IKAR CZIKAR CZ

Past duší (Andrej Vančura)2.4.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 563, Komentáře 0

 

Druhý jedenáctý duben

Slunce svítí. Miluji to. Paprsky olizují glazuru bílého talíře a já nevím, kam se před ostrými odrazy schovat. Sedím v trávě. Na dece ležíš Ty. Vždy jsme oba milovali vyprávění v er-formě, proto jedno nyní v naprosté euforii píšu.



 



Ležíš a tvou lehkou hlavu s těžkými myšlenkami máš položenou na mých nohách. Hladím Tě levou rukou, tou, co je blíže k srdci, ve vlasech a pravou se podepírám. Tvé hnědé kudrliny pobíhají mezi mými prsty. Máš zavřené oči a usmíváš se a já si vychutnávám slastnou chuť tohoto okamžiku, vím totiž, že brzy skončí.



 



Tvá víčka se od sebe rozestoupila jako Rudé moře před Mojžíšem. Tvé šedozelené oči se zadívaly do mých a já vidím to krásné očekávání v nich. Vím už, že ho nikdy nenaplním, ale můj neupřímný úsměv upřímně lže krásu tohoto okamžiku. Mžiku mého oka.



 



Ty věříš v to krásné. Já kdysi také věřil. Proneseš slovo, neslyším jej, ostatní mé smysly byly oslabeny na úkor zraku, do kterého investuji veškerou svou energii, abych se vynadíval na krásu tvých rtů.



 



Vedu souboj svědomí, vědomí, citů a dalších záludných pocitů, či vlastností, které prozatím mám. Skládám souvětí, stejně bláhová, jako milostné sliby milenců májových. Jsem zoufalý a čekám na příležitost. Mou, či Tvou? Jeden z nás odejde, oba však pro stejnou věc – pro Tebe. Já vzdám se Tebe, pro Tebe. Ty, Ty, jen Ty jsi obrazem před mýma očima. Sentimentální výlevy jsou mými vzdechy nad Tvou osobou.



 



Opět se dívám. Usmívám se a Ty věříš. Jsem opojen, napojen, Tvým úsměvem. Pohlcuji veškerou Tvou zář v takovém množství, které je bezrozměrné. Malé ďoličky při nesmyslných slovních spojeních, absurdita zítřejší přítomnosti, bolest hodinové věčnosti, to vše jsem já při Tobě. A ty nevnímáš. Jsem tu já. Jsi tu Ty. Nemůžeme být my.



 



S pohledem na sever kráčíš na jih. Doháním Tě, ale ztrácím naše místo, vím, že bych něměl. Hmotný majetek: deku, talíř a další drahocenné maličkosti, jsem nechal pro významně nevýznamné chvíle. Neotáčíš se, jako by Tě v hlavě pronásledovala vzpomínka na solné sloupy. Stojím na cestě. Mezi ničím. A tak se ztracím. Každý den jsem dál a dál. Neustále mám v hlavě představu tvých prstů, proplétajících se s mými. Pevně držíš mou ruku, dlaň na dlani.



 



Musím se usmát, mám co jsem chtěl, já bych Ti štěstí nedal.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Andrej Vančura

O mně

Můžete odejít, pochopím to.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •