IKAR CZIKAR CZ

Je povídka Přesmyčka skutečně ideologický paskvil? Celkový počet komentářů: 100
 

Tentokrát přišel do rubriky MÁTE SLOVO ohlas na hodnocení povídky Přesmyčka (autor Aleš Beseda). Autor příspěvku, Mgr. Martin Puskely považuje hodnocení povídky za špatné, stejně jako celou povídku a nesouhlasí s jejím zařazením mezi kandidáty do sbírky povídek. Rozhodla jsem se tedy dát slovo všem zúčastněným - autorovi kritiky, autorovi povídky a samozřejmě i sama sobě, protože jsem to byla já, kdo povídku hodnotil. Zdá se, že máme téma pro moc pěknou tvůrčí diskusi!

 

Přesmyčka: jak udělat z literatury ideologický paskvil (autor: Mgr. Martin Puskely)

 

Nejprve dejme slovo autorovi kritiky. Protože dostává poměrně velký prostor a vzhledem k tomu, že jde o rozsáhlou diskusi, určitě je na místě, abychom si nejprve Mgr. Martina Puskelyho trochu představili.

 

Působí jako pedagog na gymnáziu Jana Šubršuly s.r.o. v Orlové - Lutyni, vyučuje dějepis a základy společenských věd. Vystudoval gymnázium v Karviné a Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obory filosofie a historie. Ve volném čase se věnuje literární činnosti. Zajímá se také o teorii tvůrčího psaní. 

 

A nyní již jeho příspěvek pro náš portál:

 

Povídka není dobrá. Příznivé hodnocení jinak kriticky uměřené gestorky projektu (paní Markéty Dočekalové) mě překvapuje. Text trpí celou řadou vážných dysfunkcí, které jeho kvality srážejí dolů. Těmito dysfunkcemi jsou:

• okatá, ideologicky agitační povaha textu, jeho tezovitost (to, čemu gestorka říká téma?)
• logické nonsensy předkládaných tezí
• nezvládnutá fabulace
• problémy s podáním psychologie
• nedomyšlenost

 

První a největší (nikoli však jedinou) vadou je ideologický rámec, který je hlavním normativem a de facto jediným sdělením této povídky. Autor opakuje otřepaná klišé, která se vyskytují i ve vyšších patrech současné české literatury (např. Jiří Stránský, Věra Nosková, Irena Dousková, bohužel i Jan Balabán a další) a která už vyvolávají podráždění i u současné literární kritiky. (Amatérská tvorba je pak tímto balastem doslova přetížená, texty stejného ladění se objevují prakticky v každé větší literární soutěži, kterou někdo v Česku zorganizuje.) Komunisté jsou schematicky prezentováni jako anonymní a nerozlišitelná masa, apriorní zlo, statický a invariantní faktor, před kterým hrdina prchá do vysněného světa svobody a prosperity. Jeden z logických kopanců, ke kterým tento problém vede, představuje pasáž, v které vypravěč podobným způsobem kategorizuje i celý ruský národ:

Země, kde žijí Rusáci. Rudé svině. To ony mi zkurvily život.

 

Člověk skoro zapomíná, že i v Rusku žila celá řada obětí komunismu, na které se autorovo ideologické a priori nevztahuje. Záměna obětí s pachateli (resp. jejich nerozlišování) je bohužel logickou diskvalifikací této pózy, která by obstála jedině tehdy, kdyby ji autor reflektoval jako psychologicky podmíněnou a ohraničenou, což se ale tady rozhodně neděje. Podobně zuřivé nálepky přicházejí i ve větách typu

Byla to [Českolovensko] země zlodějů, kolaborantů, práskačů a estébáků. apod.

 

Tyto věty možná vypovídají o rozpoložení hrdiny, nikoli o realitě, ale jsou prezentovány jako neutrální popis objektivní reality, což, jak se toho dotknu níže, je problém.

 

Svoboda, formuluje si hrdina sám pro sebe, „není pro každého“. Je jen pro ty, kteří o ni hodlají bojovat. Těmi, kteří nebojují, hrdina otevřeně pohrdá: označuje je za „zdegenerované“ a „zlomené“. Přitom jeho vlastní „boj“ spočívá jedině v tom, že díky svému povolání bez problémů přejede přes hranice a rozhodne se, že se už nevrátí. K smíchu. Přidáme-li k tomu, že zbabělcem by pak byl v této optice dejme tomu i otec, který by naopak svou rodinu neopustil, protože by pro něj stála na prvním místě a obětoval by jí i svou osobní touhu po životě v jiném prostředí, vychází, že text opovrhuje i lidmi schopnými určité formy sebeobětování. Špatně.

 

Špatně (z filozofického hlediska) je i výchozí teze (exkluzivita svobody; kromě jiného, svoboda je automatickým nárokem každého jedince, jiný postoj by vyžadoval minimálně jistou intelektuální obhajobu. Další špatně: hrdina odsuzuje zakotvení lidí v ne právě ideální realitě, ale už nevidí mocné psychosociální faktory, které toto zakotvení obstarávají a které lze prolomit jen s krajními obtížemi. Přitom toto zapouštění kořenů se děje v období dětství, dospívání a mladé dospělosti, kdy člověk jen stěží může tyto vytvářející se kořeny přetnout (viz dejme tomu Eriksonova teorie).

 

Text je v svém úhrnu ideologicky arogantní. Jen neskutečná arogance dovoluje šmahem odsuzovat miliony lidí, dokonce celé národy, a to několika triviálními pejorativy. Pokud chce Aleš Beseda sdělit, že každý Rus byl automaticky svině a každý Čech a Slovák, který zapadl do každodenního rytmu rodinného života, což je (viz výše) bytostná lidská tendence, silnější než jakékoli politikum, zdegenerovaný, pak je mi ho jako autora i jako člověka líto. Je smutné, že s předpokladem kolektivní viny, který je v těchto odsudcích a šablonách obsažen, pracuje někdo, kdo se prezentuje jako „spisovatel“. Kolektivní vina a kolektivní příslušnost jsou ideologicky totalizujícím rysem, takže vypravěč se („půvabný“ paradox) za a) hlásí k ideologii principiální neredukovatelnosti jedince na kolektivní substrát, za b) zároveň redukuje miliony individuí právě na tento kolektivní (a snadno nálepkovatelný) substrát. Logický gól do vlastní branky, který dokazuje, že autor sice cosi chrlí, ale příliš nepřemýšlel nad tím, co.

 

Beseda si patrně není vědom ani rizika zobecnění. Zeptejme se (například): jak (on) sám bojuje proti nemenším zlům současné korupce, komerčního zneužívání dětí, obchodu s lidmi a dalších problémů, které vycházejí z ústrojí současného režimu (resp. jak proti nim bojuje jeho hrdina v romanticky ideologizované Austrálii)? Co mi, přijmu-li kategoriální optiku jeho povídky, brání dospět k závěru, že autorem hodnocené povídky je zdegenerovaný a morálně zlomený ubožák (protože nebojuje proti zlu)? Zlo přece není výsadou komunismu a zneužívání moci elitami nelze okrájet na otázku volného pohybu po Evropě, resp. volného vyjadřování svých názorů. Navíc – další logický problém – pokud Beseda nebyl za svůj boj proti komunismu nějak perzekuován nebo minimálně vystaven reálné hrozbě perzekuce, pak jako člověk, který neemigroval a který nebojoval, je podle svého vlastního vypravěče rovněž zdegenerovaný jedinec. Jakou váhu ale mohou mít moralistní výroky „zdegenerovaného ubožáka“, který za komunismu mlče, byť je předkládá prostřednictvím vypravěče, který si nárokuje status „bojovníka“?

 

Předpokládejme ovšem, že autor určitou protirežimní aktivitu (dejme tomu) provozoval. Pak si ale dává další šach: jeho rozhořčené výpady jsou „legitimizovány“ dřívější aktivitou autora, zatímco kdyby byl autorem tohoto textu někdo, kdo se touto aktivitou vykázat nemůže, pak platí poslední věta předchozího odstavce. Co to znamená? To, že „morální nárok“ textu nevychází z jeho sémantického rozměru, ale z mimoliterárního fundamentu. Stejný text pak může být morálně oprávněný i neoprávněný, a to právě v závislosti na minulosti fyzického autora, což je sémanticky neobhájitelné.

 

Téma? Autor svou povídku doslova přehlcuje kazatelskými odsudky. Abych parafrázoval jeden výrok Jiřího Trávníčka, to, co by mělo vyplývat z fabulace, je řečeno předem, tezovitě a definitivně. Zjednodušené vidění hlavní postavy je předkládáno jako objektivně platný popis reality, její přesná reprezentace; jenže žádná realita není tak triviálně černobílá a jednoduchá, aby se dala vystihnout sadou takto jednoduchých invektiv. Stačí, aby někdo vypsal všechny věty s tímto nábojem, které se v povídce vyskytují, a kromě kvantitativní analýzy se podíval i na jejich rozložení v textu, a pochopí, že všechno ostatní funguje jen jako literární pozadí, ilustrace k těmto normativům: postava, která je jen oním pověstným věšákem na ideje, děj, jehož funkcí je poskytovat výběhy pro kazatelské a didaktické pasáže. Z tohoto hlediska nejde o povídku, nejde dokonce ani o literaturu, ale o lehce beletrizovanou ideologii, o agitační „plakát“, který se pouze skrývá za literární mimikry. „Jasné téma“, která gestorka oceňuje, je ve skutečnosti jen jasnou ideologickou linkou.

 

Dalším problémem povídky je dějová nevěrohodnost. Scéna, v které hrdina najde v telefonní budce balík peněz, obrovskou částku (čtvrt milionu liber!), je doslova deus ex machina, za hranicí jakékoli uvěřitelnosti. Je to autorská svévole, krok, který navíc přichází v kritické chvíli, kdy se děj ocitá na rozhraní, takže je zjevné, že autor upadl do fabulační bezradnosti a nenašel přijatelný způsob, jak z ní vybruslit. (Gestorka, která v jiných komentářích na tento problém upozorňuje, tentokrát nezareagovala.) (Autor se sice v diskusi na www.mamtalent.cz hájí tím, že se mu něco podobného přihodilo ve Velké Británii, ale zapomíná na to, že zatímco statisticky nepravděpodobné události se čas od času stanou, on tuto nepravděpodobnou výhybku položil právě do okamžiku, v kterém hrdina stojí na existenčním rozcestí.) A protože jde o králíka vytaženého z klobouku na klíčovém místě, má to vážný dopad i na další konstrukci příběhu (jako by autor podvědomě cítil, že takováto berlička je podmínkou ideologické linky, které podřizuje celý text). Protože hrdina přišel k mimořádně štědré částce (navíc v librách, nikoli v šilincích, a žádný agent tajných služeb nebo člen mafie nebo kdo tam ty peníze dal, nesleduje, zda si je vyzvedne ta pravá osoba, takže mu to projde – bravo!), nemusí řešit existenční problémy, které by děj odklonily do jiných, logičtějších poloh, jimž se tak autor pohodlně vyhnul. Zápas o prostředky nutné k dalšímu přežití by ovšem problematizoval triviální, jednoduchou a především nepravdivou linku mezi světem svobody a nesvobody (ztroskotance, kteří ve vysněném ráji na západě skončili na tvrdém sociálním dně, nevidí, zdá se, nikdo, ačkoli takové nešťastníky produkuje i naše současná společnost). Jednoduchá opozice (socialismus: chudoba, živoření, zoufalství x západ: svoboda, blahobyt, úspěch) v sociálně stratifikovaném světě nefunguje, je to blábol opsaný z ideologické příručky. Z tohoto hlediska je směšný i samotný úvod povídky: člověka, který má bydlení, zaměstnání, konstantní příjem a je schopen bez problémů uživit dvě děti, za živořícího neoznačí nikdo.

 

Problémem je i psychologie. To nepřekvapí, protože píšící ideologové linkují a svět dilemat, obtížných rozhodnutí a existenční frustrace je jim cizí. Například: hrdina má dvě děti, ale nikde se mu po nich ve skutečnosti nestýská, nedozvíme se, kolik je jim let, jaké mají pohlaví, hrdina si na ně ani jednou nevzpomene jménem. Dále: autora limituje jeho jazyk. Je popisný, moralistně frázovitý, svou frázovitostí se blíží středoškolskému slohu, a v žádném případě nedokáže zprostředkovat psychicky vypjaté, krajní a zničující stavy jedince, který násilně přetíná svou minulost. Vypravěč tvrdí, že má výčitky svědomí apod., ale za toto frázovité alibi se text nikde ani náznakem nedostane. Výsledkem je dojem, že hrdina několika větami stručně okomentuje, že na manželku myslí, aby si náhodou čtenář nemyslel, že je to necitlivý parchant, a tím to hasne.

 

Problémy zodpovědnosti, viny, výčitek svědomí (manželka, která se může stát terčem perzekuce, děti…), nutnost vyrovnat se s nezamýšlenými důsledky své volby, nehrají fakticky žádnou roli. Skutečný autor, který má literární instinkty v pořádku, by rozehrál obrovské a kruté vnitřní drama, k němuž průmět situace do psychologie jednajícího vybízí, soustředil se na něj, postavil ho do epicentra své pozornosti, ale na to Aleš Beseda v tomto dílku nemá.

 

Závěr povídky je didaktický. V USA mají jednu užitečnou zásadu: ukaž místo popiš. Autor by jí měl věnovat pozornost.

 

Fabulační faux pas pak představuje i chronologický rámec. Hrdina opouští Československo v roce 1987. Samotný režim padl o dva roky později. Hlavní postava (autor píše s odstupem dvaceti let!) tedy měla možnost vrátit se domů, shledat se s rodinou a čelit případným důsledkům své nepřítomnosti. Už jen to by bylo téma na povídku! Ale to by autor musel psát literaturu a ne ideologický normativ.

 

Směrem k hodnocení paní Dočekalové: I tak schopný a obětavý člověk jako gestor tohoto projektu může střelit vedle. Šipka, kterou lektorka vyslala směrem k textu, nejenže nezasáhla střed kruhu, ale tentokrát bohužel nezasáhla ani samotný terč. To, že v povídce nejsou velké stylistické chyby a disponuje slušnou zvukomalbou, z ní ještě literární dílo nedělá, právě tak jako skutečnost, že má téma, neznamená, že ho autor ne“zpracoval“ tím nejhorším možným způsobem.


PS: Vzhledem k tomu, že www.mamtalent.cz je de facto pedagogický projekt, překročím kompetence kritiky směrem k několika doporučením. To, zda je autor vezme v potaz či nikoli, už záleží naopak výlučně na něm.

 

Posuňte výchozí situaci v čase, do roku 1990. A postavte svého hrdinu před dilema: zůstat v Austrálii, za tlustou čarou, která odděluje (chce oddělovat) minulost, nebo se vrátit zpátky do Československa? Na jedné straně si vytváří novou identitu, ale ta ještě nemůže být zcela usazená, na druhé část jeho já stále musí být v Česku (legitimní manželka, děti, příbuzní, známí…). Čeho se vzdá? Co získá svou volbou? Pokud se vrátí, jak zvládne výtky manželky, dětí, svého okolí apod.? Zapomeňte na moralistní fráze. (Něco přesuňte do dialogů, resp. do vnitřního monologu, jako výraz zorného úhlu jednoho člověka!) Ze situace tohoto člověka, jeho dilematu, které má historické pozadí, na čtenáře dýchne daleko tísnivější atmosféra. Nediktujte čtenáři morální a emocionální reakci, ale nechte ho, ať si tyto reakce vytvoří sám. Usnadněte mu to propracovanou psychologií hlavního hrdiny a osudovou, nelehkou volbou, kterou musel podstoupit a za kterou bude nějakým způsobem vždy i platit. A rozpracujte to do delší povídky nebo dokonce novely. Mohla by stát za to.

 

Slovo autora, Aleše Besedy:

 

Text povídky Přesmyčka je především fiktivním příběhem. Emotivním náhledem do mysli mladého muže, jenž byl postaven před životní volbu, zda obětovat svoji rodinu svobodě, či svobodu rodině. Můj hrdina není hloubkovým filosofem, je to obyčejný kluk dělnického původu a svoji situaci nahlíží jednoduše, černobíle, identifikuje zlo a nevybíravě pojmenovává jeho původce. Jak jinak, není to intelektuál, je to šofér, ovšem nikoli hloupý.


Jistě, že si uvědomuje nevybíravost, s níž pojmenovává původce svého neštěstí, ale není povinen to vysvětlovat. Vysvětloval by to autor povídky, někdo, kdo by měl neustále na paměti autorskou autocenzuru, která by mu neustále připomínala, že než hrdinu nechá cokoli vyslovit, musí nejprve důkladně zvážit, zda tím někoho neurazí. Jenže on nepíše povídku, on se jen vylil.

 

Autorem povídky jsem já. Můj problém je jistý emocionální extremismus, extrémní empatie, pod jejímž vlivem se stávám postavou, která vypráví svůj příběh. Pro těch několik chvil psaní jsem se stal Alešem Hanákem. Nechal jsem se strhnout jeho emocemi, nebyl jsem to já, rozumíte?


Inteligentní čtenář nezatížený ideologií přece chápe rozhořčení hlavního hrdiny a dokáže mu tolerovat jeho kategorické a velice hrubě zaokrouhlené hodnocení vlastního národa a „Rusáků“. Všichni vědí, že i v Sovětském svazu existovala opozice, disent, že i tam lidé trpěli. Ale o tom moje povídka není. O tom si můžeme posléze psát zasvěcené ideologické rozbory, pokud nás to baví.


Nemá smysl zde polemizovat o tom, zda Československo skutečně bylo, či nebylo zemí zlodějů, kolaborantů, práskačů a estébáků. Pro někoho spíše ano, pro jiného spíše ne. Pro mého hrdinu ano. Tečka. Morální marasmus odstartovaný v Československu počínaje rokem „vítězství pracujícího lidu nad buržoazií“ (1948) je tragédií českého národa a má na svědomí mnoho obětí na životech. To je neoddiskutovatelný fakt. Aleš Hanák to silně prožívá, cítí se být poroben a ponížen. Ano, má sice dvě děti, miluje svoji mladou ženu, ale pocit ponížení a frustrace ze zotročení je pro něj tak devastující, že potlačí jak jeho odpovědnost k rodině, tak lásku k ženě. Máte vůbec představu, jak to musí být strašné? Odtud pramení jeho zuřivost.


A posléze síla stát se někým jiným. Síla se nevrátit. Začít nový život. Zapomenout. Balíček s penězi by někoho jiného mohl třeba inspirovat k porevolučnímu návratu. Mého hrdinu ne. Začal nový život a drží se zuby nehty pravidla nevstoupíš do stejné řeky.


Znám příklad ze života. Příklad muže, jenž to udělal a po dvaceti letech se z Austrálie vrátil. Odevzdal všechno, co měl, svému synovi, který ho vlastně ani neznal, v pošetilé snaze očistit si svědomí. Dnes více méně živoří v zemi, kde jsou právo a spravedlnost vyprázdněnými pojmy.


Pan Puskely mně neznámým způsobem došel k závěru, že Al Hanak napsal svůj výlev po dvaceti letech. V povídce o tom není ani zmínka. Mohla být klidně napsána na sedadle autobusu mířícího z autobusového nádraží Southern Cross v Melbourne do Adelaide. Nebo v hotelu Ramsgate poblíž Henley Beach pár dní po příjezdu do náruče města nazývajícího se jako žena.


Síla mého textu totiž nestojí na psychologickém rozboru hlavní postavy, nýbrž na její autentičnosti. Čtenář uvěří, že se to stalo, a ani neočekává, že mu hlavní protagonista předloží psychologicky propracovaný literární drahokam, jenž se zlatým písmem zapíše do dějin české literatury. Je to text vzniklý spontánně z obyčeného přetlaku a bez vysokých literárních ambicí. Jeho autor není a ani nikdy neměl být spisovatel. Jeho autorem je prostý šofér.

 

Slovo hlavní gestorky, Markéty Dočekalové:

 

Po přečtení kritiky Martina Puskelyho mě napadá jediná věc - téměř vším, co tak obšírně popsal, si dal jen velký gól do vlastní branky. Prokázal totiž jediné:

 

Postava Aleše Besedy, řidič Al Hanak, je tak věrohodně a autenticky zpracovaná, že pana Puskelyho rozčílil a vyprovokoval k napsání výše uvedené recenze, zaměřené v prvé řadě na idelologické postoje. 

 

Celá kritika totiž vychází ze zcela mylného výchozího bodu. Autor vůbec nebere v úvahu autorskou perspektivu. Tou byla v tomto případě zvolena tzv. subjektivní autorská perspektiva, někdy také nazývaná perspektiva jedné z postav příběhu. Všimněme si zejména slova SUBJETIVNÍ. Při použití této autorské perspektivy se skutečný autor textu stává fiktivní postavou, do níž se vžívá a za níž mluví a jedná. V této autorské perspektivě autor textu (spisovatel, chcete-li) nemluví sám za sebe. Dává hlas výhradně svému hrdinovi a jeho subjektivnímu myšlení a pohledu na svět. Nakonec, Aleš Beseda to ve své obhajobě výše napsal jasně, jen jinými slovy.

 

Přiznám se, že mě velmi dráždí, když vidím, že kritika nebere autorskou perspektivu vůbec v úvahu, protože ta je prakticky základem veškeré literatury. Pokud ji nebereme v úvahu, nemůžeme posuzovat text.

 

Pan Puskely se k textu staví tak, jako by byl psán například v autorské perspektivě vševědoucího vypravěče. To ovšem není možné. Jde o velmi hrubou chybu a díky této chybě je většina výtek uváděná v kritice, zcela nesmyslná. Al Hanak může vidět svět po svém. Al Hanak může říkat jakkoliv kruté názory. Al Hanak může vidět svět černobíle, může odsuzovat koho chce a nemusí být spravedlivý ani objektivní. Nemusí, protože je fiktivním hrdinou, který je současně vypravěčem tohoto textu, není jím Aleš Beseda. Z mého pohledu je toto natolik jasné a zřejmé, že psát k tomu více slov, je úplně zbytečné.

 

Každého autora musí ve skutečnosti takováto reakce čtenáře potěšit. Znamená totiž jediné: názory Al Hanaka natolik pobuřují pana Puskelyho, že sedl a napsal svou kritiku. Měl ji ovšem adresovat Al Hanakovi, nikoliv Aleši Besedovi. Je to podobné, jako když televizní diváci po odvysílání seriálu Nemocnice na kraji města (první řady od J. Dietla) posílali panu Chudíkovi žádosti o vyšetření svých kloubů, neboť si herce personifikovali s hlavní postavou, kterou představoval a chovali se k němu, jakoby on sám přímo byl primářem ortopedie. Martin Puskely se ve své kritice od samého počátku dopouští naprosto stejného úletu.

 

Jedna výtka však za pozornost stojí. Týká se samotného příběhu. Martin Puskely poukazuje na nevěrohodnost nalezení peněz v telefonní budce a na celkové chybné použití tohoto faktu v povídce. Já jsem tuto záležitost nepřehlédla, to bych musel být slepá. Naopak, hodně jsem nad ní přemýšlela. A poctivou analýzou jsem došla k závěru, že mi v textu nevadí. Nevadí mi proto, že povídka není o tom, jak emigrant nalezl v budce balíček s penězi a díky němu si mohl v zahraničí válet šunky. Pozornost zaměřená na nalezený balíček s pěnězi je ve skutečnosti minimální a vůbec nesouhlasím s tím, že se tak děje v povídce v klíčovém momentu. O tom ta povídka vůbec není. Pravdou je, že nalezení balíčku s penězi je dějový prvek, který se nachází na hranici uvěřitelnosti. Důležité ovšem je, že na hranici, ale ne za zahranicí. Jde o tak zvané používáí extrémů v literatuře. 

 

Extrémy v literatuře jsou závislé na době a prostředí. Co je na jednom místě a v určité době extrémem, na jiném místě být nemusí. Například, pokud vyřkneme větu "Letos mi třikrát vykradli byt", pak na tzv. "dobré adrese" to může být těžko uvěřitelný extrém, ale na jiném místě to může být běžný standard. Z mého pohledu je nalezení takového balíčku v daném prostředí sice extrémem, ale ještě extrémem uvěřitelným. To bychom jinak nemohli přijmout ani fakt, že Santiágo ve Starci a moře neulovil více jak 80 dní žádnou rybu v lokalitě, kde se to rybami jen hemží. (A na rozdíl od povídky Přesmyška, ve Starci a moře se postava skutečně nacházela v klíčové situaci a ulovení či neulovení ryby bylo naprosto zásadním středobodem celé této prózy.) A dalo by se jmenovat stovky dalších příkladů použití extrémů v klasické literatuře, extrémů, které jsou na hranici uvěřitelnosti. Podstatné ovšem je, že jsou na ní, nikoliv za ní.

 

Souhlasila bych s tím, že nalezení peněz je v této povídce deus ex machina, pokud by na tomto faktu závisel celý další příběh, pokud by se s tímto faktem více dějově v povídce pracovalo. Tomu tak ale není. Dokonce si myslím, že nalezení tohoto balíčku je zbytečné a zcela by se dalo vyškrtnout. Povídka ale není o tom, jestli emigrant skončil ve sběrném táboře, nebo jestli měl peníze a nemusel řešit své existenční problémy. Povídka vůbec totiž není o tom, jestli "západ" je ten "hodný" a "blahobytný" a východ ten "špatný a chudý". Tato povídka je náhledem do mysli jednoho řidiče, mladého muže, který se rozhodl emigrovat a opustit tak i svou vlastní rodinu. A to je velký rozdíl. Al Hanak by klidně mohl skončit ve sběrném táboře a na celé povídce by to změnilo nejvýše jednu, dvě věty. To totiž není podstata této povídky. Takže kdybych měla něco radit, pak bych balíček peněz vyškrtla, protože pro toto zpracování povídky není vůbec důležitý. Nemohu však souhlasit s tím, že jde o porušení věrohodnosti fabulace. 

 

A ještě jedna drobnost mne v kritice zaujala. Pan Puskely zmiňuje pravidlo "ukaž místo popiš". Ano, toto pravidlo skutečně existuje, říká se tomu vyprávění pomocí obrazů. Když ho však v USA vyučují, tak také s tím, že k tomu dodávají, že se nehodí příliš pro použití v literárních textech, ve kterých je použita subjektivní autorská perspektiva, respektive perspektiva jedné z postav příběhu. V takovém případě jde totiž toto pravidlo naplnit prakticky jen zařazováním vzpomínek a to není vůbec ideální. Text by se pak vzpomínkami přehltil a jeho tempo by se zastavilo (protože použití vzpomínky zastavuje vyprávěcí tempo textu). Problematika pravidla "ukaž místo popiš" je totiž poměrně rozsáhlá a má hodně souvisejících jiných pravidel, která je třeba brát vždy v úvahu. Nejde tuto radu aplikovat na všech textech a bez znalosti dalších souvislostí. Podobně jako není možné v této autorské perspektivě použít vnitřní monolog postavy, který pan Puskely doporučuje. Vnitřní monolog postavy se v této autorské perspektivě použít nedá, protože by se nedal nijak odlišit od samotného vyprávění, které je již monologem postavy. To ovšem opět souvisí se znalostí používání autorských perspektiv.

 

Závěrem už jen poznámka: Je opravdu poněkud úsměvné, ptát se na postoje autora Aleše Besedy, ptát se, co on sám udělal proti komunistické zlovůli apod. To už je pan Puskely opravdu někde úplně jinde, zcela mimo oblast jakékoliv literatury a nechal se velmi unést. 

 

Děkuji autorovi kritiky i autorovi povídky za čas, který této diskusi věnovali a věřím, že i vám tak umožnili nahlédnout do zajímavé polemiky. Prostor k vyjádření dostali všichni tři zůčastnění, takže teď je už jen na vás, jaký závěr si sami pro sebe uděláte.

 

Přeji všem příjemný den plný inspirace!

Markéta Dočekalová

 

 

 

 

 


 



Komentáře

Karel Petráň13.4.2012
 

Pro: Martin Puskely - Prosím Vás, nenechte se odradit kritickými názory, až invektivy. Že v případě pana Besedy jde o ideologickou povídku, která s uměním nemá nic společného, pozná i standardní čtenář. Protože však gestorka těchto stránek, paní Dočekalová, se pokládá za největší znalkyní umělecké tvorby, nesnese pomyšlení, že by někdo mohl být teoreticky lepší než ona. Svoji chybu prostě nikdy nepřizná. To je fakt, nikoli názor. Většina autorů zapojených na tomto místě ji zobe z ruky, řekne-li ona, že je něco černé, připustí to, i kdyby to bylo z padlého sněhu. Stále jsme se ještě nenaučili myslet vlastní hlavou. Svůj názor k povídce pana Besedy jsem již napsal na jiném místě, pan autor odpověděl agresivně, až osobně. Je vidět, že s průměrnou komunikací má problémy. Místo argumentů ad rem, po mně střílel argumenty ad hominem. Prostě klasická chyba. Bohužel tady není nijak ojediněla. Závěr: Pane Puskely, děkují Vám za úpřimný, otevřený, nebojácný, objektivní názor na jedno z děl. Jak je vidět, strach sice má velké oči, ale ne u každého. Ještě jednou děkuji.

Martin Puskely22.3.2012
 

Také se rozloučím, a to několika poznámkami a s vědomím, že v některých věcech se prostě (s některými) neshodnu.

Text pana Besedy obsahuje tolik ideologicky jasných výroků, že číst ho jako exkurz čistě do vnitřního světa jednoho člověka není možné, zvláště když žádný z těchto výroků není nijak dále relativizován. Text je v tomto ohledu natolik uzavřený, že ho neotvírá ani ich-forma. Snadno se můžete přesvědčit, že mám pravdu, a to literárním experimentem: napište povídku v ich-formě, stejnými postupy jako Přesmyčka, ale s tím, že hlavní postavou bude komunista nebo nacista. A pak ji tady zveřejněte.

Přesahy k fyzickému panu Besedovi, které paní gestorka nechápe, upozorňují na to, že výroky v textu míří na skutečné lidi, zahrnují tedy i pana Besedu, paní Dočekalovou, kohokoli, kdo byl v té době naživu. Když v povídce čtete: \"Naučili se žít ve smradu a svinstvu. Čistý vzduch by nepochopili. Chtěli by ho, ale hned by ho zasmradili.\" (míněno všichni, kteří nebojovali), pak to míří i na vás! Výsledkem by tedy měl být jistý odpor k postavě, která toto pronáší. Cítí ho ale někdo? A byl to autorův záměr?

Obávám se, že argumentační laťka, kterou jsem nastolil, je nad možnostmi jednoduché terminologie tvůrčího psaní pro amatéry. Z tohoto hlediska snad ani k nějaké shodě dojít nemůže, pro někoho jsou tyto distinkce mimo rozlišovací schopnosti. Přesto všem děkuji za reakce a přeji hodně literárních úspěchů, pokud možno takových, které uspokojí i náročné kritiky.

Marcus Wang17.3.2012
 

Ještě moment... Pane Puskely, jsem rád, že zde konečně komunikujeme expertními termíny kompresní termionologie a nezdržujeme se laickou rozvláčností. Nesouhlasím s vámi! Schématické fokalizace lze použít v kritickém příspěvku za jedné podmínky: když je objekt konfliktu odosobněn a konflikt sám je účelově zastřen. Tomu se říká se říká schématická fokalizace s přednostním imaginačním účelem. Ale tím zrovna vám jistě neříkám nic nového.

Lenka.B17.3.2012
 

Dle mě, tahle diskuse už stejně nikam nevede, protože vše už bylo řečeno... Založte novou diskusi:D

Martin Puskely17.3.2012
 

Dobře, zkusím to reformulovat. Paní gestorka říká: povídka je psaná v ich-formě a to, co mi vadí, jsou názory postavy, proto je nelze považovat za vyznění povídky a už vůbec ne za to, co chce autor sdělit. Hážu tedy šipku na špatný terč. Namítám: k tomu by autor musel více pracovat s technikou, aby to bylo zjevné - např. vytvořit situaci, která by kategorické výroky pana Hanáka relativizovala, nebo zavést postavu s alespoň trochu odlišným světonázorem a konfrontovat ji s panem Hanákem. Pak by to byla povídka o nenávisti jednoho člověka a jejích kořenech v tom, co zažil. Protože ale pan Beseda nic takového neudělal, text působí dojmem, že sděluje přesně to, co on sám chce, aby sděloval. A toto sdělení je otřepané klišé.

Jistě mohu napsat ideologicky zatížené dílo a použít k tomu ich-formu. Stačí, abych vymodeloval kladnou postavu, s kterou se čtenář snadno ztotožní, a pak ji nechal pronášet kategorické odsudky a kategorickou chválu podle určitého rozvrhu. Sekundárně pak mohu vytvořit sympatické vedlejší postavy, s kterými se má postava bude setkávat a které budou potvrzovat dané schéma. Zbytek budou zjevné zrůdy nebo ubožáci. Důraz na realistické detaily (např. popisy prostředí) se pak postará o iluzi, že toto je realita. A takto mohu manipulovat čtenářem, možná ve víře, že přispívám k společenskému dobru, jak to dělá např. Věra Nosková a jak to kdysi dělal socialistický realismus. Kdyby byl argument paní gestorky správný, ich-forma by zaručovala, že dílo nemůže sklouznout do ideologicky didaktické a absolutizující roviny. Což nezaručuje.

Co mi tedy vadí? To, že ideologie si přivlastňuje literaturu. Podle mého je literatura bytostnou antitezí jakékoli ideologie.

Markéta Dočekalová21.3.2012
 

Díky Bohu, že máme svobodu a každý autor si může se čtenářem manipulovat přesně tak, jak se mu zlíbí. A čtenář si může rozhodnout o tom, co bude a nebude číst. A tak je to správně. Reagovat na cokoliv dalšího z této diskuse považuji za zbytečné, protože jsem se jasně v textu výše vyjádřila. Představa pana Puskelyho o aplikaci a fungování některých řemeslných pravidel je dle mého názoru úplně mylná, respektive zrovna taková, jak se mu hodí \"do krámu\". Proto sama za sebe považuji za zbytečné již dále na toto téma jakkoliv diskutovat. Co mě však těší, je náš malý rekord: více jak 90 ohlasů v komentářích! Díky všem! :-)

ginnie21.3.2012
 

Souhlasím s Vámi. V jednom jste se trochu „zmýlila“, Al Hanák nevyprovokoval autora kritiky k tomu, aby sedl a napsal kritiku. Pan Puskely využil Ala Hanáka k tomu, aby pokračoval v propagaci svých názorů . Nemusel nic psát, pouze na něj „napasoval“ to, co už psal někdy v roce 2010, používá stejné výrazy a argumenty. Měla jsem pocit, že nepíše kritiku na Aleše Besedu, ale Noskovou.

Markéta Dočekalová22.3.2012
 

Ano, ginnie, to napadne po přečtení té kritiky úplně každého, jen slepý by to neviděl. Ale z věcného hlediska je to jen a pouze nepodložená spekulace(byť je většině lidí jasné, že to tak prostě je). Já musím reagovat věcně, neoddávat se spekulacím, dojmům a pocitům. Proto jsem je ze své reakce vynechala.

Martin Puskely17.3.2012
 

Měl bych dodat, že pan Beseda se v své reakci distancuje od toho, co vkládá do vnitřních monologů pana Hanáka. Dobře, ale toto mělo vyplynout přímo ze samotné povídky. Při jejím čtení by měl čtenář pochopit, že toto banálně černobílé chápání světa je ohraničeno půdorysem vypravěče a jeho zkušenostmi a mentálními hranicemi. Jenže toto čtenář bohužel nepochopí, protože mu text neposkytuje žádné vodítko, které by mu to napovědělo.

Elvíra Hörömpöli16.3.2012
 

Kvákyfikátor - výborně, Petro K.!!! Krásně jste to celé odlehčila a jsem se fantasticky zasmála. Děkuji!

PetraK.16.3.2012
 

Rádo se stalo :)

Marcus Wang16.3.2012
 

Vážený pane Puskely, nerad bych se pouštěl do generalizace a omezeně implikoval předpojatost, ale vaše schématické fokalizace, jimiž jistě též mentorsky matete právě mladou generaci zmítající se ve vašich ideologicky pokroucených končetinách, ve mě evokuje impresi mrzutosti a prachobyčejného malého, ubohého hnidopyšství. Nic míň, nic víc.

Martin Puskely16.3.2012
 

Zbytečně hloupý výpad. Raději vyvracejte mé argumenty (pokud v nich vidíte chyby). Kritický racionalismus není ideologie a uniká mi, proč poukaz na ideologickou slepotu vyvolává dojem, že je sám motivován ideologicky. Nikdo přece neříká, že pan Beseda nemá psát kriticky o zločinech, které se staly. Pokud chce poukázat na zlo, ať si vybere postavu, která se ho dopouští, a zamyslí se nad její motivací, situací, viděním světa apod. Vznikne daleko hodnotnější dílo, které nám o minulosti řekne více než věta Každý byl kolaborant nebo zbabělec nebo ubožák. Logika tomu říká rozdíl mezi obecným a existenčním kvantifikátorem.

Mimochodem, pokud jste do roku 1989 nebyl dítě nebo aktivní bojovník proti režimu, a žil v socialistickém zemi, pak jste musel být - slovy povídky Přesmyčka - kolaborant, zbabělec, zlomený ubožák nebo něco na ten způsob. Co vy na to?

PetraK.16.3.2012
 

Vážení pánové, jakožto prostý čtenář patřičným vzděláním neoplývající bych na vaše kvákyfikátory potřebovala slovník. Kápněte božskou - kdo z vás to tady jenom hraje a kdo to myslí smrtelně vážně? :)

Martin Puskely16.3.2012
 

Dobrý večer, Petro. Nejsou to kvákyfikátory, ale je pravda, že teď už je to z mé strany poměrně odborné. Asi bych to měl zkusit srozumitelněji, ale pak ty příspěvky nabobtnají (výhoda terminologie: komprese). Co ale pan Wang myslí mými \"schematickými fokalizacemi\", to opravdu netuším. Fokalizovat můžete pouze v literárním díle. Fokalizace je v zásadě hledisko, prostě to, že určitou situaci nebo děj líčíte ze zorného úhlu nějaké postavy. V kritickém příspěvku fokalizovat nejde, ale možná chtěl pan Wang říct, že matu studenty literární teorií (a oni pak nedocení Věru Noskovou nebo Jiřího Stránského). Musím ho ale zklamat, češtinu neučím.

Petra Lázničková16.3.2012
 

Pane Puskely, podle mě neměl Marcus Wang ani tak na mysli, že matete studenty literární teorií (viz příspěvky níže). Tou tak trochu nyní matete nás diskutující :-)(nebo alespoň většinu z nás). Víte, ač se tady na MT všichni snažíme něco spisovat, jsme z velké části laici, pokud jde o literární vědu, a tudíž Vaše argumenty podané v této formě nejsme schopni docenit. Budou-li Vaše příspěvky takto odborné, tak je do této diskuze v podstatě nemusíte vůbec vkládat. To se Vám, myslím, snažily naznačit i PetraK a Ginnie.

PetraK.16.3.2012
 

Ano Petro, jest to tak :)

ginnie16.3.2012
 

Petro, za sebe také ano.

PetraK.16.3.2012
 

Dobrý večer i Vám, Martine :) Asi takto: vezmeme-li to z gruntu a pustíme se také do rozborky příspěvku pana Wanga, obávám se, že se nedopátráme rozuzlení, které by Vás uspokojilo. Pan Wang se nápodobou pokusil parodovat styl jazyka, kterým se zde vyjadřujete. Jiný smysl za jeho slovy nehledejte, nenajdete ho. Podle ovšem přiznávám, že jsem se dobře pobavila :) Nemyslím, že zde objevíte duši ochotnou s Vámi o povídce diskutovat na úrovni, kterou jste nastolil. Vaše příspěvky se hemží odbornými výrazy, určenými pro akademickou půdu, nikoliv však pro server, kde se scházejí (víceméně) literární elévové. Na druhou stranu by to tu bez Vás nemělo Šťávu, to bezpochyby :) Zdraví Petra

Martin Puskely16.3.2012
 

Druhá část reakce na námitku paní Dočekalové (k ich-formě a perspektivě).

Anglosaská kritika v této souvislosti rozlišuje mezi fyzickým autorem (v tomto případě pan Beseda), implikovaným autorem (virtuální entita zodpovědná za rozvrh díla a volbu literárních technik) a vypravěčem (entitou delegovanou implikovaným autorem k tomu, aby provozovala tok sdělení). Paní gestorka měla napsat, že své výtky jsem měl adresovat implikovanému autorovi, nikoli panu Besedovi; obecně, nelze adresovat výtky postavě.

Jenže právě implikovaný autor pana Besedy si počíná mimořádně neobratně. Alespoň pokud platí, že Al Hanak nesděluje to, co si myslí autor (jinak implikovaný autor dělá přesně to, co pan Beseda chce, a platí to, co jsem napsal v článku). Například: dává prostor jedině panu Hanakovi a jeho pohled na svět. Dále: nikde nedojde k situaci, v které by se pan Hanak přesvědčil, že jeho názory jsou příliš schematické a mohou vést ke konfliktu. Pokud má být povídka o vnitřním světě jednoho člověka, pak by měl implikovaný autor sáhnout k technikám, které by ukázaly na určitou předpojatost, zaujatost, omezenost subjektu (což je pro subjekty typicé, sklon generalizovat máme všichni). K něčemu takovému však nedochází. Povídka tak skutečně vyznívá jako kázání schematických premis.

Kritika implikovaného autora je pochopitelně vážnou kritikou autorského výtvoru, tedy dané povídky.

V dalších příspěvcích se budu věnovat přesahům svého článku k fyzickému panu Besedovi. I ty poukazují na to, že implikovaný autor něco nedomyslel; nepředstavují prázdný emotivní \"úlet\".

Martin Puskely16.3.2012
 

Rád bych vyvrátil první vážnou námitku paní Dočekalové. Paní Dočekalová tvrdí, že ich-forma a vypravěčská perspektiva chrání autora před obviněním z absolutizace ideologické pozice, kterou kritizuji. Své výtky bych tak měl adresovat postavě a nikoli jemu.

Ačkoli jde toto tvrzení správným směrem, jako argument nefunguje. Vezměte si trilogii Věry Noskové, která je rovněž psána ich-formou. Jenže autorka využívá toho, že čtenář se ztotožní s vypravěčkou, k tomu, aby své schematické vidění minulosti, podobné vidění v Přesmyčce, \"vnutila\" i jemu. A rozhodně se v mimoliterárních projevech netají s tím, že chtěla podat právě takový obraz minulosti a považuje ho za výstižný. V samotné trilogii je tento obraz podtržen s tím, že všichni, které Pavla (ona postava) potká, jsou buď zlí/tupí komunisti a oportunisti, nebo ti, kteří cítí ten správný odpor, resp. mlčící slaboši. Nezáleží na ich-formě, obecnějším termínem je fokalizace (to, čemu paní Dočekalová říká perspektiva). Kdyby měla paní Dočekalová, pak by důsledná fokalizace vylučovala možnost ideového \"nátlaku\", ta by byla rezervována pouze pro vševědoucího vypravěče. To není pravda. Kromě Věry Noskové to dělá např. Jiří Stránský, který své - opět velmi kategorické a schematické - postoje vkládá do úst svým postavám, tedy do přímé řeči. Jenže vždy jde o dialog mentorský a didaktický, v kterém se vysvětluje, \"jak to bylo\", v kterém postava, která to zažila, poučuje příslušníka mladé generace, která to už nezažila. Fokalizace didaktickou a ideovou, resp. ideologickou funkci díla rozhodně nevylučuje.

(Druhá část námitky následuje v mém dalším příspěvku.)

ginnie16.3.2012
 

Petro, to je přesně ono. Diskuze sklouzla úplně jinam,ale ono to k tomu svádělo od začátku, a to díky tomu, jak byla úvodní otázka diskuze položena. Začali jsme se dělit na: já zažil, já nezažil, nemohu posoudit. A to je podle mě postavené dost divně. Toto by čtenáře přece vůbec nemělo napadnout, zrovna, jako když čte o válce /i když souhlasím, jak se píše v jednom komentáři, že ta doba není tak zažitá/. Čtenář má před sebou povídku a nemůžeme po něm chtít, aby když nezažil, tak neposuzoval, co čte, aby si dobu nastudoval, aby shlédl seriál,kde je to dobře popsáno. Čtenář nemá za zadkem ani vysvětlení autora, ani paní Markéty a ani pana Puskely. Prostě má před sebou jen tu povídku. A teď záleží, jak ji vnímá.
Mně nejdrsnější na celé diskuzi nepříjde diskuze jako taková, ale ono slovíčko paskvil v názvu recenze. Přiznávám, že to by mě jako autora zamrzelo, ne názory čtenářů.

ginnie16.3.2012
 

Zase jsem se špatně vyjádřila. Negativní názory čtenářů by mě samozřejmě také mrzely, ale beru to tak, že je to názor čtenáře a něco na něm i může / a nemusí/ být. Ale slůvko paskvil pro mě značí silně vyhraněný názor, který nepřipouští jinou možnost. Proto nečtu kritiky a když, tak až po tom, co si dílo přečtu a udělám si svůj názor. Přiznám se, že jsem přemýšlela, jak by mi bylo na místě autora v této diskuzi - také ne moc příjemně. Ale ne z důvodu, že bych se bála znát názor na svůj text, ale z důvodu toho, jak je diskuze od začátku nastavena.

Petra Lázničková16.3.2012
 

Taky by mi to vadilo, hlavně kvůli významu, který slovo paskvil dneska má a je obecně chápáno. Sama bych si nikdy nedovolila něčí výtvor takto nazvat, ať už bych si o něm myslela cokoliv.

Martin Puskely16.3.2012
 

Pravda, seknul jsem verbálním drápem. Ale pokud ta rána pomohla vyprovokovat diskusi...

Ani po \"protiargumentech\" paní Dočekalové a jiných nejsem schopen změnit názor a číst tu povídku bez pocitu, že se mě (jako čtenáře) někdo zase snaží ideologicky poučovat (a podsouvat mi triviálně hloupá schémata). Viz mé příspěvky výše.

ginnie16.3.2012
 

Nevím, jestli jde v této diskuzi o to, aby někdo měnil názor. Jsou texty, kdy mi nedělá problém změnit názor, přečtu znovu a dokážu vnímat dílo jinak. Tady u té povídky ne, prostě to nejde. Jen za sebe - dovedu si představit, že se budete navzájem s paní Markétou přebíjet odbornými argumenty donekonečna, ale je to účel diskuze? Nejsem odborník, takže úplně jednoduše : pokud budu mít hlad, můžete mě donekonečna přesvědčovat, že zrovna teď nemám mít hlad, ale žízeň, můžete to podpořit, čím chcete, já si dokonce řeknu, že něco na těch argumentech určitě je, ale to nic nezmění na tom, že nemám žízeň, ale pořád jen ten hlad. /Strašná věta, uznávám/
Už jsem to psala, poslední slovo má čtenář, jak povídku vnímá. Pokud autor říká - píšu si, co chci a jak chci, vy si to nějak přeberte,tak by asi měl počítat i s tím, že si to každý opravdu přebere po svém.

Lenka.B16.3.2012
 

Njn, a asi i díky tomu slovu, se rozběhla diskuse tam kam (ne)měla:)

Lenka.B16.3.2012
 

Teprve ted je to fajná diskuse:D:D

Petra Lázničková16.3.2012
 

Dostala jsem se k diskuzi dost pozdě, takže mi už nepřišlo aktuální se zapojovat. Vidím ovšem, že se rozhořelo nové kolo, které diskuzi poněkud posunulo od tématu a hlavně do roviny, kterou paní Dočekalová určitě nechtěla navodit. Ginnie má jednoznačně i mé uznání za to, jak komentuje a že dokáže své názory věcně podložit a vysvětlit a názory jiných přijímá bez ublíženeckých výpadů.
Já osobně jsem povídku četla dávno před touto diskuzí a měla jsem podobný pocit jako ona. Asi jsem ovlivněná tím, že znám příklad rodiny, kdy se jeden pán (otec, manžel a živitel) zachoval jako Al, zanechal manželce na krku školou povinné děti, nedostavěný dům a kupu dalších starostí a „odešel za svobodou“. A vím, jak to tu rodinu poznamenalo, a teď nemyslím jen represe tehdejších orgánů, ale i pocity zrady, zklamání a všechno, čím ten skutek ovlivnil vztahy v té rodině už navždy.

PetraK.15.3.2012
 

Škoda, že si tady autor povídky musí hájit nedotknutelnost svého jajáčkovství takovými vejžblebty. Ale možná je to součástí páně Besedova marketingu? Rozervaní a vnitřně rozjitření umělci se lépe prodávají. Ačkoliv, jak tu již někdo poznamenal, většinou až po své smrti. Bacha na to :) A Ginnie klobouk dolů, jak obhajujete svoje komentáře. Vaše příspěvky jsou citlivé, Vaše literární dílka neskutečně poutavá. Facka mi ukousla řádný kus z mého volného dne. Jsem s Vámi :)

ginnie16.3.2012
 

Děkuji a samozřejmě mě těší, že se Vám mé dílko líbí.

kocour bengálskej15.3.2012
 

Celou diskuzi sleduji v přikrčení a teď čekám, že Ginnie si neodpustí poslední slovo a ještě alespoň třikrát omele, že Besedova povídka stojí vlastně za ...., čili ani za zlámanou grešli.
(pozn. kocour beng. je kritik bez portfeje)

ginnie15.3.2012
 

Krčíte se zbytečně, klidně se narovnejte. Já jsem psala, že mě povídka zaujala / i když jsem ji pochopila po svém/ a neberu ji jako ideologickou. Klidně to i zopakuji.

Aleš Beseda15.3.2012
 

Ano, fangle pana profesora vlaje vysoko a hrdě. Nalezlo se mnoho následovníků hbitě a oddaně se hlásících udělat cokoli, aby byl ten Beseda umlčen, potrestán, zakázán. Víte co? Není to vůbec povídka, není to ani pokus o literaturu. Všechno je to omyl. Napsal jsem to z nudy, nacákal jsem slova na virtuální papír a nelámal si s nimi hlavu. Nechť se intelektuálové a páni profesoři třeba poblijou, jsou mi lhostejní. A jejich nadšení naslouchači bez mozků rovněž. \"Lépe bych to nenapsala\", blah blah. Bože, ať dáš lidem cokoli, nakonec se stejně servou jako koně.

M.J.15.3.2012
 

je sposta \"dnes\" slavných umělců, kteří vyslyšeni nebyli a umírali v chudobě a pomalu v hanbě... neházejte se do pytla, ikdyž popravdě, já bych takovou kritku asi neunesla - a tohle dělá člověka silným... (aspoň si to myslím)

ginnie15.3.2012
 

Aleši, Vy jste prostě úžasnej! To už se s Vámi na FB nikdo nechce bavit o vagínách?

Lukáši, myslím, že nemusím vysvětlovat ty fráze, klišé a moralizování.

Lukáš Pazdera15.3.2012
 

No jooo, asi nemusíte, nadšení naslouchači bez mozků mluví za vše... :) Že by zase to nešťastné osmnáctistupňové pivo? :) Ale nechci se Alešovi posmívat, kritika pana Puskelyho je tvrdá a ačkoli tahle debata zdaleka ne až tak tvrdá není, asi je složité číst, jak cizí lidé takhle nekompromisně diskutují o vašem literárním dítku. Přesto bych zachoval chladnou hlavu - takhle ukřivděné reakce snad nejsou třeba, ne? A jinak, nekamenujte všichni Ginnie, ta by měla dostat výroční cenu MT za nejpoctivějšího a nejvášnivějšího diskutéra :)

M.J.15.3.2012
 

tak pod tu cenu pro ginnie se klidně podepíšu - nikdo! nekomentuje tak často, jako ona

Lenka.B16.3.2012
 

Jo, pod tu cenu, se taky podepisuji:)

ginnie15.3.2012
 

Než mě někdo ukamenuje, sypu si sama popel na hlavu, za citaci slova z FB. To je tak, když člověk přeskakuje z jednoho na druhé a neuvědomí si v té rychlosti, kde se mluví slušně a kde cokoli. Takže se omlouvám.

Lenka.B15.3.2012
 

Ginnie, náhodou to bylo vtipné...:D:D

ginnie15.3.2012
 

No jsem se neudržela, ale do této diskuze se to jaksi nehodí.
Ale když nic, třeba tím přihodím Alešovi další diskutující, aby na to kluci na FB nebyli sami.

M.J.15.3.2012
 

no, spíš bych řekla, že se zde neudrželo více lidí - ještě se tady všichni dohádáte kvůli jedné povídce (nebo kvůli názorům?)už se tady pomalu začínáte urážet, stojí vám to všem zato?

Lenka.B16.3.2012
 

Já myslím, že diskuse je úplně v poho... Nějak extra se tu nikdo neuráží, to zas néé:D A když už nic, tak tu aspon není mrtvooo:D

M.J.16.3.2012
 

já vím :)

Lenka.B15.3.2012
 

No, Ginne, ta diskuse na FB je fakt na úrovni! Proto tam asi nikdo nediskutuje...

Martin Puskely15.3.2012
 

Dobrý den, zdravím všechny diskutující i paní Dočekalovou a pana Besedu. Snad nevadí, že jsem si zřídil dočasný profil, abych se mohl zapojit přím do živé diskuse. Některé připomínky mě zaujaly, budu je ale vesměs vyvracet. Nyní ale pouze zkušebně odešlu tento \"příspěvek\", protože už dvakrát jsem napsal relativně rozsáhlejší reakci a po odkliknutí zmizela. Všem diskutujícím včetně autora povídky a paní gestorky děkuji za čas, který věnovali mému příspěvku.

ginnie15.3.2012
 

Dobrý den, můžu poradit, co ostatní poradili mně - delší komentáře psát ve Wordu a zkopírovat. Přímé komentáře se někdy záhadně ztratí, v tom nejte sám.

Martin Puskely15.3.2012
 

Děkuji, Ginnie. V úterý mi ale nešlo ani to. Asi to byla jen dočasná indispozice ve virtuálním prostoru.

ginnie14.3.2012
 

Nevím, jestli diskuze povídce nebo autorovi nějak uškodila. Jak psal Lukáš níže, diskuze je jen o tom, jak na koho povídka působí, rozhodně není účelem někomu nebo něčemu ublížit. Diskuze byla spuštěna se souhlasem autora /předpokládám/, proto mě překvapuje jeho emotivní reakce na komentáře.
A v této souvislosti se ptám paní Markéty, když tuto diskuzi spustila, jestli očekávala takové reakce nebo ji překvapují.

Markéta Dočekalová14.3.2012
 

Zcela upřímně, opravdu jsem neměla čas přemýšlet nad tím, jaké budou komentáře a už vůbec ne cokoliv očekávat... :-) Všechny komentáře se mi zdají naprosto normální, v rámci diskuse. Dokonce je nepovažuji ani za nějak výrazně emotivní. To bych vám přála vidět dramaturgické porady v televizi. To byste teprve viděli emotivní reakce :-). A proč jsem to dala na portál? Protože mne pan Puskely požádal o zveřejnění jeho kritiky. Neměla jsem důvod ho odmítnout, protože tento portál přece je o diskusích na literární témata a nemusíme se vždy shodnout. Ale pokud jsem mu měla dát prostor, pak jsem chtěla, aby ho dostal i autor a chtěla jsem se vyjádřit i já sama. Ať už je povídka jakákoliv, vzbuzuje emoce a rozpoutává diskuse. To vždycky značí, že dílo zaujalo a přimělo k přemýšlení. To je stokrát lepší, než když projde povídka naprosto bez zájmu - a že tu takových je na portálu celkem dost. Nemají pod sebou jediný komentář, jsou nemastné, neslané, mrtvé. Není důvod se o nich bavit. Z tohoto pohledu, ať žijí kontroverzní texty, které nás nutí diskutovat. Tahle diskuse nikomu a ničemu neublížila. A jestli si to někdo myslí, tak nejspíš moc skutečných diskusí v životě ještě nezažil... :-)

ginnie15.3.2012
 

Děkuji za odpověď. I mně se komentáře zdají v pohodě, reakce Aleše se mi zdá emotivní, nesrovnávám s jinými diskuzemi nebo pořady, prostě můj dojem. Nezpochybňuji vůbec zařazení příspěvku pana Puskely na MT, to jsem se zase / ach jo/ nejspíš špatně vyjádřila. Ano, kontroverní povídka vzbuzuje emoce a diskuzi. Ale když čtu ty komentáře, tak nelze přehlédnout, že ve většině případů nezaujalo dílo, diskuzi nerozpoutala povídka, ale zařazení povídky do sbírky. Jak psal kdosi níže, nebýt toho, že se dostala díky Vám mezi \"zlaté\", zůstala by také nepovšimnuta a s minimem komentářů. Nevšiml by si ji nejspíš ani pan Puskely.
Tato diskuze mi nepříjde v podstatě o povídce jako takové, ale o tom, že byla vybrána jako jedna z nejlepších. Většina diskutujících má jiný názor, nezdá se jim ani zajímavá,ani emotivní, spíš ta nemastná, neslaná a nebýt diskuze o zařazení do sbírky, neměla by ani ty komnetáře. To je souhrnem můj názor z této diskuze. Zdůrazňuji, že mluvím celkově o diskuzi a co mi z ní vyplynulo, ne o povídce.

ginnie15.3.2012
 

omlouvám se za vypadené písmenko

Lenka.B15.3.2012
 

Paní Markéto, já to nemyslela doslovně, že tahle diskuse někomu ublížila...
Podle mě povídka z toho nevyšla moc dobře, ohledně hodnocení čtenářů. A ano, přesně tak... existují horší věcí, než tahle spíš úsměvná diskuse:)

ginnie14.3.2012
 

Upřesňuji - očekávala jste podobné reakce čtenářů na tuto povídku?

Lenka.B14.3.2012
 

No, tak mě při těch všech komentářích napadá, že tato diskuse povídce rozhodně moc nepomohla, spíše naopak bych řekla...
Nevím, jestli je nutné znát tu dobu, aby jsme povídku všichni pochopily, ale já myslím, že pokud ji nechápe víc jak polovina čtenářů, tak na tom něco je. A když chci psát fikci, tak by měla být věrohodná a myslím pokud je to tak závažné téma, tak o tom i načerpat hodně informací. Protože je to potom podle mě, jakoby laik chtěl psát o doktořině... Podle mě z toho tak jako tak, musí vyjít kravina:D

Zdeněk J.14.3.2012
 

Povídku za paskvil nepovažuji, každý druhý člověk může vyprávět něco podobného z okruhu svých známých, když ne o sobě. Potíž je, mnoho lidí bude vyprávět lépe. Povídka je dramaticky začátečnická, příliš časté sloveso „býti“ ve všech formách a na zdi dvě pušky, které nevystřelí. Balíček bankovek a opuštěná rodina. Ty by měly pointovat příběh a ne hraní s významem slov. Výběr této povídky mezi dobré mi připadá absurdní.

PetraK.13.3.2012
 

Pes bude pravděpodobně zakopaný v tomto: Pana Puskelyho nevyprovokovala k napsání jeho vlastní recenze \"věrohodně a autenticky zpracovaná\" postava Ala Hanáka, jak píše paní Dočekalová, ale celkově kladné body, jimiž naše gestorka povídku ohodnotila! Pokud by paní Dočekalová práci nezařadila do zlatého výběru, zapadla by s několika komentáři pod nános dalších literárních kousků, umísťovaných na server zdejšími autory. Paní Dočekalová má velmi dobře zvládnuté řemeslo jak po praktické, tak teoretické stránce a její postřehy jsou velmi zajímavé - díky za ně! Pokud přestaneme omílat téma v povídce zpracované, pak by mě docela zajímalo, jak hodnotí povídku z pohledu stavby, co ona tři dějství, kde je dramatizace? Jedná se o klasickou povídku, nebo spíše rezonanční?

Lotty13.3.2012
 

Aleši,
chtěla jsem napsat, že nepíšete špatně, ale když jsem si přečetla jistý komentář, který mě nahlodal, trochu jsem změnila názor.
Tuto povídku jsem dočetla až do konce. Názory na ni se tu různí. Všechny komentáře jsem nečetla, neb jsem si chtěla udržet ve svojí hlavě tu myšlenku, kterou bych vyjádřila svůj názor na povídku.
Tvrdíte, že píšete o svobodě. Z povídky mi tak trochu vyznělo, že svoboda znamená pro našeho hrdiny možnost volného pohybu, i když to není pravda.
Dobu, v níž se odehrává příběh, jsem nezažila. Nevím, co Vašeho hrdinu tak štve, že hází všechny do jednoho pytle. Podle mě byl jeho útěk z Československa zbabělost. Myslím si, že hlavní hrdina byl chudák, který se na nic jiného nezmohl.
Chtěla jsem napsat myšlenku, že literatura by měla být především krásná, zábavná. Smířila bych se i s používáním drsných výrazů, ale docela dost mi vadí, že odsuzujete hrdinovu vlast. Sám píšete, že svobodu si musí člověk vybojovat. Proč nebojoval? Proč jen zbaběle utekl z vlasti?
Domnívám se, že je třeba u psaní prózy myslet i na její celkové vyznění, na její poslání. Důležitá je především myšlenka. Mám takový pocit, že v tomto textu jich bylo hned několik, které mi k sobě příliš nesedly. Nicméně to hlavní, co chci říct je to, že když si Vaši povídku přečte osmileté dítko, uvedete ho do mylné představy, že je lepší, jednodušší před problémem uniknout. Takto mi to vyznělo. Je tohle krásná literatura? Uniknout. Uniknout a nadávat všem, jak jednomu z milionu zkazili příslušníci jistého národa život. Je tohle krásná literatura? Obávám se, že není.

Souhlasím s panem Puskelym, bez ohledu na to, v jaké perspektivě je text napsán. Osobně si myslím, že je to čtenáři jedno. Rozhodně této povídce nefandím. Některé pasáže jsou opravdu výkřiky do tmy. Myslím si, že by tento výtvor kvalitu sbírky jen shodil o několik šprušlí. Možná by na žebříku kvality sbírky nezůstala ani jedna šprušle. Domnívám se, že si text nominaci do sbírky nezaslouží. Nepřesvědčil mě.

A ten balík s penězi už vůbec ne. Ex deus machina.

Marcus Wang14.3.2012
 

Lotty, máš pravdu, nemůžeš pochopit... Mrkni se v TV např. na oblíbený seriál Vyprávěj, kde je absurdita minulé doby pěkně zobrazena. Tvé štěstí je, že za své nesouhlasící názory nebudeš předvolána k výslechu na STB.

ginnie14.3.2012
 

Ale to je přesně ono, o čem je řeč. Kdo zažil, nějak si povídku \"přebere\", kdo nezažil, něco mu v povídce chybí. A myslím, že to hlavní. PROČ? Proč utíká? Proč musel opustit rodinu, známé, vlast? Máme řidiče, který nechce plodit pionýry, být v ROH, nenávidí rusáky, nenávidí dokonce i ty, kteří neemigrují, nenávidí prostě všechno, chce jen tu svobodu. Co je pro něj svoboda? Ten vnitřní konflikt prostě není dobře popsán, mně v tomto kontextu volání po svobodě příjde jako klišé /jeden příklad pro Lukáše/.
Když se vrátím nějakou dobu zpátky - takových Alů seděly v hospodě tucty. Proto píšu, že pro mě je vykreslen věrohodně. To byl a je náš národní sport - nadávat na všechno, nic neudělat a když už řešit, tak tou nejzbabělejší cestou.
Samozřejmě nemluvím o těch, co byli nuceni emigrovat.
Proto já neberu povídku jako \"politickou\", hlavního hrdinu vnímám asi tak, jako by dnes stál před rozhodnutím, jestli odejít z práce, protože mu šlapou po všem /od hlavy až po sebevědomí/ a tím rozhodnutím uvede rodinu do existenčních problémů a nebo se rozhodne \"obětovat\" pro rodinu a zůstane. Ono prásknout dveřmi není tak složité, to je hned. Ale ono rozhodnutí, ten vnitřní boj - to je to, oč tu běží.
A já chápu komenty, kde to čtenářům chybí. Slzy opravdu nestačí.

Marcus Wang13.3.2012
 

Zasedl jsem k večeři a těšil se, že si přečtu diskuzi na MT jako moučník (je zdravěší a prokrvuje). Neměl jsem v úmyslu přispívat, abych zase nenadzvednul, ale dnes jsem musel...

Povídka pana Besedy se mi líbila. Je šťavnatá a popisuje realitu, která tehdy byla. Alespoň pro ty, kteří nesouhlasili s režimem a rozhodli se to řešit. Myslím si to, protože jsem akt emigrace zažil. Kdo si historii „jen“ odborně nastuduje, stále ví prd o tom, jaká byla atmosféra. Nemůže se vžít do pocitů člověka, který po odhalení praktik STB nenápadně vystěhovával byt, pašoval diplom a stomarkovku (jako jediné jmění) pod autobaterií Škody 100 a hlásil se jako ubožák v uprchlickém lágru. Neví nic o rozpolcenosti, když viděl svou manželku celý měsíc před osudným dnem, pravidelně ráno zvracet. Ne kvůli těhotenství, ale z pocitu rozvrácenosti, že se při následování manžela vědomě chystala spáchat trestný čin proti státu.
Považuji za chvályhodné, když se jakýmkoli způsobem připomíná doba komunismu s cílem pravdivě osvětlit, jak nechutné to bylo. Je to nesmírně důležité pro mladou generaci, aby se historie nemohla opakovat. Na příkladu odpůrce, pana Pusk. je vidět, že je tak činěno nedostatečně! V té době byli komunisté a Rusáci házeni do jednoho zlého pytle. Je to fakt.
Abych také něco řekl k literárnímu tématu. Nikoli vědecky, ale vznesl praktický dotaz. Jakou má představu MT-EUROMEDIA o prodeji knihy povídek začinajích autorů? Účinný marketink si nějak nedovedu představit...

ginnie13.3.2012
 

Také jsem pro, tuto dobu připomínat. Víte, co je na povídce /jen podle mě/ tak kontroverzní? Právě to, že hrdina svoji rodinu opustil,ani do budoucna nebylo počítáno s tím, že ji k sobě nějakým způsobem dostane. Proto i já vnímám povídku a hlavně hlavní postavu tak, jak ji vnímám. Co si budeme povídat,i když člověk s režimem nesouhlasil - někdo vnímal emigraci bez rodiny jako hrdinství, někdo zase považoval za větší hrdinství zůstat s rodinou.

ginnie13.3.2012
 

Aleši, naprosto souhlasím. Jsem pro svobodu názoru a projevu. Neberu vám váš názor a dovolím si ponechat ten svůj. Myslím, že nemáte zapotřebí stále dokola obhajovat své dílo, prostě jste to napsal tak, jak jste chtěl. Kdo to jak pochopil, je věc druhá. Mluvím jen za sebe - můžete donekonečna opakovat, jak to bylo myšleno, to nic nezmění na tom, jak to cítím já. Zrovna tak, pokud paní Markéta odborně vysvětlí, jak dobře je to napsáno, nediskutuji s ní o tom, že nemá pravdu, ale stále tu povídku vnímám po svém. Dovedu si dost dobře představit, že jiný odborník bude mít i jiný názor, než p. Markéta. A to vůbec neznamená, že pochybuji o oborných kvalitách p.Markéty a ani o jejím rozhodnutí, povídku zařadit do sbírky. Zrovna tak beru názor pana Puskely, i když s většinou nesouhlasím. Já totiž beru tu svobodu názoru opravdu vážně a neříkám, že existuje jen ta jedna pravda. Absolutní pravda pro mě neexistuje.
Takže když napíšu, že mě povídka oslovila, nelhala jsem. To, že ji chápu jinak, než jste asi zamýšlel, ano a svůj názor si ponechám.
A to, že vnucujete jen svůj názor, tak za tím si také stojím, ale samozřejmě je to zase jen můj osobní názor.

PetraK.13.3.2012
 

Mě povídka při čtení nezaujala, dobu si pamatuji. Hl. hrdina tu vykřikuje do světa postoje, které nejsou věrohodně podložené žádným vlastním intenzivním prožitkem. Přišlo mi, že papouškuje politické názory, které se logicky hojně objevily AŽ po sametové revoluci, kdy se o dobách reálného socializmu začalo otevřeně mluvit a které samozřejmě hýbaly celým národem. Pozérství, propůjčené hlavnímu hrdinovi, umocněné zbytečně drsným vypravěčským jazykem, obsahujícím spousty x.krát provařených klišé. Žádný zvláštní děj, žádná extra pointa.

Lenka.B13.3.2012
 

Hm, já si myslím, že tohle téma se zbytečně nafukuje:D Kritika tu vždycky byla, je a bude... Ještě si ji užijeme všichni dost a dost. Pro jednoho je nějaké dílo brak, pro někoho skvost. Ale tak nějak jsem nepochopila, co jako tahle debata má za význam vzhledem k dílu? Je jasné, že do sbírky půjde a tak nějak nechápu, co dále chcete rozebírat:) Možná se tím mělo přijít na to, jestli je dílo fakt paskvil a je mi myslím, že dle komentářu si každý obrázek udělá. Mě přijdou reakce takové vlažné... takže já bych to viděla na zlatou střední cestu. Nikdo dílo nepovažuje za brak, ale na druhou stranu nad ním nikdo nejásá:)

ginnie13.3.2012
 

Já celou diskuzi chápu tak, že když už druhý člověk veřejně zpochybnil rozhodnutí p. Markéty /rozhodnutí,ne povídku/ zařadit povídku do sbírky, je to jakási sonda do čtenářské obce, jak povídku vnímají ostatní. Protože odborník může mít tisíckrát své přesvědčení, že je věc dobrá, poslední slovo má nakonec stejně čtenář. Tím samozřejmě nemyslím poslední slovo, zda vydat či ne, ale jestli ta povídka za vydání stála.

Lenka.B13.3.2012
 

Jojo, já to pochopila a právě proto tam píšu i tu poslední větu:) A souhlasím s větou: /Protože odborník může mít tisíckrát své přesvědčení, že je věc dobrá, poslední slovo má nakonec čtenář/.
Akorát si myslím, že tahle diskuse na dílo a jestli stojí za to, vliv nemá. Spíš paní Dočekalová chtěla rozpoutat diskusi, což je ji povedlo:)

M.J.13.3.2012
 

mě tato diskuze zas otevřela další dveře, jak jsem psala na začátku - co se děje s dílem, když je nakonec kritikou rozcupováno - odpověď jsem dostala od ostatních, kteří se dělí na dva tábory a tak nějak mi povědomí říká, že pisatel se nemusí bát kritiky, pokud za ním stojí čtenáři a i špatná kritika je dobrá kritika. Dílo samotné hodnotit nebudu, protože v době, ve které je povídka napsaná jsem se spokojeně nechala vozit kočárkem, takže nemám právo soudit lidi, kteří si dobu prožili, zaměřila jsem se v tomhle případě na kritiku - poprvé jsem četla takovou kritiku a beru to jako skušenost do dalších let. Pro mě to nějaký smysl rozhodně má...

Lenka.B14.3.2012
 

Další dveře mi tato diskuse neotevřela, věděla jsem, co se s povídkou bude dít dál - nic. Soudit, nesoudit... Já řeknu asi toto, nikdo z nás ani nebyl ve válce, přesto knihy E.M.Remarque s touto tématikou miluje téměř každý:)

M.J.14.3.2012
 

možná jsem se špatně vyjádřila - ty otevřené dveře jsem myslela tak, že jsem pochopila, že si nemůžu vzít jen tak papír a napsat něco o čem vím prd (nikdy jsem o tom neuvažovala) a že kritika by mě mohla za to rozcupovat. To je hodně odvážný krok. A z toho si beru ponaučení, tak jak píšte na začátku - nemůžu psát o doktorech, když o léčení nic nevím. (ale proč bych nemohla, když by mi někdo našeptával.)Rozhodně máte pravdu, záleží na věrohodnosti - a té se (od včerejška) budu držet! :D to mi to dalo...

Lenka.B14.3.2012
 

Přesně tak, můžu psát o něčem, co jsem nikdy nezažil, ale musím k tomu mít nějakou studnu informací. Když budu chtít psát o životu bezdomovce, tak nejlepší informace získám právě od něj.
Jinak si myslím, že povídce je vytýkáno hlavně to, že autor neví, o čem píše. Když vzpomenu ještě jednou toho Remarque, tak je jeden z důvodu, proč jsou jeho knihy tak skvělé a věrohodné - On totiž přesně ví, o čem píše a tudíž, my jsme to nikdy nemusely zažít, protože jsme si to dokázaly z jeho slov dokonale představit. A ještě k povídce, to mě taky zaráží. Hrdina opustí rodinu, ale tak mě zajímá... to se rozhodne jen tak ze vteřiny na vteřinu? To je tak lehké? Já myslím, že žádný chlap, ani ten který se rozhodne opustit rodinu, tak se prostě nerozhodne za jeden den! Já myslím, že tohle jste opravdu nikdy nezažil, jinak by to takhle napsáno nebylo. Tohle je podle mě, na povídce velká chyba... někdy se člověk rozhoduje měsíce a vnitřně svádí boj! Tomu já nevěřím... pochopila bych to, kdyby ji opustil proto, aby tím ženě a dětem nějak pomohl, ale tím pomohl jen sám sobě, ne?

ginnie14.3.2012
 

Tak pod to se i já podepisuji!

Monika Kandriková13.3.2012
 

Písať poviedky, v ktorých jediným výsledkom je vnútorná zmena alebo nejaké nové rozhodnutie či pocit zvoleného hrdinu v istej konkrétnej situácii je vždy riskantné, zvlášť ak je ten hrdina svojský, nie tak celkom kladný a výborne vykreslený. Dovoliť si napísať také vety aké použil pán Aleš Beseda je totiž takmer vždy považované za provokáciu, hoci ich autor väčšinou použije v dobrej viere iba preto, aby dokonale vykreslil charakter tej svojej, starostlivo vybratej postavy. Potom sa často nájdu ľudia, ktorí sa zmýlia a čítajú iný príbeh ako autor napísal. Poviedka Přesmyčka je žiarivým príkladom práve takého, veľmi jemného citlivého písania o dôležitých maličkostiach, ešte aj názov vystihuje aká drobná, ale pritom podstatná je zmena, ktorá sa s hrdinom udeje. A spomínané „zlé“ vety sú len dekorácia, za ktorú treba vstúpiť ak chcem vidieť jasne. P. Mgr. Puskely sa hold zmýlil, ale mýliť sa je predsa ľudské. Osviežujúci je fakt, že aj človek so vzdelaním a schopný argumentovať mnohými cudzími slovami, sa môže zmýliť. Pretože potom je jasné, že každú kritiku treba vždy podrobne preskúmať, rozobrať ju, zistiť nakoľko je presná a relevantná a až potom prestať dúfať :D. P. Aleš u mňa zabodoval, okrem poviedky (pojem Deus ex machina existuje iba preto, lebo je ním čo pomenovať :D) aj tým, ako na takú prudkú kritiku zareagoval, pretože niekto iný by sa možno rozhneval a niekto ďalší by skončil pri plači. Pani Markéta sa dokázala, ako vždy, odosobniť a obhájiť svoj názor odborne, zrozumiteľne a detailne. A ja už nemám žiadnu múdru vetu, ktorou by som tento komentár skončila. :D

Aleš Beseda13.3.2012
 

Přesmyčka je jako obraz. Obsahuje realitu přibarvenou fikcí a vulgární pojetí pravdy bez závoje. Podobá se fotografii Jan Saudka. Odřená zeď a před ní lascivně odhalená obézní ženská. Ten obraz visí v galerii. Galerista v něm objevil krásu a nestoudně sebevědomě ji vystavil. Shromažďují se diváci a prostorem se nese hlučení.
Tohle že je umění??? Fuj!
Počkejte, něco tím přece myslel, musíte přece přemýšlet...
Je to prasák! A ta ženská! Co si to vůbec dovoluje???!
Je to záměr fotografa, něco tím myslel.
To tak, co tím asi mohl myslet? Chtěl nás jenom vytočit! Prase je to!!!
Ano, jsem to prase. Píšu samé fráze a klišé. A mám dokonce tu nebetyčnou drzost je vystavovat. Snažit se s tím USPĚT!
Pane Bože. Rozlítil jsem soudruha profesora. Dobře. Naštěstí jsem nemusel projít jeho rukama. Jeho vzdělávacími metodami. Jeho pravdami. Moje povídka probouzí nízké pudy, závist a nenávist, pomstychtivost. Zavřít mu hubu! Tomu Besedovi! Co si to dovoluje!? Tohle má být LITERATURA?!
Jo. Má. Zapomeňte na uhlazené způsoby a politickou korektnost. Zapomeňte na veškerou korektnost pane profesore. Lidé žijí a myslí po svém a nebudou věčně držet hubu a krok. Moje povídka je o svobodě. To jste nepochopil? Ne. Můj hrdina si dělá co chce a nebude nikoho poslouchat. Ani vás. Nemusí, od toho mu prozřetelnost nadělila dost odvahy a peníze na cestu. Můj hrdina se osvobodil. A to je to, co vás rozčiluje nejvíc.
Všechny.

Lukáš Pazdera13.3.2012
 

To je myslím zbytečně příkrá reakce, Aleši, debatujeme tady přece o povídce, ne o něčím charakteru :) Vaše psaní je mi jinak sympatické a proti svobodě taky nic nemám, a myslím že ani pan Puskely ne. Prostě se snažíme vyjádřit, jak na nás působí vaše povídka, od toho tento portál je a proto sem všichni své texty uveřejňujeme, nic víc - nemějte nám to za zlé :)

Aleš Beseda13.3.2012
 

Osmnáctistupňové pivo je halt síla... :-)

Ewinn13.3.2012
 

Povídka je psaná silně na efekt. Při čtení se ptám, kde se v tak mladém věku (hl. postavy) vzala tak strašná nasranost, že ji nezmírnila ani láska ženě a dětem(brancům!) Chybí mi vysvětlení, co se mu v minulosti stalo. Vojna, komunisti, ROH mi nestačí.Ale asi existují i takoví rozervanci jako je Al, i když si myslím, že autor by mohl ubrat na drsnosti v tom, jak se Al vyjadřuje. Připomíná mi to rádoby drsňáky z kovbojek, a nepomůžou tomu ani slzy a lítost v závěru povídky. Myslím, že Alovi nepomůže vůbec nic.

ginnie13.3.2012
 

Dočetla jsem článek pana Puskely jen proto, abych věděla, o čem je řeč. Také rozbory moc nemusím, to přiznávám. Téměř celý jeho rozbor je pojatý z jiného úhlu, než chápu povídku já. Takže ač jsem dobu, kterou popisuje, zažila, ani na moment mě nenapadlo, že je povídka ideologická. To pro mě znamená, že Aleš Beseda postavu i celý příběh vystihl dobře. Já nedělám podrobné rozbory povídek, a ani se nebudu pouštět do diskuze na odborné téma, protože v tomto oboru nejsem vzdělaná. Ale jako čtenář dokážu posoudit, jestli mě jako čtenáře povídka zaujala. ANO. No a když mě zaujme jako celek, nepitvám takové věci, jako jestli je reálné, že našel balíček peněz.
S jedním s autorem kritiky souhlasím. Od Aleše Besedy jsem četla více věcí a mně osobně vadí frázovitost, to, co ostatní nazývají, pěkně píšete, to mi vadí, protože jsou to dobře poskládané fráze, téměř klišé, ne vlastní slova. Spoustu jeho vět z povídek jsem slyšela už tolikrát, že osobně to opravdu považuji za klišé.
Když si přečtu jednu povídku, řeknu si dobré, když si přečtu druhou, další a další, jsou svým způsobem stejné. A je jedno, o jakou dobu se jedná. Stejným jazykem Aleš mluví o svobodě - nesvobodě a \"nadává\" i na dobu současnou. Další věc je tak trochu to moralizování, to v jeho povídkách také cítím, psala jsem mu do jednoho komentáře, že mi v podstatě vnucuje názor a nenechává prostor pro ten můj. ALE V TÉTO povídce mi ten prostor nechal, takže pro mě dobré.
Souhlasím s tím, že pokud nějaké dílo vyvolá bouřlivou reakci - něco na něm je! Takže blahopřeji.

Lukáš Pazdera13.3.2012
 

Ginnie, docela by mě zajímalo, které fráze a klišé z povídky pana Besedy třeba máte na mysli - a to prosím nemyslím vůbec útočně, jednoduše mě zajímá váš názor. Zkusíte mi sem nějaké hodit jako příklad? Předem dík, napíšu vám na oplátku, co si o tom myslím já, pokud tedy o to budete stát :)

ginnie13.3.2012
 

Lukáši, doufám, že to nebudete brát jako zbabělost a útěk z diskuze na téma klišé a fráze. Ale neuvedu, protože jak jsem psala výše, člověk si při přečtení jedné povídky řekne budiž, ale při dalších to prostě naskočí. A já tady nechci rozebírat povídky autora, který o názor ostatních zas tolik neláme. To je pro mne ztráta času.

Marvi13.3.2012
 

Můj příspěvek není hodnocením povídky pana Besedy, ale postřehem z článku pana Puskely.
Mám dojem, že bych se měla bát vložit do úst hrdinovi svého textu: „Kurvy policajtský!“ - protože odpovědí mi bude, že existují i poctivý, slušní a hrdinní a tudíž jsem svým výrokem znesvětila celý policejní sbor a dostanu po hlavě soupisem všech kdy oceněných policajtů.

Markéta Dočekalová13.3.2012
 

Nádherný a zcela konkrétní příklad. Přesně tak!

Lukáš Pazdera13.3.2012
 

I tady musím nesouhlasit, viz můj příspěvek níže. Nejde o to, že se hrdina z vašeho příkladu dotkne všech poctivých policajtů, jde o to, že povídku, která se spokojí s tím, že hlavní hrdina nadává policajtům do kurev a nic víc se v ní nestane, mě nebaví. Stejně jako mě nebaví povídka pana Besedy - čímž netvrdím že je apriori špatná nebo dokonce odsouzeníhodná. Jen mi v ní nemá co rezonovat. A autor kritiky přeci nabízí velmi trefně, jak by povídka mohla vyústit - hlavní hrdina by třeba mohl v Austrálii zjistit, že je hloupost dělit svět na svobodný a nesvobodný, protože svobodu si nosíme všichni v sobě. Nebo by mohl nazdat, že stesk po dětech a ženě za tu emigraci nestál - to všechno mohou být skvělé konce. Tady se ale nestane nic a to je problém. Se svobodu názorů nebo autorskou svobodou, jak se snažíte podsouvat, tohle přeci nemá co dělat...

Marvi13.3.2012
 

Lukáši, tento Váš komentář by neměl být zde na tomto místě :-)) Přečtěte si moji první větu. Co jsem napsala není o povídce pana Besedy, ale reakce na to, co pan Puskela vlastně také napsal.

Lukáš Pazdera13.3.2012
 

Marvi, vím co myslíte, a možná máte pravdu, že tady hájit povídku nemusím, ale já si myslím, že ani argumenty pana Puskela nesměřují k tomu, že nemůžete vložit hlavnímu hrdinovi něco takového do úst. Má to být ilustrace toho, že hlavní hrdina hodnotí svět nesmyslně černobílou optikou, což povídce škodí. Když napíšete dobrou povídku, kde hlavní hrdina pronese větu o policajtech jako kurvách, tak to není nic proti ničemu. A když napíšete povídku, kterou se potáhne jen tento názor a nic víc nenabídnete, tak vám ji každý omlátí o hlavu - i proto, že všichni policajti kurvy určitě nejsou ;)

Marvi14.3.2012
 

Pan Puskela vzal svou argumentaci zgruntu, a podle mě se nechal unést svým vzděláním i posláním, a to neměl ve svém hodnocení dělat, protože to s argumentací a vysvětlením prostě přehnal. Příměr, který zvolil, je v literatuře, jak jej podal, absurdní. Proto jsem zareagovala příměrem, který se používá snad v každé akční situaci mizera kontra policajt.
Samozřejmě, že vím, jak to myslel, ale hodnotil povídku (!), která si nenárokuje být ani dokumentem doby ani nebude sloužit k výuce dějinných událostí. Je pouze literárním dílem, kde hlavní postavou je člověk se svým charakterem - a od toho se mělo odvíjet jeho hodnocení.
Pan Pusela měl použít přesněji a konkrétněji zaměřenou argumentaci, místo té rozsáhle všeobecné, protože semlel i to, co semleto být nemělo.
A proto jsem napsala „také“ napsal. Ono i hodnotit je kumšt, a když se člověk nechá unést, může „uletět“ hodně vysoko :-))

Marvi14.3.2012
 

Omlouvám se za vypadnuté písmenko ve jméně pana Puskely.

ginnie13.3.2012
 

Lukáši, na vašich slovech jistě něco je. Ale ono je to stále o tom úhlu pohledu, a jak povídku a hlavního hrdinu čtenář vnímá. Teď také nemluvím o politice, ale o člověku, jako takovém. Tak, jak ho vnímám já /snad se Aleš neurazí/- pro mě to není kladný hrdina,a tak, jak se k životní situaci postavil, tak povídka končí. Neudělal nic víc, než že pouze utekl od něčeho. Možná to Aleš zamýšlel jinak, ale na mě tak povídka působí, nemůžu si pomoct. takže já jsem ani jiný konec neočekávala.

Aleš Beseda13.3.2012
 

Ten balíček s penězi je zhmotněním osudové křižovatky, rukou prozřetelnosti ukazující novou cestu. Kdybych jej vyškrtnul, barvy by zešedly. Nic by neinspirovalo hlavní postavu k napsání svého příběhu. Je to tak i v životě, náhle a nečekaně, ve zcela obyčejném a všedním okamžiku se přichomýtnete k jedinečné příležitosti. Už nikdy se nezopakuje. A než vám to všechno dojde, musíte se rozhodnout. Al se rozhodl a využil příležitost. Bylo to riskantní, ale vyplatilo se to. Náhle existuje důvod věřit. Motiv. Nikoli hmotný, jakkoli jde o peníze. Motiv pro víru, že je nade mnou někdo, kdo mě ochrání.
Vsuvka s balíčkem peněz zde není samoúčelná, je naopak klíčová. Při vší úctě. Motiv Boží prozřetelnosti je v našich životech přítomen ať chceme nebo ne. Někdo si jej připouští, někdo ne. Já patřím k těm prvním a mám k tomu své důvody.
„Jsem ateista, díky Bohu“.
Můj text je především silně emotivní. Reagovat na něj pragmatickými postoji a věcnou rozborkou je možná oprávněné, ale neproduktivní. Jde o rezonanční záležitost, někdo se rozezní v harmonii, někdo jiný se otřese odporem. No a? Psal jsem to bez jakéhokoli záměru. Asi tak jako jsem před lety bral do rukou kytaru a hrál na ni z čiré potřeby, sám doma, pro nikoho, a pak mi to přišlo škoda, pořídil jsem nahrávku a zveřejnil ji. Potřebujete publikum, čtyři hluché stěny prostě nestačí.
Jsem poctěn výběrem paní Dočekalové, její volba je pro mne lichotivá a povzbuzující, ale povídka Přesmyčka není reprezentativním vzorkem mé tvorby. Pokud však vyprovokuje zájem o mé psaní, splní tím svůj účel. I když nezamýšlený.

Jiří Růžička13.3.2012
 

Děsí mě komentáře typu: „Umlčte Al Hanaka, protože s jeho názory nesouhlasíme.“ To mně právě připomíná socialismus, ten ideologický dozor, třídění na správné a špatné názory. Já také nesdílím Hanakovo černobílé vidění světa, ale právo na něj mu neberu. Aspoň líp chápu jeho motivaci. A on nepropaguje nic nezákonného. Pan Beseda ho vskutku dobře vykreslil, když působí tak věrohodně i na středoškolského profesora:-) Blahopřeju.

Markéta Dočekalová13.3.2012
 

Řekl jsi to naprosto přesně, Jirko!

Lukáš Pazdera13.3.2012
 

To je myslím trochu nedorozumění. Nikdo přeci nepíše, umlčte Ala Hanaka, nebo dokonce nedejbože umlčte pana Besedu :) Kritika - alespoň ta moje - cílí spíš na to, že pokud chce být povídka postavená na nějaké rezonanci - a řekněmě si na rovinu, že dějová tedy moc není - pak by měla stát na rezonanci něčeho silného. Co mi má rezonovat na tom, že hlavní hrdina naivně spílá komunistům? Tím spíš, když já sám vím, že svět vůbec není tak černobílý, jak on tvrdí? Neberu panu Besedovi jeho názory, ani jeho povídku, jen tvrdím, že pokud takové téma nemá vyústění, katarzi, které by naznačilo, že hlavní hrdina se v tomto směru fatálně mýlí, pak povídka nefunguje, přinejmenším v mých očích. Opakuji, je to stejné, jako by autor nechal hlavního hrdinu prznit tříleté holčičky, chválit si, jaká je to prima věc - a pak nic. Trochu extrémní přirovnání, ale dle mého soudu je tady zcela na místě. Ovšem, třeba znovu zdůraznit - je to můj osobní názor, názor ČTENÁŘE, stejně jako jde v případě výše uvedené kritiky o osobní názor jejího autora. Nic víc, ale pozor - ani nic méně ;) S politikou tohle nemá co dělat.

Elvíra13.3.2012
 

Myslím si, že nikdo při čtení jakéhokoli textu nemyslí na takové pojmy jako kolektivní substrát, kazatelské odsudky, na fabulační bezradnost, na frázovité alibi, invariantní faktor, sémantický rozměr, mimoliterární fundament, atd. Osobně si myslím, že podobný rozbor nevede k ničemu ...leda k výborné reklamě pro pana Besedu. Gratuluji, vaše čtenost určitě stoupne několikanásobně.

Léňa13.3.2012
 

To je přesné, nejlepší reklama! :) Já tu dobu nezažila, ale mám na ni samozřejmě názor - a to je ten, že dneska ještě nemá cenu ji nějak hodnotit, protože je moc čerstvá... Žádné hodnocení tedy nemůže být objektivní. To samé se týká třeba druhé světové války, možná ještě i té první - každému tam totiž jistě někdo blízký zemřel nebo se mu stala nějaká křivda.
A to je přesně ono. Nemůžeme po pár letech čekat, že takový příspěvek zůstane bez povšimnutí. Ať si každý píše, co chce, je to jeho názor a jeho náhled. Jak řekl klasik: Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co můžeme.
Nehledě na to, že vyjádřený názor vůbec nemusí být názorem autora, je to pohled fiktivní postavy ;)

Lenka.B13.3.2012
 

No, Aleši, já myslím, že i když kritika Vašeho díla od pana Martina, je sice hodně drsná, tak bych si to až tak nebrala:) Protože kde je psáno, že má dotyčný pravdu? A navíc, už podruhé tu někdo protestuje proti Vaší povídce, takže asi na ní něco bude, jinak by se nad ní nikdo nepobuřoval:) Spíš bych řekla, že než proti povídce protestují proti tomu, co tam popisujete - ten režim, já už ho teda nepamatuji, naštěstí jsem ho nestihla:)Jestli je povídka paskvil, nebo ne... No, to si netroufám posuzovat, když jsem tu povídku četla, tak mě to ani nenapadlo, spíš jsem si říkala, jestli někoho bude bavit číst tohle téma. Myslím, že je těžké posoudit nějaké dílo o kterém jedni tvrdí, že je skvělé a druzí zas, že je to paskvil.

M.J.13.3.2012
 

a co se bude s textem dít dál? Pokud tedy kritika dokáže rozcupovat dílo, má i právo zasáhnout do jeho vydání? co potom text, který očividně vidí jiným pohledem, než kterým ukazuje autor. Pohled kritika literatury jsem četla poprvé a vím, že spousta spisovatelů s kritiky bujuje. A najednou se stávám svědkem toho, co vše dokáže jiný úhel pohledu. Je spravedlivé, takto něco odsoudit, byť to může být dobré? Otazníků v hlavě mám spousty. Protože co potom autor. Má cenu psát? Někde jsem četla, že něktří spisovatele nátlaku kritiků nakonec podlehnout, ale za cenu čeho? Za cenu toho, že pak už nebudu mít svůj vlastní názor?

Markéta Dočekalová13.3.2012
 

S textem se nebude dít dál nic jiného, než co by se s ním dělo i bez této kritiky. Byl zařazen mezi kandidáty do sbírky povídek. Všechny kandidující povídky budou pak předloženy vydavatelství a to si udělá finální výběr. Na výběr textu nemá tato kritika žádný vliv. Povídku jsem vybrala a nemám žádný důvod své rozhodnutí měnit. Zda se nakonec povídka do sbírky dostane, bude stejně rozhodnutím vydavatelství.

Lukáš Pazdera13.3.2012
 

Tak tohle je polemika, která mě velmi zaujala. Přiznám se, že v celé řadě věcí jsem měl po přečtení povídky pana Besedy velmi podobné pocity, jako pan Puskely. I mně vadí, jak jednostranné názory povídka ústy hlavního hrdiny prezentuje - a je mi celkem jedno, že jde o subjektivní autorskou perspektivu. Když si přečtu povídku, kterou bude vyprávět dejme tomu lékař v koncentračním táboře přesvědčený o tom, že kruté pokusy na židovských dětech jsou nesmírně užitečnou věcí, bude se mi líbit asi jedině v případě, že rezonujícím sdělením celého díla bude - vhodně autorsky zakomponované - sdělení, že takový člověk je psychopat a blázen. Z povídky pana Besedy mi nerezonuje ani náznak toho, že je náhled hlavního hrdiny ideologicky černobílý, zpozdilý a zcestný, což mi jako čtenáři zkrátka vadí. To, že autor umí dobře psát, mi nestačí, protože se neztotožním s vyzněním celého díla, a to jako čtenář chci a potřebuji. Proto říkám za sebe: mně se povídka nelíbí, svým tématem a uchopením, přestože jinak jisté literární kvality má - já bych ji tedy do výběru asi taky nezařadil. PS: Nalezený balíček peněz sice působí dost rušivě, ale souhlasím s paní Dočekalovou, že by se mohl klidně vyhodit a chybět nebude, tam problém nevidím. Jinak myslím, že tohle bude hodně zajímavá diskuse... ;)

Nacopak14.3.2012
 

Díky za Vaše komentáře k tomuto příspěvku. Z vetší části vystihují i mé pocity, tak alespoň nemusím nic psát a vybývá mi čas jít se podívat na Vaše příspěvky.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: