IKAR CZIKAR CZ

Lásky minulé a budoucí, Poklad, Pane Bože odpusť hříšníkům, Judas z Kariotu, Třikrát a dost, Venkov, Truchlící fúrie, Řemeslo má zlaté dno, Koma, Gigolo (Josef Farkas)2.4.2016
 

5
 počet hodnocení: 2
přečtené 4529, Komentáře 0

 

Lásky minulé a budoucí....



                               Lásky minulé a budoucí.

     Koníček Íáček vesele vyběhl na Vítkov. Zvědavě obešel Památník a překvapeně zíral na ohromného koně pod Janem Žižkou z Trocnova. A čípak ty seš, zařehtal nesměle. Kůň vojevůdce mlčel. Íáček pochopil, že má co dělat s koněm Velikánem, který měnil mapu Evropy. Smutně se otočil k Velikánovi zády a zakoukal se na večerní Žižkov. Světla na ulicích a v bytech se postupně rozsvěcela. Íáček se zaposlouchal a ve vzduchu zachytával jednotlivá lidská přání a sny.
     Prázdninový den se pomalu měnil v noc. V Žižkovských ulicích se zklidňoval ruch a horký vzduch se příjemně ochlazoval. Z Kalininovy ulice občas zadrnčely projíždějící tramvaje. Pepik ležel v pokoji a v hlavě se mu promítal uplynulý den. Kamarádi, prázdninové flákání, fotbálek na dvorku, řeči o holkách a dvanáctileté rozumování o sexu. Tušení tajuplného a zřejmě něčeho nádherně lechtivého. Noční poluce a ranní pocit viny ze zapovězeného.
     ​ Koník křísl podkovou o mramorovou dlaždici až odlétl gejzír jisker. Potutelně se ohlédl na koně Velikána, to neumíš, viď. A znovu se zaposlouchal do lidských radostí a nářků.
     Udělalo se mu špatně od žaludku. Klečel na podlaze a zvracel do mísy. V poslední době to byla jeho častá aktivita. Věděl, že to musí přijít. Půl roku znal svou diagnozu a nyní byl rád, že nemá žádného partnera. Nikdo po něm nemusel uklízet - ani slzet. Jediné, co po něm zůstane budou vzpomínky, ale vždyť to je blbost, utřel si ústa, vzpomínky odejdou s ním. Měl na co vzpomínat. Dvacet let v jednom bytě, dvacet let příběhů sousedů a samozřejmě i jeho. Hlavou mu prolétla vzpomínka na malého kluka od naproti, který celé léto před patnácti roky sledoval jeho okno, když si to s Ingrid rozdávali. Bylo v tom cosi ujetého a zároveň milého, prostě vůně dospívání.
     Koníček Íáček pohodil hřívou, ty se mnou nemluvíš, protože vozíš na hřbetě toho vojáka ? A nebolí tě nohy ? Kdy jsi se mohl svobodně proběhnout, jako to dělám já. Nikdy viď. Pořád jsi jenom pochodoval anebo bojoval... a co z toho máš - stojíš na jednom fleku a máš v sedle mrtvolu. To já vozím věčnost a čas a vzpomínky a lásku a radost, smutek. Smrt ne ... ty vozí někdo jiný. Koníček Íáček zpozorněl a zmlkl. Právě kolem proplouval sen jednoho malého kluka ze Žižkova.
     Pepa ležel na posteli a snil o budoucích láskách. Přemýšlel o dosud nepoznaném a v hlavě si představoval situace, které s kamarády probíral. A stejně jako oni, vařil z vody. Po hlavní prodrnčela tramvaj a v nastálém tichu... ááááh... áááh. Ten zvuk neznal, ale zvláštně ho rozrušil. Vstal a přistoupil k oknu. Na protější straně ulice, v osvětleném okně uviděl mužské temeno hlavy. Ženské nohy se rytmicky pohybovaly v harmonii s jeho zadkem a kovovým čelem postele. Žena při otevřeném okně vzdychala na celou ulici. Pepa si všiml i jiných sousedů, kteří pátrali, odkud se ty zvuky rozkoše linou. Ale jedině z jeho okna byl pohled přímo královský. To budou kluci závidět. Věděl, že má celé léto o zábavu postaráno.
     Íáček nasál nozdry časovou linii. Odfrknutím zmizela minulost a ucítil přítomnost. Bolest toho muže byla nesnesitelná. Cítil s ním, ale nemohl mu nijak pomoci. Bylo to jedno z nepsaných pravidel, které určil jeho pán Čas. Cítil, že ta bolest přicházela přímo z ulice, kde před patnácti lety bydlel ten dospívající kluk.
     ​ Sedl si k televizi. Bolest pomalu ustupovala. Rozhlížel se po pokoji, vzpomínal na dobu minulou. Jeho životem prošlo dost žen, co je to dost. Byly to lásky na pár nocí, ale i na několik měsíců. Ještě, že žádná nezůstala natrvalo. Dneska by na ní byly dva. On a rakovina. Hořce se ušklíbl. Rozchod s Ingrid ho mrzel dost dlouho. Asi to byla ta pravá. Nejradši se milovala při otevřeném okně, přes léto to šlo a na zimu se rozešli. Vždycky, když otevírala okno, smála se, já mám ráda obecenstvo.
     Výjezd s technikem už byl na místě a čekali na lékaře. Otevřeli byt ve druhém patře a už ve dveřích měli jasno. Pach jeho těla jim vyšel naproti ke dveřím. Vítejte. Kuchyň staromládenecky zařízená, na sporáku kastrůlek s nedojedeným jídlem, asi guláš. Kousky masa byly pokryty sametově hebkou nazelenou plísní. Policista měl pocit, jakoby celý byt byl zahalen zeleným sametem. Byl všude po stěnách, po nábytku, byl cítit ve vzduchu. Jemné spóry plísně poletovaly vzduchem a lámaly venkovní světlo.
     Lékař vyplňoval papíry. Technik fotil celý byt: "Pepiku, běž do pokoje a najdi nějaký osobní papíry." Policista se protáhl podél oběšeného. Překocená stolička, palce u nohou se dotýkaly podlahy. Když procházel kolem oběšeného muže, zvedl hlavu a koukl se mu do obličeje. Pohublá tvář měla otevřené oči a hleděla na něj z výšky. Zduřelý jazyk vylézal z úst, jakoby se muž snažil něco říct. Kolega prohlížel dokumenty: "Hele kluci, ten mrtvý měl rakovinu... asi už to nemohl vydržet. Doktore, počkáte s námi na havrany. Ať si ho sundaj  sami," a vyplňoval podklady pro služební záznam.
     Pepik se protáhnul zpátky do pokoje. Postavil se před okno a zahleděl se na protější dům, kde před patnácti lety zaťukal na dveře dospívání. Zdálo se mu, že v protějším okně zahlédl svůj obrys, když to léto snil o láskách budoucích.

Kapitola 1-1 z 10
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec




Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •