IKAR CZIKAR CZ

Všední nemravnosti (Aleš Beseda)17.4.2015
 

3
 počet hodnocení: 2
přečtené 13313, Komentáře 2

 

Dave

 



 



Dave vypadal dobře. Měl sice trochu bříško, ale v normě, v šestapadesáti s sebou mnozí jeho vrstevníci nosili o dost větší zátěž. Dbal na sebe. Staral se. Do kanceláře Walmartu ve Waterbury v Connecticutu jezdil často na kole a byl si vědom pohledů, které mu věnovaly mnohem mladší ženy v sousedství. A taky úsměvů. Nebyl žádný hezoun, jen prostě pěkně stárnul.



Měl syna, co už ve třiceti vydělával dvakrát víc než on, ženu, co vydělávala dvakrát méně, dvě roztomilé vnučky a snachu. Dave by neměnil. Neměl důvod myslet na změny, jeho život byl vzorový. Uvědomoval si to a byl na sebe, a na svou rodinu, hrdý.



Rád fotografoval, ale jenom v situacích, které mu dávaly smysl. Dělat obrázky čehokoliv a pak je vystavovat ho nebavilo. Zaměřil se na své vnučky a oběma budoval fotografické portfolio od narození. Mnohé jeho momentky překonávaly laťku běžné amatérské fotografie, ale on sám netoužil po zviditelnění, bral to jako hobby.



 



Zvládal spoustu dalších dovedností, měl přirozený talent rozumět věcem. Zato postrádal schopnost rozumět lidem. Někdy ho napadlo, že by snad úsměv nějaké cizí ženy ze sousedství mohl něco znamenat, ale to bylo všechno. Ve svém věku by si na žádnou mladou ženu nikdy netroufl. A tak vždy jen pozdravil a hleděl si svého. A už vůbec by ho nenapadlo, že by snad měl něco zvláštního znamenat úsměv, který mu věnovala jeho snacha. Její chování vnímal jako zdvořilé. Tečka. Kdyby lidem rozuměl o něco lépe než věcem, minimálně by se pozastavil. Protože některé neverbální signály by mnozí jiní muži považovali za poněkud matoucí až vyzývavé. Dave je chápal jako přirozené. Manželka jeho syna se zkrátka chová v jeho přítomnosti uvolněně, což je vlastně projevem důvěry, takže byl potěšen a víc o tom nepřemýšlel.



Jednoho horkého letního večera na zahradě u synova domu grilovali. Dave se staral, fotografoval, pil, hlídal vnučky u bazénku, pak je přenechal své ženě a šel se posadit ke své sklence. Během okamžiku se naproti němu posadila jeho snacha. Byli sami, syn se někam vytratil a žena se soustředila na děti.



Dave zaregistroval dvoudílné plavky, barvu si nepamatuje, Hanah totiž udělala něco šokujícího. Nikdy ji nevnímal jako sexuální objekt, vnímal ji jako manželku svého syna a i když se mu líbila, nic erotického v něm neprovokovala. To na některé ženy ze sousedství neplatilo, někdy si takové myšlenky na ně připustil. A fungovalo to líp než chlípné časopisy. Dave občas masturboval, ale nikdy by se k tomu nepřiznal. Nikomu.



 



Hanah se mu zadívala do očí a sjela si rukou pod plavky. Davea ve zlomku následující vteřiny napadlo, že ji něco prudce zabolelo a ona se neovládla, jenže úsměv na jejích rtech to vylučoval. A její pravá ruka setrvávala pod kalhotkami, prsty něco dělaly...



Dave uhnul pohledem. Ucítil horkost. Bušilo mu srdce. Pak polkl a zavřel oči. Byl zmatený, ale současně myslel jasně. Měl špatné svědomí. Úplně stejně špatné, jako nedávno za volantem svého auta, když jiný řidič na vedlejší ulici křižovatky upoutal jeho pozornost a on nestihl dát přednost dalšímu autu přijíždějícímu zprava. Minulo ho velmi těsně a mohla z toho být ošklivá nehoda.



Otevřel oči. Hanah byla pryč. Rozhlédl se a uviděl ji s dětmi u bazénku.



 



Nikomu o tom neřekl. Neměl žádnou tak blízkou osobu, které by mohl svěřit něco tak skandálně intimního. Nemohlo to z jeho hlavy ven. Uhnízdilo se to uvnitř a začalo se transformovat z larvy v motýla. Barevné představy. Vlhce horké. Dave v nich zcela zavrhl Hanah jako jejich objekt. Netoužil po ní. Byla součástí jeho obrazu dokonalé rodiny. I přes ten incident. Bylo to jako nedopatřením strčit do rámu; srovná se to a disharmonie zmizí. Obraz opět visí v souladu s okolím. Svislé a vodorovné přímky. Věci jsou zase v pořádku. Dave nesnášel nedokonalost. Výjevy na plátnech obrazů si nijak nevysvětloval. Stačilo, že obrazy visí správně. Hanah byla stále jen milá manželka jeho syna. Její nitro odmítl zkoumat. Motýl v jeho hlavě zešedl a uhynul.



 



Dave měl dokonalý život.



 



 



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Aleš Beseda22.4.2015
 

Zato já se při psaní nasmál ažaž. Ale vydržte, při příštím kousku třeba zvlhnete. Díky za názor.

Lucie Křížková22.4.2015
 

Hmm, tak jsem si před snídaní trochu početla. :) Bohužel musím konstatovat, že mě pan starousedlík vůbec nezaujal...jeho direktní vyjadřování mohlo jít ruku v ruce s humorem, aby text měl šťávu :) Škoda...když už píšete o nemravnostech, tak by to chtělo tak, aby čtenáři alespoň trochu vlhli...za mě tomu prostě něco chybí...

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Aleš Beseda

DSC_0017poster2.jpg
O mně

"Člověk musí být opravdu velice naivní, aby nepochopil, že spisovatel je herec a že předvádí číslo, které ovládá nejlíp - a to zvlášť, když si nasadí masku první osoby jednotného čísla. To bývá často maska pro druhou stránku vlastní povahy ze všech nejlepší."

Philip Roth


„Jestliže se tu a tam setkáváme se stránkami, jež explodují, se stránkami palčivými a drásavými, které nutí sténat a plakat a proklínat, vězme, že je napsal muž s rovnou páteří, muž, jemuž na obranu zůstala jenom jeho slova a jeho slova byla vždy silnější než prolhaná, drtivá tíha světa, silnější než všechna mučidla a kola, která si zbabělci vynalezli, aby vymýtili zázrak osobnosti.“

Henry Miller, Obratník Raka

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •