IKAR CZIKAR CZ

Jak napsat a prodat knihu. Celkový počet komentářů: 48
 

Na téma Jak napsat knihu existuje přehršel   materiálu. Ale efektivní postupy, co s rukopisem se nedočtete. Prosadit knihu je pro začínajícího autora jako uběhnout maraton bez tréninku. Šanci (malou) má ten, kdo se opravdu rozhodne nasadit všechny síly. Připravte se na tvrdý boj, v němž nesmíte polevit, jinak se nepohnete z místa, případně upadnete v zapomnění dřív, než se o vás čtenářstvo dozví.

Vy to ovšem nejdete zkusit, vy to DOKÁŽETE! Ano? Pak čtěte dále.

Nejsem v pozici poučovat, jak psát beletrii. Kdo má talent, má štěstí. Ostatní to musí vydřít. Mně pomohly v začátcích příručky tvůrčího psaní od Markéty Dočekalové a Stanislava Hudského. Jim děkuji za pomocnou ruku. Kuriózní je, že mnozí učitelé (nejen psaní) dosahují větších úspěchů svými příručkami, než realizací děl vlastních. Robert Kiyosaki předkládá světu filozofii o zbohatnutí podnikáním a jeho prosperita se odvíjí od prodeje těchto „učebnic“. Číst o úspěchu je líbivé. 

Když knihu píšete, soustředíte se na dokončení díla. Stejně jako student ve škole pramálo přemýšlí, co bude dělat po závěrečných zkouškách. S mnohokrát upravovaným rukopisem na flešce budete přemítat, co počít.  Začnete obesílat nakladatelství či literární agenturu, ale po pár zamítavých nebo žádných odpovědí vám dojde, že na váš příběh vydavatelé nečekají. Ignorují jej v záplavě grafomanského balastu. Zkuste do nakladatelství volat a upozornit na sebe. Když překonáte trapnost konání a několikrát se připomenete, možná na vaše psaní alespoň pohlédnou. Zkušenost ukazuje, že když vám oznámí čtecí lhůtu 2-3 měsíce, většinou neodpoví. Budete čekat marně. Pokud je kniha zaujme, rozhodnou se kladně během týdne a zařadí vás do edičního plánu s předstihem.

Vrchol nezájmu zástupců největších českých nakladatelů jsem zažil na českém stánku SVĚT KNIHY na mezinárodní výstavě knih BOOK FAIR LONDON. Reprezentanti knižních domů se znuděně povalovali u stolků bez jakéhokoli zájmu poslechnout si o titulech nových českých autorů, které jsem se jim při této příležitosti snažil přiblížit. (Kromě psaní hraji i malou komedii na literárního agenta s mezinárodní působností.) Nepustili mě ke slovu z principu. Rušilo to jejich veletržní pohodu. Nebudu je jmenovat, nerad bych některé omylem vynechal. V sousedství vedle české literární oázy jsem navštívil expozici Ruské federace. Se zájmem se mě ptali, jak kontaktovat české vydavatele. Nevšimli si, že českou expozici přehlíží přes uličku. Zřejmě je též zmáhala únava po veselé noci… Tak o odborných veletrzích.

 

Zpět k psaní.

Překvapivý fenomén je, že většina přátel, kterým jste posílali své ukázky, a oni je se zájmem četli, s vydáním vaší knihy svůj postoj pozmění. Vyžadují samozřejmě výtisk zdarma s věnováním autora, čímž vám projeví přízeň. V lepším případě ji skutečně přečtou (!), v horším po pár stránkách odloží a vyhýbají se vám. Úspěch vám spíše nepřejí. Dokázali jste totiž něco víc než oni. Když jste se plazili v prachu nepublikovaných amatérů, měli vás raději. 

Velká nakladatelství jsou těžkopádná s nejasnou kompetencí odpovědných pracovníků. Čím větší kolos, tím pomalejší procesy a zdlouhavější lhůty. Ulovit je není snadné, pokud nepíšete o holocaustu, gulagu, útrapách komunismu nebo jiném závažném tématu, který aspiruje na literární ceny. Nebo nechodíte na pivo s někým z vedení! Než s vámi podepíší kontrakt, nic není jisté. Když se to zázračně povede, zajistí vše, ale o účinném marketingu nemůže být ani řeči. Ten by byl moc drahý a vyplatí se jen pro tlačení zahraničních bestsellerů. Tam je jistota stádového nákupu, ať je kvalita díla jakákoli.

Při přípravě vydání knihy nemáte právo zasahovat do ničeho. Moderní abstrakci na obálku vytvoří spolupracující grafické studio. Když je nenapadne vhodný klikyhák, použijí odhalenou část ženského těla. Vaše právo je mlčet, šoupat nohama a se vším ve smlouvě souhlasit. Nebo nic.

Uženete-li nakladatelství ochotné, možná vám navrhne, že vás vydá rychle, pokud do výroby knih vložíte své prostředky. Nic neriskují, šetří fondy na své výmysly. Máte-li na literární hobby nasušíno, radostně vyskočíte. Děkujete jim a nebesům, že se nad vámi smilovali. V té chvíli netušíte zásadní skutečnost, že blahosklonný nakladatel pro vás vystřihne „výrobní“ cenu i několikrát vyšší než sám zaplatí tiskárně. Nedodáte-li mu účtovací subjekt plátce DPH, ještě vás musí zkrátit o 15% ze všeho, co vám vyplatí zpět za prodané knihy. Nelze se na něj zlobit, je to jeho živobytí. Prodat knihy je v posledních letech nadmíru obtížné. Výhodou pro vás je, že se postará o návrh obálky (možná bude naslouchat vašim grafickým představám), provede jazykovou i stylistickou korekturu, zalomí text a zajistí distribuci. Provize pro něj tvoří jen několik procent z pultové ceny knihy. To zní pěkně, až na malý obchodní háček. Nakladatel v tomto případě vydělává okamžitě při výrobě knihy více, než kolik ho čeká při úspěšném prodeji vašeho dílka. Jakou má tedy motivaci knihu propagovat? Mizernou. Raději se soustředí na vydání dalších knih. Že se vaše kniha neprosadí na trhu? Nevadí. Přijdou další.

Solidní nakladatelství, které nevyžaduje od autora peníze, vyplácí 10-30 tis. na ruku (fixní odměna nebo záloha) při podpisu smlouvy a (nebo jen) autorský honorář z prodaných výtisků, obvykle 5-10% z doporučené prodejní ceny. To není v kalkulaci prodeje knih až tak málo, protože distribuce (velkoobchod + maloobchod) si účtuje zhruba 50% z prodeje. Vy pak jen pasivně čekáte, jestli se kniha prodává a rozčilujete se, že v krámech není řádně vystavena.

 

Pokud si věříte (nebo nenajdete nakladatele), jděte do vydání knihy sami.

Budete investovat do sebe. Potřebujete obchodní firmu (plátce DPH) nebo jako fyzická osoba o daň přijdete. Investujte jen peníze, které nebudete rychle potřebovat. Stejný princip jako když hrajete s akciemi. Pevné nervy. Strašák případné ztráty vás nesmí dusit, jinak budete při náznacích neúspěchu hořce trpět. 

Jak při samonákladu postupovat? Obvoláte pár tiskáren knih, vyberete cenu kontra kvalita. Kdo umí správně česky, grafiku a zalomit text do tiskového pdf, už nic víc neplatí. Doporučuji před vydáním knihy zkonzultovat design obálky s distributorem. Najdete je na netu. Když na ně budete milí, smilují se nad vámi a vezmou vás do prodeje.

S existencí knihy začíná to nejdůležitější pro prodej: marketing, který za vás nikdo NEUDĚLÁ. Stojí-li za vámi sponzor, který nelituje peněz na propagaci, prodáte jakoukoli kravinu. Nestojí? Takže musíte vzít osud do svých rukou. Můžete obvolávat redakce časopisů a internetových portálů a přesvědčovat redaktory, aby o vás napsali. Když jim pošlete tiskovou zprávu emailem bez telefonického upozornění, nečekejte odezvu. Dostávají denně (prý stovky) emailů a hází je automaticky do koše. Pište články a fejetony na témata příbuzná vašemu psaní, zahlcujte blogy a sociální sítě. Když jich bude „dost“, publikum si vás všimne. Při určitém počtu prodaných výtisků se objeví na netu nevyškemrané recenze. Dobré i zdrcující. Rozhořčená kritika je působivější než nepřesvědčivá chvála: „Úžasné čtení, nemohla jsem odjet na chatu, než jsem knihu dočetla…“ Metoda medializace je úporná, ale dle mého názoru přináší větší prodeje než autogramiády, na které přijde jen pár kamarádů z povinnosti. Pokud spácháte hrozný čin, ukradnete pár miliónů nebo vás dokonce někdo násilně zabije, vaše psaní si získá popularitu přes noc. Knihy prodávají automaticky jen celebrity známé z televize a trochu autoři ocenění literárními cenami.

Jestli se cítíte jako autor/ka, kterou marketing nezajímá, zůstane vaše kniha nejspíše v počtu několik set prodaných/přečtených výtisků. Uvědomte si, že v Česku vyjde každý pracovní den šedesát nových titulů. To je halda. Jen pět procent nových autorů prodá více než jeden tisíc knih.

Věříte na zázraky? Když pánbůh chce, i motyka střílí. Ne! Prst na spoušti máte jen VY.

 

Autor: Marcus Wang

 



Komentáře

Václav Hubinger5.10.2014
 

Líbí se mi, jak MW shrnul zkušenost asi každého z nás, kdo se někdy pokusil něco vydat tiskem a třeba přitom i uspěl. Mně se to párkrát podařilo, ale ani jednou to nebylo na poli beletrie. Tam mi pšenka nekvete, byť se snažím. Sice mi loni pod pseudonymem vyšel román (erotický antropologicko-historický příběh), který vydalo malé jihomoravské nakladatelství, ale tím to také skončilo. Dílko se moc neprodává (i když já je samozřejmě považuji za naprosto neodolatelné, protože s "padesátkou" nemá společného vůbec nic), nakladatelství zaniklo, smlouvu jsem nikdy nedostal, honorář pochopitelně také ne... Jako autor sice neúspěšný, ale poměrně dosti sečtělý (mám na to léta), bych si dovolil takovou knížecí radu: nezoufejte a nenaříkejte nad blbstvím a povrchností těch, kdo (Vaše, moje) knihy nečtou nebo je nevydávají a ani se o ně vlastně nezajímají. Pište buď sobě pro radost nebo z opravdu hlubokého přesvědčení. Počtem čtenářů se nermuťte, protože píšete pro menšinu - pro sebe a snad ještě pro pár dalších lidí. Pokud ale chcete napsat bestseller (a kdo by nechtěl), potřebujete originální, dobrý a dynamicky podaný příběh. Ten je nutno napsat srozumitelným a čtivým jazykem s jasnými osobními charakteristikami autora. Čtenář Vás prostě musí poznat hned po prvním odstavci. U nás to, podle mého soudu, ze střední a mladší generace takhle neumí vůbec nikdo. Že to umí několik málo autorů v USA, ve Francii, v Německu, snad jeden v Japonsku a asi tři v Latinské Americe, to jen ukazuje, že i na velkém trhu je dobrých autorů skutečně málo. To by nás ale nemělo zneklidnit, protože konec konců píšeme z vlastního popudu, většinou rádi a ještě si o tom můžeme pokecat. Není to bezva?

Petra Stehlíková4.10.2014
 

Můj komentář každému bude úplně k ničemu:) Sice jsem vlastním nákladem vydala čtyři knihy (které bych dneska na několika místech překopala:), vytištěno bylo málo výtisků, ještě méně se prodalo:). Co se týče marketingu - totálně v tom plavu, obchodního ducha jsem nikdy neměla a mít nebudu. Nicméně pár positiv na "knize na klíč" je: přebal si navrhuji sama a baví mě to (jiné nakladatelství by mi to nedopřálo) a dobrá komunikace s redaktorem. Občas si mé knihy někdo všimne v knihovně, občas mi napíše komentář a občas si jí i někdo koupí:). Přesně jak se píše v jiném komentáře, někteří lidé na to nemají žaludek a spisoval+obchodník mi nejde dohromady.

Nacopak3.10.2014
 

Zdravím Marcusi,
výborné shrnutí zkušeností. Výstižné, přesné, jasné. Doplnil bych naši vzájemnou mailovou korespondenci. Já jsem úplně z opačného konce marketingového žebříku. Krom zveřejnění informací na několika místech na internetu, žádná reklama. Dokonce jsem odmítl několik málo příležitostí na veřejné čtení. Výsledek tomu odpovídá. Knihy se prodalo cca 150 ks a prodej se už zastavil. Zařazení knihy v regále s detektivkami v jednom knihkupectví mne rozesmálo. Nyní je v přípravě kniha druhá. Můj přístup k reklamě a následně prodej, bude zdá se obdobný. No co dělat, jsou věci, na které nejsem "vybaven", a tak je dělat nedokážu. (Prezentace vlastní práce) No, ale aby byla má "výpověď" úplná, musejí vyjít knihy celkem tři, takže mne čeká ještě minimálně dvojí martyrium vydání knihy v rámci vlastního "nakladatelství". Mějte se.

Marcus Wang3.10.2014
 

Buďte zdráv, Antoníne. To je šokující info. Proč jste odmítl veřejné čtení? Vypadá to, že jste přijal roli mučedníka. Přiznám se, že vaši tématiku bych též propagovat neuměl.

Nacopak4.10.2014
 

Marcusi, to není nic šokujícího. To je prostě jen taková povaha. Nebojte, s mučednictvím to nemá nic společného. Ta tematika je natolik "vnitřně intuitivní", že opravdu ani propagovat nejde. Prostě se ponořím, kam to jen jde a cosi vynesu na světlo. Tam už si to žije po svým. (Tedy skomírá)

Alžběta Šedá1.10.2014
 

A jéje... zase ta demotivace :-D
Ne, dělám si legraci. Marcus napsal vše podstatné a dá se říct, že zatraceně reálné. Moc mě mrzí a nechápu přístup některých čtenářů, kteří haní práci českých autorů a kupují výhradně ty zahraniční. Já začínala na zahraničních, ale přesedlala jsem převážně na ty české, protože jsem s těmi zahraničními nebyla spokojena. Všechno je to jaksi na jedno brdo, až na výjimky. Moc tzv. světových bestsellerů mě vyloženě zklamalo!! Jsem absolutní "čechomil" a taky tak píšu. Česká jména, české prostředí, příběhy ze života... Je tolik výborných autorů a je věčná škoda, že pro jejich knihy, není prostor. Jsme sice maličká země, ale pořád se snažíme v určitých ohledech dohnat svět - nebo svět dohání nás?, a to někdy zcela nemístně a v nevhodných ohledech. Toť můj názor. A značka Světový Bestseller - pro mě nikdy není zárukou dobré knihy, zvlášť, pokud k nám putuje ze zahraničí. Každý má jiné měřítka, já se ale hodně krát zklamala, proto teď volím každou knihu s rozmyslem. A funguje to. Podle mě je to o štěstí... chce to prostě ve správnou chvíli, napsat správnou věc a potkat správného člověka, který vás posune dál. Přeju všem hodně štěstí. :-)

Adhara1.10.2014
 

Ja nehaním českých autorov, ale slovenských. :-) Medzi českými som si pár dobrých našla, najväčší obľúbenci ale u mňa stále zostávajú medzi tými vzdialenejšími. Samozrejme to ale ani u mňa nefunguje tak, že zahraničná kniha = dobrá kniha. Aj mnoho tých celosvetových bestsellerov je hrozných, no kým v zahraničných nachádzam aj dobré aj zlé veci, u domácich len tie zlé. Tu ale musím dodať, že len u publikovaných autorov, ktorých som čítala. Cez blogy poznám zopár ľudí, čo píše oveľa lepšie, no zatiaľ publikovaní neboli (hoci im niektorým už našťastie svitá na lepšie časy).

Marcus Wang1.10.2014
 

Alžběto, to není demotivace, ale naopak! Pochopení reality trhu ušetří zklamání. Když používám "světová jména" není to kvůli českému trhu, ale kvůli mezinárodním ambicím. O tom příště v článku: Literární boj pro pokročilé. :)

Dáša Procházková1.10.2014
 

Jejda, tady funguje telepatie, právě jsem chtěla psát své zkušenosti s prodejným – neprodejným jménem, jak píše Markéta. Tento fenomén je dlouholetý. Mé první zkušenosti s vydáním knihy sahají do doby, kdy nebyly počítače, internet a mobily… jo,jo :) Takže tehdy to fungovalo tak, že jsem psala na stroji, pak to dala přepsat někomu, kdo psací stroj a češtinu ovládal lépe než já, rukopis jsem namnožila, napsala průvodní dopis, zabalila a hurá na poštu. Tehdy jsem ho poslala do čtyř nakladatelství. Ze všech mi odpověděli, tři zamítavě s tím, že nevyhovuje tématicky, rukopis s posudkem poslali zpátky, jedno s tím, že má zájem a rukopis poslalo zpět už s vyznačenými změnami, které žádalo. A to pak bylo něco – v naší dědině nebyla ani pevná linka, takže se vše řešilo dopisem. Požadované změny byly opravdu minimální, ale co se hlavně řešilo, bylo mé NEPRODEJNÉ JMÉNO. Chtěli po mně, abych si zvolila anglický pseudonym. Dalším požadavkem byla autorská čtení, až kniha vyjde. No a na těch dvou podmínkách mé snažení o vydání tehdy ztroskotalo.
Přišlo mi ujeté, psát pod Jackson o Jeníčkovi a Mařence, jestli mi rozumíte, fakt bych si připadala jak blb. No a autorská čtení, tak to jsem také zavrhla. Člověk musí zvážit své možnosti. Ještě tady nezaznělo, že autor z Prahy a okolí to má celkově malinko jednoduší, než někdo ze zapadákova.
Toliko z minulého století :), neprodejná jména frčí stále, ale přátelé, nefńukejme, spousta věcí kolem je jednodušší.
Když jsem uvažovala, co s rukopisem, který jsem napsala po Facce, začala jsem se zajímat, jakže to nyní chodí. A zjistila v podstatě to, co píše Marcus. A opět, zvážila jsem své cíle a možnosti. Vydání vlastními prostředky a silami /firma, OSVČ/jsem zavrhla hned. Z finančních i dalších důvodů. Peníze se dají vydělat mnohem snadněji a rychleji. Hlavní otázka, kterou jsem si položila, zněla, co vlastně chci. To je myslím nejdůležitější :), mám to podobně jako Marvi. Píšu, když vnitřně musím psát, mám období, kdy prostě nemusím, pak zas sedím u počítače hodiny. Proces psaní je pro mne důležitý, to, co následuje po napsání, pokud má kniha vyjít, je stresující, ubírá energii, čas a peníze. Zavrhla jsem i možnost vydat pod nakladatelstvím vlastními prostředky. A to z důvodů, které píše Marcus.
No a z důvodů, které uvádí Marvi i Marcus – doprošování, ponižování, jsem nezaslala rukopis přímo nakladatelstvím. Rozhodla jsem se požádat agenturu, aby za mě udělala tu špinavou práci :) , zatímco já budu sedět na zadku a čekat na štěstí.
Pokud to štěstí na mne sedne, rozhodnu se, co s marketingem. Mám to stejné jako Adhara, na mě nezabírá, ale je mi jasné, že jsem ta menšina. Souhlasím s názorem Marcuse, že než autorská čtení, bude účinnější marketing virtuální. Ale to je budoucnost. Rozhoduji se a vynakládám energii, až když je to opravdu potřeba.
Ano, je to tak, jak píše Marcus, prst na spoušti má každý sám. Já jsem se po zvážení svých cílů :) a možností rozhodla, jak jsem se rozhodla. Každý má ty cíle a možnosti jiné, takže každý po svém a hodně štěstí všem :)

Rosana17.10.2014
 

Autorská čtení? Co to je? To vážně někdo chodí na nějaká autorská čtení? Zavání mi to školní besedou spíš než marketingem a nevěřím, že to zvýší prodej....

Adhara1.10.2014
 

Veľmi zaujímavé. O Vašich skúsenostiach ste mi už písali, ale to, že vydavateľstvo chcelo, aby ste publikovali pod anglickým pseudonymom, som nevedela. Ja som mala úplne opačný problém – chcela som publikovať pod anglickým pseudonymom a to mi vydavateľstvo vyhovorilo.

Čo sa týka marketingu, ponúka sa mi otázka, či ako autori stojíme o takých zákazníkov, čo si knihu kúpia LEN PRETO, lebo je známa. Peniaze sa z toho sypú, ale to je jediná istota. Prečítajú to tí ľudia vôbec? Zanechá to v nich niečo? Netuším, neviem si totiž predstaviť, prečo by som si kupovala knihu, o ktorú nemám záujem, len z dôvodu medializácie, a čo by som s ňou potom robila...

Marcus Wang1.10.2014
 

Dášo, Ginnie :), to zní exoticky pěkně, ne? Anglická jména možná fungují, ale čínská nijak zvlášť. Bez osvěty bych prodal pár set kusů a šlus.
Pořád tu hledám nějaké pozitivní zkušenosti, zatím marně. Napíše někdo něco, co se povedlo???

Adhara1.10.2014
 

Veď moje sú v konečnom dôsledku pozitívne, nie síce skúsenosti, ale výsledky. Cez všetko to flflanie, zhrozenie, trhanie si vlasov a podobne mi vyšli dve knihy a jedna poviedka, pričom všetky tri sú údajne nepredajného žánru. Napriek tomu do nich napokon vydavatelia investovali.

Marcus Wang2.10.2014
 

Adhara, bezva! A pak že to nejde! Jak propagujete dál aktivně své knihy, aby nezapadly?

Adhara3.10.2014
 

No, ehm, len cez internet, a aj tam som už niekoľkokrát dostala po papuli za to, že vraj sa snažím propagovať až príliš. Respektíve, viackrát mi bolo vytknuté, že by som na seba nemala upozorňovať ja, ale iní. Len kde tých iných zohnať, keď o mne nevedia? Je to začarovaný kruh.

Marcus Wang4.10.2014
 

Internet nemusí být "jen", ale nejsilnější nástroj propagace. Pokud to děláte dobře, což je hodně těžké, nic to nestojí a zasáhnete široké masy (s účinností sotva jenotek promile)! Ti, co Vám vytýkají samopropagaci jsou závistivci, kteří jaktěživ nic neprodali. Já osobně upřednostňuji styl "PARNÍ VÁLEC", před strategií "Sedávej panenko v koutě, najdou tě". :P

Dáša Procházková1.10.2014
 

Mně se už dávno povedlo shodit ty růžové blýle, jak píše Markéta v upoutávce.
Co se prodeje týče, dostal jste se nejdál, takže tady těžko někdo napíše něco pozitivního. A co se mi krom procitnutí povedlo? První článek řetězce - napsat. U druhého to vázne
:-), ale za situace jaká je a jak ji i vy popisujete, považuji za dílčí úspěch, že se můj rukopis dostal do nejužšího výběru dvou největších nakladatelství. Nakonec zamítnuto :) Ale nevzdávám to. Jsem si vědoma, že tématicky "nesplňuji". Právě proto mě těší, že se tím vůbec někdo zabýval. Od agentury po nakladatelství.

Marcus Wang2.10.2014
 

Dášo... zpocené tričko se nepočítá! S bramborovou medailí se přece nespokojíte...

Dáša Procházková2.10.2014
 

Marcusi, nechvátejte na mě toliko :-), vždyť jsem to sotva dopsala. No, na jaře. Pro zajímavost, za jak dlouho od dopsání Vám kniha vyšla? A kolika nakladatelstvím /baj očko/ jste rukopis nabízel, než jste se rozhodl vydat sám?

Marcus Wang2.10.2014
 

Pardon... Od dopsání rukopisu byla kniha na regálech za 3 měsíce. Jednal jsem se 3 menšími vydavateli. Jedno mi poslalo zdrcující posudek, druhé slíbilo vydání, ale špatně komunikovalo. Třetí přečetlo rukopis za týden a za měsíc byla kniha v prodeji (Nakladatelství ČAS, pevná vazba). Další brožovaná vydání jsem zrealizoval sám, abych měl volné ruce a zejména výtisky a finance na propagaci. Takže tak.

Dáša Procházková2.10.2014
 

Tak to byl vážně fofr, klobouk dolů. A můžu mít další vlezlé otázky? Vrtá mi hlavou, jakým způsobem má autor možnost sledovat prodej své knihy - kolik kusů.

Marcus Wang3.10.2014
 

Děkuji :). Ale existují i výraznější příklady úspěchu. Pamatujete na Elvíru H.? Od dob největšího "rozkvětu" MT se jí podařilo vydat již 2 knihy! Žádný samonáklad. Mrknete na www.elvirahorompoli.com .
Prodej výtisků se sleduje dost těžkopádně, hodně kusů může celá léta viset zapomenutých v systému distributor/maloobchod. Když knihu vydáte sama, je to snazší: máte prázdný sklad a tisknete dál. ;)

Dáša Procházková2.10.2014
 

Takže ten sloupek,to nejsou vlastní zkušenosti? To mě zmátlo,myslela jsem, že ano, proto jsem se ptala na dobu a počet nakladatelství. Jak píšete - po pár zamítavých, neodpoví vůbec, čtecí lhůta 2-3 měsíce, neozvou se, nejhorší jsou velké kolosy...tohle všechno absolvovat a vydat za tři měsíce by asi nešlo. Vlastní nevlastní, věřím tomu, četla jsem o tom na více fronách.

Marcus Wang3.10.2014
 

Dášo, víte přece, že v psaní obecně není důležité, co je pravda, ale co je přesvědčivé a uvěřitelné (hehe). Zkušenosti jsem sbíral při sledování autorů, kterým jsem pomáhal při publikování. To mě přimělo k napsání vlastní knihy. Stále se bavíme jen o českém trhu. Na mezinárodním poli je o hodně větší cvrkot. Výstava Buch Messe, Frankfurt je příští týden...

Dočekalová Markéta1.10.2014
 

Marcus bohužel mnoho věcí popsal naprosto přesně. Jsou tu však otázky, na které neznám odpověď ani já a to se pohybuji ve světě knih, nakladatelství, knižních veletrhů atd. velmi intenzivně již několik let: Proč si český čtenář raději koupí knihu od neznámého autora jménem Jackson než třeba jménem Pokorný? To nikdo neví, ale je to tak. Také je prokázáno, že dobře udělaný marketing funguje. Například první díl 50 odstínů šedi je toho jasným důkazem. Ta kniha není nic jiného, než ukázka perfektně udělaného marketingu. Levná kniha to nebyla a přesto se prodávala ve velkém. Kupovali si ji i čtenáři, jejichž šálek kávy to nebyl a byli jen zvědaví. I ti, co si tyto žánry nekupují nikdy. Po tom touží každý nakladatel, aby marketingová kampaň tohle zvládla. U prvotiny ovšem 99,9% všech nakladatelů odmítá do jakékoliv reklamy investovat.

Marcus Wang1.10.2014
 

Markéto, ano, 50 odstínů je ukázka komerční hrůznosti. 70% recenzí je negativních, ale prodejnosti to vůbec nevadilo. Dle mého názoru oblibě knihy přispěla očividná neschopnost většiny mužů "v domácnosti". Takže vzrušení alespoň na papíře. Nebo neee?

Dočekalová Markéta3.10.2014
 

Snažila jsem se 50 odstínů číst několikrát, ale marně. To prostě nejde. Tedy mně to nejde. Ta kniha je z mého pohledu šílená a proto tak žasnu nad těmi čísly, kolik se jí prodalo. Osobně jsem pochopila, že je to třeba dělat tak, jako to dělá Spielberg s filmy. Je nutné udělat kasovní trhák (jeden nebo několik) a potom si člověk může udělat něco pro radost u čeho nebude muset sledovat výdělek. Jinými slovy, vydat něco jako kuchařku s Hruškou, která vydělá na to ostatní. I MT agentura by to tak musela dělat, kdyby chtěla některá díla autorů přímo sama vydávat, o čemž uvažujeme.

Petra Stehlíková3.10.2014
 

Paní Dočekalová, samozřejmě, že knihu nedáte, protože jako profesionál budete hodnotit stylistku a stále se opakující výrazy. V tomhle ohledu je kniha šílená. Jenomže důležitá je myšlenka a čtenáři se ve finále na nějakou stylistiku vykašlou. Já se taky kolikrát přistihnu, že v knize hodnotím sloh, i když jsem to nedělávala. Já jen říkám, že dokážu pochopit to šílenství ohledně padesátek. Erotická literatura tu byla vždy, ale okrajově a člověk se k ní moc nehlásil. E.L.James z toho udělala trend. Průšvih je, že redaktoři by nejraději vydávali knihy, které čtenáři odmítají. Kolikrát je dobrá stylistika, krátká věta střídá dlouhou atd., ale příběh a zápletka chabá (to se právě dost často objevuje u českých autorů). V dnešní době je dobrý právě ten internet, že se dá otestovat, jak se příběh bude líbit. To je samozřejmě můj subjektivní názor, tak mě, prosím, nekamenujte.

Dáša Procházková3.10.2014
 

Tomu rozumím, jen stále dokola žasnu nad tím konečným článkem - nad lidmi :) Osobně myslím, že všechno souvisí se vším, např. kuchařka už dávno není kasovní trhák, ale kuchařka od Hrušky je. Takže není až tak podstatné CO, ale KDO. Kdyby Hruška vydal "Jak jezdit na kole" byl by to kasovní trhák, kdežto kuchařka od Procházkové dalším ležákem. Neměla jsem poměr s prezidentem ani Ivetou ani Rychtářem,nejsem denodenně v telce, takže já si píšu jen pro radost :)

Dáša Procházková1.10.2014
 

jooo :) Přesně to mě napadlo, když jsem v televizi viděla tu frontu zoufalek čekající NA KNIHU :-))

Petra Stehlíková1.10.2014
 

Jako já padesátky četla. Ne že bych knihu nemohla pustit z ruky, ale přečetla jsem ji rychle. Co jsem se dočetla, tak kniha si reklamu udělala už na internetu, kde vycházela a vydavatel se obával reakcí. Vstupovali celkem do neznámých vod. A proč je kniha tak úspěšná? Protože je pro úplně obyčejné ženy, které normálně třeba ani nečtou. A těch je sakra hodně. Ženská, který má doma děti, pere, vaří, uklízí a večer padne na gauč polomrtvá stěží bude číst něco těžšího. a teď mě třeba ukamenujte, že nejsem velký intelektuál a četla jsem Padesát odstínů, mimo jiné.

Marcus Wang2.10.2014
 

Petro, pokoušel jsem se Padesátky číst několikrát, ale nedalo se. Asi to není čtení pro muže. Ještě bych hrdinovi záviděl plácání slečny po zadečku. I když píšu o stejné "tématice" snažím se raději čtenáře emočně vykolejit, než nudit opakováním.

Petra Stehlíková3.10.2014
 

Marcusi, Vy jako muž jste tu knihu ani číst neměl. Muži nad ní musí úpět stejně jako žena nad "klasickými" akčními filmy. Přesto byl např. Agent XXX trhák.

Dáša Procházková1.10.2014
 

Já ji nečetla, takže nesoudím ani knihu ani toho, kdo co čte. Mluvím o síle marketingu a o tom, jak se lidi nechaj zblbnout. Stojí fronty, dokonce v noci a přitom je pak kniha k mání všude... i v marketech. Vážně jsem už dobu neviděla, že by se na něco stála fronta...

Adhara1.10.2014
 

Prečo si radšej kupujeme knihu od zahraničného autora? Za seba môžem povedať, že je to preto, lebo naši autori ma nijako nepresvedčili, keď som im dala šancu. Posledné tri romány publikovaných slovenských autorov som nebola schopná dočítať, a to, aby som knihu nedočítala, sa mi stáva naozaj málokedy. Téma, dej, uveriteľnosť a ďalšie aspekty našich autorov mi akosi chronicky nesadnú. Medzi autormi knižiek pre deti som mala aj na Slovensku obľúbencov, ale čo sa týka literatúry pre dospelých, nemôžem si pomôcť – všetko, čo sa mi dostalo do rúk, bolo veľmi slabé. Možno mám smolu pri výbere.

Petra Stehlíková1.10.2014
 

Já souhlasím s Adharou. Když pročítám komentáře ke knihám, dost často se tam odpor k českým spisovatelům objevuje. A já ho mám taky. Poslední knihu, kdy jsem se rozhodla investovat do českého autora, jsem dokonce vyhodila, což jsem nikdy předtím neudělala. A nešlo jen o můj názor. Ta kniha, ač měla silný marketing, skončila jako jedna z nejhorších v recenzích. Dost často se také dočítám, že autor se sám pohybuje v tomto oboru, má známého nebo je už má svůj okruh čtenářů. Pro člověka, který konexe nemá, je publikace prakticky nemožná. Já mám někdy pocit, že nakladatelům je úplně jedno co vydávají. To neříkám jako člověk, který se pokouší psát, ale jako čtenář, který jak ten blbec jde a v knihkupectví ty tři stovky nechá. A nakladatelům je úplně jedno, jestli je čtenář spokojený nebo ne.

Dáša Procházková1.10.2014
 

:)) právě na mě kouká v poště marketingová nabídka knižního klubu: "Očekávaná kuchařka oblíbeného Ládi Hrušky..." Vyhazuju, neočekávala jsem ji, ani není oblíbený. Ale věřím, že bude za chvíli jeden z nejprodávanějších, neboť kdo nebude mít Hrušku, nebude IN. A takovým hruškám a kuchařkám se vyplatí dělat reklamu, neboť lidi jsou blbííí a koupí :)

Petra Stehlíková2.10.2014
 

Z toho množství kuchařek mi je už taky na nic. Mám pocit, že když si někdo chce vydělat, tak napíše kuchařku. Průšvih je, že kuchařka se dobře dává jako dárek.

Marvi1.10.2014
 

Já si myslím, že upřednostňujeme nákup knih s cizím jménem autora, protože si tím tak trochu dokazujeme naši světovost.
Marcus to napsal pravdivě, i když zrovna u mé malé letní povídky ten náš malý triviální český rybník taky zkritizoval. Ale tato moje poznámka není o jeho kritice, ale poukázáním na to jaká témata, a s tím i související jména, české čtenáře přitahují.
Tak to prostě je, změnit to ale můžeme jenom my sami.

Marvi1.10.2014
 

Marcusi Wangu, toto je povídka (i když není)! A nemyslím to vůbec jako ironii, poznámka souvisí s naší autorskou korespondencí :-)) Perfektně, výstižně a pravdivě napsané. Včera večer jsem se rozhodovala, jestli nemám na web MT napsat totéž. Mám naprosto stejné zkušenosti.
Ale pozvracel se mi můj nemocný kocour, a já do půlnoci čistila koberec – i takový je osud autora. Nenapíšeš ty – napíše někdo jiný.

Já propagaci své tvorby na rozdíl od vás "trochu" vzdala. Trochu v mém případě znamená, že už nechci běhat po nakladatelstvích, nechci ponížené prosit o pozornost a neustále se někomu vnucovat – prosím, neplést si s kritikou, že mé dílo stojí za prd. Není to o tom, že nechci své dílo nabízet, dělat mu reklamu, snažit se o vydání, jeho propagaci, obíhat knihkupce s celou rodinou a přáteli, a ptát se, kde že najdou moji knihu (třeba tu nabízenou Mamtalentem, zatím bez úspěchu) :-))
A to je to moje trochu.

Protože nemám psaní jako výdělečnou činnost, hodnota, kterou za ní dostanu, je pro mě nepodstatná. Tím nechci říci, že tomu nemusí být někdy jinak, ale je to tak teď.
Mou ambicí není knihu vydat, ale vypsat se z něčeho. Psaním vyplňuji volný čas, když na mě hopne nápad nebo myšlenka, a to mě baví!!
Mám rozepsaná tři delší díla, a sedám k nim až tehdy, když vím, jak pokračovat dál, až přijde políbení té správné múzy. A až je dopíšu, zavěsím je na nějaký servr a přečtu si ohlasy, jestli nějaké budou, a pak se zase rozhodnu, co dál. Možná oslovím znovu MT, možná se do toho pustím sama, možná oslovím nějakého agenta, možná…
Zatím píšu a "trochu" s tím něco dělám…

Marcus Wang1.10.2014
 

Marvi, napište více o vašich zkušenostech, určitě jsem neobsáhl vše. Tedy, pokud už kocour neblinká. ;) Nechce se mi věřit, že vaší ambicí není knihu vydat. Zřejmě všichni chceme, aby se naše knihy četly!

Marvi4.10.2014
 

Ambice knihu vydat, samozřejmě, mám, a proto jsem vděčná Markétě Dočekalové a děkuji jí tímto, že se zhostila nevděčné role mého agenta.
Mé zkušenosti visely na MT v humorně laděné povídce Pisálkovy trampoty. Myslela jsem, že na webu o psaní osloví více lidí, protože popisovala martýrium spisovatel/nakladatel, ale z reakcí, jsem usoudila, že mnoho lidí asi vůbec nepochopilo, jak "krutá pravda" byla mnou popsána :-))

Adhara1.10.2014
 

V mnohom mám s vydávaním podobné skúsenosti, hoci mne sa napokon podarilo vydať cez vydavateľstvá bez toho, aby som investovala vlastné peniaze. Kto by mal záujem prečítať si môj príbeh, môže tak učiniť tu – prvá kniha: adhara.sk/?page_id=810 a druhá kniha: enigma.sk/weblogy/adhara/kope-vas-muza/prerobit Dúfam, že táto malá reklama nevadí, napokon, je v súlade s odporúčaním „Pište články a fejetony na témata příbuzná vašemu psaní, zahlcujte blogy a sociální sítě.“ :-)

Čo sa týka úlohy marketingu v predajnosti, z toho mám doteraz zmiešané pocity. Ja by som si knihu čisto na základe marketingu nekúpila a predpokladám, že žiadny premýšľajúci človek, ktorý sa zrovna netopí v peniazoch, alebo rýchlo nepotrebuje darček pre niekoho, tiež nie. Maximálne ma marketing donúti si nejakú knihu prečítať, ale zásadne bez kúpy (požičiam si ju z knižnice alebo od známych). A ak nie je dobrá, zverejním na ňu recenziu, ktorú si nedajú za klobúk. :-) Viac o mojom postoji k marketingu tu: adhara.sk/?page_id=626

Marcus Wang1.10.2014
 

Adhara, dle mého názoru se reklamě ubránit nelze. Já si např. přečtu vaše odkazy. :) Ať k vaší knize přitáhnete čtenáře jakkoli, budou o vás vědět při publikování dalších děl.

Adhara1.10.2014
 

Ajéje, neuvedomila som si, že si tu reklamu robím a zároveň ju haním. :-)

Marcus Wang2.10.2014
 

Adhara, to děláte dobře! Podotkl bych jen, že odkazy, jak jste je uvedla, jsou poněkud "těžké" (nelze zde kopírovat). Chvíli mi trvalo, než mi napadlo mrknout jednoduše na www.adhara.sk.
Dle mého názoru by si vaše stránky zasloužily svěžejší grafiku!!! Popsané trable s hledáním vydavatele jsou vylíčeny až moc detailně...

Adhara3.10.2014
 

Tá nemožnosť kopírovať text komentárov (netuším, aký to má praktický význam) sa dá obísť tak, že si zmenšíte okno s touto stránkou, vedľa neho si otvoríte okno Wordu, zaselektujete text na stránke a kurzorom ho ťaháte do Wordu. Vtedy sa tam prenesie.
Nuž, grafikom nie som a viem, že by to mohlo byť aj lepšie, ale v hrubých rysoch je dizajn tých stránok taký, aký som si vždy predstavovala...
Moc detailne? Tým myslíte príliš kompromitujúco alebo sa to skrátka neľahko číta pre dĺžku? A to som toho mala na srdci ešte oveľa viac, než som tam nakoniec napísala. :-)

Marcus Wang3.10.2014
 

Aha! To je pěkný tríček, který jsem neznal. Psst! Chtěl jsem naznačit, že když čtenář (či zákazník) narazí na překážku, nejspíš ji nepřekoná. Text se mi zdál zdlouhavý. Asi jsem netrpělivý.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: