se Edita, je mi 27 let a na váš portál jsem přišla náhodou. Považuju se za celkem velkého čtenáře, měsíčně přečtu nejméně dvě knížky, což je na dnešní uspěchanou dobu myslím docela dost. V poslední době mám ale pocit, že se svět zbláznil a spisovatelem chce a může být úplně každý. Projekty, jako je ten váš, tento klam navíc v autorech utvrzují.

 

Mám kolem sebe několik kamarádek, které v poslední době mluví o tom, že píší nebo napíší knihu, ačkoliv nikdy dříve nepsaly. Na studiích měly jedničky ze slohových prací, a to už jim dává dostatečné sebevědomí k tomu, aby mluvily o napsání knihy. „Dnes píše každej,“ řekla mi Klára, když jsem namítala, že spisovatelem se člověk dle mého názoru rodí, nikoliv stává. „No jasně, psaní se jde naučit jako cokoliv jinýho,“ přisadila si k tomu Pavla, když naši diskusi sledovala. Ne, nevěřím, že se dá psaní naučit, stejně jako nevěřím, že se může člověk naučit výtvarnému umění. Ano, pokud se narodí talent, může mu mistrovské vedení pomoci. Ale to je asi tak všechno. Když to tam je, tak to tam je, zkrátka. A komu není shůry dáno, tomu není pomoci.


Proč utvrzujete v autorech mylný dojem, že se z průměrného pisálka může stát spisovatel? Zlidověním přístupu k vydávání knih a psaní článků šla úroveň textů neuvěřitelně dolů. Dříve bylo složité stát se novinářem a publikovat. Co existuje internet, může publikovat každý a každý se hned považuje za novináře. Každý pisálek si může vydat knihu vlastním nákladem a už se cítí být spisovatelem. Proč mnohým úplně na rovinu nenapíšete, ať si najdou jinou zábavu, protože psaním jen ztrácejí čas?

 

Nejsem žádný odborník, jen čtenář, ale i na vašem portálu patří většina textů mezi naprosto průměrný brak. A pod těmito naprosto průměrnými texty si autoři ještě své výtvory chválí a plácají se po ramenou. To vám všem není z toho blivno? Mně by tedy bylo přinejmenším trapně! Ale chápu, že je to taková „hra na spisovatele“, že to všem těm pisálkům asi dává pocit, že jsou najednou něco „víc“, když se tváří, že aspirují na spisovatele. A pak se stane, že třeba i mají kousek štěstí (protože to sedne občas i na vola, že) a někdo jim tu jejich slátaninu vydá. A kdo na to doplatí? Samozřejmě, že zase chudák čtenář. V knihkupectví nechá víc jak dvě stovky, aby doma zjistil, že se ten výtvor vůbec nedá číst.


Nezlobte se, že vám to takhle otevřeně píšu, ale měla jsem jako obyčejný čtenář potřebu vyjádřit svůj nesouhlas s existencí podobných projektů, jako je ten váš. Chápu, že vaším cílem je zřejmě vyhledávání skutečných talentů, ale není to spíš tak, že skutečný talent se stejně nakonec vždycky prosadí sám? Myslím, že tyto vaše stránky slouží tak nejvýše k budování falešného sebevědomí lidí, kteří mají ke slovu spisovatel na hony daleko a sami mezi sebou si to ani nejsou schopní otevřeně říci, protože co kdyby pak ten, komu napsali pod text kritiku, oplatil i jim stejnou kritikou? Když ale máte ty své gestory a odborníky, kteří projekt zaštiťují, proč alespoň někdo z nich upřímně těm skutečně neschopným neřekne, že jsou úplně mimo? Píšete jim hodnocení, ve kterých poukazujete na chyby a vysvětlujete, jak to mají opravit. Přitom by jen stačilo napsat „Drahý autore, na to, abys byl spisovatel, prostě nemáš, tak si to konečně přiznej a vyber si nějaké jiné hobby.“ Nebyla by taková rada ve výsledku pro budoucnost celé české literatury vlastně hodnotnější, než se snažit dostat z těch lidí něco, co z nich ani nikdy dostat nemůžete, tedy kvalitní text?
S pozdravem
Edita L.

 

ODPOVĚĎ HLAVNÍ GESTORKY:

 

Milá Edito,

jako hlavní gestorka projektu Mám talent cítím potřebu na váš příspěvek zareagovat. Máte svůj názor a já se nebudu snažit ho měnit, protože by to nejspíš ani nemělo smysl. Přesto se ale k některým věcem, které píšete, vyjádřit chci.

 

Práci s autory se věnuji již 11 let a za tu dobu mi prošlo rukama opravdu hodně lidí a ještě více textů. Samozřejmě, že autoři jsou různí, najdou se mezi nimi hodně, nebo jen trochu talentovaní, občas se najde i někdo výjimečný, stejně jako někdo, kdo talent k psaní skutečně nemá a sám to nevidí. Ze všeho nejdůležitější je však pro autora zpětná vazba a podpora. I přes své letité zkušenosti bych si nikdy netroufla někomu říci, ať se na psaní vykašle a najde si jiného koníčka. Jakým právem bych mu něco takového říkala? Myslím, že je krásné, že psát může opravdu kdokoliv, ať už se mu to daří lépe, či hůře. Na světě je mnoho zpěváků, někteří zpívají po barech a svět o nich neví, jiní plní sportovní haly na světových turné. Některé filmy získávají Oscary a Glóby, některé si půjčují lidé jen pro pobavení a do světové kinematografie se tato díla nikdy nezapíší. Někteří sportovci vyhrávají olympiády a některým stačí úspěch v každoročním sportovním klání jejich obce. Kdo z nich má právo na existenci? Jakým právem byste někomu chtěla sebrat koníčka nebo snad dokonce životní sen?

 

Svět je velký a je na něm obdivuhodně mnoho místa. Je tu místo jak pro nositele těch nejvyšších literárních cen, tak pro ty, kterým udělá radost dobře napsaná rodinná kronika, kterou si jednou budou číst jejich vnoučata. A stejně tak je na světě mnoho čtenářů. Co čtenář, to názor a literární vkus. Někdo miluje Harlekýnky a romantické příběhy všeho druhu, jiný prahne po složitých intelektálních románech. Úžasné je, že tohle všechno může na světě existovat vedle sebe a každý má svobodu volby.

 

Poznala jsem nemálo autorů, kterým někdo řekl, ať už nikdy nepíší a "vykašlou se na to." Jen několik z nich psalo tak špatně, aby si takové hodnocení skutečně zasloužili. Většina prostě jen měla smůlu, že potkala příliš radikálního člověka a nenašla tu správnou podporu. Někteří to skutečně zabalili a možná to byla chyba. Myslím, že patřím k lektorům, kteří svůj názor na texty říkají velmi otevřeně. Smysl hodnocení však není v tom, že autora zdeptáte a odradíte, že mu řeknete, aby přestal psát. Smysl je právě v tom poukázání na chyby, aby o svém textu mohl přemýšlet a mohl s ním dál pracovat. Mohu ze zkušenosti říci, že pokud má autor pravidelnou zpětnou vazbu a po delší dobu, kdy se usilovně snaží, se mu nedaří a získává jak od čtenářů, tak od odborných hodnotitelů negativní hodnocení, většinou sám časem pochopí, že možná vynakládá energii špatným směrem. Pro takového člověka je však nesmírně cenné právě to vlastní pochopení a vlastní rozhodnutí, protože i tím se posouváme dále a něco se tím pro život učíme.

 

Projekt Mám talent je v tomto smyslu ojedinělý, protože se snaží autorům poskytnout zázemí právě v těch dvou jmenovaných, nejdůležitějších věcech - dát jim autorskou podporu a zpětnou vazbu. Když si pročtete hodnocení gestorů na portálu, zjistíte, že na chyby upozorňují velmi otevřeně a pochvalu "jen tak zadarmo" nikomu nedávají.

 

Máte pravdu, děláme to proto, že naším cílem je vyhledávání nových literárních talentů. Pro každé vydavatelství je snem najít nového autora, který se nakonec stane úspěšným, prodávaným a etablovaným, který u vydavatelství "zakotví" a bude ho úspěšně prezentovat. Jen málokdy se však stane, že takový autor přijde na svět "hotový". Skoro vždy se musí teprve "vyklubat", musí "vyrůst", a k tomu potřebuje právě tu podporu a zpětnou vazbu. Protože talent sám o sobě ještě neznamená vůbec nic. Těch opravdu talentovaných, kteří to nakonec vůbec nikam nedotáhli, zná svět totiž také velmi mnoho....

 

S pozdravem

Markéta Dočekalová

hl. gestor projektu

 

SOUTEŽ: PŘIDEJTE SVŮJ NÁZOR DO KOMENTÁŘŮ A VYHRAJTE KNIHU! Názor, který mne nejvíce zaujme, odměníme hezkou knížkou! Těším se na Vaše reakce! M.D.

 

 

 



Komentáře

Leeas23.2.2012
 

Nu, co ještě dodat? Každý má kus pravdy. Někdo se ohání talentem, ale co to vlastně je? Pozlátko, za kterým se skrývá hromada ušmudlané dřiny. Žijeme v demokracii, tak jak může vůbec někdo tak vehementně prosazovat názor, že psaní by mělo být jen věcí vyvolených? Ano, je doba internetu a psát si může každý. Vy v tom ale nevidíte zároveň ten druhý potenciál? Myslím si, že internet je už tak rozeběhlý, že si snad nikdo nemůže stěžovat, když si koupí opravdu hroznou knížku a svádí to na dnešní pokles kvality a \"nešťastné\" vydávání braků. Když je ten internet tak škodlivý pro rádoby spisovatelské ego, tak si zaskočte na weby o knihách a najděte si k té své knížce dvě tři recenze, než za ni vypláznete dvě stovky. Já vím, ono zaplatit a pak \"oprávněně\" nadávat a házet kamenem po všech eventuelních příčinách je vždycky jednodušší, že? Asi by bylo lepší podívat se na sebeožehavější problém z více pohledů. Zakažte lidem psát, seberte jim naději. Pokud je psaní tím jediným, co je drželo nad hladinou, tak pak s tím vědomím žijte.

Ester Anaswah23.2.2012
 

Keď som pred vyše 15 rokmi začínala písať, neexistovali také možnosti ako dnes a bolo veľmi ťažké uverejniť svoju poviedku v nejakom časopise, ktorých bolo len zopár. Preto veľmi vítam takéto projekty ako Mám talent, spätná reakcia je veľmi dôležitá. Ale Edita má v niečom pravdu a ja chápem, čo chcela vyjadriť.

Richard21.2.2012
 

I

Jestli spisovatelem chce být úplně každý, o tom zcela upřímně pochybuji – zevšeobecnění. Jestli může být, záleží na mnoha okolnostech. Dveře možnosti nejsou uzavřeny. Mylný dojem a klam? Jsem učeň a mistr kovář nade mnou po prvním druhém výrobku láme hůl. Talent či potenciál, ať už tyto výrazy zpodobňují cokoliv, jsou obdařeny mocí tvořit a ničit. Jsou oním umem; zručností, vytrvalostí a odvahou. Jsou prvou štací k umění. Je lehké spadnout a těžké vstát, důležité ovšem je, začít u sebe.


II

Jediným právem člověka je jeho vlastní existence. Volit může pouze z výběru, který mu je dán; má-li prostředky. Některá vína převaluji na jazyku, z jiných si odplivnu. Neokusil jsem všechny. Avšak i z rozkolu může vzejít nový růst. To se má tak: Když si na hlavu nasadím růžovou hučku s širokým kšiltem, háčkované brýle a na kolena si nechám udělat dva či tři prsní implantáty, podívám se do zrcadla a pomyslím si, jakže já to ve skutečnosti nejsem úžasný, a jak mi to nesluší… I kdyby se veškerenstvo stavělo na hlavu.


giorgino23.2.2012
 

Zajímavá reakce! :)

Adhara21.2.2012
 

Po rozzúrených príspevkoch podo mnou budem trochu miernejšia. Pretože, čestne a úprimne, aj mne absolútna väčšina textov na literárnych blogoch aj na mamtalent.cz/sk pripadá dosť strašná. Len zriedkakedy sa nájde niečo, čo ma zaujme, ale ani tie lepšie texty, aké som našla, si neviem predstaviť v presne takejto forme (gramatickej a štylistickej) na tlačených stránkach kníh. Avšak skoro každý rukopis pred vydaním podstúpi v redakcii určité vylepšenia, takže hľadať v “surových” textoch bez redakčných úprav kvalitu na úrovni tlačených kníh je zbytočné. Ale áno, viem, čoho sa týkala výčitka a súhlasím s tým, že server prekypujú textami, v ktorých by pred vydaním bolo treba prepísať nielen kde-tu čosi, ale úplne všetko. Napriek tomu je však podľa mojej mienky len málo natoľko zlých, že by im nepomohlo žiadne prepracovanie a dalo by sa teda bez výčitok svedomia vyhlásiť: \"Z tohto textu nikdy nič nebude\". Tým však nemyslím, že by sa mal autor takéhoto textu poplácať po chrbte. Som zástanca toho, aby sa autorovi povedala pravda, ale zároveň aby sa mu povedala čo najmenej surovým spôsobom. Keď sa chystám písať komentár, zvlášť nie veľmi lichotivý, hľadím na autorov mnohokrát dosť prázdny profil a rozmýšľam: Kto si? Koľko máš rokov? Aké máš zázemie? Koľko máš priateľov? Máš partnera, partnerku? Máš školu/prácu, ktorá ťa baví? Koľkým iným veciam okrem písania sa ešte vo voľnom čase venuješ? Aký vzťah máš k tomuto textu? Je to len niečo, čo si načrtol cez pracovnú /školskú prestávku? Alebo na tom pracuješ už celé týždne? Mesiace? Roky? Miluješ text natoľko, že ho ani na chvíľku nevieš dostať z hlavy? Si ním tak posadnutý, že si nevieš ani zuby umyť bez toho, aby si na svojich hrdinov nemyslel? Alebo jedna otázka za všetky – koľko pre teba tento text znamená? Naozaj by som to rada vedela, aby som mohla svoje výhrady optimálne podať, aby som vôbec vedela, či mám vôbec niečo písať alebo nie. Pretože aj stvorenie výstižného, podrobného a milosrdného komentáru je poriadna fuška a tak chcem, aby to za niečo stálo, aby som autorovi čo najbezbolestnejšie pomohla. A myslím, že tým, ktorí majú k príbehu veľmi silnú emočnú väzbu, alebo pre nich dokonca písanie znamená všetko (ručím za to, že aj takí existujú), pomoc patrí. Nie, nesnažím sa povedať, aby sme vydali každému pisálkovi jeho strašné čarbanice, aby on zo zúfalstva neskočil z mosta. Kniha pod úroveň by sa v nijakom prípade vydávať nemala. Ale verím, že kto svoje príbehy naozaj zbožňuje, ten sa bude naozaj usilovať a pri tvrdej práci a čo i len trošičke talentu z neho skôr či neskôr niečo vykrešeme. Láska je najsilnejšia motivácia. Verím, že väčšiu šancu stať sa spisovateľmi nemajú tí talentovanejší, ale tí oddanejší. Ale keď človek len tak náhodne blúdi napríklad po tomto portáli, nevie, ktoré z týchto pokusov boli napísané skutočne s láskou a ktoré sem autor dal len s tým: “iba skúšam, či vo mne niečo je”. Preto treba podľa mojej mienky so všetkými autormi narábať nanajvýš ohľaduplne. Ak nenapíšem otvorenú kritiku, nie je to preto, že by som sa bála, že autor mi na oplátku pôjde nakydať pod moje dielo. Je to preto, lebo nechcem autorovi spôsobovať bolesť, keďže neviem, ako (a či vôbec) svoj príbeh miluje. Aj veľmi bezohľadná kritika môže posunúť, rovnako ako operácia bez anestetika môže pomôcť vyzdravieť. Posunúť aj v tom zmysle, aby si autor uvedomil, či mu to naozaj za to stojí, alebo či preorientuje svoju energiu inde. Ale prečo ho nechať trpieť, keď to ide aj inak?
Ešte k tomu poslednému odstavcu, hlavne k tvrdeniu, že skutočný talent sa vždycky prosadí sám. Nie, to nie je pravda. Literárny talent v sebe automaticky nezahŕňa talent na jednanie s ľuďmi, lenže práve takýto druh talentu je to, čo autor potrebuje, aby svoju knihu vydal. Skutočná genialita je mnohokrát spojená s veľmi úzkou špecializáciou (čo je pochopiteľné, pretože keď príroda niekde človeku pridá, niekde inde musí ubrať) a veľmi nadaný autor bez sprostredkovateľa vo väčšine prípadov podľa mňa skrátka nebude schopný sám preraziť.

Ginnie22.2.2012
 

Jak píšete, že chcete vědět o autorovi více - tak to je u mě dilema. Přeně z toho důvodu, co píšete, nechci. Nechci být ovlivněna věkem autora, vzděláním, nemocí, vědomím, že je pro něj text životně důležitý, že to byla práce na roky apod. Ale pokud mě něco vážně zaujme, jsem zvědavá, kdo to napsal. To bych lhala, že ne. Takže napsat do profilu o sobě je dvousečná zbraň, pokud autor nechce od čtenáře trochu té opatrnosti, jak píšete. Ano, pokud někdo napíše, je mi např.12 let, jsem důchodce, přistupuji k tomu jinak. A je otázka, jestli o to autor stojí. To vážně nevím. No a pokud napíše studuji VŠ, tak to jistě píše s vědomím, že mu může kdekdo s chutí vytknout gramatické chyby,pokud uvede,že je novinář nebo že už knihy vydal, riskuje, že se pod jeho textem neobjeví žádný komentář /ze strachu,aby se komentující neztrapnil/ nebo neupřímný komentář a nebo bude vytýkáno kdeco,protože on by to \"už měl umět\", pokud uvede, že je nezajímavý, riskuje, že si text nikdo nepřečtě.
Takže shrnuto - mně se lépe komentuje,když nevím. Abych ušetřila někomu případnou otázku - neuvedla jsem o sobě nic - tak trochu z obou důvodů. Chci neovlivněné komentáře a jsem asi srab.

Adhara22.2.2012
 

Úplne Vás chápem. Tiež si uvedomujem, že zverejnené údaje sú dvojsečná zbraň, že môžu odradiť od komentovania alebo autorovi pri komentároch pohoršiť a nielen vtedy, ak je dielo pod úroveň (vekovú, vzdelanostnú...). Ak vie kritik o autorovi príliš veľa, pri posudzovaní s ním zmietajú predsudky a niekedy si dokonca vsugerujú, že niečo je zle, pretože podľa profilu \"na to autor nemôže mať\". Sama s tým mám veľa negatívnych skúseností, ale o to príjemnejšie je, keď ma pochvália napriek tomu, že sú si vedomí mojich \"hendikepov\". To sa ale, priznávam, stáva veľmi zriedka. Najradšej by som zvolila cestu nič o sebe nevyzradiť, počkať si na pochvalu a potom dotyčnému vytasiť pravdu o sebe celú pravdu vrátane \"hendikepov\". No na druhej strane, mňa profily iných autorov vždy veľmi zaujímajú a tak sa im pokúšam ísť príkladom.

Lenka.B22.2.2012
 

Tak co se týká profilu, přiznám se nekoukám do nich, dřív, než si něco od autora přečtu - prostě mě to nenapadne - pokud mě text zaujme. A když píšu kritiku, tak se snažím spíš poradit, něž něčí tvorbu jedním šmahem odsoudit. Protože být v něčem \"dobrý\" je přece relativní. Je to všechno o píli dotyčného, jak moc je ochotný na obě pracovat. Mě nevadí, když nějaký text není skvělý, neříkám si proč ten dotyčný píše? Mě jen vadí, když nemá autor pokoru! A je to třeba vidět i v odpovědích na kritiku. Já myslím, že není třeba někomu psát hnusnou kritiku, jakože na to nemá a tak... Prostě to stačí napsat úplně normálně a pokud už chci reagovat na nějaké dílo, tak byh měl umět i poradit.

Lenka.B22.2.2012
 

Chjoo, ty překlepy... omlouvám se!:)

Petra Lázničková21.2.2012
 

Ano, s tím, že se skutečný talent vždycky prosadí sám, také nesouhlasím, a mám i čerstvý příklad. Během posledních týdnů jsem přečetla dvě knihy – jednu od takřka neznámé autorky (její knize už dělám reklamu na MT v jiné diskuzi), vydávající v malém nakladatelství v nákladu 1500 výtisků, druhou od spisovatelky, která – alespoň podle médií – patří k nejlepším českým spisovatelkám, náklad jejích knih je určitě minimálně desetinásobný než u té první autorky. A hádejte, čí kniha byla lepší?
Bohužel jako všechno, je i tohle hlavně o štěstí, o kontaktech, o tom, kdo si Vás všimne. A i k tomu může MT pomoci.

Adhara22.2.2012
 

Takú skúsenosť mám aj ja. Oslavovaná kniha usmievajúca sa na čitateľov z regálu pri vstupe do kníhkupectva z veľkého vydavateľstva nebola nič moc. Zato knižka kdesi úplne zo zadu otočená ku kupujúcim chrbtom z neznámeho vydavateľstva sa mi páčila viac.

Monika Dvořáková21.2.2012
 

Myslím, tedy jsem. Slavná věta, neméně slavného francouzského filozofa Descarta, kterou si dovolím parafrázovat: píšu, hraju, kreslím… prudím, tedy jsem. Každý to máme jinak a teorie relativity je aplikovatelná takřka na každou oblast našeho života. Co jeden nenávidí, druhý miluje. Co jeden vnímá jako zvrhlost, jiný považuje za milý žert, příkladů by se jistě našla spousta. Každý, kdo má hobby, je v podstatě šťastný člověk. Může se zdokonalovat ve své činnosti, sdružovat se stejně „postiženými“ lidmi, hledat nové přírůstky, podněty a mít bohatší život, i když nebude nikdy slavný spisovatel, malíř, nebo bůhví co. To vše se dá spolehlivě aplikovat i na prudila, takže i tato (ne)bohulibá činnost je vlastně koníčkem – jen dotyčný vlastně pro samou zarputilost neví, že má být taky šťastný, protože přesvědčovat neustále svoje okolí, že má pravdu a jediný správný názor, musí být hrozně vysilující. A těžko bude mít sen, že se stane slavným Prudilem…
Ovšem nebuďme jako oni. Ponechme kritikům prostor a vezměme si jen to, co nás posouvá dál. Zbytek nechme klidně ležet v prachu cesty. Davy, které se budou valit za námi, to stejně nejspíš zadupou do země.
Píšu ráda a děsně mě to baví. Je to můj koníček, ba přímo oř. Můžu příběh nejen číst, já ho můžu přímo ovlivnit a můžu stvořit vlastní světy, které (budu-li chtít) ukážu také ostatním. A jim se (budou-li chtí)snad zalíbí. Nebo taky ne.
A že se psaní tak rozmohlo? No jasně! Stejně jako jiná hobby. Umíte si představit, že by před sto lety široké masy sportovaly, pěstovaly okrasné květiny, nebo chovaly drobné domácí zvířectvo jen tak pro radost? Já nikoliv. A to nikoho nedráždí:-) Tak proč zrovna TO psaní ano? Když nezačnu, nebudu dělat chyby, ale když je nebudu dělat, nemůžu se zdokonalit a tím pádem se ze mě nestane mistr. Koukáním z okna ještě křídla nikomu nenarostla…

Léňa22.2.2012
 

Líbí se mi ten Váš \"slavný Prudil\" :)

Léňa21.2.2012
 

No, ona má Edita svým způsobem pravdu. Já se na projekt MT dívám pozitivně, protože jsem jedním z těch, kteří píšou, snaží se prorazit a MT mi pomáhá plnit si sen. Ale kdybych na něco podobného narazila jako čtenář, asi by mě to úplně nenadchlo. Je totiž pravda, že takových 90% textů zde zveřejněných mě nechává úplně chladnou. A to je možná to, co Editě vadí, možná si neuvědomuje, že do skutečné reálné knihy bude převedena jen hrstka z těchto textů.
Jako čtenář musím taky připustit, že některé hotové knihy, ačkoli vypadají zajímavě, se nakonec ukážou jako těžce průměrné a člověk je naštvaný, že za ně utrácel peníze. Ale tak už to prostě je.
Já třeba nesnáším pěvecké soutěže, kde se hledají supermegatalentované cool hvězdy. Už jen proto, že hudební trh mi přijde naprosto přesycený a dalších takových zpěváků není třeba. Ale podívejte, co se tam pořád hlásí lidí! Protože mají naději. Většině z nich se jejich sen sice nikdy nesplní, ale aspoň si řeknou, že pro to něco udělali. A těm pár vyvoleným projekt naprosto změní život.
A přesně to dělá MT. Pár lidem opravdu pomůže, a ostatní si mohou aspoň podle reakcí čtenářů sami přebrat, jak to s tím jejich talentem je.
Takže já Editu chápu.

Petra Lázničková21.2.2012
 

Jak vidím, paní Dočekalová má čich na to, jak rozhýbat poklidné vody na MT. Dostala jsem se k diskuzi pozdě, takže v podstatě všechno, co mě po přečtení Editina názoru napadá, už je tu řečeno v komentáři kolegů. Určitě bych také její názor nenazvala absurdní – je to názor čtenářky, z jejího pohledu smysl má. Dá se pochopit, proč ho napsala, a s některými body jejího dopisu i souhlasím. Určitě ne ale v tom plošném odsuzování těch, kdo prezentují svá dílka na MT. Ano, je pravda, že u řady z nich už taky nekomentuji (oproti svým nedávným úmyslům), protože jediné, co mě při čtení napadá je „Proč?“, ale rozhodně není pravda, že se psaní nedá naučit. Nemusíme ani brousit do jiných uměleckých žánrů – stačí začít ve škole. Jsou žáci, kterým jde učení takříkajíc samo, pak jsou ti, které stačí trochu nasměrovat, i ti, kteří se musí všechno pracně nadřít, ale nikdy nelze dopředu říci, kdo z nich to dál dotáhne. Proč tedy nad nimi předčasně lámat hůl, proč raději nenasměrovat, nepomoci radou a zkušenostmi těm, kteří si o to řeknou, i těm ostatním? A paní Dočekalová to umí skvěle.
Malinko za Editinými slovy cítím jisté zklamání – kamarádky píší, říkají, že psát může KAŽDÝ, a ona to nedělá, protože není žádný pisálek. Ve skutečnosti možná sama psát nedokáže, možná nemá o čem psát. K její škodě, protože nepozná ty úžasné pocity, které prožívá autor, když píše a žije příběh se svými postavami. Tayger to pojmenoval dobře – psaní je droga. Pro toho, kdo to s ním myslí vážně, určitě, byť se s ním nehodlá živit, ale jen občas potěšit či zabavit jiné. A když pak přichází odezva od čtenářů, ze které pozná, že se úmysl zabavit a potěšit zdařil, to je teprve v tom správném rauši!

Aleš Beseda21.2.2012
 

Editin postoj je absurdní. Jako autora mne staví do role viníka za to, že si ona jako čtenář neumí správně vybrat. Za to, že nabídka převyšuje poptávku. Možná by přivítala nějakého regulátora, někoho, kdo by zastavil to nezřízené autorské bujení, zakázal je, předem určil, kdo může psát a kdo ne, kdo je s námi a kdo proti nám. Usnadnil jí čtenářský život, vybral pro ni kvalitní, správnou četbu a vybral z anonymního davu pisálků toho, kdo si zaslouží označit za spisovatele, protože spisovatel, spi-so-va-tel... to je přece panečku skoro něco jako Bůh!
Podle mne je spisovatel ten, kdo se tím živí. Je to prostě profese. Nic víc. Umělecká profese, nikoli řemeslná. Nejsem spisovatel, jsem autor. Ve svém volném čase píšu, poněvadž mi to přináší uspokojení. Nemluvím o tom, že píšu knihu. Prostě to z čiré potřeby dělám. Někdo jiný o tom zase z čiré potřeby mluví. Říká, že píše knihu – ó, jak jsem úžasný...
Systém, který umožňuje každému psát si co chce a snažit se s tím uspět, je dobrý. A Vám, Edito, mohu doporučit jen jedno: udělejte si čas, jděte do knihkupectví a čtěte, buďte tam tak dlouho, až si budete jistá. Nikdo Vás totiž nenutí kupovat zajíce v pytli. A číst dvě knihy měsíčně rovněž není povinné.

Ginnie21.2.2012
 

Absurdní? Myslím, že ne. A jsme u toho. Každý má právo na svůj názor - postoj. Nestaví vás do žádné role - sám se svobodně rozhodujete, jestli se necháte stavět do nějaké role ...
Já jejím postojem rozhodně netrpím.

Lenka.B21.2.2012
 

Ginne, každopádně je ten postoj divný... A myslím si to, protože je to jako o hudbě? Taky neposloucháte a nekupujete si, to co se vám nelíbí a klidně si můžete říkat, že to podle Vás není hudba. Já osobně, když se mi něco nelíbí, tak tak ani neposlouchám, nečtu... Tady na MT určitě není vše perfektní, ale kde je? Dopis slečny Edity mi nepřijde jako názor, ale.... čiší z něj nepřejícnost, naštvání, závist... nic pěkného.

Ginnie21.2.2012
 

Mám to trochu jinak. Ráda kupuji knihy nových ,neznámých autorů. Možná nejsem normální,ale nejdu po NĚČEM. Zajímá mě, jak píší ostatní. A když se mi nelíbí, nesedne mi to apod., tak to nedávám za vinu autorovi. Stejně i tady na MT, pokud mi nesedne něčí styl, téma...cokoli, napíšu to, ale rozhodně nechci po nikom, aby se přizpůsobil mně.
Dotaz Edity mi nepříjde nepřátelský vůči literatuře nebo autorům, vyhraněný, to ano. Ale já jsem ho měla také, v nějaké /dokonce první/diskuzi s Markétou a Lukášem Pazderou jde dohledat. Používala jsem pojmy kvalitní literatura a pod. Ale pro každého je kvalitní něco jiného. Takže názor Edity beru jako názor jednoho. S něčím souhlasím, s něčím ne. Pro mě je hlavní svoboda projevu, takže shrnuto - převážuje nesouhlas.

Tayger21.2.2012
 

Myslím, že jde hlavně o názor konzumenta, nikoliv tvůrce. Střetávají se zde dva světy, a oba chtějí od toho druhého něco jiného. Nicméně, kdyby to tak fungovalo, a oba světy si vycházeli maximálně vstříc ve všem, co chtějí, byly by oba světy zbytečné, nezajímavé, nudné. Prostě, kdyby neexistovali, nic by se nestalo. V současné literatuře panuje mnoho rozporů, žánrů, je zde mnoho autorů, ale také spousta čtenářů s vyhraněným vkusem.
Zkusil jsem to třeba na sestře. Ona čte pořád jen takové ty holčičí věci, přestože je už dospělá, a ta četba je spíše pro puberťačky, tak to čte a ráda. Nabídl jsem ji k přečtení soubor povídek Divodějní, kterou jsem objevil v knihovně a je v ní spousta povídek světových autorů od fantazi až po sci-fi. Sice všechny povídky nebyly super, ale spousta z nich byla čtivá a hodně. No myslím, že se maximálně rozečetla v první, a pak mi ji vrátila. Nuže, nenašla tam to, co hledá, a autorka příspěvku se potýká s tím samým problémem. Nejspíše přečetla to, co ji nejvíce bavilo, a nyní hledá něco podobného, co by mohla také číst. Bohužel pro ni, něco podobného napíše jen stejný autor, a tak chodí a kouká, jak mnoho různých autorů se pokouší proslavit, přitom to ani nejde číst. Vidí ta negativa toho počínání, ale vidí to jen ze svého pohledu, a to je ta největší chyba, kterou dělá.

Ginnie22.2.2012
 

Přesně tak. Je to názor čtenáře, který nepíše, takže je mu všechno to, co \"víme my\" cizí. Proto nemá smysl se zlobit, že nechápe projekt MT.
Pokud jde o vyhraněnost, že takový čtenář chce jen \"to své\", tak i to má druhou stranu. Takový čtenář /celá čtenářská obec/ může být pro autora \"pohromou\". Je skvělý, pokud píše to, co chtějí, ale běda, když napíše něco jiného. Takže jako všechno - má to dvě strany. Já si nemyslím, že by \"zaběhlí\" autoři nedokázali být originální, že by netoužili nebo nedokázali napsat něco jiného, než čím se \"proslavili\". Možná jim to není umožněno. Když to udělají, jsou pro část příznivců odepsaní a když to neudělají, jsou ti, co chrlí stále to samé.

Lenka.B21.2.2012
 

Asi tak nějak:) No, mě jak říkám je fuk, co si kdo myslí. Hlavní je, že každý může dělat to, co ho baví a je jedno jestli se to tomu druhému líbí nebo ne.

Marvi21.2.2012
 

Vždy, když si přečtu rozhořčení, kritiku nebo podivení nad tím, CO dělá ten druhý, JAK to dělá a PROČ to dělá, ptám se - a co děláš, jak to děláš a proč to děláš ty? A kde bereš tu svou jistotu, že TY konáš správně a v souladu s tím, CO si o tom myslí TI DRUZÍ?!

Divná věta? Ale na mě ten článek paní Edity prostě takto působí.

Doba kdy nám bylo dovolováno, určováno a říkáno je přeci za námi. Máme se radovat z toho, čemu všemu se můžeme beztrestně věnovat – pokud chceme a pokud při tom nepřekračujeme zákony, morálku, desatero… A my prostě jenom chceme.

Když jste úrovní příspěvků na MT tak frustrována, proč tyto stránky navštěvujete? Najděte si důstojnější, hodnotnější, výživnější a vysokoúrovnější. Za trávení svého volného času si můžete vy sama. Travte ho prostě jinde. A až bude tento portál pro lidi bezcenný, skončí sám. Nebo z druhé stránky - když jste tak sečtělá, nebylo by lepší, kdybyste místo nesmyslného bědování pomáhala svými recenzemi úroveň příspěvků zvyšovat?

I když možná vyznívá můj příspěvek útočně, není tomu tak. Jsem spíše udivena, že někoho udivuje, že lidé dělají, co je baví. A nikdo nikoho nenutí, aby jejich dílka četl.
A až teď, když jsem napsala tuto větu, mě napadlo: Kdyby tento článek napsala paní Dočekalová, bylo by to něco jiného. Protože chceme, aby se našimi výplody zabývala. Ale vy? Odložte knihu a otevřete jinou.

Ginnie21.2.2012
 

Jde o subjektivní názor a Edita na něj má samozřejmě právo. Není důvod se hned stavět do šiku na obranu. Nemusíme se bránit, obhajovat nebo vysvětlovat, protože jsme se ničím neprovinili. Mnohokrát mě napadlo stejné /až na nějaké vyjímky/ , co píše Edita a odpověděla jsem si stejně, jak napsala paní Markéta. Tím je myslím řečeno vše. Takže bych to vzala jinak, a to osobně. Nejprve chci napsat svůj názor na paní Markétu. Kdo se alespoň okrajově pohybuje v konkurenčním prostředí, tak ocení její přístup. Je opravdu málo lidí, kteří své znalosti a zkušenosti z oboru, který je živí, dávají zcela zdarma. Já ve svém oboru už dávno ne. O to víc oceňuji, obdivuji a závidím, že to Markéta dokáže, že se nenechala „semlít dobou“, tak jako já. A pokud jde o hodnocení – co člověk to názor, co odborník to názor. Co považuje paní Markéta za celkem obstojné / psala , že na každém textu je ještě práce/ , může jiný literární odborník zatratit a naopak. To si myslím všichni /kéž by/ uvědomujeme. A to je to, co jsem chtěla říct. MT mi dal mnohem víc, než „místo v TOPce“ Když mám depku z práce, z lidí kolem sebe, z čehokoli, zajdu na MT / proto jsem zde vlezlá věčně / a hned je všechno jinak. Tady jsou lidé „v podstatě čistí“, nesmetlo je svinstvo běžného života a drží se svých snů. Kdo dokáže snít, tak žije. A je příjemné vědět, že to tak je.
Po vstupu na MT jsem několikrát přehodnotila své názory. Jak na psaní, tak na komentování, tak na hodnocení. Takže kdyby si někdo dal práci a našel, co jsem psala před čtyřmi měsíci a teď, umlátí mě na rozporech. Ale ujišťuji vás, že se vůbec nestydím za to, že jsem své názory změnila. Mám za to, že k lepšímu, člověk se stále učí a poznává a zjišťuje, že byl v mnoha názorech ukvapený, nespravedlivý, nedokázal se na ně podívat z jiného úhlu atd.
Ano tady na MT je plno autorů, kteří mají nějaké ambice, ale mám dojem, že i plno takových, kteří mají jen vnitřní potřebu se „vykecat“ . A proč ne? Jsem pro všechno, co člověka udělá šťastným. Jen mám občas problémy s komentáři. Mám dojem, že někteří autoři nestojí o komentáře /výjma pochvalých/ a mně dělá čím dál větší problém psát do kometu – nezaujalo, nedočetla jsem apod. Už mě nebaví připisovat pod každý komentář – berte to jen jako názor JEDNOHO. Zpočátku jsem to nepsala, měla jsem za to, že autor si uvědomuje, že jsou miliony lidí a z názoru jednoho člověka se nemusí věšet. Ale už si tím tak jistá nejsem. Takže zvažuji, že když nezaujme, nebudu psát koment. Čím kvalitnější dílo, tím spíš autor unese názor /ne kritiku, nejsem kritik/ druhého, to je asi i logické. Je si víc jistý, vidí to v širších souvislostech a názor jednoho ho nerozhodí.
Pro mě je hrozně těžké psát tak, aby to nebylo silně subjektivní. Takže si díky MT dávám za cíl, naučit se lépe vyjadřovat negativní pocity . A než se do toho dostanu / pokud vůbec někdy/ mějte se mnou, prosím, trpělivost a neberte /někteří/ tak smrtelně vážně, co napíšu. Někdy bych si pleskla hned, jak to po sobě přečtu…ale už to je a nic s tím nenadělám.
Takže na otázku - MÁ TO SMYSL? Odpovídám : rozhodně ANO. Je na každém, jestli bude na MT zveřejňovat, číst texty, co si z projektu MT vezme, čím ho obohatí, čím se nechá obohatit a jako bonus může být pro někoho i vydaná kniha.
Omlouvám se za délku příspěvku, pro mě jsou podobná témata příležitostí vykecat se.

Elvíra Hörömpöli21.2.2012
 

Vážená Edito, to, co jste napsala, platí jen do té doby, než si sednete ke stolu a řeknete si, že naplníte nějakým smysluplným textem řekněme 250 stránek. Jakmile to opravdu jednou uděláte, anebo se do této role jen vžijete, možná přehodnotíte postoj k nám ,,malým pisálkům\". A pokavaď se Vám to už podařilo, gratuluji.

Josef Pepa21.2.2012
 

Stručně: souhlasím s paní Editou a souhlasím i s paní Dočekalovou, každý z nich má kus pravdy. Vše dobré.

Lenka.B21.2.2012
 

Ještě dodatek. Paní Dočekalová, opravdu chcete vědět, jestli si to myslí i ostatní tady na MT, že to nemá smysl? Protože mám pocit, že kdyby tu byli všichni upřímní, tak by jsme to tady rovnou mohly zabalit:) Já myslím, že je jedno, kdo si co myslí. I kdyby se tu našel jeden jediný skvělý autor, tak to stojí za to!:) Navíc, si nemyslím, že by tu všechno bylo \"brak\", pochybuji, že všichni všechno četli. Soudím dle komentářů, kterých je jako šafránu:)

Lenka.B21.2.2012
 

Z příspěvku mi přijde, že dotyčná je naštvaná na celý svět, mě by osobně nenapadlo něco takového napsat a stěžovat si, že někdo píše, zpívá, fotografuje...
Nevím, ani co, na to napsat, protože paní Dočekalová opravdu už vše napsala. Ale já chci té slečně říct, že jestli někdo píše, at už blbě, nebo dobře - je to jeho věc! Pořád lepší, než se někde z nudy zfetovat, nebo krást apod. Dotyčná asi nepochopila, že psaní dělá náš ŽIVOT KRÁSNĚJŠÍ! A říká se, že žijeme jen jednou a já si určitě nemíním odpírat něco jen proto, že to někomu vadí:)
Paní Dočekalová nikoho v ničem neutvrzuje, jen dává ostatním prostor a možnost, což je skvělé! Je skvělé, že dává tu možnost všem i těm obyčejným, protože takhle to v životě nebývá a kéž by bylo víc takových lidí! Já opravdu nechápu o co v tom příspěvku jde, ale jedno vím jistě, jste typ člověka, který kdyby měl tu moc, tak by VŠEM bez rozdílu, tu možnost nedala!(Je dobře, že tu možnost nemáte). A taky si myslím, že kdyby bylo na světě méně lidí, jako jste Vy, kterým všechno vadí na vše si stěžují, bylo by na světě mnohem lépe!
Nic není zbytečné, když mi to dělá radost, zbytečné je, když tu radost někomu chcete vzít, jen tak protože zrovna Vám je z toho blivno. Každý má svobodnou vůli, takže ty \"naše braky\" tu nemusíte číst! Co se týče nakupování knih - jestli berete co Vám padne pod ruku, taky je to vaše mínus, ne autora. Nikdo vás totiž nenutil!

Katka21.2.2012
 

Nedá mi nereagovat...
Ano, je pravda, že v dnešní době se hodně lidí považuje spisovatel, nebo sní svůj sen o tom, že se jim jednou stanou. Ale je to špatné? I když nemají talent a píšou jen pro radost, je to lepší, než kdyby nedělali nic. Psaní není jen touha se někomu ukázat, touha prorazit a být slavný. Psaní je určitý druh psychoterapie, je to odpočinek, srovnání myšlenek, zkrocení světa fantazie. Chceme opravdu tohle brát těm, kteří v tom psaní nejsou tak zdatní, ale kteří ho potřebují k tomu, aby se seberealizovali? Proč? Ano, všichni toužíme po uznání, a i když píšeme jenom \"do šuplíku\", ve skrytu duše doufáme, že si to někdo přečte a třeba nás někdo i pochválí. Je to lidská přirozenost. To, že existují takovéto projekty, je obrovské plus. Je to prostor, kde se člověk může prezentovat a dozvědět se spoustu podnětných připomínek. A nemyslím si, že všichni jenom chválí...jsou zde lidé, kteří dovedou zveřejnit i tvrdou (ale podnětnou) kritiku a nebojí se opětování, jsou zde i zkušení patroni projektu... Chápu, že je nepříjemné, když si člověk koupí knížku a doma zjistí, že stojí za prd a ne za ty vyhozené peníze. Ale máme knihovny, máme možnost si i v knihkupectví kousek přečíst, máme možnost najít si recenze knížek na netu, takže když se chce, tak to jde :)
Chci napsat, že opravdu chápu autorku článku, chápu, co chtěla říct i co jí k tomu vedlo. Já mám zas občas pocit, že fotografem může být už dneska úplně každý :-D Ale, i když se mi něco nelíbí a zkritizuji to, tak neupírám tomu člověku možnost prezentace. Někdo má zas jiný názor, jiný vkus a třeba právě v tom, co mně se nelíbí, on nalezne zalíbení. A nakonec...i kdyby se díky takovýmto projektům snažilo prosadit tisíce pisálků, mezi kterými by se našli jenom 2-3 kvalitní, kteří to někam dotáhnou, i tak to MÁ SMYSL!

Mějte hezký den, a ať vám to všem píše :-)

Tayger21.2.2012
 

No, paní Dočekalová rovnou odpověděla na veškeré možné námitky, horko těžko v tom hledat ještě jiné hledisko, ale pokusím se.
Víte psaní je pro někoho jako droga, a nemusí to být jenom psaní. Když bydlíte na vesnici, narazíte téměř vždy na člověka, který si strašně rád povídá, neodnaučíte ho to, ba právě naopak se o komunikaci bude pokoušet pořád, právě proto, že to rád dělá. Je jedno, jak to dělá, on to prostě potřebuje. To platí i u ostatních koníčků. Třeba ročně se v naší republice pokusí začít svou stolně tenisovou kariéru tisíce nových hráčů, opravdu tisíce. Všichni sní o tom, že jednou budou hrát vyšší soutěže, že jednou budou slavní, ale stejně jako jich rychle tolik začalo, tak jich snad polovina rychle skončí. Zjistí, že je to nebaví, že to nepotřebují, a že svůj čas budou věnovat na něco jiného. U někoho to trvá déle, ale stejně toho nakonec nechá a zajímá se o jiné. Není na tom nic divného, právě naopak, když si vybíráme čím chceme být v budoucnu, tak také nedostáváme hromady odrazujících názorů, proč by zrovna ten a ta nemohli býti automechaniky, přestože jsou na spravování aut úplně levý.
Víte, přišel jsem na to, že to co nás pohání jsou sny. A nejhorší co může člověka potkat, je splnění snu, či poznání, že není možné jeho dosažení. Přístup paní/slečny Edity, by způsobil katastrofu, protože je to přístup, který sny zabíjí, a zabíjí tak určitou část člověka, která je vesměs vždy tou lepší částí v každém z nás.
A teď zpět k tomu pingpongu. Narazil jsem na spousty opravdu dobrých hráčů, lepších nežli já budu, ale také na spousty špatných hráčů, kteří se nikdy nedostanou dál, nežli na úroveň nejnižších soutěží. To poznáte, styl, způsob hry, atd. To však ještě neznamená, že by nemohli porazit lepší hráče, než jsou oni. Ve skutečnosti se to děje stále. Jako příklad klidně uvedu hráče, který hrává okresní přebor, a na přeborech, kde se setkává elita okresu s ostatními hráči, odehrál fantastický zápas s druholigovým hráčem. Osobně bych sám za sebe řekl, že nebít spousty poradců, které ten druholigový hráč měl k ruce, nikdy by jej neporazil. Přesto z toho byl krásný zápas na pět setů, který nechal otisk snad v každém, kdo ho viděl. A právě proto hodně lidí, kteří nemají šanci na úspěch ve sportu přeci jen zůstává. Stále mají sen, ale hlavně je to baví, i když nikdy nebudou nastupovat v ligách, budou tu stále a budou hlavně u zrodu mladých nadějí českého stolního tenisu. Svým způsobem jsou tak stejně důležití, jako ti, co dosáhli vrcholu.

A k těm kamarádkám bych měl také jednu připomínku. Myslím, že jim ani tak nemusí jít o napsání nějaké knihy, jako snahu o vyjádření svých pocitů světu. Proto bych je nehodnotil jen podle snu, něco napsat, ale podle toho, co chtějí napsat, a v tom je obrovský rozdíl.

Když se podívám sám na sebe, tak to není ani tak o tom, zda psát umím, či zda se to naučím, ale o tom, že mě to hlavně baví. Jistě, sním o tom, že bych se stal slavným, kdo ne, ale snažím se k tomu přistupovat s pokorou. To co mě k tomu žene je paradoxně fakt, že odjakživa rád vyprávím. Slovně to může být katastrofa, ale na papíře, je to o něčem jiném. A tak jsem si to zkoušel, napsal pár fejetonů do místních novin, ba jsem i chvilku psal pro regionální deník články. Za veškerý úspěch v této oblasti vděčím jen paní Dočekalové a její knize. Každopádně jsem záhy pochopil, že to není ta správná cesta, že se ve mně pere jiné psaní, a tak se snažím k němu dostat, byť mě okolnosti od toho spíše odrazují, přesto si stojím za svým.
A když to vezmu z pohledu, jak si představuji budoucnost, tak se děsím toho, jak naši důchodci mnohdy dopadají. Proto si říkám, že až jednou do toho věku přijdu, budu mít něco, čemu se budu moci věnovat, co mě bude bavit, což si myslím, že je hodně velké plus, i kdyby by mi nikdy nic nevyšlo knižně, stejně se tomu budu věnovat. Vždyť historie je plná spisovatelů, kteří za svého života uznání nikdy nedošla, ale kteří přesto posunuli laťku jiným směrem, což bylo stejně důležité, jako u každé jiné profese.

Shrnuli to, nemohu souhlasit s názorem, je tak trochu zcestný a jednostranný. Na druhou stranu však mohu souhlasit s částí, kdy je frustrovaná z knížky, za kterou vyhodila spousty peněz a stejně ji nezaujala.
Není to však jen v literatuře, ale všude. Je to bohužel zhoubný trend, kam se jako lidstvo ženeme ve všech oblastech naší činnosti. Pro příklad nemusím chodit daleko. Například hudební průmysl, kdy se vydává pořád něco nového, a lidi to kupují a nadávají, že koupili album jen kvůli jedné dobré písničce a raději se naučí poslouchat i ty ostatní, což je vlastně cíl, který manažeři chtějí dosáhnout. To platí i o filmech. Koupíte si jej na DVD, chtějí, abyste šli na něj do kina, abyste se na něj podívali i v 3D. Pořád je to jen o penězích, které ve všem hrají roli. Nedivím se zděšení našich babiček a dědečků nad dnešním stavem světa. Spousta věcí je motivována pouze penězi, což je chyba. A právě i špatná literatura je produktem právě manažerských praktik, ve snaze vydělat co nejvíce.

No nic, trochu jsem se rozjel. Než zabrousím úplně mimo, raději to ukončím. Snad je můj příspěvek věcný dostatečně.

Mějte se, a všem přeji hodně úspěchů v tom, co zrovna děláte a o čem sníte.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: