IKAR CZIKAR CZ

KONEC VESMÍRNÉHO ČASU (Josef Čáp)14.9.2011
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 21039, Komentáře 3

 

Kapitola 24.

KNIHA PRAVDY!


Přišel jsem do našeho tábora, do té naší nově zbudované osady, kde se právě odehrávaly bujaré oslavy. Ronny s Lindou když mne uviděli, již na dálku křičeli,>>Tony, tak tys to fakt dokázal, poslal si ty slizouny přímo k čertu. Podívej se na to, nezůstalo tady po nich vůbec nic.<< Hned chtěli ode mne slyšet, jak se mi to povedlo, že se tak rychle ti zelenáči vypařili. Oni totiž tady odsud viděli jen nějakou podivnou fialovou mlhu, a nepříjemný všudy se rozléhající křik mimozemšťanů. Poté co se ta mlha rozpustila, zmizeli mimozemšťané, ale i jejich stavby, prostě úplně vše, co od nich pocházelo!

 

Vysvětlil jsem jim, že ta fialová mlha přišla ze Schrány, která tento dým využila k přenosu všech zelenáčů na jejich domovskou planetu Argon. Ronny se mne dotázal,>>Tony, ale ti zelenáči za nějakou krátkou dobu si zhotoví jejich kosmická plavidla, a budou schopni se sem k nám vrátit. Nedovedu si představit, co by nám pak za tento jejich odsun provedli. Oznámil jsem Ronnymu ale i Lindě, že se nemusí ničeho obávat, neboť hvězdná poloha naší sluneční soustavy je jiná než tomu bylo dříve před Velkým třeskem. Podle božího příslibu, se k nám tito zelenáči již nikdy nevrátí, jsou na druhé straně nekonečného vesmíru. A co Schrána záchrany, zeptala se Linda? Já jí na to povídám,>>a co jako má sní být!<< Linda chtěla vědět co se s ní hned poté, co přesunula ty zelenáče na Argon, stalo?!  Odpověděl jsem jí, >>pohlédni tamhle na ten kopec, na tu stojící skálu před námi!<< Linda tak učinila, a uviděla toto naše božské zařízení v plné jeho nádheře. Schrána záchrany totiž od této doby, byla navždy na této skále ukotvená. Později se ta skála pojmenovala jako "Jiskřící kámen!". Po celou dlouhou věčnost, tohle nepochopitelné zařízení, svými jiskrami především pak v noci, osvítilo nádherně celou  noční krajinu. Všichni lidé věděli moc dobře, že dokud tam ta záře stále vyzařovati bude, je s námi i náš velký Stvořitel.  Bůh, který nás zachránil před Velkým třeskem, ale i před těmi dotěrnými mimozemskými zelenáči.

 

I když nás bylo velmi málo, museli jsme si tu zřídit zákony i pravidla pro naše věčné a mírové soužití! Příjemným zjištěním byla i ta skutečnost, že na této nové planetě Zemi, ubíhal čas úplně jinak. Čas nám zde plynul pomaleji a my sním. Dožívali jsme se tady bez problémů i dvou set let, netrpěli žádnými zákeřnými nemocemi, a smrt k nám přicházela milosrdně pouze ve spánku! Život tady byl tím vysněným rájem, po kterém snad každý touží. A protože, se sem dostali jen ti nejlepší z nás, rodily se tady jen samé slušné děti, které jevily zájem o duchovní podstatu života. Neexistovala mezi námi žádná závist, napětí, zášť, zloba, všechny špatnosti nám dobře známé z minula. Naše nově vystavená města kopírovala přírodní zákonitosti a nevyčnívala s fundamentu země. Babylonské věže se staly věčnou minulostí dřívějšího bytí, my lidé jsme prošli skrz Schránu oním evolučním skokem, který navždy změnil naše myšlenky, ale i hodnoty pro nás důležité!

 

Aby se na zlo toho starého a dnes již dávno zapomenutého světa, z dob časů před Velkým třeskem nikdy, opravdu nikdy nezapomnělo, rozhodl jsem se napsat vzpomínkovou knihu na tento dříve minulý svět. Tento spis mých nevšedních zážitků a zkušeností jsem pojmenoval jako: "KNIHU PRAVDY". Bylo to dílo, co přinášelo popis oné zaniklé doby, která měla i budoucím generacím neustále připomínat, hrůzy té dávné minulosti, která v tomto novém čase (době) nenalezla mezi tímto lidem žádného pochopení! Má kniha se později stala pro lidi z tohoto času, tou knihou z pekla, byl to tady naprostý besceler! Nový svět, kde nebylo zapotřebí soudů, právníků, policistů a tak podobně, vnímal tuhle dávnou minulost skutečně jako nepředstavitelné a hlavně kruté peklo. Svět, ve kterém měly peníze větší hodnotu než lidský život, nešlo zde vůbec pochopit.

 

Malé děti měly nesmírnou hrůzu, když jim rodiče předčítali první řádky z této děsivé, leč pravdivé knihy, a proto strachy plakaly! Pojmy jako útlak či války, atentáty, uprchlictví a beznaděj, hlad i bídu, v tomto nově vzniklém prostředí nikdo neznal, protože jsme měli  tady všeho dostatek, přesněji řečeno nadbytek. Když jsem se později zúčastňoval různých přednášek a seminářů, nebylo snadné účastníkům těchto setkání vysvětlit, proč tehdy lidé trpěli hladem, když byly jezera a oceány zrovna jako dnes, plné živých ryb.

 

Těchto nepochopitelných příkladů existuje bezpočet, proto jsem nemohl tohle vše srozumitelně vysvětlit. A věřte, že ani já šílenost dávnověku dodnes nechápu, i když jsem v tomto období nějaký čas doopravdy pobýval! Každopádně je ta doba zla očividně pryč, a mým nynějším úkolem je  předání důležitých informací ze starého světa do této nové existence, abychom tady v této rajské zahradě nikdy nezapomněli na starou modrou planetu Zemi, ale i na příkoří spojené s terorem a vykořisťováním, které  se bohužel na této modré perle taktéž odehrávalo. Jestliže nezapomeneme na zlo, máme skutečnou naději,  že se už nebude nikdy opakovat!

 

 

Kniha Pravdy, byla sepsána roku páně 25, prvního století věku po Velkém třesku. Napsal, autor knihy: Váš Antonín Bradac, který se narodil ve dvacátém století před Velkým třeskem, v Čechách ve městě Praha. Za podporu a sepsání tohoto literárního díla, chci poděkovat své milující manželce, Lindě Bradac!


                                                             x+
 
 

Kapitola 24-24 z 24
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Šárka24.6.2015
 

Nechci se Vás nijak dotknout, ale to se takřka nedá číst. Na Vaši češtinu bych potřebovala tlumočníka. Doporučuji zapracovat na slovních spojeních.

Lenka Dostálová22.6.2015
 

Dobrý den, Josefe,

tento komentář píšu poněkud zpětně, protože jsem doufala, že se k Vašemu příspěvku ještě dostanu, ale bohužel už jsem nenašla potřebné odhodlání. Důvod je jednoduchý. I když má Váš příběh zajímavý nápad, nudil mne. Což samozřejmě neznamená, že musí nutně nudit všechny čtenáře!

Když opominu některé pravopisné chyby, kostrbaté věty či podivná slovní spojení jako „rázem na ráz“ nebo „lezlo hlavou“ místo vrtalo hlavou, tak mi asi nejvíce ze všeho vadilo, že celý příběh byl jen jakýsi popis událostí, které kolikrát ani hlavní hrdinové nezažili, ale pouze o něm slyšeli. Ději chybí jakýkoliv spád, napětí. I samotná předzvěst konce světa tak vypadá jako kdyby zrovna někdo oznámil, že venku prší. Naprosté minimum přímé řeči tomu také příliš neprospívá (a to ani nemluvím o tom, že je přímá řeč ve špičatých závorkách uprostřed sáhodlouhých odstavců!).

Přečetla jsem pouze třetinu textu, a tak nebudu komentovat příběh jako takový, třeba by mě i překvapil, ale tento styl vyprávění mě zkrátka nezaujal.

Lenka D.

Jana15.9.2014
 

Dobrý den, máte-li zájem o vydání jako e-kniha, zašlete svoji práci na nakladatelstvisantini@seznam.cz

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Josef Čáp

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •