IKAR CZIKAR CZ

Labutí píseň faraonů Celkový počet komentářů: 0
 

LABUTÍ PÍSEŇ FARAONŮ

 

Jak se vlastně píše faktografická kniha z prostředí starověkého Egypta?
 

O své zkušenosti se dělí její autor Luděk Václav Wellner.

 

(Knihu vydalo v prosinci 2018 nakladatelství Epocha a zakoupíte ji napříkald zde.)

 

Na knižním trhu se právě objevila Vaše druhá faktografická kniha o starověkém Egyptě. Čím se odlišuje od jiných knih s touto tematikou a proč právě po ní by měl čtenář a zájemce o Egypt sáhnout?

Velké množství knih o Egyptě se zabývá pyramidami v Gíze, Achnatonem, Nefertiti a Tutanchamonem, Ramessem Velikým, Hatšepsut, Alexandrem Makedonským nebo Kleopatrou Velikou. Ty povrchnější si vymýšlejí všelijaké konspirace a kosmické záhady. Na tomto poli se už skutečně dá jen obtížně přijít s něčím novým, pokud by ovšem nešlo o nějaký převratný archeologický objev. V mnoha obecnějších publikacích se zpravidla zmíní úpadek Nové říše, spory faraonů s Amonovými kněžími o moc, a pak rozpad říše, chaos, slabí cizí panovníci, a nakonec perská okupace, z níž Egypt konečně vysvobodí Alexandr Veliký. Jenže toto opomíjené období trvalo dlouhé tři čtvrtě tisíciletí, tedy asi jako české dějiny od Přemysla Otakara II. po dnešek, a znamenalo tak ohromné a zásadní proměny Egypta a jeho postavení ve světě, že bych ho nejen nenazval úpadkovým a chaotickým, ale dovolil bych si naopak říci, že patří k jedné z nejzajímavějších a nejdramatičtějších epoch říše na Nilu. Za núbijského faraona Taharky, perského faraona Dáreia nebo posledního vládce Nektaneba II. vznikly stavby, které dodnes uchvacují návštěvníky jako vrcholné klenoty egyptské architektury. Nevyloupená hrobka faraona Pasbachaenniuta odhalila světu poklady srovnatelné s nálezy z Tutanchamonovy hrobky, pouze zastíněné průběhem druhé světové války. Pozdní doba samotná navíc měla zcela zásadní význam pro budoucnost celého východního Středomoří. Labutí píseň faraonů je první českou knihou, podrobně a souvisle mapující tento úžasný a bohužel dosti opomíjený úsek staroegyptské historie.

 

Český čtenář zatím neměl možnost se s touto dobou blíže seznámit?

Jen velmi malou. V kultovní Encyklopedii Českého egyptologického ústavu je toto období heslovitě zmíněno, a v souhrnných publikacích bývá uveden chronologický přehled vládců, mnohdy se lišící knihu od knihy ve jménech, pořadí, dataci, dokonce i existenci. V roce 1991 vyšla kniha „Národy ve stínu“ od Karla Kienitze, kde je jedna z kapitol věnována faraonu Psamtekovi I. a sajské renesanci. Ale to je, pokud vím, asi vše.

 

Čím je tedy toto období tak výjimečné?

Egyptu vládli faraoni cizího původu. Libyjci, Peršané nebo Núbijci. Poprvé si faraonskou korunu nasadila dynastie černošských králů, o tom se moc neví. Ale většina těchto cizokrajných vládců se postupně stávalo Egypťany, čili se egyptianizovali, přijímali faraonská jména, zvyklosti, egyptské náboženství, kulturu, tradice. Dokonce někdy programově oživovali dávnou egyptskou minulost, a proto se také období 26. dynastie říká sajská renesance. A stejně jako naše evropská kultura hojně čerpala z Řecka a Říma, tyto kultury přejímaly mnohé kulturní, duchovní i materiální dědictví z Egypta. Přímým a živým kontaktem jim ovšem už nebyla Stará, Střední, ani Nová říše, ale právě Pozdní doba a posléze Ptolemaiovci. Proto je nám civilizace posledního tisíciletí na Nilu bližší než ty předchozí a měli bychom se o tom dozvědět co nejvíce.  

 

Trochu nyní odbočme od náplně knihy k tématu jejího vzniku a nahlédněme do Vaší autorské kuchyně. Jak taková faktografická kniha vzniká. Co bylo na samém počátku?

Klíčovým byl první podnět. Jako milovník staroegyptské kultury jsem už věděl, že dramatický boj mezi posledním Ramessovcem a veleknězem Amona Herhorem (Hrihorem), působivě ztvárněný ve vynikajícím Prusově románu a polském velkofilmu Faraon z roku 1966, skončil pádem ramessovské dynastie. Ale z následujících desetiletí i staletí jsem znal jen výčet mnoha jmen, a absence popularizované literatury naznačovala, že si to období nezaslouží bližší zájem, že je komplikované, nepřehledné a úpadkové. Ale pak jsem spatřil v Metropolitním muzeu v New Yorku nádherné umělecké předměty, a především precizně malované antropomorfní rakve takové kvality, jako kdyby právě vyšly z umělcovy dílny. Mnohdy pocházely právě z tohoto období. Dozvěděl jsem se také více o úžasném objevu královských hrobek v Tanidě, a uviděl nádherné zlaté masky, stříbrné rakve, skvostné šperky. Tohle nevytváří úpadková doba! Zatoužil jsem zjistit o ní něco víc.

 

Takže to byla první inspirace. Ale co dál? Kde pro psaní o tak komplikované době sehnat dostupné informace, jak s nimi zacházet a čeho se na začátku chytit?

Samozřejmě, nebýt nabídky nakladatele, který kdysi vydal mou předchozí, obdobnou knihu Ptolemaiovci, asi bych se do takové práce těžko pustil. Rovněž by to nebylo možné bez pomoci českých egyptologů, s nimiž díky mému okouzlení starým Egyptem a nepochybně i díky shodě šťastných okolností mohu už nějakých dvacet let externě spolupracovat. Kdokoliv z nich byl ochoten mi pomoci a poradit s výběrem a zapůjčením knižních pramenů či zodpovědět mé otázky. Konkrétně paní docentka Smoláriková, renomovaná badatelka v oblasti Pozdní doby, má klíčový podíl na vzniku této knihy.

 

Jak jste už naznačil, jednalo se asi převážně o zahraniční literaturu. Jak jste si poradil s překladem takového množství odborné literatury?

Ano, dalo mi to zabrat. Nejsem až tak dobrý angličtinář, abych mohl rychle proletět text a nacházet z něm vhodné informace, což je v mateřštině snadné, zvláště když vysloveně odborné knihy zahraničních historiků jsou plné specializovaných termínů a podrobností, přesahujících rámec populárně naučného textu. Někdy jsem si musel přeložit značnou část knihy, a pak z ní použít jen zlomek údajů. A navíc i v odborných publikacích bývají rozdílné názory, třeba na datování vlády faraonů 21.-24. dynastie, kdy se celé rozvětvené rodiny dělily o vládu v různých částech země.

 

To znamená, že inspirace musela ustoupit systematickému třídění informací?

Určitě ano. Udělat si hrubou chronologii období, rozčlenit ji do kapitol podle nějakých hlavních znaků příslušné doby, a pak zpracovávat a přiřazovat všechna dostupná data, to byla první činnost. Nakonec jsem měl podobné údaje v několika verzích mnohokrát řazeny za sebou. Tady pomohla možnost volby různých barev písma ve wordu, tabulky, grafy a schémata. Bylo potřeba sestavit si rodokmeny všech dynastií a posloupnosti jednotlivých vládců, vyznačit jejich vzájemné vazby a průniky. Skoro více technicko-inženýrská než literární činnost! 

 

Pomůže při takové práci také internet?

Nejen pomůže, bez internetu by to myslím ani nešlo psát. Koneckonců, na internetu je nyní prakticky dostupné vše, jen jde o věrohodnost a důslednost jít po jednotlivých odkazech jak ohař, všechno si hned ukládat, třídit, zpracovávat. Někdy se tam, jak jinak, informace přebírají jedny od druhých, a nejvíce mne pobavilo i potěšilo, že jistý pramen, který jsem našel a používal, se odkazoval ve zdrojích i na mne, tedy na předchozí faktografickou knihu „Ptolemaiovci“. Neumím ani spočítat, kolikrát jsem si přes internet musel křížově ověřovat různé letopočty nebo místopis, průběh událostí nebo jména a pořadí panovníků, neustále se vracet k již hotovému, měnit, upravovat, přepisovat. Ale mluvím za sebe, možná jiný autor volí jinou, třeba i efektivnější metodu.

 

Ale taková kniha by neměla být jen souhrnem suchých dat a informací, také musí být čtivá.

To je další etapa. Vzorem mi byly knihy polské profesorky Šwiderkové, zabývající se hellénistickým obdobím, které mi kdysi mezi hrdiny jako byli Vinnetou, Rychlé šípy nebo kapitán Nemo dosadily Ptolemaia VI., Antigona II. nebo Démétria Poliorkéta. Četlo se to jako románový příběh, i když to byla faktografie. Podobně jsem se také snažil zpracovanému hrubému textu dát zajímavou formu, zbavit ho údajů, které jsou třeba důležité pro profesionála, ale nikoliv pro čtenáře nehistorika, doplnit text dobovými historkami, zajímavostmi, aférami, komentáři, odbočkami, a pak mapami, schématy, kresbami, tabulkami, grafy a obrázky. Profesionální historik si ta data zpravidla najde v jiných, detailnějších zdrojích. Nicméně mne potěšilo, když jsem zjistil, že někteří studenti historie prý používají mou knihu „Ptolemaiovci“ jako učebnici, a i proto se vedle zábavné formy důsledně snažím, aby se tam nevloudily matoucí nebo zastaralé údaje, kterých koluje na internetu i v literatuře dost.

 

A jak tomu chcete zabránit?

Nejsem povoláním historik, ale paní docentka Smoláriková z egyptologického ústavu byla tak laskavá, že celý hotový text přečetla a škrtala mi přímo v něm, pokud se jí něco nezdálo, nebo upozornila, když něco důležitého chybělo. Takže by kniha měla být dostatečně „vychytaná“.

 

A co chystáte dalšího?

Mám už dlouho rozpracovaný třetí román, ale to je úplně odlišná práce, jde o nápady a inspirace, které z žádných publikací nenastuduji. Takže opravdu neumím říci, kdy to dokončím. Ta ústřední myšlenka se stále vyvíjí a chytá nové podněty.

 

Tak vám přeji, ať se to podaří.

Děkuji za přání i za milé pozvání za čtenáři vašeho literárního portálu.

 

Ing. Luděk Václav Wellner (* 1960) vystudoval fakultu stavební na ČVUT a postgraduální studium Dějiny a ochrana památek na Fakultě architektury. Je členem Společnosti přátel starověkých civilizací při Národním muzeu a od roku 1994 externě spolupracuje s Egyptologickým ústavem Univerzity Karlovy. Velkou inspirací k literární tvorbě mu byla účast na expedicích na archeologickou lokalitu v Abúsíru. První román Právo azylu mu vyšel v roce 1997 v nakladatelství Argo a v roce 2014 se dočkal druhého přepracovaného vydání v nakladatelství Arista Books. V roce 2011 vydalo nakladatelství Epocha jeho faktografickou knihu Ptolemaiovci – Z makedonských hor na trůn faraonů. Téhož roku vyšel v nakladatelství XYZ strhující román Poslední z faraonovy družiny.

 

Zaujal vás rozhovor s Luďkem Wellnerem? Další velmi zajímavý rozhovor o jeho tvorbě si můžete přečíst ve sbírce rozhovorů "O PSANÍ... chci vědět víc!", kterou vydalo MÁM TALENT nakladatelství, na jehož stránkách (v e-shopu) si můžete tuto knihu, plnou rozhovorů s českými spisovateli, zakoupit.

 

Připravila: MaD

Foto: archiv L.V. Wellnera

 

 



Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: