IKAR CZIKAR CZ

Ďáblova prdel (marzogato)27.9.2015
 

4
 počet hodnocení: 1
přečtené 2082, Komentáře 1

 

V naší vlasti máme mnoho krásných míst, která stojí za vidění. Každý kraj má nějaké takové místečko, ke kterému se mimo pěkné pokoukání váže také zajímavý příběh, pověst a nebo vyprávění. Pokud vás taková místa zajímají, jste tu správně. Tady se dozvíte vše, co potřebujete vědět.

ĎÁBLOVA PRDEL

V Jihočeském kraji na Jindřichohradecku, na místě, kterému se říká Česká Kanada, najdete poblíž osady U Panského lesa v trojúhelníku osad Terezín, Nový Svět a Valtínov zvláštní balvanitý útvar, který připomíná vystrčenou zadnici. Říká se mu ĎÁBLOVA PRDEL.

Jistě chápete, že se tak nejmenuje jen tak. A také jen tak nevypadá jako vytrčená zadnice. Tento balvan tu je od dob, kdy ještě čerti chodili po světě převlečení za myslivce a běžně jste na ně narazili třeba u muziky, tak jak se to píše třeba v pohádce Čert a Káča. Dnes jsou čerti daleko mazanější a potkat je jen tak, třeba na diskotéce, je vzácnost. Dnes dělat čertovské řemeslo je vysloveně očistec. Ale tehdy to bylo jiné, proto vidíte, jak moc dávno to je.

Tedy za těch starých časů se jeden z čertů, které sám Lucifer pověřil pokoušením lidiček na zemi, vydal pokoušet sedláka Kotrbu, který měl statek v osadě Nový Svět.

Tento čert byl čertem služebně mladým, horlivým, snaživým, se zapálením pro pokoušení, aby se v pekle co nejlépe zapsal u pekelné vrchnosti. Toužil po služebním postupu a tak využíval k pokoušení lidí opravdu zapeklitých návnad, kterým málokterý smrtelník odolal. Čím víc se tomuto čertovi povedlo svést na špatnou cestu lidí, tím byl domýšlivější a pyšnější a o to více se u příštího pokoušeného člověka snažil.

Sedlák Kotrba byl prostý člověk. Pracovitý, slušný a s hlavou na pravém místě. Jeho statek nebyl moc velký, ale políčka měl obdělaná, dobytek zaopatřený, na dvoře poklizeno, v chalupě čisto. Zkrátka to byl člověk na svém místě, který uměl za práci vzít a dobře se mu proto dařilo. Jenže není nebe bez mraku. I Kotrba měl trápení. Žil sám, bez ženy a dětí. Je pravda, že nějakou tu ženu by k sobě rád měl. I po kupě dětí toužil, ale snad pro samou práci a nebo pro nerozhodnost či snad pro nesmělost v těchto věcech, si žádnou ne a ne najít.

No a to byla pro čerta živná půda. Jak se říká, kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou. A protože u Kotrby žádná nebyla, mohl čert nastrkovat všechny možné typy ženských, přes které chtěl milého Kotrbu pokoušet.

Najednou se kolem Kotrby motalo ženských nepočítaně. Hubené, macaté, hubaté, milé, usměvavé, zvědavé, černovlasé i zrzky, pořádné, pracovité i méně pracovité, ale o to hezčí. Bylo z čeho vybírat. Ale Kotrba jako by žádnou z nich neviděl. Čertisko se mínilo přetrhnout. Kotrba nezabral. Jako by byl slepý. Čert si zoufal. Tohle se mu ještě nestalo.

Vzal na sebe mysliveckou kamizolu, klobouček se sojčím pírkem a sedl si do místní hospody. Poručil si kmínku a zamračeně pozoroval chlapy u vedlejšího stolu.

„Copak, copak, mysliveckej. Jako by vám nad kloboučkem seděl černej mrak“, popichovali chlapi čerta.

„Ále…“ mávl pekelník pazourou a napil se pořádně ze štamprdle s kmínkou a hned si zase dolil až po okraj.

„Koukám na toho Kotrbu, že se mu ženské nelíbí. Sám je. Doma na něj žádná nečeká. Přitom se jich kolem něj motá dost. A jakých krasavic! Ale on nic. Divné to je, nemyslíte?“ posteskl si čert chlapům a hned do sebe zase vyklopil dalšího prcka.

Chlapi, toť se ví, nebyli dnešní. Dobře si všimli čertových pazourů i kopyta na jedné noze. Myslivecký obleček je neoklamal. Věděli, že vedle nich sedí čert. Ale už měli v sobě pár piv, díky nimž v nich narůstal pocit, že mají pro strach uděláno. A protože to byli taky náramní taškáři, napadlo je dát čertovi radu.

„Jó, kamaráde,“ naklonil se na oko přátelsky jeden z chlapů směrem k čertisku. „To von ten Kotrba za to nemůže. Ony by se mu ty ženský i líbily, ale v tom má prsty jeho nebožka bába. Ona mu vařívala takovej utrejch ze sedmi bylin. To tady ví každej. Viďte, chlapi.“ Loktem šťouchl do kumpánů a ti hned začali souhlasně mručet. „Vona to nebožka jeho bába neměla v makovici v pořádku, ale bejlí rozuměla, to zase jo. A tak mu vařila utrejch na to, aby po ženských nekoukal a práce na statku si hleděl. A asi to krapet přehnala.“

„No to mi tak ještě scházelo!“ Zaskučel čert a ani si neuvědomil, že vypadl z role neškodného myslivce.

„Jo, pomoc by tu byla, ale kdo by se s tím namáhal…“ poznamenal vypravěč u stolu.

„Jen povídejte,“ vybízel ho čert a kvapem nalil všem další rundu kmínky.

„Povídá se, že pomatená mysl z toho sedmi bejlí se dá napravit jen tehdy, když někdo ženskou z kamene vyseká v noci, dřív než kohout zakokrhá. On jak ji uvidí, i ostatní ženské pak vidět bude a bude zase normální.“

„To bych ho mohl zachránit,“ zaradoval se už dost podnapilý čert.

Pak si dal s chlapama ještě jednu kmínku do jedné nohy, pak druhou do druhé nohy a další na Kotrbu a ještě jednu na cestu a ještě na dobré pořízení jednu. Zkrátka čert byl tak opilý, že se mu i ocas zauzloval a rohy mu šly šejdrem. To, že si z něj chlapi vystřelili, neprokoukl. To víte, kmínka působí na lidi stejně jako na čerty.

V tomto stavu se už dlouho po půlnoci vydal čert se svými kumpány hledat ten správný kámen k sochařskému dílku. Když našli dost velký balvan, optal se čert taškářů:

 „Odkud mám začít?“

„Nejlepší je začínat od prostředka a pěkně odzadu,“ radili chlapi znalecky.

A tak se čert pustil do díla. Začal do kamene bušit kopytem, až jiskry lítaly. Chlapi si sedli pod stromy a bavili se pohledem na snaživce v zelené kamizolce.

Bylo už hodně nad ránem, mech byl měkký, les voněl a tak postupně jeden po druhém usnuli. Taky čert, zmožen tou prací pro dobro Kotrby, se posadil pod strom, že si odpočine. Kmínka udělala své. Čert usnul jako špalek.

Říká se, že když ráno kohout zakokrhal, vzbudilo se čertisko s bolavou hlavou a nedokončeným úkolem. Lucifer prý už stál nad ním, a aby zabránil ještě větší ostudě, už toho packala na svět znovu nepustil. Údajně vydal po této příhodě pekelný výnos, že čerti nesmí na zemi kořalku pít.

Pravdou je, že když se chlapi ráno probudili, po čertisku jako by se země slehla a místo ženské z kamene tam byla jen velká vytrčená zadnice. A protože byli očití svědci toho, kdo se o to zasloužil, začalo se tomu balvanu říkat ĎÁBLOVA PRDEL.

A Kotrba? No toho ženské nezajímaly proto, že si už dva měsíce myslel na Andulku  Šafářovic. Viděl ji poprvé, když se jí zaběhly husy do Kotrbova ječmene a hned se do ní zamiloval (však o tom je taky moc pěkná písnička). Chtěl si o ni hned po žních říct jejímu pantátovi. A to taky udělal.

 

 

Kapitola 1-1 z 2
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Dostálová Lenka8.8.2016
 

Krásný den, marzogato,

Ďáblova prdel je zajímavě zpracovaná pověst. Nevím, jestli skutečná, nebo jen vymyšlená pro Váši potěchu, ale rozhodně zajímavá. Líbí se mi užívání starých a dobových názvů. Bohužel mi k tomu však již nesedí občasné využití současných slov či formulací.
Čertův popis na začátku je poněkud kostrbatý, hodně opakujete slova (například "tento"), ale samotný děj už je mnohem lepší. Jen pozor na znaménka u přímé řeči.

Lehkou ruku při pokračování!

Lenka

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

marzogato

IMG_20150825_103603.jpg
O mně

Píšu, protože mi to dělá radost. Kéž by moje psaní dělalo radost i jiným...
Laciný a líbivý plk, nad kterým jsem se moc nezamýšlela....uznávám:-).
Restart: Píšu proto, že mi to dělá radost....to platí.....píšu taky proto, aby můj text vyvolal reakci. Kdo z psavců ne?:-)
Nejsem ješitná samička, potřebující nutně obdiv, i když ten pochopitelně potěší víc:-). Vyvolá-li můj text opačnou reakci a musíte to pod něj napsat...NO HALELUJA!!!
Beru to jako úspěch, protože moje psaní vyvolává ALESPOŇ NĚCO.
Naopak nic neříkající šeď anonymně se posunujícího zdejšího číselníku u textu....někdo to otevřel?....někdo to četl?... a pak TICHO....uááááá
...a proto děkuji všem, kterým moje texty stojí za reakci:-).

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •