IKAR CZIKAR CZ

Brána do temné dimenze (Michal Vlas)2.12.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 215, Komentáře 0

 

Neznámo kde za Temnou bránou;



Křišťáloví palác:



 



        Podívala  se  do  křišťálové mísy, jenž je pokrytá zvláštními rhüny, které stříbrně září. Dokonale čistá tekutina v křišťálové míse, se zavlnila a umožnila pohled do jiné dimenze. Sleduje odrazy z jiných dimenzí, do nichž nahlíží. Obrazy nejsou dokonalé, jsou to jenom střípky, letmé odrazy z jiných dimenzí – náhodné odrazy.



        Fialové  rty  se  jí  zavlnily úsměvem. Planoucí, fialové oči, sledují svět, který se snaží dobýt celé věky.



        Obešla  podstavec s křišťálovou mísou. Při každém ladném pohybu slastně šustí a chrastí její zbroj, která je tvořena čtvercovými destičkami, jež jsou spojené fialově křišťálovými dráty a mezi destičky jsou jako malíček široké mezery. Zbroj od pasu nahoru přiléhá ke krásnému tělu a od pasu dolů tvoří sukni s rozparkem, který začíná tam, kde je pupek a končí až u kotníků. Pod zbrojí má černo-fialový, velmi temný kabát.



        Její  vlasy  se  magicky  vlní,  a  to  v  místnosti není ani vánek, leč i tak se vlní, skoro až hypnoticky. Vlasy jsou barvy temného, fialového křišťálu.



        Impozantní,  magická  žena,  je  tak  prosycena  božskou  magií, že z ní doslova proudí magie ve formě plamenů. Z ramen, z loktů, po stranách zápěstí, na zádech a dokonce i kolem čela, jenž fialové, rudé a bílé plameny tvoří plamennou korunu; její tělo je těmi plameny ozářeno a tvoří působivou auru.



        S   úsměvem   se   podívala   na   temného   služebníka.   „Můj   věrný,“  začala sametovým, zvonivým hlasem, který zní tak, jakoby promluvila v jeskyni. „Brzy přijde druhá konjunkce sfér dimenzí. Můj věrný lorde ze Sihäi.“ Položila mu ruku v rukavici na hrudní pancíř služebníka. „Brzy přijde tvůj čas.“ Odtáhl ruku a udělala několik ladných kroků, takových vzdušných, jakoby byla lehká jako pírko, nehledě na to, že nosí zbroj. Magické plameny na zádech zesílily, když reagovali na její emoce.



        „Během konjunkce se dostaneš do světa Dagô´heträi. Ty a mnozí další. Vy, jako dávno před tím, kdy žily takzvaní První, kdy přišla první konjunkce sfér, otevřete bránu. Tehdy se nám, téměř, podařilo zvítězit! Jenže se objevil ten prokletý meč!“ zasyčela, přitom nijak nezvýšila hlas. Plameny na loktech a zádech více zmohutněli. Je na ní děsiví, přitom fascinující pohled. Svůdný a odstrašující zároveň.



        „Teď to bude jiné, můj drahý,“ řekla jemně, předchozí vztek zmizel stejně rychle jako se objevil. Obešla služebníka, který stojí jako sloup a poslouchá svoji paní. „Kdo by si pomyslel, že někdo z těch Prvních vytvoří tak mocnou zbraň: kombinace hvězdné slitiny a božského písma rhün, vytvořilo něco unikátního. Díky tomu se jim podařilo zavřít bránu.



        Prvně jí otevřeli z nevědomosti, jenže se jim to včas podařilo zavřít odstraněním klíče... Podruhé sme jí otevřeli my, když přišla konjunkce sfér. Překvapily jsme je. Téměř jsme ovládly svět, který nám zpřístupní cesty do jiných dimenzí!“ Důvěrně objala služební kolem ramen, přitom působila odtažitě. Hlas ztišila do šepotu. „Temnota se šířila do světa Dagô´heträi. Byla dost silná, že pouhé odstranění klíče nestačilo, aby se zavřela. Jenže.“ Odtáhla se, jako by se nic nestalo a znova udělala několik kroků kolem služebníka. Přitom mu přejížděla prsty po hrudním pancíři, vypadalo to až koketně. „Z nebes padla kometa, jak příhodné, – z jejího nitra vznikla hvězdná slitina, ze které ukovaly meč. Sama nevím, kdo byl tím tvůrcem, který měl božský dar ovládat plnou moc rhün! Díky tomu všemu, vznikla zbraň, která dokázal zavřít bránu!“ Její hlas vzplál vášní. Plameny na zádech zmohutněli tak, že osvětlili síň jasným, fialovým, bílým a rudým světlem. Odtáhla prsty od hrudního pancíře a otočila se zády k služebníkovi. Plameny se uklidnily a zase z nich byly plameny tvaru listu.



        „Tehdy,“  promluvila  sametovým  hlasem,  vyrovnaným  a  pevným  jako skála, „naše vojska ztratily odvahu. Ztratily temnou vůli, která tryskal z tohohle světa. Ztratily mně, můj drahý. A já sama jsem ztratila možnost vstoupit na svět, jež slouží jako křižovatka k jiným dimenzím, jiným světům! Na tom světě jsou brány, zapomenuté brány, které mě donesou dál. Já přivodím absolutní temnotu a mé prapory zavlají všude, kde budu vládnout!“ Na jejím krásném těle plameny lehce zesílili.



        Slastně  se  nadechla  a  bokem  se podívala na svého věrného služebníka. „Ten svět má mocnou magii. Uatai! Duše světa – magická duše, pomyslná duše. Můj drahý... až přijde náš čas, tentokrát zvítězíme. Už nás nesmí překvapit!“ Upřeně pohlédla na služebníka.



        „Ano,  má  paní,“  promluvil  poprvé  za  celou  dobu. Mírně se uklonil. Hlas měl syčivý, bezbarvý, temný, znělo to tak, že jakoby promluvilo vícero hlasů. „Až vyhrajeme a otevřeme všechny brány do jiných světů – vypukne druhá válka bohů!“



        „Ale,   snad  nemáš  strach,  můj  drahý,“  pravila  slastně  a  mlaskla  jazykem. Přivřela oči.



        „Ne, má paní. Jen mám obavy. Minule to nedopadlo pro vás dobře.“



        Tichounce  se  zasmála.  „Tvé  obavy  o  mně,  o  naší  věc, mě těší, můj drahý. Tenkrát byla jiná doba. A i já sama jsem jiná, moudřejší a silnější.“ Mávla elegantně rukou.



        Temný služebník se znova uklonil a znova zarytě mlčí.



        „Následuj mně.“



        Kroky,  jenž se od stěn zvonivě odrážejí, je dovedly k velkému balkonu. Palác je úchvatný, temný, přitom zvláštně nádherný. Skoro celí palác je z fialového křišťálu, zpevněn černou žulou a bílým mramorem. Prostě nepředstavitelné.



        V  dálce  vidí  bránu, která je zavede do světa Dagô´heträi. Čtyři mohutné pilíře podpírají obří kruh po vnitřním obvodu. Kolem mohutných pilířů jsou umístěny dva kruhy obelisků, jež jsou pokryty mocnými rhüny. Celá stavba působí mrtvě a chladně. Nesmírně prastaře.



        Vzduchem zazněl náhle hluk bubnů, sytý a mohutný tak, že by i hory otřásl.



        Její  pohled sklouzl dolů. Rty se jí znova zavlnili. Pohled na mohutná vojska, pod jejichž nohy se třese zem jako při zemětřasu, je impozantní. Táhnou se široko daleko. Síla vojska působí i na vládkyni. Pocítila slast. Pocit nad mocí, kterou vládne.



        Dvě  stě  tisíc  různorodých  bojovníků  pozvedávají hlas, který třese samotným prostorem.



        Slastně   se   nadechla.  Její  emoce  vášnivě  vzpláli.  Plameny  na  zádech  tak zmohutněli a zesílili, zároveň získaly tvar ohnivých křídel. Plameny kolem čela jsou teď jasnější a sytější. Teď je na ní mimořádný pohled, který s vámi duševně pohne.



        I její služebník pocítil tu moc. Tentokrát zvítězí.



        „Můj drahý...“ Podívala se na služebníka.



        Podíval se na svoji paní, na božskou bytost – Ildriel.



        „Je   to  tak  nádherný  pocit...  ten  svět  získáme  a  ustanovíme  mojí  vládu!“ Plameny na jejím těle více zazářily a plamenná křídla se zvětšila do impozantních rozměrů. Připomínala temného anděla s plamennými křídly.



        Bohyně Ildriel je skutku mimořádná bytost s nesmírnou mocí.



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Michal Vlas

FILE0588.JPG
O mně

Stručně řečeno, jsem jen chlapík, co má rád příběhy a rád je píše. Je mi 24 let, a vítám vás ve své skromné fantasii.....


 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •