IKAR CZIKAR CZ

John a Leo - Lovci odměn (Michal Vlas)16.5.2015
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 12472, Komentáře 6

 

Soustava Alferion-2 – Planeta Erion-3



Hlavní město Aflittissi



2455: pozemského času.



 



1.



 



      O další dva dny později. Je dle pozemského času 18. ledna, 2455.



      Hlavní  město  Aflittissi,  planety  Erion-3,  je krásné a malebné. Architektura je též zajímavá, elegantní budovy, od malých domků po mrakodrapy, které mají navíc status „zelený“, doslova. Většina budov mají na balkonech zahrady, stromky, keře, květin, od dekoračních po ovocných. Střechy nejsou výjimkou. Vypadá to symbioticky, a máte pocit jako kdyby město dýchalo. Taky si města na Erionu-3 mohou pyšnit nejčistším ovzduším. Samozřejmě existují i jiné planety, co disponují zelenými městy.



      Do   toho  všeho,  se  nedaleko  na  severu,  tyčí  zamlžené  hory,  se  zasněženými vrcholky. Na východě, necelých dvacet kilometrů, je rozlehlý oceán. Na západě od města jsou parní jezera, známé jako mlžná jezera. Na jihu jsou obdělávané pole, plantáže a dál na jich jsou husté lesy. Díky těmto lokacím, patří hlavní město k nejvyhledávanějším turistickým lokalit na planetě.



      Erion-3  je  domovský  svět  rasy  Ashni.  Je  to  plazí národ, světle zelené kůže, oči připomínají těch hadích. Postavu mají ještěří, nanejvýš metr šedesát, až metr sedmdesát vysokou. Hlavu naopak připomíná hadí, s prvky ještěrky, šupinatou. Jazyk mají jako u hadu i s jejich vlastnosti.



      Je  to  takový  mírumilovný  národ, s minimální vojenskou silou, ale vynahrazují to silnou, bohatou ekonomikou, se silným vesmírném průmyslem, co se týče těžby z bohatých asteroidů a pustých planetek, kterých mají v soustavě desítky tisíc, ne-li sta tisíc.



      Ashni   jsou  členy  konsorcia,  do  níž  přispívají  velké  peníze.  Aby  to  bylo  nějak vyrovnané, co se týče všech členů konsorcia, od bohatých po méně bohatých – přispívá každý stát, desíti procenty peněz a materiálu. Docela to připomíná starou Evropskou Unii. Deset procent se může vypadat buď hodně nebo málo, záleží z jakého pohledu se na to díváte. Ale když to převedete na absolutní čísla, tak zjistíte, že to jsou obrovské sumy, kterými se financuje smíšená flotila, či smíšená armáda – nebo se používají na dotace, od malých podniků po planetární vlády. Takže to celkem připomíná Evropskou unie, ale jinak to jsou dvě naprosto rozdílné systémy. Když se něco myslí vážně, tak se tak vážně myslí – žádné kličky a jiné byrokratické pitomosti a jiné věci, které byly za staré unie tak oblíbené, na staré dobré Zemi.



      John   je   na   střeše  jedné  budovy,  jenž  má  v  přízemí  restauraci  a  obchod  s oblečením. Budova má tři podlaží s plochou střechou, s jak jinak, než se zahradou malých ovocnými stromky s bílým, spíše našedlým ovocem, tvarově připomíná švestky, ale tím podobnost končí. Ovoce se jmenuje Ariww; má jemnou sladkou šťávou, mírně kyselou, s namodralou dužinou. Je to takové zajímavé ovoce, pocházející z této planety. Dělá se z ní výborná pálenka, modrošedé tekutiny, příjemné štiplavé chuti, spíše osvěžující. Pálenka má název Wrreik. Samozřejmě je vhodná i pro lidi a jiné druhy. Každý spotřební produkt, jako je jídlo a drinky, všeobecně samozřejmě, musí mít elektronickou nálepku. Každý dobrý občan nosí při sobě příruční, či náramkový skener, kterým oskenujete nálepku, jestli je toto jídlo, či pití vhodné pro jejich rasu, jestli není přímo jedovaté, nebo jestli nedostanete velice dlouhý nepříjemný průjem a jiné nepohodlnosti.



      John  nedávno  pil  Wrreik,  poprvé v životě a velice mu chutnal, tak, že si nakoupil zásoby do lodi; tak na několik měsíců.



      John  je  na střeše sám a sleduje malým teleskopickým dalekohledem protější ulici. Strýček zůstal na lodi, jako koordinátor mise. Leo je ve městě a sleduje podezřelou osobu.



      John se kryje za atikou, nebo-li půl metrová zídka, vyčnívající nad plochou střechou po celém obvodu. Vršek atiky, je zarostlý řasy s malými, modrými květy.



      Na   protější  ulici  je  malé  tržiště  všeho  možného,  od  prodej  pestrého  jídla  po suvenýry a mnoho dalšího.



      Směrem  na  východ  od  tržiště je malé náměstí, zvané Pion. Je pojmenován podle slavného malíře Piona Panponta, jenž vystavoval svá slavná díla, právě na onom náměstí, pojmenovaném po něm. Zemřel před dvěma sty lety, místního času.



      „Johne,“ ozval se Leo přes komunikátor, který má zavěšený v levém uchu.



      „Děje se něco?“



      „Sleduji  toho  Angllota.  Jde  tam  kam  obvykle,  na  tržiště.  Zatím  se  nic jiného neděje.“



      „Ok, Leo. Zatím ho sleduj.“



      „Ok,“ potvrdil Leo.



      „Johne,“ ozval se strýček. „Jak to probíhá?“



      „Zatím dobře. Leo sleduje Angllota. Já sleduji dalšího podezřelého, se kterým se má Angllot sejít. O dalším průběhu ti informuji.“



      „Dobře. Zatím nedělejte nic, kromě sledování.“ John souhlasně přitakal.



      John  sleduje  skrz  elektro  optickým teleskopickým dalekohledem, muže, člověk – podle toho co zatím zjistily, se jmenuje Leon O´Degon. Na tržišti má dojít k nějaké výměně, nejspíš informací, nebo nějaké věci. To John zatím neví, proto je taky sledují. Zatím počkají až dojde k výměně, a nechají je odejít, aby věřily, že jsou v bezpečí, a že jim nikdo nejde po krku. Samozřejmě je budou dál sledovat. John bude sledovat Leona, Leo zas bude pokračovat v pronásledovaní Angllota.



      Směrem  od  východu  se  blíží  Angllot,  ve  své zvlhčovací kombinéze, na vrch má modrý kožený kabát. Kombinézy nevypadají nějak zle, spíše připomínají běžné oblečení do veřejnosti, takže si Anglloti nemusejí stydět na veřejnosti, popravdě, jsou i tací co nosí bláznivější věci.



      Angllot  je  vysoký  asi  metr  osmdesát,  má  modrou  kůži,  šedobílé  vlasy, krátce střižené, bez vousů. Jeho rase nerostou žádné vousy. Oči má černé až temné, bez bělma, úzké, takové rybí. Na krku má žábry, na každé straně tři. Díky žábrám mohou bez problému dýchat pod vodou. Anglloti mají i silné plíce, díky nimž mohou zas plnohodnotně žít i na souši. Anglloti jsou dokonalý obojživelníci. Na rukou i nohou mají blány. Na zápěstí a lýtkách mají skládací ploutve, díky nimž mohou dobře manévrovat ve vodě.



      Nedaleko od Angllota je Leo.



      John  se tím směrem, odkud přišli, podíval. Nejdřív na Angllota potom na Lea. John si všiml, že v pravé ruce drží místní masovou špejli se cibulkou. Masová špejle, je v téhle oblasti takovou místní delikatesou. Marináda je složena z vynikajících, pikantních přísad a šťávy Ariww. Na špejli jsou i kolečka místní cibule a samozřejmě se masová špejle děla na grilu, topenou dřevem ze stromu Tonnfa, který dodává masové špejli příjemnou dřevnatou pachuť.



      V  levé  ruce  drží pivo z dovozu. Na téhle planetě pivo nedělají, kromě pár výjimek, se děla převážně víno ze Saliwwu, a z Ariwwu zas pálenku Wrreik.



      Leo  si zobnul ze špejle maso a pak to zapil osvěžujícím pivem, značky Eikr, který je dovážen z Qiwitácké soustavy, jen dvě světelné roky vzdálené, přesněji z planety Sandr, původně lidská kolonie, která se proměnila v multikulturní kolonii, objevena Sandrem Finixem.



      John se usmál, když uviděl Lea, který vypadá jako každý jiný kolem jdoucí.



      Leo, jako vždy hraje svoji roli, až příliš dobře.



      „Vidíš je dobře,“ ozval se Leo v komunikátoru.



      „Jasně  a čistě. Zrovna se setkali, o něčem klábosí, ale nevím o čem. Zkus se k nim víc přiblížit.“



      „Jasně, brácho. Budu na nich viset jako neviditelné klíště.“



      „To věřím, Leo. Hlavně si dávej bacha.“



      „Dobře, mami.“ Leo ukončil spojení.



      Na tržišti je celkem ruch.



      Ashni  mají  přirozeně  nejvíc přítomných na tržišti, pak by se našli lidé, Androkinci, Aguledaři, Herumoici a mnoho dalších.



 



***



 



      Leo  sleduje  zpovzdálí,  za  stánkem se suvenýry, náhrdelníků, amuletů atd. Ashni obchodník s amulety a náhrdelníky, zrovna nabízí zboží mladé dívence Androkinckého původu, bez rodového tetování na krku, na to je ještě příliš mladá. Androkinci tetují až, když dívka či kluk, dosáhne patnácti let, v době kdy přestávají dospívat. Ale, místo tetování nosí rodový náhrdelník, znak odkup pochází a taky jako znak dětství. Náhrdelník směji odložit po dosažení patnácti let, pak tedy mohou podstoupit rituál dospělosti, tedy ve formě rodového tetování a tetování na levém uchu, ve formě kruhu, tedy znak postavení v rodině. Dívka místo kruhu na uchu, nosí náušnici, má stejný symbol jako náhrdelník, tedy znak dětství, bez žádného postavení.



      Leo  dojedl masovou špejli a dopil pivo, skleněnou lahev hodil do koše, vedle stánku se suvenýry – koš je určen jenom pro skleněné lahve, pro recyklaci. Ashni si velice potrpí na čistotu prostředí. Můžete dostat mastnou pokutu, když vás policejní hlídky čapnou v příčinu, jak zahazujete byť jen kousek papíru.



      Leon  O´Degon  má na sobě běžné oblečení, modrou košili a hnědé kalhoty. Krátké blond vlasy, s krátkým knírem. Na bradě má malou svislou jizvu, sotva postřehnutelnou. Leo může jenom hádat od čeho to má. Ale teď má důležitější věc na práci.



      Všiml si jak si něco navzájem předávají, nejspíš informace, pro své šéfy.



      Angllot  s  Leonem  o  něčem  chvíli  klábosí, chvíli na to se rozloučily a šli si každou vlastní cestou, jako by se nechumelilo.



      „Odcházejí, Johne,“ zašeptal do komunikátoru.



      „Vidím,“ ozval se John. „Sleduj toho Angllota, já si vezmu na paškál Leona.“



      „Rozumím,“ přitakal Leo.



      „Dávejte bacha,“ ozval se strýček. „Můžete skončit v pasti, nebo něco podobného.“



      „Neměj obavy, strýčku. Umíme si poradit,“ řekl ubezpečeně Leo.



      „Věřím vám, mládenci. Jen nedělejte nic unáhleného.“



      „To nemůžeme slíbit, strýčku. Ale budeme se snažit.“



      Strýček se tiše zasmál: „Jo, u vás člověk niky neví.“ Ukončil spojení.



      Leo  po ukončení spojení se nalepil na paty Angllota, ani moc blízko ani moc daleko, aby ho neztratil z dohledu, nebo aby se neprozradil.



 



***



 



      John  sledoval  Leona,  až  k jeho bytu, do čtvrti Sowwap, v ulici wwipp-7, v budově App-556.



      Pěti   patrová  bytovka  má  na  balkonech  i  na  střeše  zahrady,  stromky  keře  a podobně. Na zdi, směrem k ulici, s hlavním vchodem, je zarostlá popínavou růží Adžaa, s modrožlutými květy. Před bytovkou, podél silnice, jsou velké truhlíky s dekoračními stromky a na takových malých ohraničených políček, též podél silnice, jsou keříky a živé ploty.



      Taková místa by jste našli po celém městě.



      Leon  se  ještě  před budovou sešel se skupinou tří mužů, jednoho člověka, a dvou, původem Herumoicové.



      Johnovi  tu něco nehraje. Vypadá to, že Maran plánuje velkou akci. Ale o co jde? To John netuší. Vše je tak mlhavé a nejasné. Někdy má John pocit, že po příchodu na tuhle planetu, jsou někým sledovány, ale je to jen takoví pocit. Ale někdy neuškodí věřit pocitům, které za ty roky prošli tvrdými zkouškami.



      A  navíc,  jeden  z  těch  Herumoiců je hledaný zločinec, nebo spíše žoldák. Za toho žoldáka, je vypsaná odměna, pět set tisíc kreditů, v celku pěkná suma. A jen tak mimochodem, John ví, kdo ten žoldák je. Jako lovec odměn musí být informován o takových věcech, kdo a proč je hledaný a hlavně za jakou cenu.



      Žoldák  se  jmenuje Rajan Pexppo, nechvalně proslulí zločinec, profesionální žoldák, který se nechává najímat za slušné peníze, kýmkoliv, kdo dobře zaplatí. Je to ten typ, co je věrný leda sobě a penězům.



      Kvůli čemu ho mohli najmout, pomyslel John.



      John  se  skrývá ve stínu stromu, na protější straně ulice. Mohl by jít dovnitř, ale to by na sebe mohl upozornit. Pokud to nejsou amatéři, tak si dobře všímají okolí a podezřelých bytostí.



      John  má  na  sobě  tmavé  modré  kalhoty,  se  spousty  kapes.  Černé triko, na to ochrannou vestu a na závěr lehký hnědý kabát. Na hlavě kšiltovkou, oči zakryté černými brýlemi.



      Je  v  celku  parní  den,  ale  to nemusí řešit, jeho oblečení je z inteligentní tkaniny, která podle potřeby nositele zahřeje, v případě zimy, nebo ochladí, v případě tepla.



      Pro  lovce  odměn, jako jsou bratři Reevesovi, je důležité měnit oblečení, aby nebyli tolik nápadní, a byli těžko odhalitelný.



      Zatím bude John čekat, jestli Leon nevyjde z bytu.



 



***



 



      „Tuwxene, zatáhni tu záclonu ať jsem není vidět,“ řekl Rajan svému společníkovi.



      Herumoic  přitakal  a zatáhl záclonu, před tím jen letmo pohlédl na ulici, jako kdyby tam někoho viděl.



      „Zpátky  k věci,“ řekl Leon. „Od Simeralla, jsem dostal prostřednictví kurýra, vzkaz, ohledně lovců odměn. Těch kteří nás sledovali. Jeden z nich by měl být někde naproti ulici.“ Leon sleduje výrazy tří mužů, kteří před chvíli přišli.



      Člověk  a  oba Herumoicové, se zatvářily překvapeně, toho co byl u okna, se mu na tváři promítl výraz, jako kdyby to tušil.



      „Já  tušil,  že  je  někdo  venku a sleduje nás,“ řekl Tuwxen a jeho mírně vystouplé špičáky, se zaleskly. Má na sobě hnědé kožené oblečení a černé vojenské boty. Vlasy krátké, světle oranžové s jasně červenými pramínky. Pleť má tmavě hnědou s oranžovými skvrny.



      Rajan   má  podobné  oblečení,  jako  Tuwxen.  Má  tmavě  oranžové  vlasy,  trochu nahnědlé, s červenými pramínky, po stranách je má nejkratší, tak čtyři milimetry, ale temeno po týl, je má mnohem delší. Pleť světle hnědá, skoro až béžové s oranžovými skvrny, okraje skvrn jsou zvýrazněné tmavší hnědou barvou.



      „Tak  proč  toho  parchanta,  tam  venku,“  řekl člověk, jménem Vin Gross a ukázal směrem na ulici, aby podtrhl co říká. „Prostě ho sejmeme. Prásk,“ naznačil prsty pistoli a jakoby vystřelil. Vin, je ze skupinky, jenž přišli před několika minuty, výstřednější.



      „Zatím se kroť, Vine,“ promluvil Rajan.



      „No jo,“ řekl Vin zklamaně a rezignovaně.



      „Zatím  je  máme jenom sledovat,“ začal Leon pomalu. „Je to příkaz z hora. Ale, až se rozhodnou je eliminovat, Vine. Pak teprve přijde na to tvoje prásk, adios amigos.“



      „To beru,“ přitakal Vin.



      „Co ještě bylo v té zprávě?“ ozval se Rajan s otázkou.



      „Od Simeralla jsem dostal zelenou k pokračování v té naši malé akci.“



      „Takže pojedeme dle plánu.“



      „Ano.“



      „To  je  dobře.  Ať  si  Simerall  nemyslí,  že  dělám  za darmo, po té akci chci dostat zbytek peněz. I pro mé společníky.“ Jeho společníci na souhlas přikývli.



      „Bez obav, Rajane. Peníze dostanete dle dohody.“



      Rajan  přikývl:  „Můžeme  se konečně dozvědět o čem ta akce je?“ I jeho společníci jsou zvědavý.



      „Ano.  Akce  proběhne  ve  skladištích,  na  okraji  města.  Náš  cíl  je ukrást umělé helium-4.“



      Všichni tři společníci se zatvářily překvapeně.



      „No,  to  si děláte prdel. Helium-4?“ ozval se jako první Vin. „Na černém trhu, za to inkasujem balík peněz.“



      „Ano, máš pravdu,“ potvrdil Leon. „Za helium-4 dostaneme velké peníze.“



      „To rád slyším,“ řekl Rajan s nepatrným úsměvem. „Kdy to proběhne?“



      „Za  dva dny. Akce musí proběhnou rychle a hladce. Proto jsem si vás najal, patříte mezi nejlepší v branži.“



      „To  nám  lichotí,“  řekl Vin skoro nedočkavě, až proběhne akce a hlavně aby dostali velké peníze.



      „Klídek,  Vine.  Máme  na  to  dva  dny,“  řekl  Rajan,  aby  umírnil Vina. Vin je vždy takový horkokrevní, pln adrenalinu.



      „Na to se musíme připravit,“ přidal se Tuwxen.



      „Ano,“ přitakal Leon. „Takže se na to připravíme. Čas se nám krátí...“



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Adhara9.10.2015
 

Vďaka za odozvu. Ak ti to nevadí, budem pokračovať v tykaní, nie sme zase tak odlišného veku.
Čo sa čakania na komentáre týka, ak máš záujem, môžem ti dať zopár tipov, ako šancu na získanie komentára na literárnom serveri zvýšiť.
Áno, myslela som si, že je to artefakt po kopírovaní textu z nejakého programu. Členenie u dlhšieho textu je samozrejme dobrá vec, zvyšuje prehľadnosť. Len tie rozdelené slová sú trochu rušivé. A nie som si istá, ale zdá sa mi, že pri solídnom zalamovaní by sa slovo na konci strany deliť ani nemalo.
Ďalej, našla som pár miest, kde čiarka skoro určite nemá byť, napríklad:
- Poslední půlrok, zažili válku. (str 4)
- John, kávu dopil... (str. 6)
- Než odešel si všiml, dvou stíhaček... (str. 6)
- John, vešel na můstek (str. 6) a všeobecne každá čiarka za Johnom, pokiaľ nejde o oslovenie v priamej reči.
- Lidi a mnoho jiných bytostí, se hemží v celém prostoru...
- Loď Black Wolf, zakotvila u mola jedenáct.
Ďalej, trochu opakuješ slová. Napríklad za tou vetou „Loď Black Wolf...“ je na začiatku ďalšej vety znova slovo loď. Ďalší príklad: „Opasky přetáhl přes ramena...“ a nasledujúca veta na začiatku opäť „Opasky...“
Som na konci strany sedem a posledných pár strán mi text pripadal dosť stereotypný.

Michal Vlas10.10.2015
 

Děkuji za rady a cením si toho. A nějaké ty typy ohledně zvýšení počtů komentářů bych uvítal. Ohledně čárek a dalších věcí - nejsem zrovna extra češtinář ani gramatik a proto hůř poznám kdy se dávají třeba čárky a další věcí. Jsem takový, troufl bych si říci pokročilý začátečník, ale chybí mi rady pokročilého spisovatele. Jsem takový samouk, který si pomalu zlepšuje, ale ne dostatečně, kdybych měl řekněme mentora. Jinak si cením toho, že si dávate čas jak četbou příběhu, tak i rad.

Adhara11.10.2015
 

Zatiaľ len čo sa komentárov týka: Najlepší spôsob, ako získať komentáre na vlastné diela, je komentovať diela druhých. Nie len zopár, ale veľa, veľa, veľa. Podrobne o tom píšem v tomto príspevku (adresu musím napísať bez tých troch w, aby mi to dovolilo pridať komentár): adhara.sk/?page_id=453 . Bol napísaný už pred štyrmi rokmi, horlivo diskutovaný (na pôvodnom server, kde bol najprv zverejnený) a neskôr praxou overený. Súčasťou toho textu je aj pár tipov v bodoch, ale posledný z nich si už splnil. :-)

Michal Vlas14.10.2015
 

Předem děkuji za typy. Dnes jsem si dal trochu času a podíval jsem se na váš odkaz. Je velmi zajímavý a poučný, a řekl bych, že to člověka donutí přemýšlet, že na tom něco je. Komentování jiných příspěvků, a tím se ozvat světu, přinese případnou odezvu. A to si uvědomí málo lidí, nebo ocení. Takže si cením každé rady, kterou poskytnete, a děkuji za váš drahocený čas, který věnujete amatérovi jako jsem já :)

Adhara5.10.2015
 

V prvom rade ma potešilo, že som na tomto portáli narazila na ďalšie dielo v žánri sci-fi – najmú hard sci-fi. Musím vyzdvihnúť fakt, že sa i napriek námietkam nižšie celkom slušne číta, je dobre členené (na odseky) a cítiť za ním veľkú prácu.
No hoci som iba na začiatku (po 5. str.), hneď mám výhradu, ktorá dosť máva mojím rozhodnutím čítať ďalej. Predovšetkým, stále nevidieť ani náznak zápletky. Striedaš opisy prostredia, pristávania, techniky, zariadenia, histórie, výzoru aj charakteru bratov. Že sa to strieda, že nič neriešiš dlho, to je dobré, dáva to dynamiku, čitateľnosť. Ale súčasne nenachádzam dôvod, prečo by ma mal tento svet zaujímať, kde sú otázniky, problémy, ktoré sa budú riešiť, otázky, na ktoré ako čitateľka túžim dostať odpoveď. Že nič také neprišlo po piatu stranu je už dosť kritické, veľa čitateľov by to vzdala už po prvej.
Ak môžem poradiť, opisy je lepšie nechať si na neskôr, s výnimkou absolútne nevyhnutného, bez čoho by sme nepochopili akciu – a čo je teda v samotnej akcii použité.
Zároveň dobre nerozumiem tomuto členeniu na strany so slovami častokrát rozdelenými uprostred – aký to má význam? Zároveň sa mi na koncoch riadkov zjavujú akési zelené piktogramy, čo je, predpokladám, pozostatok nejakého prekopírovaného formátovania.

Michal Vlas7.10.2015
 

Napřed děkuji za váš komentář. Už jsem si myslel, že už žádný nedostanu. Pro mě mají komentáře hodnotu zlata. Beru jak kritiku tak, řekněme pozitivita nebo něco na ten spůsob. A na vaší otázku,já píši na OpenOffice, a též text kopíruji z programu, tak to i s menší úpravou nechávám. A navíc si myslím, že by měl být člověk trochu originální, proto to nechávám rozdělený na ztránky, a dle mě je to i lepší, tím jak je příběh dlouhý, tak díky tomu se lépe zapamatuje, kde čtenář skončil. Pokud vám to nevadí, tak bych byl rád, kdyby jste měla nějaké upomínky, jaké jsou mé slabiny a co vám na tom vadí, abych příběch upravil tak aby byl, řekněme solidní. Ale jen pokud vám to nevadí. Jinak děkuji za komentář, je poučný a budu dále pracovat na příběhu.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Michal Vlas

FILE0588.JPG
O mně

Stručně řečeno, jsem jen chlapík, co má rád příběhy a rád je píše. Je mi 24 let, a vítám vás ve své skromné fantasii.....


 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •