IKAR CZIKAR CZ

Bílá negativa (Pavla Knotková)21.11.2015
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 12012, Komentáře 0

 

Kapitola1

 

 

 

 

 

 

 

Pavel

„ Ještě, ještě, protože nikdy nevíš, kdy to skončí.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola 1

Věděl jsem, že musím odejít. Jen jsem nevěděl kam. Kam? Není to vlastně jedno? Ode dneška nemám domov. Mohl bych i mimo republiku, jak jsem si vždycky přál. Paříž, Berlín, Amsterdam, Londýn, Dublin, a klidně i dál, jenže jsem si to nepředstavoval za takových podmínek. Za podmínek kdy je útěk to nejlepší řešení.

Když jsem byl ještě malý kluk, myslel si, že je to hloupost: Útěk nejlepší řešení. Prázdná fráze, vždycky přece existuje něco lepšího jak útěk. Člověk musí bojovat a nevzdávat se. Názor jsem změnil, když se v našem životě objevil Vašek.

Vašek se zpočátku zdál jako príma chlap. Máma najednou zas byla šťastná a já měl najednou tátu. Na svého pravého tátu si už nepamatuju, zmizel, když mi byly tři roky, a máma po něm nikoho neměla. S Vaškem to mělo všechno rychlý spád, máma se za dva měsíce od doby co se poznali, znovu vdávala (předtím však musela anulovat manželství s mým tátou, který byl v tě době už deset let nezvěstný). A po roce se narodil David. Tehdy jsem poprvé začal vnímat, jak Vašek mámu psychicky týrá. Začalo to zákazy, musela přestat chodit na squash, protože to bylo drahé, nesměla chodit za kámoškami, se kterýma měla sraz vždycky jednou za měsíc, protože ty její kámošky jsou jen klepny, co všechny (včetně něj!) pomlouvají, nemohla dokonce ani na pohřeb své sestřenice, přece sestřenice je vzdálená rodina, nesměla ani na školní sraz po dvaceti letech, no kdo by hlídal malého (co na tom, že sousedka byla za malou sumu ochotná Davida pohlídat). Pokračovalo to nadávkami, nic nebylo dost dobře udělané, s ničím nebyl spokojený. Jen on, a zas jenom on dokázal všecko udělat správně. Následovali facky a nakonec bití. Nejdřív jen mámy, pak i mě, protože jen já byl jediná příčina toho, že se mu máma plně nevěnovala. Vašek vyžadoval absolutní soustředění na svoji osobu, běda když byl v zorném poli mámy někdo jiný. A proto i mě zahrnul zákazy a skoro absolutním domácím vězením. „Protože, když jsi pryč, máma se o tebe bojí, a když se bojí o tebe, zapomíná se starat o mně“, říkal mi nahněvaně. Kromě hospod, plesů, oslav narozenin, diskoték, festivalů, všelijakých večírků, jsem nesměl ani do tanečních, na výlety a na výměnné pobyty. Největší úspěch byl, když ho máma přemluvila, aby mi povolil si udělat řidičák. Dva měsíce přemlouvání! Lamentoval tím, že na auto mi on nedá ani pětník, tak proč bych si měl vůbec dělat řidičák. Vlastně to mámino přemlouvání by bylo dál na prd, kdyby si Vašek nezlomil nohu, a máma mu neřekla: „Vidíš, kdyby měl Pavel řidičák, mohl by tě vozit autem na kontroly do nemocnice, takhle si budeš muset platit taxi.“

Umíte si představit, že svoji pubertu, svá nejlepší léta, prožíváte v malém pokojíku? Co se dá dělat na devíti metrech čtverečních? Číst a učit se a pařit hry na počáku, jenže ty mě brzy omrzely (asi proto že na tom krámu, co mi otčím věnoval, se všecko ustavičně sekalo). A pak prohlížení facebooku, díváte se na fotky vašich spolužáků (přátele vlastně v pravém slova smyslu nemám, protože když v patnácti nechodíte mezi své vrstevníky, jste shledán jako divný), kteří si užívají života, zatímco vy žádný nemáte. Váš život připomíná peklo. Kdysi jsem někde četl: „Není nic horšího než se dívat na štěstí druhých a sám žádné nemít.“ Věřte mi, platí to.

Vrchol všeho bylo, že mi diktoval i do výběru školy, jasně řeknete si, že jsem se měl bránit. A já vám povím, co by Vašek udělal, vyhodil mě z domu. Čert vem mě i s mojí budoucností, stejně jsem neměl nikdy žádné velké ambice. Vždycky mi šlo o mámu, já bych ji prostě nemohl nechat s tím hajzlem, ne tenkrát.

Takže mě donutil jít na průmyslovku, ačkoli já sám techniku nesnáším. Vašek prostě potřeboval levnou pracovní sílu do své firmy. Že jsem se na té škole vyloženě potácel věc druhá. S odřenýma ušima jsem se dostal až k matuře. Kde mě na matice vyhodili.

Takže proto musím pryč, kdyby se to Vašek dozvěděl a já byl přitom, pořádně bych dostal a přinejmenším by mě vyhodil na ulici (pravděpodobně jen s tím, co bych měl na sobě), anebo bych skončil na půlrok v nemocnici, nebo by mě možná zabil (bez nadsázky si myslím, že je toho schopen). Až by skončil se mnou, bil by mámu a pořádně, a to já vidět nedokážu.

Takže kam? Zkusím Berlín, německy umím excelentně. Vlastně umím hodně jazyků, protože jsem se je učil místo matiky, fyziky, deskriptivy a dalších technických šíleností.

Berlín, začínám se těšit. Jen mě mrzí, že nemůžu vzít mámu sebou, a že se s ní ani nemůžu rozloučit. Zatraceně já bych ji tak rád vzal pryč od toho Kazisvěta. Celou střední jsem se o to snažil, jenže máma vždycky na všechny moje argumenty, měla univerzální odpověď: „Mysli na Davídka, přece ho nemůžeš odříznout od táty.“ Jasně já tady byl ten chudáček, kterému táta zmizel neznámo kam. Co na tom, že ta léta bez táty, byla šťastnější než léta s novým tátou Vaškem. Ano, znám ty kecy, že dítě má žít v rodině, jenže vážně je špatný táta lepší než žádný?

Mám o ni strach, ale tím že tu zůstanu, riskuji i svůj život. Zůstal bych, jenže tím bych ji nepomohl, stejně by neodešla.

Davídek, kéž by nebyl. Jediný důvod proč zůstávala u Vaška.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kapitola 1-1 z 31
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec




Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •