IKAR CZIKAR CZ

KONEC VESMÍRNÉHO ČASU (Josef Čáp)14.9.2011
 

Jedná se o příběh, který se může odehrát dnes, nebo v budoucnosti. Jak moc můžeme být ovlivňováni mimozemským elementem, ale i vesmírnou katastrofou, se pokusí nastínit právě tento příběh!
0
 počet hodnocení: 0
přečtené 21036, Komentáře 3

 

Kapitola 2.

Opuštění domova

 

Když se moji rodiče ještě s několika přáteli a pochopitelně i se mnou, vydali neohroženě naším autem na cestu vtříct do neznáma, potkávali jsme na silnicích stovky podobných lidí i stejných osudů,  co opustili úplně vše, tak jako my, aby získaly tu vytouženou svobodu, která byla díky pěti s přáteleným armádám nadobro pryč. V této době se tomu lidově říkávalo "frnknout pryč za kopečky!", proto jsme všichni odjížděli jedním a tím samým směrem, a to na jih k hranici rovnou do Rakouska. Ačkoliv jsme jeli na jih, tak ve skutečnosti to bylo paradoxně na západ.

 

Ta cesta trvala neuvěřitelně dlouho, zdálo by se každému, že to trvá na první pohled celou věčnost, ani nebylo vůbec jisté zda státní hranici překročíme, neboť i když byla hranice byť krátkodobě  na západ propustná,  mohla se tahle skutečnost kdykoliv změnit! Nejhorší situace nastala, když jsme přijeli do malé pohraniční vesničky na jihu Čech, která se nazývala Dolní Dvořiště nebo tak nějak, a před námi stály stovky natěsnaných aut směřujících taktéž za hranici našeho okupovaného státu. Dokonce v určité chvíli zmocnila se nás i panika, když ve frontě těsnících a stojících se vozidel před námi, někdo neznámý zvolal >>lidi už nás přestali pouštět ven!<<  Díky bohu to nebyla ale pravda! Nakonec i my jsme se dočkali toho vytouženého, ničím nepopsatelného a hlavně krásného okamžiku, když jsme se bez závažnějších problémů ocitli na hraničním přechodu, což do této doby ještě před invazí nebylo vůbec možné. Místní strážníci ponuře vtipkovali, tázací otázkou, tak taky do Rajchu na dlouhodobou dovolenou? Jako kdyby to bylo ještě dnes, slyším jak otec odpověděl >>ano, možná to bude i dlouhodobá dovolená!<<  Nikdo z nás však ani náhodou neměl ponětí, že ta dovolená se někomu může protáhnout až do konce jeho života! Ten celní příslušník co nás kontroloval, se lehce usmál,  řekl >>tak Vám přeji šťastnou cestu, s Bohem v lepších časech,<<  a to bylo naposledy kdy jsme slyšeli nějakého úředníka mluvit vůbec česky. Hned poté otec zařadil jedničku a naše auto se rozjelo přímo do svobodné země,  ještě chtíc nechtíc musel jsem se ohlédnout za sebe, abych uviděl tu naši celnici i Českou vytrácející se rodnou zem, moji vlast, která se pomalu a pomalu vzdalovala z dosahu našich smutných vlhkých očí.

 

Jedeme a jedeme,  najednou se zničeho nic objeví jiná budova s nápisem "Zollamt Wullowitz,,,, Wilkommen in Republik Oesterreich" což definitivně znamenalo, že jsme konečně dorazili do vytouženého cíle. To, že nejsme již víc v Československu mi došlo teprve až v momentě, kdy takový fousatý usměvavý pán v šedivé uniformě nás pozdravil slovy >>Gruesgot, passport kontrole!<<

 

Dočasný nový domov jsme tedy nalezli ve sběrném táboře pro uprchlíky, několik kilometrů za městem Linz v Horním Rakousku! Sousední Rakušané děním co se v Československu odehrávalo doslova žili, byli vůči nám velmi empatičtí, a přepadení našeho státu silně kritizovali, podporu vyjadřovali i tím, že nosili hrdě při sobě Československé trikolory, pane jó, to byla ale tenkrát podpora! Nemohu zapomenout i na to jak přitom všem zmatku, který v důsledku toho všeho tady nastal, kdy do provizorních táborů přicházeli stále, další a další tisícovky nových emigrantů z našeho zužovaného území, tak i přesto Rakušané tuto situaci zvládli naprosto perfektně, netrpěli jsme zde hlady ani žádným jiným nedostatkem, neboť co nezvládaly úřady to zvládly na jedničku místní obyvatelé, kteří do tábora zcela dobrovolně a solidárně přinášeli  vše co bylo zapotřebí, jako bylo ošacení, hygienické potřeby a podobně. Ačkoliv ta doba byla pro nás velmi chmurná, tak i díky této srdečné a neskutečné podpoře, jsme zvládli silný stesk po domově s typickým úsměvem a nadhledem  vojáka Josefa Švejka. Rakušanům musíme za toto období jejich pomoci vyslovit nezapomenutelný dík, proto říkám ještě i dnes  >>Danke Freunde!<<  

 

Když toto podivné období skončilo i tím, že se Sovětské  okupační jednotky natrvalo usídlili v naší vlasti, přišla tzv. normalizace (konec demokratizace Československa)  tak bylo každému naprosto jasné, že pokud budeme chtít žít svobodně, nebude možné pomýšlet na návrat, což jsme tu celou dobu marně doufali!
 

Kapitola 2-2 z 24
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Šárka24.6.2015
 

Nechci se Vás nijak dotknout, ale to se takřka nedá číst. Na Vaši češtinu bych potřebovala tlumočníka. Doporučuji zapracovat na slovních spojeních.

Lenka Dostálová22.6.2015
 

Dobrý den, Josefe,

tento komentář píšu poněkud zpětně, protože jsem doufala, že se k Vašemu příspěvku ještě dostanu, ale bohužel už jsem nenašla potřebné odhodlání. Důvod je jednoduchý. I když má Váš příběh zajímavý nápad, nudil mne. Což samozřejmě neznamená, že musí nutně nudit všechny čtenáře!

Když opominu některé pravopisné chyby, kostrbaté věty či podivná slovní spojení jako „rázem na ráz“ nebo „lezlo hlavou“ místo vrtalo hlavou, tak mi asi nejvíce ze všeho vadilo, že celý příběh byl jen jakýsi popis událostí, které kolikrát ani hlavní hrdinové nezažili, ale pouze o něm slyšeli. Ději chybí jakýkoliv spád, napětí. I samotná předzvěst konce světa tak vypadá jako kdyby zrovna někdo oznámil, že venku prší. Naprosté minimum přímé řeči tomu také příliš neprospívá (a to ani nemluvím o tom, že je přímá řeč ve špičatých závorkách uprostřed sáhodlouhých odstavců!).

Přečetla jsem pouze třetinu textu, a tak nebudu komentovat příběh jako takový, třeba by mě i překvapil, ale tento styl vyprávění mě zkrátka nezaujal.

Lenka D.

Jana15.9.2014
 

Dobrý den, máte-li zájem o vydání jako e-kniha, zašlete svoji práci na nakladatelstvisantini@seznam.cz

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Josef Čáp

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •