IKAR CZIKAR CZ

Bellis a dračí král (Ivana Nováková)8.6.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 128, Komentáře 0

 

Bellis a dračí král - 4. Otrokáři

Když vypluli, uvědomila si Bellis, jak je to dlouho, co se naposledy plavila na moři. A jak moc se jí po tom stýskalo. Otec svou loď propil už před drahnou dobou, a ani předtím s sebou dceru nebrával moc často. Nastavila tvář větru, opájela se slaným vzduchem a sprškami vody. Kdyby si nepřipadala hloupě, roztáhla by ruce a plachtila jako pták.



Nels stál u kormidla, v zubech svíral vyhaslou dýmku a mračil se na celý svět.



„Plout takhle za jasného dne přímo na Granátové ostrovy do Elpídy je naprostá sebevražda. To jste mě měli zabít a loď zapálit. Vyšlo by to nastejno.“



„Jsi strašně negativní,“ odporoval mu Bran. Jako pravé zosobnění pohody si hověl na palubě a házel do úst olivy. „Chceme si s Artaganem jenom promluvit.“



„Cha! Jasně. Větší hovadinu jsem v životě neslyšel. On je úplně hrrr do nějakého tlachání. Proto tak ochotně vychází vstříc knížeti, když se jedná o zrušení blokády přístavu v Zahře. To byla ironie, jasný? Kdo ovládá moře, ten ovládá obchod. A kdo ovládá obchod, ten ovládá celý svět. Nebo tak nějak. Artagan jde za svým cílem jako beran.“



„Mýlíš se. Znám ho. Vždycky mu šlo o víc než jenom o hromadění majetku, i když v tom je velmi zručný.“



Nels si přehodil dýmku z jednoho koutku úst do druhého a plnou sílu svého nevraživého pohledu věnoval roztomilému klučíkovi.



„Kdy naposledy jsi s ním mluvil? Je pravda, že to býval fajn chlápek. Kdysi. Nevím, co se přihodilo před pěti lety, ale od té doby se Artagan chová jako idiot. Našemu knížeti dělá peklo ze života a kdyby mohl, seslal by na Zahru zemětřesení.“



„Podle tebe by Artagan mohl unést Donnana a někde ho v Elpídě věznit?“



„O tom nepochybuj, holobrádku.“



Bran si s laškovným úsměvem přejel hladce oholenou čelist a Nels vztekle zasyčel.



„Proč by to dělal?“ zeptala se Bellis.



„Cože?“ Oba muži se otočili a zírali na ni. Skutečně se u zábradlí přikrčila. Jen jí to vyklouzlo. Neměla poslouchat, jakkoli se jednalo o zhola nemožný požadavek, a především měla držet zobák.



„Proč ti to připadne nesmyslné?“ zeptal se Azdar. Seděl na svinutém kotevním laně. Nadskočila leknutím. Samozřejmě tam byl, musel tam být. Jenže do té míry splynul s pozadím, že na něj prostě zapomněla. Soužití s vílami je každopádně problematické.



Už už otevírala ústa, aby hloupým koktáním vzala svá slova zpět. Jenže pak je spolkla.



„Co by tím získal?“ odpověděla otázkou.



„Kontrolu nad Zahrou?“ předpokládal Bran.



„Bellis má pravdu,“ věcně souhlasil Azdar. „Artagan a Donnan bývali velmi dobří přátelé. A osobně si nic zlého neprovedli. Momentálně má Art spadeno na Luagovu rodinu, což ventiluje hrou na blokádu. Život ve městě sice trochu komplikuje, na druhou stranu ničemu podstatnému neškodí. Staví se tam, nikdo nehladoví, skoro to vypadá, že by tamní obyvatelé neměli na co nadávat, kdyby Artagan se svými loděmi odtáhl. Pokud unesl knížete, proč už dávno nezaútočil a přístav neobsadil? Ke všemu by se mu to nejspíš ani nepodařilo, protože Merfyn udržuje pevnost v hladkém chodu.“



Bellis si položila logickou otázku. Co neznámý únosce svým krokem sledoval? Vždyť se vlastně nic nestalo kromě toho, že zmizel kníže. Neměl by požadovat výkupné? Je to všechno divné, velmi divné.



Do ticha, které se po jeho slovech rozhostilo, promluvil rozzlobený Nels: „Proč tedy míříme do pracek krále všech pirátů? Mně se tam rozhodně nechce.“



„Těžká věc,“ přiznal Azdar. „Artagan znal Donnana lépe než všichni lidé, které jsem v Almadinu potkal. Taky bych si s ním rád osobně promluvil a vyjasnil staré křivdy. A v neposlední řadě on zná Azurové moře jako nikdo jiný.“ Což byla svatá pravda.



„A kvůli tomu chcete padnout do otroctví?“ namítl Nels.



„O čem to zase blábolíš?“ podivil se Bran.



Nels afektovaně zvedl ruce nad hlavu a kormidlo se zhouplo. Loď se naklonila a Bellis upadla.



„Přestaň šaškovat a vysvětli nám, co jsi tím myslel,“ zavrčel Azdar.



„Na obzoru!“ vykřikla Bellis zděšeně. „Támhle! Pirátská fregata!“ Rukou máchala na jihozápad, kde se zpoza stříbřité linky oddělující vodu a oblohu vyhoupla štíhlá plachetnice.



„Do prdele, do prdele, do prdele!“ klel Nels a tentokrát úmyslně otočil kormidlem. Jachta poskočila, změnila směr, ale bohužel vůbec nezrychlila. Bellis nasucho polkla a hypnotizovala vzdálenost, která je od otrokářů dělila. Loď s charakteristickou modro-zlatou vlajkou se očividně blížila.



„Čeho se bojíš, když máš na palubě nás?“ upřímně se podivil Bran. „Jsme dva největší čarodějové na světě.“



„Tak zařiď, aby vítr foukal do našich plachet, zatímco ty jejich ať zplihnou,“ zavrčel Nels. „Copak nevíte, jak se věci mají? Artagan obchoduje s otroky. V Elpídě je největší tržiště toho druhu na světě.“



„Já nechci,“ vzlykla Bellis, „nechci znovu skončit s okovem na krku.“



Bran nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale Nels promluvil dřív: „Jestli si myslíš, holobrádku, že jsi neporazitelný válečník, tak je s námi amen. Našich protivníků je jako much a na víly budou připravení. Artagan týpky vašeho druhu z duše nenávidí.“ Rychle se ohlédl přes levé rameno, aby zhodnotil situaci, a začal nanovo jadrně klít. „Tak čaruj, když jsi tak chytrý!“ vykřikl nakonec.



Fregata krájela vlny jako nůž máslo, blížila se nepříjemně rychle. Už zřetelně rozeznávali hlavně děl na bocích a posádku, hemžící se jako mravenci. Aby bylo neštěstí dokonáno, zpoza obzoru se vyrojily dvě další. Nels nadával. Sedmikráska se snažila neplakat a vykutat v poplašeném mozku jakýkoli nápad na záchranu. Bohužel marně.



Jasná obloha lehce zesvětlala, nabrala perleťový nádech. Z moře začaly stoupat závoje páry. Mlha? Za jasného dne na jaře? Ovšem obraz fregaty se rozostřil, chvílemi dočista mizel za bílými oblaky.



„Stáhni plachty a vyhoď kotvu,“ přikázal Azdar velitelsky rozkročený uprostřed paluby.



Nels sebou trhl. „Tak to bych rozhodně nedělal.“



Azdar se zamračil. „Poslechni mě teď hned!“ zahromoval, a ještě velitelsky máchl rukou. Nels nervózně přehodil dýmku do druhého koutku úst, ale mezitím Bellis vyskočila a začala skasávat plachtu. Kývla na Brana, aby jí pomohl.



„To kotevní lano! Bude to?“ Z králových očí sršely blesky. Loď už obklopovala mlha hustá jako mléko. Sedmikrásce naskákala husí kůže. Jak se pára pohybovala sem a tam, zjitřená představivost za každý stín dosadila příď nepřátelského plavidla. Nebyla daleko od pravdy, protože k nim dolehlo volání, jak se piráti skrz neprůhlednou bílou hmotu domlouvali.



Nels pustil kormidlo, seskákal čtyři schůdky na dolní palubu a popadl lano. Rozmáchl se, zhoupl a hodil kotvu přes palubu. Ve stejný okamžik se Azdar rozběhl a plavným skokem zmizel pod hladinou.



„Chyťte se!“ vykřikl Bran a objal stěžeň. Bellis se skrčila u zábradlí. Nels nechápavě zíral za králem, stál uprostřed lodi a žvýkal vyhaslou dýmku. Takže se rozplácl jak široký, tak dlouhý, když sebou jachta prudce trhla a vystřelila vpřed.



„Co-co se to děje?“ vykoktal a plazil se ke schůdkům vedoucím na můstek.



„Přál sis přece, abychom čarovali,“ připomenul Bran. „Jsi v pořádku? Nemáš něco zlomeného nebo tak, ty troubo?“



Plavidlo uhánělo kupředu tak rychle, že předběhlo vítr. Najednou jim vzduch narážel do tváří obrácených k přídi. Kotouče mlhy se valily podél boků jako obří duchovité obludy. Sedmikráska pevně sevřela dřevo, aby potlačila chuť si na bílou vatu sáhnout. Bylo zjevné, že se jachta pohybuje velmi rychle. Oblaka vepředu řídla a v dáli se začalo objevovat blankytné nebe.



Nels rezignoval na ovládání lodi. Posadil se na schod a zkontroloval ruce, nohy. Bolestivě se zašklebil, když pohnul levým ramenem. Začal si pohmožděninu masírovat. Bran se pustil sloupu, vyzkoušel rovnováhu a přešel k němu.



„Můžu prohmatat ten kloub?“



Nels po něm loupl očima. „Jsi na kluky?“



Bran se zasmál: „Záleží na okolnostech. Jsem víla, s tím nic nenaděláš. Tak co, jsi zbabělec nebo mi dovolíš ti pomoct?“



„Dělej si, co chceš,“ zavrčel námořník a sundal zdravou ruku ze zranění. Bellis uvažovala, že se ošetřování měla ujmout ona. Jenže zůstávala stále na místě jako přimražená. Zírala střídavě na vlny, uhánějící vzad, a na hbité vílí prsty prohmatávající skrz látku tělo starého muže.



„Je to jenom naražené,“ konstatoval Bran. „Pomohlo by něco studeného a nějaký čas paži šetřit.“ Odevzdaně vzdychl.



„Mělo by smysl, kdybych se teď chopil kormidla?“ uvažoval Nels.



„Dost o tom pochybuju.“



„No jo, ale… Sakra, kam to plujeme?“ Námořník vytřeštil oči a vyskočil na nohy. Ve směru, kam se řítili, se zatím úplně vyčasilo. Naopak za zádí nechávali hradbu mraků, válejících se po hladině. „Zatraceně, zbláznil se ten ještěr? Vždyť se rozmašírujeme o skaliska.“ Ukázal na malý ostrůvek, který se vyloupl zpoza obzoru a k němuž evidentně zběsilou rychlostí mířili.



Bellis vykoukla zpoza zábradlí a pozorovala hladinu, kterou rozrážel lodní kýl. Vypadalo to jako sen, jako horečnatá vidina. Obludný stříbřitý had vlnící se pod vodou. Otřásla se. Stvoření nebylo vidět zřetelně. I tak ale vzbuzovalo hrůzu.



Bran sledoval blížící se zemi. Popošel na samotnou příď.



„Řekni mu něco,“ zakvílel Nels. „To prokleté místo znám. Je obklopené útesy skrytými pod hladinou. V téhle rychlosti se jim už nemůžeme vyhnout.“ Zalomil rukama. Otočil se a vyběhl na můstek, aby se aspoň pokusil zvrátit vývoj událostí. Prudce otočil kormidlem. Heknul bolestí. Jachta se otřásla a rozkymácela.



„Nech toho!“ vykřikl Bran. „Tvrdil jsi, že radši zemřeš, než by ses stal otrokem. No, tak se utopíš. Pro mořeplavce docela solidní konec, ne?“



„Děláš si legraci?!“ zařval Nels.



„Tak trochu. Když ty mi pořád přihráváš.“



Načež se jachta prudce naklonila na pravobok. Azdar nejspíš pochopil Nelsův záměr, anebo prostě pod vodou spatřil nebezpečí. Bran udržel rovnováhu nejspíš kouzlem. Zato Sedmikrásku manévr přimáčkl ke sloupkům. Beztak z toho bude mít modřiny. A ovšem Nels se opět kutálel po palubě.



„Člověče, ty jsi nešika,“ neodpustil si Bran.



„Zmlkni,“ zahučel Nels a zvedal se na čtyři.



Jachta měla elegantní tvar a bezpochyby slušný točivý moment. Ale pořád musela překonávat odpor vody. Azdar se od vražedných skalisek vzdaloval, ovšem loď se k nim bokem přibližovala. Nels znovu jadrně zaklel a opět se chopil kormidla. Ozval se ten nejhorší zvuk, náraz, skřípění dřeva o kámen, trhání a praskání. Brana náhle přešel humor.



„Moje loď,“ vydechl Nels.



„Podívám se na to,“ rozhodl Bran. „Ty se věnuj kormidlu.“



Stále ve svižném tempu obkroužili rozmáchlým obloukem neviditelná skaliska a přibližovali se k nehostinnému ostrovu ze severozápadu. Bellis si připadala zbytečná, tak aspoň napínala zrak zpět do pomalu se rozplývající perleťové zástěny, až ji slzely oči. Neviděla nic. Jachta se konečně dostávala do zákrytu za kus země vyčnívající z moře.



„Zřejmě jsme jim utekli,“ usoudila.



„Tohle není jejich teritorium,“ opravil ji Nels. „Jsme příliš blízko pevniny. Navíc tenhle ďábelský ostrov zapříčinil zkázu snad všech plavidel, která se na něm pokoušela přistát.“



„Naši ne,“ namítl Bran, vylézající z kajuty, a poukázal tím na skutečnost, že zastavili a zjevně zakotvili v maličké zátoce u kamenitých břehů. „Poškození není tak zlé,“ obrátil se na Nelse. „Zatím jsem to zalepil kouzlem. Až někde přistaneme, pustíme se do opravy. Roste tady na tom šutru aspoň tráva?“ Přimhouřil oči a obhlédl strohý útvar.



„Hej!“ ozvalo se z moře. „Hodíte mi něco, po čem bych vyšplhal nahoru?“



Poprvé viděla Bellis na tváři potlučeného Nelse nefalšovaný úlek. I jí poskočilo srdce ze zvláštního pocitu, že se setká s Azdarem poté, co právě předvedl. Je to drak, znělo jí v uších. Bran ihned vyskočil a shodil dolů provazový žebřík. Naklonil se nad hladinu.



„Jsi v pořádku?“



Zpoza zábradlí se vynořila zlatistá hlava. „Proč bych neměl být?“ podivil se Azdar.



„Ta kotva,“ ukázal Bran neurčitě k podlaze, „je přece ze železa.“



Az se přehoupl na palubu. Kapala z něj voda, ale stále působil nonšalantně a sebejistě.



„Když jsem v dračí podobě, nemůže mi ublížit vůbec nic,“ pronesl lehce přezíravým tónem. „Hej,“ obrátil se na Nelse, „vykasej zase plachty a vydáte se nazpátek tak rychle, jak zvládnete.“



„Ehm, cože?“ podivil se námořník nakřáplým hlasem. „Máme poškozenou loď. A proč jsme teda tak zběsile prchali?“



„Přece aby nás nechytili. Doufám, že je naše efektní zmizení trochu rozhodilo. Napadlo mě, že bych na ně zaútočil ze vzduchu a trochu si s nimi pošpásoval. Odlákám pozornost a vy mezitím proplujete kolem a dorazíte do Elpídy.“



„Neplánovali jsme dostat se tam pokud možno nenápadně?“ namítl Nels. Nechtěl soucítit s mizernými piráty, na druhou stranu dračí útok nepřál ani jim. „S manévry, které tu předvádíme, jste mohli Artaganovi poslat rovnou zlacenou navštívenku.“



„Nelsi, ty jsi namouduši strašně negativní,“ povzdechl si Azdar. „Jak by se Art mohl o téhle taškařici dozvědět? Neboj, já se už postarám, abyste do Elpídy dopluli jako první.“



Vyděšená Bellis hlasitě polkla a Azdar si toho všiml. Dlouze ji provrtával žlutým pohledem. A pak pomalu jedním okem mrkl.



„Vytáhni plachty,“ otočil se na Nelse, „a jednou, prosím, udělej, co říkám.“



Nečekal, až námořník posbírá čelist, která mu právě upadla na palubu. Rozběhl se a skočil jakoby do moře. Ale sotva se octl ve vzduchu, oslnivě se zablesklo a všichni ucítili mohutný náraz energie. Přímo před očima se zhmotnil šedozelený ještěr. Několikrát máchl obrovitými kožovitými křídly. Zvolnil linii pádu, břicho smočil ve vodě a s gejzírem duhových kapek vzlétl vzhůru. Zamířil na jih.



Bellis by přísahala, že nikdy neviděla nic krásnějšího.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ivana Nováková

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •