IKAR CZIKAR CZ

BLACK IS NOT SAD, BLACK IS POETIC (Suzie Flower)26.3.2015
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 2359, Komentáře 1

 

„Existuje jediný kousek vesmíru, který můžeš s jistotou zlepšit a to jsi ty sám.“

- Aldous Huxley

Pomalu padající hvězdy se uvelebily na dně mých dlaní, aby mi mohly povědět o nejzazších tajemstvích vesmíru, aby se mnou zavzpomínaly na staré časy, kdy ještě byly plné energie a já je navštívil v jejich plné síle. Protože když jsem se pomalu stával tulákem po těch samých hvězdách, které mi teď padaly do dlaní, nemohl jsem uvěřit, kam všude by mohla dosáhnout lidská mysl. Viděl jsem lidské myšlenky, které se mimoděk potulovali vesmírem z planety na planetu a z hvězdy na hvězdu, měnily vesmír do morku jeho kostí, celý ho od základu přeměnily přímo před mýma očima. Jak jsem pomalu začal cestovat celou tou nekonečností, málem jsem se ztratil v černých děrách vytvořených mou vlastní myslí. Tam spadal můj lidský smutek a jakýsi druh utrpení, který nebyl o nic míň skutečný, než utrpení samotného vesmíru, jak se tak pomalu měnil pod náporem myšlenek ztracených lidí, kteří sotva zdvihnou ruce nad svou hlavu, než aby dosáhly ke hvězdám, nebo snad ještě dál. Nejsem si tak úplně jistý, proč vyprávím zrovna o tomhle. Proč ne o něčem veselejším, co by se jiným lidem mohlo zdát také mnohem duchaplnější, než báchorky blázna, který navštívil hvězdy rozpadající se pod tíhou lidského smutku a nevědomosti. Celý vesmír se rozpadá pod našimi myšlenkami. Za chvíli bude tak syrový a prohnilý, jako někteří z nás. Co odevzdáváme, to se nám pomalu vrací v mnohem větší formě a mnohem větším dopadu na náš život tady. Pomalu své myšlenky odevzdávám náhodným kolemjdoucím ve velkém davu, protože právě při pohledu na lidi v něm se mi vybavují vzpomínky v mé hlavě, které se s ladností ale i těžkostí neklidných nocí a mého chabého spánku pomalu vpíjejí do polštáře. Hvězdy jsem ze své dlaně setřepal do kapsy kabátu, kde pomalu umírají, obklopené mou lidskostí a všemi vlastnostmi lidem tak moc přisuzovaným. Vzal jsem si do kapsy kousek vesmíru, tak jako každý kolemjdoucí ve velkém davu. Někdo však nemá ani tušení, jak se jeho myšlenky budou dále odrážet. Jak by jeho malý kus vesmíru mohl zahynout, pokud se nakonec nestaneme lidmi, kteří vesmír z jeho samotného vesmírného prachu a popela znovu vzkřísí. Znamená to, že lidé nejdřív musejí zničit všechno pěkné, aby si uvědomili cenu krásy a dali v sobě započnout nové a snad i lepší lidskosti? Ničíme krásu, aby pak pod našima rukama mohla znovu povstat?

 

 

 

Kapitola 1-1 z 2
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Lukáš Štěrovský2.4.2015
 

Na povídku příliš krátké, na zamyšlení příliš komplikované, respektive nejasné, nicméně určité pocity – což asi bylo cílem – ve mně text vyvolal. Těžko hodnotit kloudněji, chtělo by to více materiálu. Ale pozor na chyby v čárkách a shodě podmětu s přísudkem. Nicméně styl jako takový není vůbec špatný. S hodně odřenýma ušima 3/5, držím palce do další tvorby.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Suzie Flower

O mně

 

Všechna moje díla


  • Mediální partneři projektu: 
     
  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •