IKAR CZIKAR CZ

Cesty ke štěstí, Plazili se jiní, Flash Back, Mejdan na Petříně, Anděl smrti, Error, Černá ornice, Srnka, Skleněnka. Zubařka. Mrazivá samota, Starý vlk, Krvavá svatba, Dotek anděla, Zlaté rybky, Husaři, Pravá dobrá, Tušené Puff, Další, Až mě přestaneš mil (Josef Farkas)26.3.2016
 

5
 počet hodnocení: 3
přečtené 13649, Komentáře 1

 

Cesty ke štěstí

                                           Cesty ke štěstí

     „Tak dalších pět," přes dvůr ústící do noční noclehárny pro bezdomovce prošel deklarovaný počet lidí.
Jeden z pracovníků noclehárny si prohlížel skupinku. Ukázal na jednoho: „Vás tam nepustím, jste opilý."
Pokoje, čtyři palandy a hrozný smrad. Jestli někdo tvrdí, že vepřín smrdí, necítil odér zimní noční noclehárny, kde přespává sto bezdomovců. Otevřené bércové vředy, měsíce nemytí, špinavé pomočené hadry - a to vše kvasí ve vytopených pokojích. Každou chvíli někdo z ubytovaných přinese deku nebo polštář ke kanceláři sociálních pracovníků a ukazuje vši na povlacích.
    Aláh akbar, říkal si Ismail, když sestrojoval první nástražný systém. Při další bombě již mlčel, a ty ostatní už dělal takřka po paměti. Věděl, že čas, kdy si zaslouží třicet tři panen v ráji se blíží mílovými kroky. Ani ho moc nezajímalo, kde který pozdrav jeho víry vybuchne.
Po stole rozházené kousky součástek. Na rozbušky dával obzvláště pozor. Instruktor v Lybii je na to často upozorňoval.
V duchu se umál, to by z něj měl radost ten amík ze CIA. ​Měl by určitě radost, jak si vzal jeho rady k srdci. A asi by toho instruktora moc nepotěšilo, že bomby nesestrojuje kvůli amíkovi ze CIA, ale pro nového šéfa. Pro Aláha.
     Modlitební mlýnky na Stúpě se pomalu otáčely. Láma Chimed překřížil nohy a usedl do trávy. Svět mu připadal stejně věčný a nesmrtelný jako význam jeho jména.
     ​ V noci ho probudilo mokro. Zdálo se mu, že prší. On stojí na chodníku a voda mu stéká po obličeji, snad čeká na tramvaj, jde do práce. To ho probudilo.
O práci nezavadil již pět let, takže to musel být sen. Z matrace palandy nad ním stékala potůčkem tekutina, sakra, moč. Spáč nad ním se pomočil a spal klidně dál. Vztekle vstal a zacloumal spáčem: „Ty vole, ty ses pochcal."
​„Neser," spáč se otočil na bok, „nebo ti rozbiju hubu," spal dál.
Sebral své věci a odešel na umývárnu. Přehodil mokré věci přes radiátory, opláchl si obličej a šel dospat noc do kabinky WC.
     Venku svítalo. Ismail dodělával objednanou bombu, připojil mobilní telefon a zabalil ji do úhledného balíčku. Ještě přidělat ozdobnou mašli a dárek je hotový, a připravený potěšit, ušklíbnul se ironicky. Kdo by odolal dárku od božího posla. To nelze odmítnout.
V zámku zachrastily klíče, Ismail sáhl po připravené pistoli.
„Klid bratře, to jsem já." Saláh objal Ismaila.
​„Salam alejkum."
​„As salam alejkum. Moc hezké," Saláh si prohlížel balíček, „a kolik radosti udělá džihádu."
Imám je pochválí.
​„Zase jsme o krůček blíž k ráji, bratře."
     Mantry na modlitebním mlýnku byly psány moudrostí věků. Tísiciletá pokolení budhistických mnichů je opakovala spolu se stereotypním klapáním. Budha seděl v čele svatyně a klidně a spokojeně se usmíval na celý Tibet.
    V sedm hodin všichni museli opustit noclehárnu. Vydal se na Václavák. Musí se po cestě zastavit v Kauflandu, kde dostane kafe od jednoho skladníka, který s ním vždy prohodí pár slov. Potom v Naději na polévku. Den profláká v uličkách kolem Václaváku, třeba mu někdo přenechá papír do sběru. Snad bude na krabicové víno. V metru na Můstku občas něco vyžebrá. Ve špičce je tam docela šrumec a vždycky se někdo najde, kdo mu dá pětku nebo dvacku. No a večer zase noclehárna.
Vycházel na své denní kolečko a měl pocit, že dnes to bude jiné. Tušil, že ho potká něco velkého, co mu obrátí život vzhůru nohama.
Štěstí, na které čeká už dlouhých pět let. Před lety doufal, že bude v tom, že najde práci. Nyní již neviděl v práci štěstí. Spíš chtěl najít velký balík, nebo alespoň balíček - to by byl zázrak.
     „Tady máš ještě," podával Saláhovi mobilní telefon, „je tam předvolené číslo mobilu v balíčku. Stačí jenom zmáčknout."
Několik dní probírali místo, kde by se to mělo stát. Dost se dohadovali než se shodli. Nebylo důležité místo ani čas, ale kolik bezvěrců změní statut.
Vyšli spolu z domu. Šli pomalou procházkou, jako lidé, kteří nikam nespěchají, jsou vyrovnaní a mají své jisté. Znali již svoji životní cestu, nemuseli hledat cíl a věděli, že Aláh se o ně v ráji postará.
Pomalu došli do mešity na Starém Městě. Poslechli si Imáma a súru o bouři. Po kázání se zastavili pod Orlojem.
Křesťanští svatí na Staroměstském Orloji je upozornili, že je již půl čtvrté a moc času nezbývá. Došli na Můstek.
V metru byl nával, ostatně jako každý všední den. Chvíli se procházeli po refýži, sedli si na lavičku, položili balíček vedle sebe a po chvíli pomalým krokem odcházeli k eskalátorům.
     Láma Chimed se zvedl a přistoupil k velikému zlatavému gongu, aby oznámil vesničanům čas na modlitbu. Otočil hlavu k zaprášené cestě a tiše sledoval postavy mnichů, kteří přicházeli ke Stúpě.
     Chvíli postával v podchodu před vstupem do metra. Lidé kolem něj procházeli ve spěchu, sem tam mu někdo vtisknul do dlaně malý peníz. Jindy by byl spokojený, ale dnes? Dnes věděl, že je jeho šťastný den. Bylo to málo. Dnes dostane maximum. Prošel turniketem kolem kabinky dispečera. Ten nevyběhl jako jindy.
Došel k eskalátorům. Už to začalo, napadlo ho. Štěstí začalo tím, že prošel na nástupiště.
Rozhlédl se po hlavách lidí, to bude dobré. V tom množství se určitě někdo najde, kdo z něj udělá boháče.
Na lavičce se uvolnilo místo. Je to tady, zaznělo v jeho hlavě jasněji. Najít tady dole v tuhle dobu místo k sezení, to přeci musí být štístko.
Posadil se. Vedle něho ležel, asi zapomenutý, navoněný balíček, svázaný nařasenou mašlí. Zvědavě po něm sáhl a srdce mu poskočilo radostí.
    ​ Ismail se zahleděl na sochu svatého Václava. Leskl se v odpoledním slunci, kopí vztyčené k nebi. Salah napřímil dva prsty a zamířil na sochu, jakoby měl v dlani revolver, mám tě křižáku.
Potom vytáhl z kapsy mobilní telefon a vytočil předvolené telefonní číslo.
„Aláh akbar," zašeptali a objali se.
     Mlčky obcházeli stavbu s ostatky Budhy. Tento symbol klidu a míru byl pevně usazen v jejich životech a názorech. Obcházeli Stúpu po směru hodinových ručiček, neboť tento směr měl pozitivní vliv na lidskou mysl.

Kapitola 1-1 z 20
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

mooNy L.2.4.2017
 

Flash Back: hlboké a silné... úsmev lieči, tuším som po prečítaní ozdravela - alelúja! :)

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec




Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •