IKAR CZIKAR CZ

Jitka Lenková - Třicet knížek nic neznamená.
 

Když na mou adresu padne otázka: „A kolik ti toho vlastně už vyšlo?“, obvykle odpovídám: „Po třicáté knížce jsem to přestala počítat.“ Hned ale také na rovinu přiznávám, že asi u třetiny z nich jsem měla spoluautora nebo spoluautory, něco byly překlady a něco vyšlo již opakovaně, takže reálně, počítáno na znaky (včetně mezer) jsem autorkou asi tak dvaceti původních kousků.

 

I tak je to slušné číslo. Přesto se nepočítám mezi známé autory (autorky) a ani mezi spisovatele (spisovatelky). Spisovatelství jako takové mám spojené spíše s beletrií, než s literaturou faktu, kterou se zabývám. Úplně přesně jde o tzv. spekulativní literaturu. A témata, která si vybírám, zřejmě nejsou pro veřejnost natolik atraktivní a zajímavá, aby mi zajistila obecnou známost nebo dokonce překlady do cizích jazyků. (Když už jsem neměla to štěstí, abych přišla na svět jako anglická rodilá mluvčí.) Přesto mám dobrý pocit, že tady po mně něco na tom světě zůstane, přinejmenším v Národní knihovně v Klementinu.

 

Moje prvotina, Ztracená kolébka lidstva, vyšla v roce 1998. Rekapituluje poznatky o tom, co je v dějinách lidstva a civilizace podle některých archeologických nálezů a dalších indicií jinak, než nám předkládají oficiální učebnice dějepisu. Napsat jsem ji mohla díky tomu, že hodná malá miminka, kterým můj syn tehdy bezpochyby byl, většinu času přece jen prospí. Vyjít mohla proto, že změna společenských poměrů v roce 1989 přinesla kromě jiného také svobodu slova. Knížka se mi tehdy psala skoro sama i bez „podpory internetu“, na základě čisté radosti z psaní a obsáhlého archivu „všechno o záhadách“, jak mého, tak mého manžela Ladislava Lenka, jednoho z průkopníků tohoto oboru vědění u nás. Knížka nečekaně snadno vyšla v jednom soukromém nakladatelství. Honorář jsem za ni nikdy nedostala. Než jsem ho stačila na vydavateli vysoudit, zkrachoval. Předpokládám, že to nebylo kvůli mojí knížce, protože na jiná nakladatelství moje rukopisy tak fatální dopad neměly.

 

Potom následovalo hezké období, kdy se zaplňovala informační mezera, která zde do roku 1989 v oboru spekulativní literatury kvůli do té doby panující cenzuře vznikla. Zájem čtenářů vzbudila knížka Mimozemšťané v Čechách (zatím 3 vydání), kterou jsme dali dohromady s manželem, podařil se i osmidílný cyklus Podzemí ČR se spoluautorem Milošem Štraubem nebo tři publikace z edice tzv. velkých knih - Velká kniha tajemství a záhad a Velká kniha otazníků a záhad (obě spolu s Vladimírem Liškou, Vladimírem Šiškou a Janem Zemanem) anebo Velká kniha alternativní medicíny. Průkopnickým činem té doby bylo v roce 2000 vydání mého překladu Kladiva na Čarodějnice (z angličtiny). Spolu s tátou, Václavem Pavlíkem, jsme napsali Nejdůležitější bitvy v našich dějinách a Největších vojevůdci v české historii. Začala také úspěšná spolupráce s řadou periodik, kam jsem kromě záhad začala psát také o dalších tématech. Řadu článků jsem doprovodila i vlastními fotografiemi. Téměř rok jsem byla šéfredaktorkou měsíčníku Skryté skutečnosti.

 

Zlom v mé velmi uspokojivě rozběhnuté literární a žurnalistické kariéře znamenala krize, která propukla v září roku 2008. Doplatila jsem, jako ostatně mnoho jiných, na to, že první, na čem začnou lidé v krizi šetřit, jsou zbytné věci, volnočasové aktivity, sport, kultura a asi jako úplně první v řadě knihy a časopisy. A tak se vydání některých mých již nasmlouvaných knih začalo odkládat z roku na rok, některá periodika zanikla a jiná v rámci nutných úspor omezila nebo úplně zrušila spolupráci s externími autory. V některých případech jejich vydavatelé už ani nedokázali za objednané, odevzdané a/nebo uveřejněné články ani vyplatit příslušné honoráře.

 

Paralelně s tím kvůli již všeobecnému rozšíření internetu začal klesat zájem o placené tištěné slovo, když to elektronické slovo je až na malé výjimky zdarma. V důsledku toho začali autoři  psát na internet rovněž zdarma. Navíc se v elektronickém prostředí obecně zatím nedaří efektivně (hromadně) bránit pirátskému kopírování e-knih a nelegálnímu zveřejňování děl různých autorů na volně přístupných internetových úložištích. Nelze se potom divit tomu názoru veřejnosti, že autorská práva k textům (i k fotografiím) proto vlastně nemají žádnou cenu, což vede ke stále větší neochotě veřejnosti autorům (resp. vydavatelům) za jejich díla (produkci) platit. To jsou ovšem problémy, s nimiž se dnes potýká celá mediální a knižní sféra.

 

Velmi zajímavá a potěšující pro mě naopak byla v posledních letech spolupráce s Českou televizí na seriálu Záhady Toma Wizarda. Především chci v tomto případě ocenit dramaturga Ivo Cicvárka, který mě k této spolupráci přizval přesto, že jsem do to doby žádný scénář nejen nenapsala, ale ani neviděla. Nakonec z toho vzniklo deset dílů, většinou s celkem pěkným ohlasem (soudě podle známkování diváků u jednotlivých epizod na internetu).  Za záhadami Česka by měl diváky zavést televizní dokumentární seriál, na jehož přípravě právě pracuji. Ojedinělý zatím zůstal předloňský zájezd doslova nacpaný záhadami Anglie „Mlhy Avalonu“ pořádaný časopisem Záhady života, na jehož obsahové náplni jsem se podílela a zúčastnila se ho jako „ezoterický průvodce“. S internetovou formou žurnalistiky jsem se důvěrně sblížila jako editorka webu Čs. obce legionářské.

 

Praktické zkušenosti z mediální sféry se mi jako lektorce podařilo uplatnit v projektu EU „Mediální komunikace jako odborná kompetence“ realizovaném vzdělávacím centrem Lexik v Roztokách. Tam se také pod mým vedením každoročně pořádá poslední týden v srpnu příměstský Novinářský tábor, v němž si děti vytvoří vlastní zpravodaj Roztocký lexikon (letos se zaměřením na zvířata). Realizace čtvrtletního Zpravodaje Statenic a Černého Vola vydávaného naším obecním úřadem mi zajišťuje pravidelný kontakt se „žhavou realitou“ v místě mého bydliště.

 

Nejlepší na tom všem je ale to, že mě psaní pořád baví. Nejvíc ze všeho tehdy, když se objeví nějaká nová záhada. Víte třeba, že na hradě Pecka se nedávno našel starobylý medailon s egyptskou pyramidou a sfingou nebo že vědci objevili v podzemí Pyramidy Opeřeného hada v Teotihuacanu  hromadu koulí ze zlatavého materiálu? Anebo že v rámci dovolené v bulharském Primorsku můžete v těsné blízkosti někdejší vily komunistického vůdce T. Živkova navštívit tamní megalitický chrám Slunce zpřístupněný veřejnosti až po pádu tamního totalitního režimu?

 

 

Jitka Lenková (*1963)

  • Narodila se v Táboře, po maturitě na tamním gymnáziu následovalo studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy ukončené doktorátem v roce 1985.
  • Po studiích pracovala v zahraničním obchodě, po roce 1989 se stala advokátkou specializovanou na obchodní právo. Advokátní praxi po necelých deseti letech ukončila z rodinných a etických důvodů.
  • V roce 1998 vydala svoji první knihu z oboru spekulativní literatury (Ztracená kolébka lidstva), kterou záhy následovaly další tituly (některé viz http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/jitka-lenkova-2785).
  • První článek jí vyšel v roce 1979 v regionálním týdeníku Palcát, během doby spolupracovala s řadou různých tištěných novin a časopisů (např. Květy, Elixír, Energy News, Náš region, Noviny Prahy a okolí, Hospodářské noviny, Ring, Look) v nichž  dosud uveřejnila na 900 článků (nejen o záhadách). Některé z nich viz www.zahadno.bloger.cz.
  • Je autorkou scénářů k 10 dílům televizního seriálu pro děti a mládež Záhady Toma Wizarda (Zlý sen noci svatojánské, Studánka pro námořníky, Tajemství uťaté hlavy. Mezi peklem a nebem, Dračí žíla na Zvíkově, Vlkodlak z Černé Hory, Poustevník Vintíř – zrádce, nebo svatý?, Jezdkyně z neznáma, Rande s Faustem, Ztracená bitva, aneb Lucká válka), viz http://decko.ceskatelevize.cz/zahady-toma-wizarda
  • V letošním roce by jí měly vyjít dvě nové knihy s pracovními názvy Tajemná místa ČR a Záhady Ruska. Spolupráci s časopisem Fakta a svědectví.
  • Aktuálně spolupracuje s měsíčníky Ve hvězdách a Fakta a svědectví a s týdeníkem, Spirit.
  • Od roku 1988 žije v rodinném domku v obci Statenice (okr. Praha-západ), nyní spolu s manželem Ladislavem (*1953) a synem Ludvíkem (*1997) a s proměnlivým počtem koček (nyní čtyři).
  • Aktuální životní heslo: Karma je zdarma.

 


Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: