IKAR CZIKAR CZ

Jak moc nás při psaní ovlivňuje náš život? Celkový počet komentářů: 4
 

Dnes má slovo autorka a blogerka portálu MT, LENKA DOSTÁLOVÁ.

 

Jak moc nás při psaní ovlivňuje náš život?

 

Není to tak dávno, kdy jsem sledovala jeden seriál. Pár dní po jeho shlédnutí se mi v hlavě vynořil nový nápad inspirovaný právě touto sérií, a tak mě napadlo, jak moc náš vlastní život skutečně ovlivňuje naši tvorbu?

Byla to právě publikace paní Dočekalové, v níž jsem se dočetla, že bychom si měli vést jakýsi deník, neboť jeho zpětným čtením pochopíme, proč postava v příběhu udělala právě to, co udělala. Jiní autoři zase tvrdí, že nemůžeme dobře psát o něčem, co jsme sami neprožili nebo neviděli. V takovém případě by ale spousta skvělých děl nikdy nevyšla na světlo a náš svět by byl mnohem chudší. Stačí se ohlédnout do české literární historie! Taková Válka s mloky se doslovně asi nikdy neodehrála. Nebo o tom alespoň nevím! Už dávno jsem si všimla, že začínám-li nový text v zimě, začíná se i děj odehrávat ve stejném ročním období. Náhoda? Neřekla bych.


Není to však pouze naše okolí a dění v něm, co nás ovlivňuje. Co naše nálada? A povaha? Může muž psát příběh a mít hlavní hrdinkou ženu a naopak? A co naše vlastní osobnost, naše vnitřní já, které se ukrývá a občas se dere na povrch? Napsala jsem již spoustu textů a čím dál tím víc si uvědomuji, že povahové rysy hlavních hrdinek (skutečně jsem se ještě nikdy nepustila do díla, kde by hlavní postavou byl muž) si jsou natolik podobné, jako kdyby to byla pouze jedna osoba promítnutá do několika „životů“. Jak zabránit, aby moje postavy nebyly… mnou? A mám se vůbec snažit, aby byly jiné? Mám psát tak, jak si to obecenstvo žádá nebo tak, jak to cítím? Nakonec… jsem to já, kdo tvoří nový svět na bílém papíře. Jsou to moje touhy, sny a přání, které se schovávají za slovy. Při psaní se řídím, jak já říkám, instinktem. Nepřemýšlím, jaká bude další věta, další odstavec nebo stránka. Vím, že až se tam dostanu, slova mi vyplynou sama. A stejné je to s novými nápady. S každým příběhem se mi ihned spojí hlavní hrdina a musím přiznat, že se mi bytostně příčí měnit její (v budoucnu třeba i jeho) povahu jen proto, že bude opět drzá, průbojná a svéhlavá. Bude mít vlastní minulost, vlastní problémy, vlastní život. Ale stačí to, aby tím získala i vlastní jedinečnost? Každý autor má určité znaky, podle kterých byste ho mohli poznat, i když si jeho jméno nepřečtete na obalu knihy. Tohle asi hold bude ten můj.

A jak to máte vy? Co všechno vás pohání psát, co ze svého života do toho vkládáte? Nebo se vás to vůbec netýká a hrdinové vašich příběhů jsou vlastně cizinci, jejichž život určujete?

 

Co najdete na profilu LENKA DOSTÁLOVÁ ?

 

Osud si vyberu sama

Mám skvělý život. Chodím na vysněnou školu, mám super kamarádku, skvělou mámu a... upravenou DNA. Když jsem se tuhle novinku dozvěděla, šlo mi o kejhák. A pořád mi o něj jde!

 

Mé andělské já - Křídla osudu

Kateřina je obyčejná dívka. Má v sobě však sílu, o které dosud nevěděla. Je anděl. Její svět se obrací naruby. Proč se ji Andělé zkázy snaží zničit? Kdo je tajemný padlý anděl, ketrý ji pronásleduje? A proč se jí zdá o pádu Andělů světla?

 

Oba výše uvedené rukopisy literární agentura MÁM TALENT zastupuje a snaží se pro ně najít vydavatele.

 



Komentáře

Sára N.10.12.2014
 

V mnoha mých postavách objevuji stránky sebe samé. Je skoro kouzelné, když si zpětně pročítám jednotlivé repliky, hledím do jejich mysli a nacházím sama sebe. Někdy si ani neuvědomuji, jak jsou mi některé z mých postav podobné a upozorní mě na to až má kamarádka. Pak bojuji sama se sebou, váhám, jestli je to dobře či ne.
Řekla bych, že je vždy velká výzva psát z pohledu, který není podobný s vaším. Snažíte se porozumět, pochopit podstatu oné postavy. Odhalujete její nitro, sbližujete se s ní. V normálním světě by jste jí nedokázali přijít na oči, ale při psaní si ji zamilujete.
Řekla bych, že mě snad více ovlivňují ony než já je. Přemýšlím nad nimi ráno, když se marně pokouším vstát z postele. Nejdou mi z mysli ani během dne, často kvůli nim nedokážu dávat pozor. Nedokážu usnout, protože mi hlavou víří pochybnosti o jejich osudu.
Myslím, že není tak podstatné, jak moc jsou autorovi podobné. Důležité je, aby je on sám miloval...

Veronika Jansová7.12.2014
 

Myslím si, že každého autora při tvorbě ovlivňuje jeho život. Nemusí to být tak přímo, že by psal to, co zrovna prožívá nebo nedávno prožil, nebo že by hlavní postavu tvořil podle sebe sama. Ale rozhodně má na tvorbu vliv to, jaký má autor přehled, v jakém se pohybuje prostředí, jestli se cítí spokojený, jaké hodnoty vyznává - a spousta dalšího. V každé postavě, kterou vytvořím, je kousek ze mě - a přitom to mohou být postavy hodně typově vzdálené.

Adhara6.12.2014
 

Zaujímavá téma. Moje skúsenosti s písaním sú však do veľkej miery opačné ako píšete. V dlhších dielach boli mojimi hlavnými hrdinami výlučne muži. V poviedkach sa síce v roli hlavnej postavy sem-tam zjaví aj žena, ale často počúvam od čitateľov, že je nesympatická či nelogická. Ešte aj ročné obdobia mávam opačne – v zime píšem o lete a v lete o zime. :-) Je to tým, že mávam svoje príbehy pred písaním podrobne naplánované, tie prvé, ktoré som písala, som dokonca poznala priam stránku po stránke do všetkých detailov – až potom som ich začala zapisovať. Dokonca mám od príbehu k príbehu značne odlišný štýl. Niektorí čitatelia preto vravia, že moje texty na nich pôsobia ako od rozličných autorov.
Nejaké zhody medzi svojím životom a životy mojich hrdinov však vidím. Moji hlavní hrdinovia – tí muži – majú minimálne jeden svoj veľký cieľ alebo jednu výraznú vlastnosť podobnú so mnou, vďaka čomu s nimi môžem sympatizovať. Pre väčšinu ľudí je zvláštne najmä to opačné pohlavie – ale to asi bude tým, že aj pri čítaní uprednostňujem mužské postavy pred ženskými, ženské ma totiž často rozčuľujú a nechápem ich.
Nemyslím, že autori by mali chcieť zmeniť svoje postavy, ak sa im to bytostne prieči. Postavy majú vlastné životy, nechajme im ich.

A. Beseda6.12.2014
 

A proč byste měla zabránit, aby Vaše postavy nebyly Vámi? Psát znamená upřímně se obnažit. Všichni lidé mají dvě podoby, jedna z nich je skrytá. Psaním ji obnažujete (proto je psaní vzrušující). Je zapotřebí odvahy. Vaše dilema je jednoduché; mám dost odvahy se přede všemi obnažit?

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: