IKAR CZIKAR CZ

Poklady v truhle (Marie Bernadeta)22.3.2016
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 5875, Komentáře 0

 

Čas růží ,Duše žluté růže, V bolesti,Jako svatí, Plamen hoří, Vyznání,Beze slov



 



Čas růží



 



Čas růží ještě trvá.

Je krásná poslední i prvá.



Kdo růži dlaní trhá,

ať o trny se nezraní,



je lepší růžemi se kochat

a hledět na ně bez ptaní.





Dál vyrůstat je nechat

a uhlídat, jak květy vadnou

a k zemi suché padnou,

toť obraz krásy, která prchavá je tak,

jak krása květů růží snad.



 





 



 



 



Duše žluté růže



 



 





 



Jak slunce září celá

a říci by mi chtěla:



Měj radost z okamžiku,

který dávám tvému oku

a v srdci najdi podobnost,

že na světě jsi pouhý host.

Zazáří květ můj na chvíli

a sotva rozvije se, opadá a pomíjí.



Však ve mně otisk růže žluté

mi připomene lásku a srdce odemknuté

a když se dívám pozorně,

uvidím úsměv slunce vprostřed květu,

to duše vyloupla se kouzelně

a před svým zmarem neřekla ni větu,

jen otiskla se v srdci mém

a zůstala tak navždy v něm.



 



 





 



 



 



 



V bolesti



28. května 2018 v 23:45 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.





V bolesti



V bolesti, Bože, jsem ti blíž,

tys nesl za mne těžký kříž,

zůstávám s tebou, když trpím,

nesu svůj kříž, navzdory bolestem krutým

ještě jsem smrti vzdálena,

Nebe je skrze tebe můj cíl,

a tvůj kříž je má rozhledna,

beru si pro sebe svůj díl.



 



Od svého zrodu skrze kříž



29. května 2018 v 0:25 | Marie Bernadeta |  Modlitby II.

 





Od svého zrodu skrze kříž



Chtěla bych býti moudrou

a míti z Nebe poznání.

Chtěla bych býti tichou

a nechat v sobě plynout

vlny života,

jenž v každém slově klokotá.





Nad studní pravdy se sklánět

a vodou živou svoje srdce napájet ,

aby mi ze rtů její čistota

dala dech nového života,

jenž toužím přijmout jednou

v Nebi, kam mne snad po smrti vezmou.





Každý je strůjcem svého štěstí,

a proto máme kříž svůj nésti.

Život svůj na zemi máme odevzdat

a všechno tady ponechat,

abychom mohli býti novými lidmi

v životě věčném, jenž nám Bůh slíbil.





Vždyť život pravý teprve čeká

na konci cesty na člověka.

Pro život věčný jsme tu zkoušeni

a v ruce boží jako drahokamy broušeni,

abychom směli do Nebe,

kde na nás práce čeká,

taková, v níž radost od Tebe,

Bože můj, vchází do člověka,

který je k obrazu tvému živý

a všemu krásnému stále se diví.



A tak tu kráčím světem tím,

od svého zrodu skrze kříž,

kterým jsi mne, můj Bože, zachránil

a jsem ti každým dnem stále blíž.





Jako svatí



Když naproti mi kráčíš

a kříž svůj těžký vláčíš,

mám srdce na svém místě

a jedno jsme pak jistě.





Pro tebe vpravo srdce mé je,

jak v zrcadle se děje

a u mne spíše vlevo v hrudi

tluče a samota mne studí,





když každý jinou cestou jdeme,

však v nitru stále spolu býti smíme,

a dokud na konec cesty nedojdeme

a život věčný uchopíme,





v němž spolu budem tak,

jak odvěků je dáno

těm, co hledí do oblak

a v knize je to psáno.





Jen úmysly mít čisté,

tak jak mi srdce zblázněné dnes radí

a miti srdce na pravém místě

smějí všichni svatí.



 





 





Plamen hoří



Když v srdci plamen hoří,

všechny překážky se zboří.

Jak plamen svíčky třepotá se

můj život lidský, který zdá se

mi moc krátký

na to, projít zmatky.





Tak ve svém srdci plamen nechávám

a pravdu čistou poznávám,

tu kterou každý hledá

a odradit se nikdy nedá.





Jsem svící rudou v hrudi tvé,

srdce tvé hoří v plamenech.

Kam kráčíme a proč tu jsme?

Dnes nezáleží na jménech.





Jsme na cestě do Nebe,

víc světla chci mít pro tebe

a srdce moje v plamenech

se cuká jako vzdech,





jenž k tobě stále míří

a posílám ti chmýří,

co květu zmarem je

a novým svítá naděje.

 



 



 





Vyznání







Mé srdce často od dětsví úzkost svírá,

stalo se nestalo, chybí mi víra.

Na chvíli uvěřím milostem shůry,

ale pak stále víc pochybuji.





Jak je to s láskou pravou v tomto světě

a jak ji prožijem na onom světě?

Já vím, že miluji duši v člověku

a k té i Bůh sklání se od věků.





Chtěla bych jít a duši obejmout celou,

nemohu ale fyzicky býti s tebou.

Někdy už řízením Božím nerozumím,

bojuji s pravidly svým osrdím.





Přijmout a odevzdat všechno,

spoléhat na Boží lásku věrnou.

Ve snech a představách jsme jedno,

navenek ale trpím láskou nesouměrnou.





Já mluvím sem tam k tobě

a ty mlčíš stále jako v hrobě.

Já vím, že jednou v Nebi se dočkám

a i tam ještě chvíli si počkám.





Ale což nadělám jiného jen,

než čekat na svůj i tvůj poslední den,

až budem snít spolu společný sen,

v němž budeš novým dítětem





a o mne budeš se opírati,

aby až všechno se naučíš

a dospěješ, mohl jsi svoje síly dáti

všem duším, které utěšíš.





Tak budem spolu stále žít

a jeden v druhém budem číst,

nikdy se nelze lásky nabažit....

Budeme spolu tkát i příst.





Ty budeš knihou a já v tobě čistý list,

můj Anděl strážce spolu s tvým

zapíšou všechno, buď si jist,

a já ti skrze ně tvou netečnost na světě odpustím.



 



 





 



 



 





Beze slov



 



 





Již slov nám není třeba,

jsi víno mé i chleba...





Když přijímám tě pod obojí,

tak srdce mé se se tvým spojí,

nejsi už ty a nejsem já,

jsme jenom my dva

a pravda skrytá v našich nitrech

se zrcadlí už ve všech jitrech,





když probouzím se s láskou k tobě,

dávám ti ruce svoje obě.

A jsem-li sama sobě milující bytostí,

učím se Nebi otevříti v skrytosti.





Duch svatý do mne vchází

a ďábel ve své zlobě klacky hází,

sám se sebou se sází,

zda mne v nitru zkazí.





Já na pomyslné skále stojím,

modlím se, doufám, že obstojím

a když se vrhnu dolů po hlavě

a nebo půjdu bosky po lávě,

můj Anděl strážce vede mne

i přes překážky do Nebe.



 



 





 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Marie Bernadeta

O mně

Jsem obyčejný člověk, co miluje přírodu a kdo se stranní lidí, když místo lásky bolest sklidí, víc nitra člověka si vážím a hledám Lásku ve všem i na cestě, co snáším a k cíli tomu jednomu dojít se vždy snažím. Jak roky přibývají, vím, že smysl má, že sním a pravdu celou pochopí, kdo v duši všechno uchopí. Jsem ženským srdcem bez rozumu, ten přichází až posléze, co duše v citu ponořená pravdu nalezne.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •