IKAR CZIKAR CZ

Autorské vykoupení Celkový počet komentářů: 18
 

Autorské vykoupení?


Když jsem byla ve třetím ročníku na vysoké škole, přišla sametová revoluce. Všechno se změnilo a pro lidi se konečně otevřela cesta za hranice. Zdá se vám to jako poněkud zvláštní začátek literárního sloupku? Možná, ale jen na první pohled.

 

Tehdy jsem nové možnosti využila a odjela jsem na stáž do Nizozemí. Z diplomové stáže se nakonec vylouply čtyři roky. Protože však bez psaní nemohu existovat, zejména v počátku svého pobytu jsem v Holandsku velmi strádala. Chybělo mi to, nač jsem byla doma zvyklá. V té době jsem již měla v Česku několik vlastních pořadů ve veřejnoprávním rozhlase a pravidelně jsem publikovala v desítkách novin a časopisů. Najednou nic. Pauza. Díra. Deprese! Bez znalosti holandštiny to zkrátka nešlo. Naštěstí se učím cizí jazyky poměrně snadno, a tak jsem už po půl roce velmi slušně mluvila holandsky. Bohužel slušně mluvit a slušně jako autor psát, to jsou dvě naprosto rozdílné věci. Trvalo mi další rok, než jsem dostala svou holandštinu na takovou úroveň, že jsem mohla začít publikovat.


Když mi vyšel první článek v časopise, skákala jsem dva metry vysoko. Konečně! Pamatuji si, že jsem v tom článku tehdy měla jednu jedinou, malou, gramatickou chybu. Špatně jsem použila předložku. Něco jako kdybych v češtině místo „v domě“ bych napsala „ve domě“. Šéfredaktor mi tehdy řekl: „Moc dobrý článek. Ale příště by měl být bez chyby. Tady nikdo nemá čas opravovat něčí jazykové chyby. Povinností autora je umět dobře jazyk.“ Byla to hezky studená sprcha, to mi věřte. Pan šéfredaktor ani netušil, jak hrdá jsem tehdy byla, že v celém textu skutečně byla jen ta jedna malá chybička v předložce. Vždyť to mohlo dopadnout mnohem hůř, říkala jsem si. Mohlo. Ale kdyby to tak bývalo dopadlo, tak by mi nejspíš nikdy nic neotiskli.


Na tuhle svou zkušenost si vzpomenu pokaždé, když dostanu od nějakého autora text plný gramatických chyb. Již jsem si zvykla, že téma znalosti jazyka a gramatiky vzbuzuje mezi autory obrovské emoce (dokonce bez ohledu na stát). Na jedné straně jsou ti, co znalost vyžadují a považují ji za naprosto samozřejmou a na druhém břehu pak ti, co se ohánějí jazykovými korektory. Vždyť to je jejich práce, opravovat po autorech chyby, volají. Je to jejich profese. Za to jsou jazykoví korektoři přeci placeni!

 

Osobně si myslím, že v každé profesi musí člověk používat nějaké nástroje, aby ji mohl vykonávat. Má kamarádka, kadeřnice, například, musí kupovat velmi kvalitní a drahé nůžky. Říká, že kvalita střihu na nich naprosto závisí a proto si kupuje nůžky, jejichž cena je několik tisíc korun (stovek euro). Kamarád, co se živí natáčením domácích, rodinných videí ze svateb a různých jiných událostí, si zase pořizuje co dva roky novou kameru. Prý aby jeho filmy měly stále špičkovou technickou kvalitu. A co já? Jednou za čas si koupím nový počítač nebo notebook, nějaký ten software pro práci, ale tím úplně nejdůležitějším mým nástrojem je jazyk. Čeština. Ať už se vedou diskuse jakékoliv, hlavním nástrojem pro výkon autorské profese je skutečně znalost jazyka. Mělo by tedy být samozřejmé, že autor dobře ovládá rodný jazyk i gramatiku. Bohužel, to však stále ještě není standardem. Čím dál častěji potkávám autory, kteří nezvládají ani gramatiku prvního stupně základní školy. Většinou říkají: „Gramatika nemá s psaním nic společného. Text přeci může být geniální i bez gramatiky. Jen prostě někdo opraví ty chyby, nic víc…“


K tomu Vám povím jinou svou zahraniční zkušenost. V USA obdrží týden co týden každé filmové studio okolo dvou stovek scénářů od nejrůznějších autorů. Jsou to hromady a hromady scénářů každý měsíc. Studia zaměstnávají tzv. „readers“, tedy lidi, jejichž úkolem je tyto scénáře číst a psát na ně hodnocení. Aby to vůbec bylo možné časově zvládnout, vznikl velmi průhledný systém postupného vyřazování scénářů. Jako první vhodí do koše reader všechny ty scénáře, které na první pohled nesplňují parametry standardu, tedy jak se scénář vůbec píše z hlediska technické úpravy, jak má vypadat titulní stránka apod. Abychom si rozuměli, to ještě milý reader vůbec nic nezačal číst. Jen mrkne, prolistuje a vyhazuje vše, co nevypadá jako perfektní scénář. V této fázi odpadne 30% scénářů. Nikdo to neřeší. Nějaká čistka být musí. Druhé kolečko obnáší přečtení první deseti stran scénáře. Pokud prvních deset stran readera nezaujme, opět jde scénář do koše. Pokud je těchto 10 stran plných jazykových chyb, šup, už je scénář také v koši. Při druhém kolečku odpadne dalších 20% scénářů. Sledujete? Polovina scénářů už je v koši. Vůbec nedostaly šanci, aby si je někdo přečetl.


Jak myslíte, že to funguje ve vydavatelstvích? Čím více je vydavatelství zavaleno novými rukopisy, tím více je tlačeno k tomu, aby si vymyslelo systém, jak rukopisy třídit. Jak dělat právě ty tzv. čistky. U nás v Česku na čtení rukopisů nejsou zaměstnáváni žádní „readers“. Musejí to stíhat redaktoři vedle všech svých ostatních povinností. Mnoho jich znám osobně a čím dál častěji mi potvrzují, že rukopisů přibývá. Času na jejich čtení naopak ubývá. První čistka? Většinou četba prvních deseti stránek rukopisu. Když nezaujme, nebo obsahuje mnoho gramatických chyb, redaktor rukopis hodí do koše. Jak mi kdysi řekla jedna má kamarádka, která pracuje ve vydavatelství: „Psaní je budování důvěry mezi čtenářem a autorem. Jak mám věřit někomu, kdo ani nedovede napsat správně tvrdé a měkké i/y ?“


Závěr? Můžeme vést diskuse o tom, jestli mají chyby po autorech opravovat jazykoví korektoři (kteří dnes ale stejně v mnoha redakcích už vůbec nejsou, protože si je redakce nemohou z finančních důvodů dovolit) nebo do jaké míry souvisí literární talent se znalostí jazyka obecně. Jedno však zůstává faktem. Pokud si váš rukopis ve vydavatelství nepřečtou proto, že je plný gramatických chyb a tyto chyby je od četby odradily, tak už další šanci prostě nedostanete. V tu chvíli jste to vy, kdo prohrál. Proto vždy svým kurzistům radím, aby věnovali velkou pozornost jazykové úrovni svého textu. Nenutím je, aby za každou cenu chodili do kurzů češtiny a napravovali hříchy svého mládí. Aby znalosti doháněli. Snažím se je však vést k zodpovědnosti k jazykové úrovni jejich textu. Vždyť si stačí najmout šikovného vysokoškolského studenta češtiny a on za pár korun celý váš text jazykově zkontroluje a chyby opraví. Za takovou korekturu se studentům platí 30 až 50 korun za normovanou stránku (1800 znaků včetně mezer). Je už na zvážení každého autora, jestli mu ta investice za větší šance a dobré jméno stojí. Osobně si myslím, že rozhodně ano…
 



Komentáře

Anka26.3.2012
 

Myslím, že tento názor je prostě úplně jasný a my ho musíme respektovat. Proto se snažím pilovat český jazyk stále, i když je lepší dát text někomu přečíst, své chyby prostě člověk uvidí až s odstupem času...

Tayger16.2.2012
 

Děkuji za reakci. Vždy to člověka povzbudí, když narazí na někoho, kdo řeší stejný problém. Není v tom sám a jak se říká, neštěstí nemá rádo samotu.
Takže přeji úspěšnou tvorbu. :-)

Tayger15.2.2012
 

To já mám spíše jiný problém, a to, že dost často přehlídnu očividnou chybu. Nechápu proč, normálně vědomě bych ji nikdy neudělal, ale takto, když píšu dlouhé příspěvky, se těch do očí bijících chyb objeví spousta. Vidím to hned na opětovném přečtení příspěvku, ale než tak učiním, většinou jej v rychlosti odesílám. Nevím čím to je. V mládí jsem byl prý v podezření na dyslexii, možná tu bude ta souvislost.

Marvi16.2.2012
 

Vykašlete se na podezření z dyslexie :-))Nejste sám. Mám to stejně.
Jsem přesvědčená, že je to tím, že ještě nemáme na takové dlouhé texty „vycvičené oko a mysl“. Soustřeďujeme se na jednu činnost – děj - aby odsejpal, byl záživný, pravdivý. Nejsme zvyklí dlouho psát; učíme se zpracovávat a uchovávat nápady; funguje tréma, obavy, očekávání; mnoho z nás má vzdělání jiného charakteru, dělají jinou práci.
A jak už tady bylo mnohokrát řečeno – stále je co učit se. Já svoji účast zde jako školu beru a jsem za možnost konfrontace vděčná. Navštěvuji MT asi půl roku a přiznám, že se mi píše mnohem lépe a jsem přesvědčená, že i mé texty jsou na vyšší úrovni, než před půl rokem. Je to samozřejmě subjektivní pocit, ale pro mě důležitý je. Píšu uvolněněji, nespěchám.

Ginnie14.2.2012
 

Vím, že tento přispěvek sem nepatří, ale zase si nemůžu pomoct a někam to musím napsat. Koukla jsem na slovenský MT a to je tedy síla. Když píšu komentáře, snažím se upřímně, ale tak, abych se někoho nedotkla /možná se mi to vždy nepovede/. Když se mi něco nelíbí, dá se to říct i slušně. Ale na MTsk si tedy servítky neberou. Myslím,že ego slovenských kolegů je obdivuhodně narostlé.V komentářích se to úchyly, teplouši, hnusem, blitím apod. jen hemží. A některé diskuze zvrhlé v osobní hádky a nechutné osočování, také síla. To člověk nepozná,že je na literárním portálu. Několikrát zde zaznělo, jak je MTsk skvělý - možná je, pokud jde o kvalitu textů,ale úroveň komentujících - doufám, že je nikdy nedoženeme. Takže abych byla alespoň trochu tématická - autor by měl ovládat rodný jazyk, ale také sám sebe.

Jara7.3.2012
 

Ginnie, neviem v akej diskusii si sa pohybovala, ale ja nemám takú skúsenosť, žeby sa to u nás hemžilo úchylmi, teploušmi, hnusom a blitím. My sa navzájom povzbudzujeme, držíme si palce, hodnotíme si texty, radíme si a keď treba, aj polejeme studenou vodou, ale nikdy to nie je osobné. Tešíme sa, keď to kolegovi vyjde a držíme mu palce. Dávame si spätnú väzbu.

Ginnie7.3.2012
 

Jestli už se nehemží, tak to je jen dobře. Ta mírnější diskuze u vás z března 2011 - do vyhledávače DARK.
Ostatní vypisovat nebudu,když už se to neděje, ať to tak zůstane.

Marvi15.2.2012
 

Nekoukala jsem na slovenský MT, ale pokud je to pravda, tak bychom se měli všichni snažit udržet stávající úroveň. Nevšimla jsem si, že by se tady někdo snažil nějakého autora – vědomě - urazit. Kritika nepříjemná je a bude, ať ji napíšeme, jak chceme, ale kdyby se to mělo zvrtnout do vámi popsané úrovně - prchám.

Ginnie15.2.2012
 

No pohybovala jsem se tam ve starších příspěvcích -tak před rokem a už tam nepůjdu, vážně nemám chuť.Stačilo. Takže nezjistím, jestli se trochu zkultivovali nebo jak to říct.

DARK7.3.2012
 

Vážená Ginnie,
uvedomujete si, že svojim označením, že na slovenskom portáli sa to „úchyly, teplouši, hnusem, blitím apod. jen hemží“ a pripísaním mena DARK, že ste sa osobne dotkla človeka, ktorý Vám neublížil ani v najmenšom? Možno Vám vyhovuje hladkanie si ega navzájom, hladkanie tých, ktorí nemajú najmenšiu sebareflexiu, majú iba najzákladnejšiu snahu zavesiť na verejný LITERÁRNY portál to, čo je hanbou a výsmechom.
Mňa veľmi uráža laxný a diletantský postoj autora s nízkou sebareflexiou ku mne ako k čitateľovi, keďže uráža nielen portál, ktorý niekto stvoril v snahe niečo pre ostatných urobiť, ale aj jeho čitateľov. Preto som vstúpila naň s cieľom netváriť sa, že každý brak je hodnotný a z každého grafomana a typomana je možné stvoriť spisovateľa: ako povedal jeden človek z nášho portálu - ak niekto nemá talent a nepracuje na sebe, nikdy nevytvorí ani priemerné dielo, môže sa tváriť ako chce, môže sa hrať na čo chce a môže mu hovoriť kto čo chce.
Náš portál sa hemží, aj hemžil, doslova przničmi slova, slovenského jazyka a už po miernej kritike – k dielu, nie k osobe autora – som dostávala hanlivé nálepky. Nepoznáte pozadie a neviete, koľkí mi za to, že som strávila nad ich textami stovky hodín času a že som sa odvážila ukázať opačnú stranu komentovania a ako jedna z prvých skritizovala púho-púhe výlevy a označila ich na horšie ako podpriemerné, sa vyjadrili k mojej osobe ako k menejcennej, neľudskej, atď. I dnes tam môžete podobné nájsť. Za desiatky riadkov poradenstva a opráv ich \"geniality\". Mnohí sa vyjadrili, že im je jedno, že nespĺňajú žiadne kritériá a ak sa mi (ostatným) nepáči, nemám(e) ich čítať. Oni predsa píšu zo srdca a vtedy je to pravá literatúra a pravidlá sú nepodstatné, jazyk už vôbec, nikto im nemá právo opravovať chyby, keď ich nechápe, pretože oni sú ľudsky hodnotní a my, ktorí ich skritizujeme a ponúkneme riešenie, sme iba zlí. A ja ako osoba som si za pocity a názory na ich „hlbokomyseľnosti“ vyslúžila aj také označenia ako „hlúpa“. Nielen na mámtalentovom portáli, ale i na facebooku. Pretože ak niekto píše od srdca, nemá sa čo kto starať, s akými chybami.
Opakujem – každý prvý komentár pod autorom som písala aj s vysvetlením, čo sa ako píše, prečo to autor napísal zle, čoho sa má vyvarovať, z akej literatúry má čerpať a aj prečo sú celé jeho myšlienkové pochody na zahodenie. Určite to neviem robiť s doprosovaním sa, určite som nepoužívala podmieňovací spôsob. Mám na to dôvod: takéto komentáre zväčša nevedú k nápravám a komentáre bez zbytočných emócií sú efektívnejšie, ako falošné a nadmieru povzbudzujúce tam, kde sa naozaj nedá nič vydolovať. Ak má autor dosť úrovne na to, aby ich zvládol, skôr si uvedomí chyby.
Dnes už viem, že moje pristavenia s radami a pomocou boli v 95 percentách zlých diel zbytočné, bola to strata času. Vlastná nemohúcnosť a zlosť, ako som si mohla dovoliť skritizovať „génia“, viedla k osočovaniu mojej osoby. A môžem smelo prehlásiť, že pod zaujímavými a nadpriemernými dielami boli aj moje komentáre iné (o tom vedia mnohí z tých, ktorých dodnes vyšli knihy) a nikto s mojimi návrhmi na úpravu nemal najmenší problém, neosočoval ma, neoznačoval hanlivými prívlastkami. Tiež môžem smelo prehlásiť, že z tých, ktorí vstupovali na portál s prehľadom a chceli sa zdokonaliť, stalo sa, a tí ostatní neustále chrlia diela s rovnakými (alebo iba nepatrne odstránenými) nedostatkami. Moja reakcia nebola bez príčiny: bola odozvou na to, aké dielo kto zavesil, takú kritiku by mal zniesť.
A mnohí, verte mi, neboli a nie sú dodnes na ňu zvedaví. Prišli na portál IKAR-u preto, aby im vydavateľstvo rovno vydalo knihu – načo okolo toho špiritizovať keď autor sám vie, že vymyslel nový svetadiel? A nevyrástli z toho dodnes, hoci sa skrývajú pod slová: stačí, že ma číta jeden človek. Ak by tomu tak bolo, dajú svoje výlevy čítať doma príbuzním, aby zožali predpokladaný aplauz, alebo na blogerskú stránku.

A dnes ste si ma, opakujem, bez poznania podrobnejšieho pozadia, vážená Ginnie, dovolili počastovať ešte inými prívlastkami. Nepoznáme sa, vy nepoznáte pozadie na našom portáli a, opakujem znovu, aby bolo zrejmé, ja som sa vyjadrila vždy prvotne k dielu a „literárni géniovia“ ku mne ako osobe. Tak som sa musela voči „obdivuhodne narostlému egu“ – správne ste to pomenovali, akurát ste si pomýlili adresáta - brániť. Tak ako aj teraz vo vašom prípade.
Z času na čas sa na Vašom portály zastavím, hlavne kvôli dobrým radám. Nechcem sa dohadovať o Vašej pravde, o tom, kto si čo o mne myslí, ani nebudem pokračovať v akejkoľvek diskusii, iba som sa prišla obhájiť, keď už ste vystavila moje meno neopodstatnene a zbytočne na pranier. Naozaj ničím som Vám neublížila a ak by som sa niekedy pri Vašom diele pristavila, bolo by to iba z dôvodu vypísania, v čom robíte chybu a ako Vaše písanie na mňa pôsobí. Žiadne osobné invektívy, keďže Vás nepoznám, tak ako aj Vy mňa. A rovnako nepoznáte ostatných zo slovenského mámtalentu, ktorí sa snažia poukázať na chyby a vyjadriť pocity z prečítaného a Vy ste ich označili takými prívlastkami, akými sa mne nepodarilo počastovať žiadneho z autorov, nech už píše akokoľvek, na našom portály.
Zakončím moje slová Vašimi: „Autor by měl ovládat rodný jazyk, ale také sám sebe.“

Ginnie7.3.2012
 

Milá Dark,já jsem nikoho nikdy neoznačila těmito přívlastky. Škoda,že jste nečetla pozorně - píšu, že se to v komentářích těmito přívlastky hemží - psali je komentující ne já. Mně se to naopak nelíbí, to na literární servr prostě nepatří. Zrovna tak osobní útoky - a to je odkaz na onu /píšu mírnější/ diskuzi. Není to útok na vás, pod tím jménem jsem diskuzi našla. To je vše.
Také nemám potřebu to víc pitvat, takže díky za komentář a ať vám to píše.

DARK7.3.2012
 

Nie, milá Ginni, nebolo spomenuté, že sa to v našich textoch hýri PRÍVLASTKAMI, bolo napísané doslova, citujem: \"V komentářích se to úchyly, teplouši, hnusem, blitím apod. jen hemží.\" A to je rozdiel. I tak bolo použitých dosť expresívnych slov a priradený môj pseudonym. A to bolo od Vás naozaj nepatričné, aj keby ste nespomenuli mňa.
Verím, že sa Vám po opätovnej návšteve mamtalent.sk budeme zdať \"skultivovaní\" a že o nás nebudete písať znevažujúco.
My vášmu portálu želáme veľa úspešnosti a mnoho vydaných diel.

Ginnie7.3.2012
 

Ano, přesně tak jsem to napsala.Jen se mi nechce ta slova, na která jsem v komentářích narazila, opakovat. Nevidím nic nepatřičného na tom, že jsem poukázala na to, jak se před rokem komentovalo na MT sk a vyjádřila přání, že se to tady nestane.

Lenka.B14.2.2012
 

Přiznám se, že i já mám s tímto problém:) Právě jsem dopsala povídku do jedné soutěže, kterou pořádá jedno známé nakladatelství - vždycky jsem u něj chtěla něco vydat. A protože vím, že já ty chyby prostě nevidím, tak jsem si nechala udělat korekturu. za víc jak 14 000 znaků. jsem zaplatila 290 korun, což je dost přijatelná cena... Přiznám se, že pravopisných chyb jsem v celém textu měla jen dvě, ale ty překlepy... a taky interpunkce, uvozovky. Já si myslím, že když to člověk myslí vážně, tak to za tu opravu stojí!

Ginnie14.2.2012
 

Také samozřejmě souhlasím a červenám se. Já mám jiný problém - u cizího textu mne gramatické chyby bací do očí a na svém textu je nevidím! Nebo vidím, ale až s odstupem času, což je většinou pozdě. Takže příště /pokud nějaké bude/ rozhodně někoho \"povolaného\" požádám o opravy, abych si nemusela připadat jako blb. A to hlavně sama před sebou.

Marvi14.2.2012
 

Osobně jsem neskutečně tupá na jazyky. Závidím lidem, kteří se je lehce učí. Já se lehce neučím. I rodný jazyk stále piluji. Piluji a navždy budu. Nikdy si nebudu jistá správností svého textu a budu navždy odkázána na cizí korektury. Štve mě to a snažím se, aby to nebylo poznat. Napsala jsem to, aby bylo jasné, že také patřím k lidem s problémem - a přesto souhlasím s autorkou článku i Monikou Dvořákovou.

Velký podíl na „úpadku jazyka“ má dnešní způsob života, vzdělávání, přístup rodičů, okolí, špatná vydavatelství, média… Autorská čtení, přednes textu, moderátorské kvality typu Marka Ebena jsou vykázány na okraj. Ale - jinak se mluvilo a psalo v minulém století a jinak v tom ještě předešlém a jsem přesvědčena, že jinak tomu nebude ani koncem tohoto. Říká se tomu pokrok, rozvoj společnosti, nutnost držet krok s vývojem. A literatura by mohla (a měla) držet jazyk v určitých mezích, aby nesklouzl do bezbřehého blekotání. Kdo ví, co bude s naším vyjadřováním na přelomu roku 2999.

Monika Dvořáková13.2.2012
 

Mluvíte mi z duše, stojím na stejné straně barikády, kopu za stejný tým, zkrátka nazvěte si to jak chcete:-)A kdo jiný už by (pro všechny svaté, nebo pekelné) měl používat jazyk správně, než ten, komu je výrobním prostředkem! Jak by se asi ti \"autoři\", co tvrdí, že není potřeba umět správně česky, tvářili, kdyby jim v autoservisu vrátili po opravě vůz společně s bednou součástek a se slovy, že k dobré a kvalitní opravě stačí auto umět jen správně rozebrat?! Cha! U toho bych někdy chtěla být:-))

Nacopak13.2.2012
 

To je natolik pravdivé, že není potřeba žádný komentář a protože se v tomto směru řadím mezi největší hříšníky, nejsem-li dokonce jejich válečným náčelníkem, raději se odmlčívávám...odmlčujuji...prostě \"howgh\".

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: