IKAR CZIKAR CZ

Fuj, komerční literatura! Celkový počet komentářů: 16
 

V dnešním sloupku bych se ráda věnovala tématu, které vždy velmi mnoho čtenářů rozlítí do nepříčetnosti. Protože ale není horšího sloupku, než toho, který žádný zájem nevyvolá, jdu na to!

 

Stalo se již celkem moderní mluvit neustále o tom, jak je málo kvalitních knih. Nedávno jsem byla posedět u kávy se svou známou a i ona mluvila o tom, že je málo kvalitních knih. Tak jsem se tématu chopila a povídám: „Co je to kvalitní kniha?“ Mohla jsem se skoro vsadit, co dostanu za odpověď. „Nekomerční literatura. To je kvalitní kniha,“ zněla odpověď. Když tohle slyším, tak mám chuť se začít hlasitě vztekat. A proč?


Vezměme to popořádku. Co je to vlastně za nesmyslné označení, ta „komerční literatura“? Fakt by mě zajímalo, kdo tohle zaříkávadlo vlastně vymyslel. Pokud dobře chápu všechny ty, kteří se za pojem „komerční literatura“ rádi schovávají, je tím myšlena literatura cílená na masy, na co největší množství čtenářů. Jinými slovy, je to literatura, jejímž cílem je, aby se co nejlépe prodávala. Co je na tom špatného? Ukažte mi spisovatele, jehož cílem je, aby se jeho kniha neprodávala. Pokud takového znáte, pak nechápu, proč ten člověk vydává knihy. Stačilo by, kdyby si psal do šuplíku. Takže každá kniha by ráda byla komerční. A každé vydavatelství by si přálo, aby jejich knihy byly ziskové, tedy komerční. Provozovat vydavatelství je druhem podnikání, stejně jako provozovat divadlo, cirkus nebo třeba galerii. I když je to aktivita bytostně spojená s kulturou, není to a nemá to být charita. Vydavatelství většinou nejsou obecně prospěšné společnosti (OPS) nebo třeba nadace. Nejčastěji jsou to společnosti s ručením omezeným a v případě těch velkých, akciové společnosti. U obou těchto podnikatelských forem je však cílem tvorba zisku. Proč by tedy měli vydávat literaturu, která se nebude prodávat?


Z výše řečeného je naprosto zřejmé, že už ten pojem sám o sobě, tedy „komerční literatura“, je nesmyslný. Ale pojďme dál, to je totiž jen začátek celého „příběhu“. Kdosi došel k závěru, že když se kniha líbí velkému počtu čtenářů, nemůže být tzv. literárně hodnotná. Nemůže to zkrátka být kvalitní literatura. Mimo jiné z toho plyne, že čtenáři nedokážou rozpoznat dobrou knížku. I kdyby zrovna tu vaši přečetlo několik milionů čtenářů, nic to vlastně neznamená. Vadí mi tento přístup ke čtenářům. Věřím, že dokážou rozpoznat dobrou knihu i dobrý film. A dělají to tak, že si knihu koupí anebo utratí 150 korun za vstupenku do kina. Nesouhlasím s tím, že když se nějaká kniha neprodává nebo na některý film do kina lidé nechodí, tak to znamená, že je to „kvalitní dílo“, které jen nebylo pochopeno. Nevěřím, že skutečnou kvalitu může pochopit jen velmi malá skupinka čtenářů a diváků. Osobně to považuji za sprosté pohrdání čtenáři a diváky. Když nemají čtenáři o knihu zájem, tak to rozhodně něco znamená a autor by se měl nad tím zamyslet. Automaticky z toho vyvozovat, že je dílo pro mozečky čtenářů příliš geniální, aby vůbec bylo pochopeno, to je arogance do nebe volající.


S tou tzv. kvalitní literaturou je to mnohem složitější. Atributů, které musejí být splněny, abychom knížku zařadili do kategorie „kvalitní“, je celá řada. Není to jeden, ani dva. Je to celá řada faktorů, které ovlivňují kvalitu literárního textu. Před časem Česká televize vysílala na ČT1 dokumentární cyklus o historii českého (československého) filmu. Byl to extrémně zajímavý projekt, ráda jsem se na něj dívala. V tomto dokumentu hovořili otec a syn Svěrákovi o tom, jak těžko jim bylo na duši, když jejich film Kolja získal v USA Oscara a doma přitom na Kolju recenzenti plivali. Psalo se, že je to povrchní příběh vykonstruovaný pro Hollywood a na adresu filmu padalo mnoho nepěkných slov. Zdeněk Svěrák k tomu v natočeném dokumentu moc pěkně podotýká, že zatímco všude po světě stačí i jen získat nominaci na Oscara, aby vás uznávali a plácali po zádech, v České republice je zřejmě největším prohřeškem úspěch. Ten výrok bych podepsala. Podobné je to i s knížkami, pokud se některé prodá 50 000 výtisků, musí to přeci být brak. Vždyť jak by to jinak bylo možné?!


A tak se stále častěji stává, že recenzenty vychvalované knihy a filmy, nezajímají čtenáře a diváky a naopak. Není něco náhodou špatně? Mně to tedy příliš normální nepřipadá.


A závěrem již jen jednu perličku. Víte, kdo by byl nejkomerčnějším autorem všech dob, kdybychom to brali jen podle počtu prodaných kusů? Byl by to Karel Čapek. Fuj! Až jsem se otřásla. Pryč s tou nekvalitní, komerční literaturou, že?! (A mimochodem, ten si s tím užil své již za svého života. Již tehdy byl kritikou obviňován, že se chce čtenářům zalíbit a podbízí se jim. A my z něj dnes maturujeme a stal se ikonou české literatury….)


Markéta Dočekalová

hlavní gestorka


 



Komentáře

Leandra27.3.2015
 

Sloupek mi mluví z duše! Co dodat?

Martin Puskely15.4.2012
 

Myslím, že příspěvek i diskuse potřebují určitý odstup. Autorka v úvodu vyjadřuje rozhořčení nad ztotožněním kvalitní literatury s nekomerční. Chápu, protože kvalitní a úspěšné nejsou nutně vylučující se protiklady, ale vskutku to ona známá myslela rovnici nekomerční = neprodejné = kvalitní? Nebo si to tímto zjednodušujícím způsobem vykládá sama autorka?

Nekomerční přece mohu chápat jako literaturu, která upřednostňuje umělecké kvality díla před přizpůsobováním se průměrnému publiku. To je legitimní autorská volba, která neznamená, že kniha nebude mít úspěch, ani to, že autor se zříká publika nebo jím přímo opovrhuje. Příklad: Jméno růže, mezinárodní bestseller, o jehož uměleckých kvalitách nikdo nepochybuje. Jenže právě Jméno růže je náročná kniha, v které autor neustupuje běžnému čtenáři ani o píď. Také ji v Itálii odmítlo celkem 19 nakladatelů, vesměs v obavě, že knihu si nikdo nekoupí. Stačí si představit, že by Eco narazil i u toho dvacátého nakladatele…

Když paní Dočekalová píše: „Kdosi dospěl k závěru, že když se kniha líbí velkému počtu čtenářů, nemůže být literárně hodnotná“, pak bych rád věděl, kdo to kdy (a zda vůbec!) řekl. Skoro mám pocit, že postoj, který pranýřuje, formulovala ona sama (resp. někdo obdobného ražení), aby bylo co pranýřovat – a následně se pak nárokovalo razítko kvality i pro výtvory na základě pouhé prodejnosti. Bohužel, otázka kvality či nekvality souvisí s literárními parametry, nikoli prodejností.

Je až s podivem, kolik lidí v diskusi naivně „baští“, že kritice vadí prodejnost díla. Kritika obvykle dokáže své výtky pregnantně formulovat. Mohou být diskutabilní, jistě, ale týkají se faktorů jako „povrchnost“, „klišé“, „jazyková úroveň“ apod. Nevybavuji si jedinou kritiku, která by stála na zkratce: prodává se to, tudíž je to špatné.

Nevidím tedy důvod, proč slovo „nekomerční“ nutně chápat jako „neprodejné“ (a „komerční jako „prodejné“, ne každá kniha okatě usilující o masovou oblibu jí totiž mimochodem dosáhne). Naneštěstí celý sloupek stojí právě na tomto ztotožnění. Ecův případ ovšem ukazuje, že řada nakladatelů odmítne kvalitní rukopisy, které mají šanci na úspěch, v obavě, že je to příliš riskantní, a dá přednost méně hodnotným, ale komerčně přitažlivým kusům. V USA se bestsellery, jak poukazuje tuším Stephen King, fakticky vyrábějí (průzkumy trhu, marketing, rychlá prodejnost v prvních dnech, než se rozšíří čtenářská odezva). Minimálně velká část takové produkce ale přílišnou kvalitou neoplývá, takže se pak nelze divit, že přehlcený čtenář má pocit, že té bídy je hodně, a snaží se hledat kvalitu v regálech, které ho nezavalují stovkami tuctových obálek, námětů a postupů. Možná chtěla gestorka kritizovat spíše sklon odmítat veškerou literaturu modelovanou s ohledem na zisk na základě
toho, že velká část takové literatury nějakou kvalitou vskutku neoplývá. Což ale není přesně to, co stojí v sloupku.

Martin Puskely15.4.2012
 

Omlouvám se za přebytečné \"to\" v souvětí v prvním odstavci. Pochopitelně tam mělo stát: vskutku ona známá měla na mysli rovnici...?

Magdalena H.14.4.2012
 

Mně osobně na takovém označování a třídění literatury nejvíc vadí to, že nám „masovým čtenářům“ je vnucován názor, že to co čteme a co se nám líbí, je brak. Jako bychom se snad měli stydět, že se nám určitá kniha líbí, protože nesplňuje požadavky na kvalitní literaturu. Zjevně patřím právě k takovým čtenářům, protože nemám trpělivost prokousávat se příliš složitými díly s hlubokou myšlenkou, kterou nejsem schopna zachytit, ani když si odstavec přečtu pětkrát za sebou. Pokud se v knize takovou měrou ztrácím, tak ji, přiznám se, nečtu dál. Netvrdím, že tím nepřicházím o zajímavý příběh, ale raději se budu věnovat příběhu, který pro mne bude srozumitelný. Existují i výjimky, jako je Jméno růže, kde zhruba čtvrtina knihy je pro mne neuchopitelná, ale jako celek ji miluji. Stále je to ovšem o tom, že mne v tom zbytku dokázal autor něčím zaujmout. Vždy když si koupím novou knihu jsem napjatá – a někdy najdu zářivý diamant. Byť komerční.

Karel Petráň10.4.2012
 

Vychází málo kvalitních knih. O tom nelze diskutovat. Proč? Jednak se zjednodušilo vydávání knih, enormně narostl jejich počet, každý z nás si může vydat knihu, více či méně kvalitní, jednak se vydávání knih stalo výdělečnou činností, nakladatelství musí vytvářet zisk, řídí se základním zákonem podnikání. Ohledně diskuse bychom tedy knihy mohli rozdělit následovně: 1/ Vynikající dílo, vysoká prodejnost, 2/ Vynikající dílo, nízká prodejnost, 3/ Nekvalitní dílo, vysoká prodejnost, 4/ Nekvalitní dílo, nízká prodejnost. Možná se alespoň částečně shodneme na tom, že autory Jamese Joyce, Marcela Prousta, Roberta Musila či Virginii Woolfovou můžeme považovat za výjimečné a kvalitní autory. Kdo je však dnes čte, v jakém nákladu vycházejí? Prosím, může to někdo podložit statistickými údaji? Osobně bych si dovolil hypotézu: čtou se málo, náklady jsou minimální. Není divu. Podle dnešních tržních zákonů by se teoreticky neměly vydávat žádné knihy, na kterých by nakladatelé nevydělali. A vydělat můžete absolutně nejlépe a nejvíc na masové, čili komerční literatuře, tj. takové, jež vychází ve vysokých nákladech, kupuje si je obrovské množství lidí. Jenže: lidé si je kupují proto, jelikož jim rozumějí, oslovují je (na jisté rozumové i emocionální úrovni), uspokojují jejich potřeby. Ovšem abyste tyto požadavky splnil, musíte snížit složitost (kvalitu) díla na jakousi standardní, případně nižší úroveň, jde o tzv. zprůměrňování. Takže: masové dílo nemůže být náročné, tj. nemůže být ani vysoce umělecky kvalitní. Aby jej přijala masa, musí ji oslovit, a oslovit ji může jen takovou úrovní, kterou přijme nejširší skupina lidí. To jest, musí jít zákonitě o průměrné dílo, s průměrnou kvalitou. Pokud by dílo mělo vyšší kvalitu, myšlenkově by bylo náročnější, prostě by mu standardní čtenáři nerozuměli, takže by jej nečetli, tedy nekupovali. Příklad bokem: co považujete za masovou matematiku? Shodneme se, že sčítání, odčítání, násobení, dělení, rovnice o jedné neznámé… Lze mezi masovou matematiku zařadit ještě kvadratické rovnice? A co takhle vysoká matematika, lineární algebra, derivace, integrály…? A myslíte si, že knihy o vysoké matematice si budou masově kupovat všichni na ulici? Není třeba odpovídat. Kvalitní dílo, včetně toho uměleckého, je natolik složité, že jej prostě masy nejsou schopny přijmout. A proto také zákonitě nemohou vycházet ve vysokém nákladu. Proboha, jen mne nekamenujte elitářstvím? To by elitářem musel být každý, kdo je v nějaké oblasti lidské činnosti lepší než ostatní (na úrovni města, okresu, kraje, republiky, kontinentu, světa). Masová, komerční literatura má jediný cíl, dobře se prodávat, přinášet zisk, a aby se jej dosáhlo co nejsnadnější cestou, uměle sníží kvalitativní úroveň díla. O tom opravdu na prvním místě nerozhoduje nakladatelství, nýbrž sám autor. Záleží tedy na autorovi, jakou cestu si zvolí, zda bude záměrně usilovat jen a jen o tržní úspěšnost, a to i za cenu snížení kvality obsahu, zejména však ideového a uměleckého poselství díla (smysl). Symbióza vysoké kvality a vysoké kvantity je výjimečná. Výjimka však občas potvrzuje pravidlo, jak se říká, a možná to souvisí s příkladem Karel Čapek. Kapitola o tom, co je kvalitní dílo, a co nikoliv, by si zasloužilo samostatný rozbor, navíc je mnohdy velice subjektivní. Nicméně: vlastní-li někdo z vás univerzální umělecké váhy, ať je přiloží. Možná se shodneme na těchto závěrech: Prodejnost není ukazatelem, který by dostatečně svědčil o tom, zda má dílo nízkou, nebo vysokou úroveň. Prvním, a nejdůležitějším kritériem kvality díla je jeho vysoká myšlenková náročnost, respektive idea, poslaní, smysl díla, kvalita uměleckých obrazů. Prostě – Krása. Ostatně beletrie představuje krásnou literaturu. A opět narážíme na výše naznačený problém: zvážit krásu pro každého z nás je nemožné. Neházejme ale flintu do žita, existují jisté standardy (teď je berte v tom pozitivním slova smyslu), podle kterých se můžeme řídit. Mezi ně, ať se nám to líbí, či nikoli, patří i názory odborníků, odmítat je, jak v diskusi někdo navrhuje, je zcela scestné. Tvrdit, že: co chválí odborníci, je špatné, co odborníci haní, je dobré, je absurdní. Takovýto argument snad žádný soudný člověk nemůže vzít vážně. Natož o něm vůbec diskutovat. Pojďme k závěru: zavrhnout dělení literatury na vysokou a nízkou, jak navrhuje paní Dočekalová, dle mého názoru nelze. Podobným dělením se již zabývali literární odborníci dávno před námi. Termín komerční literatura v žádném případě není nesmyslný. A žije. A daří se mu dobře. Ještě jednou k Čapkovi, který je zajímavou výjimkou. Ne každý geniální umělec chce jít cestou pana Čapka. A můžeme mu to mít za zlé? Můžeme mu něco vyčítat? Podle paní Dočekalové ano, protože každý autor by měl usilovat o to, aby se co nejvíc prodával. Nebo četl?! On se ale nechce prodávat. (Číst ano.) Většina géniů totiž na prodej ani nemyslí. Psaní je pro ně vyšším posláním. Poselstvím. Smyslem života. Geniálním spisovatelem může být i autor, který vytváří tak složitá a náročná umělecká poselství, že je pochopí jen několik málo čtenářů. Argument, že když se nějaká kniha neprodává, že je geniální, míří úplně mimo terč, nikdo nic podobného netvrdil. Tuto premisu si paní Dočekalová vymyslela sama, no – a sama si ji úspěšně i vyvrací. Dále poznamenává, že když o knihu lidé nemají zájem, tak by se autor měl nad sebou zamyslet. Uf, to je další velmi silná rána pod pás.

Elvíra Hörömpöli10.4.2012
 

Tentokrát se musím zastat nekomerčního díla, které získalo letos Magnesii literu. Je to Lucemburská zahrada od Michala Ajvaze. Prelouskala jsem ji přes Velikonoce a musím říct, že to byla literární lahůdka, alespoň pro mne. Byť nešlo o žádný bombastický děj ani důmyslnou zápletku, ale i tak to byl požitek číst pro mne tuto útlou, nesmírně čtivou, zábavnou knížečku, napsanou ve svižném tempu. Děkuji panu Ajvazovi, opravdu jsem si ji zamilovala. Nemluvě už o tom, že i zvenku vypadá dobře, což je také plus.

Lenka.B10.4.2012
 

Co se mě týče, tak většinou když si přečtu nebo se podívám, co doporučují odborníci, tak mě to téměř vždy nezaujme...
Jsou to většinou knihy, které právě nejsou moc čtené. A nechápu, jak to ti odborníci vlastně určují, co je kvalitní (nekomerční) a nekvalitní (komerční)? Jestli je příběh vystavěn tak jak má být? Nebo jak? Protože většina nekomerčních věcí, mi přišly úplně o ničem. Žádná pořádná zápletka a tak. Přijde mi, že tyhle věci jsou takové hodně obyčejné...
Ale o to nejde. Třeba takový Harry Poter, jak ho tu někdo zminuje, je podle mě skvělý a to jsem tuhle knihu číst nechtěla, ale autorka píše opravdu dobře, román je vymyšlen do detailu. A čtenář musí obdivovat autorčinu úžasnou fantazii. Pro mě JE kniha bud dobře napsaná, nebo špatně. Já na názor odborníku vůbec nedám a myslím si, že je to vcelku jedno, jak kritika označí nějaký \"komerční\" titul. Autor se tomu může jen smát, když je jeho kniha čtenáři vychvalována až do nebe. S článkem souhlasím, podle mě nepotřebujeme ještě vyjádření autorů a vydavatelství... pod článek se klidně podepíšu, protože tady u nás je jaksi všechno naopak poslední dobou...

Tayger10.4.2012
 

Viděl jsem pořad Magnesia Litera, a to co tam vystupovalo, to byl děs a hrůza. No pominuli ty trapné videoklipy, tak si nemyslím, že některé z těch knih si zaslouží vůbec nějaké ocenění,snad asi na povídky od pana Svěráka, kterého zvolili čtenáři.
Tím chci však říci, že není komerční titul, jako komerční titul. Na jedné straně jsou vyzdvihovány tituly, které jsou často průměrné, ale mají za sebou celkem proslavené autory. Na druhou stranu, jsou jiné tituly zbytečně opovrhovány. I toto jsem schopen nějak překousnout a dívat se jiným směrem. Přece jen, jde o akci, která pozbývá valného významu. Co mě však zaráží, je politikaření titulů. Když se dnes může stát bestselerem praktický jakýkoliv titul, který vydá politik a náklad skupují jejich strany, jejich ministerstva, či města a obce, pak je něco špatně. Nehodlám zde dělat kritika, ale nelíbí se mi, jakým způsobem se s naší literaturou zachází. Upřednostňovány jsou materiály víceméně literárně slabé, na úkor těch, které si to zaslouží. A možná z tohoto důvodu jsou čtenáři frustrovány.
Daleko horší případ vzniká, když je vyloženě populární téma zneužito pro prodej absolutního braku. Nedávno jsem četl knihu o tvůrčím psaní. Autorka? Kdo ví, nic o ní nikde není, kromě jména. Co si z té knihy můžu odnést? No snad kromě několika poznámek o stylu psaní, autorčiny názory na úřednickou češtinu a výzvu čtenáře, aby si zvláštnůstku v Čapkovém psaní našel prakticky sám, protože to zřejmě nestojí za to ukázat na příkladu. Prostě vyhozené peníze. A to je prostě ta část, o té komerční literatuře. Próza má být prózou, nikoliv populistickým paskvilem.
Jinak s článkem souhlasím.

Lucka10.4.2012
 

Podobnou aroganci a snahu o vyoutování úspěšných autorů cítím při používání označení \"ženská literatura\" i tam, kde se jedná o dílo, které je \"pouze\" sepsané ženou-autorkou, příp. autorem, který někdy nějakou opravdu ženskou literaturu sepsal, zařadil se do škatulky a už se z ní nedostane :o(
Tu nadřazenost zde vidím v tom, že \"ženský\" přívlastek v literatuře zní hanlivě a hledám-li \"mužský\" ekvivalent, nenacházím. Z toho mi vychází jednoduché rovnítko, že když \"ženská\" literatura je ta podřadnější, hloupá, tak pro muže logicky jsou ty skvělé klasiky, psychologické studie, encyklopedie,... prostě něco \"lepšího\".
Možná,že odbočuji do oblasti feminismu, ale pokud někdo znáte typické znaky literatury pro muže, sem s nimi, prosím :o)

Zdeněk J.11.4.2012
 

Poznámka pod čáru a pod pás. Loni na Parconu čtyři vážené dámy uspořádaly panelovou diskuzi o specifikách ženského psaní. Jedna z nich se nedostavila a zbývající během dvou hodin dokázaly, že na tom bude určitě hodně pravdy.

Jiří Růžička10.4.2012
 

Trefa do černého! Markéta mi promluvila z duše. Taky mi vadí tohle pokrytectví, „stínání hlav“ úspěšným, nadřazenost „intelektuálních elit“, automatické pohrdání vkusem čtenáře a diváka. Neříkám, že vše úspěšné je i kvalitní. Ale vadí mi, že vše úspěšné se díky „skutečným umělcům“ stává automaticky nekvalitní. Příklad? Jak dopadly divácky úspěšné Lidice na Českém lvu? Vyhrála depresívní Poupata, které vidělo 5000 diváků.

tayger10.4.2012
 

Lidice nebyly tak divácky úspěšné, z tohoto pohledu se mi třeba více líbil Signál, ale je to všechno individuální. Každý podobné žánry nemusí. Ten kdo vyhrál, vyhrál z nějakého důvodu. Proč nevyhrály Lidice? To je asi jako se ptát, proč se nestala první českou superstar Šárka Vaňková. No prostě nebyla tak oblíbena v očích hlasujících.
Takže vy byste rád viděl vyhrát Lidice. Já spíše nikoliv, protože je to klasická česká tvorba, která jde úplně mimo můj zájem a nudí mě. Je to hodně subjektivní a myslím, že když nevyhraje váš favorit, tak se zase nic neděje. Důležité je, že se vám to líbí a koukáte na to.

Jiří Růžička10.4.2012
 

Kde píšu, že jsem chtěl, aby vyhrály Lidice? Pouze si sám kladete otázku a sám si na ni odpovídáte. Lidice vidělo zhruba 422000 platících diváků. Signál, krom toho, že měl premiéru až letos, má zatím na kontě 112000 diváků. Jen jsem porovnával.

Léňa10.4.2012
 

Mě přijde, že dřív všichni chtěli to, co bylo masové, lidi teprve začínali přicházet masovosti na chuť. Bylo to něco nového. Teď se to zcela otočilo a každý chce být ten nejoriginálnější originál. A týká se to právě hlavně kritiků a tzv. lidí od fochu. Přijde mi, že se po nich chce co nejkontroverznější verdikt, protože ty běžné, tzv. normální, nikdo nečte. Ale když se to správně zveličí, to je něco! V podstatě stačí skandální titulek.
A to mě mrzí. Věřím tomu, že až (jestli) jednou vyjde moje kniha, napíšou o ní kritici: \"Naivní dívčí román, který nemá cenu číst.\" Ale co, já třeba na dívčích románech vyrostla a dá se říct, že právě knihy s nezletilými hrdinkami formovaly mou osobnost. Toho kritika tedy už nezformují, ale pokud by se v nich našla byť jen jedna jediná mladá slečna, bude to pro mě úspěch.
Tolik ke kvalitní literatuře :). Ale je fakt, že třeba Harryho Pottera jsem nikdy nečetla, právě z toho důvodu, že ho četli i ti, kteří skončili u slabikáře a mezitím nepřečetli nic jiného, než komenty na facebooku. Nechci tím říct, že je špatný, to vůbec ne, filmy mi přijdou zajímavé a věřím, že kniha je vždy lepší, ale asi nemám ráda tuhle masovou propagaci.

Tayger10.4.2012
 

Dá se tu uvažovat i o jistém neduhu, o kterém jsme se tu nedávno bavili. Spočívá v tom, že je kritikou a cenami ověnčen titul, který nemá takovou úroveň, jakou by trochu zkušený čtenář čekal, spíše naopak. Co je však podstatné, tak tato reklama má obrovský vliv na prodejnost. Z pár tisíc prodaných kusů se najednou po jednom večeru stane bestseler. Nelze se ubránit pocitu, že je to všechno účelové, aby se propadák proměnil v dobrou investici určitých nakladatelství. Bohužel, nedá se nic dělat, buď to překousneme a sami přijdeme s knihou kvalitní do těchto vydavatelských firem, a nebo to budeme ignorovat a zaměříme se na své vlastní dílo a jeho distribuci.

Marvi10.4.2012
 

Kdo má rád bílou je anděl, kdo červenou ďábel, zelenou má rád jenom pitomec a o žluté bych se raději nezmiňovala, protože to je nepřítel medvídka Pandy…

Každá tvorba, která v někom něco vyvolá, pomůže pochopit, rozesměje, uleví, napne, vypne – má smysl. A i jeden člověk v různých situacích i rozpoloženích sáhne po různých tématech. Maminka prožívající naplnění z čerstvě narozeného dítěte těžko sáhne po knize vypovídající o hrůzách koncentračních táborů (nic touto větou nezlehčuji), ale možná si ji přečte o pár měsíců (let) později.

Pro mě je brakem kniha špatně napsaná nebo špatně přeložená. A tím špatně mám na mysli neobratné věty, nesmyslné výrazy, nepochopitelné obraty, gramatické chyby… Obsah samotný mě oslovuje - mým naturelem, mým rozpoložením a potřebou.

Myslím, že i tady na MT je krásně vidět, jak různá jsou čtenářská kritéria. Jeden se rozplývá, druhý kritizuje. Přešlechtěné znamená i zdegenerované. A podle mého to může platit i o literatuře.

Mimochodem v politice je nádherně slyšet, jak se vyjadřováním může mnoho neříci, a někdy mám tento pocit i ze \"světově\" napsané literatury :-)).

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: