IKAR CZIKAR CZ

Autorka není Žárlivka, ale v Žárlivce kus její duše je... Celkový počet komentářů: 1
 

Lenka Pastorčáková je známá reportérka a moderátorka. Post politické novinářky sice již před časem opustila, ale nadále ji můžete vidět a slyšet zejména jako tiskovou mluvčí Zoo Praha. Od čtvrtka 18. dubna 2019 se s ní můžete navíc setkat i jinak, a sice prostřednictvím jejího románu ŽÁRLIVKA, který právě vstoupil na český knižní trh.

Kromě toho musím také prozradit, že se s Lenkou znám již řadu let. Absolvovala u mne několik kurzů tvůčího psaní, včetně Letní školy. Od chvíle, kdy ke mně přišla poprvé, mi bylo jasné, že to jen kurzem neskončí. Věřila jsem, že knížku jednou napíše. Naplňuje mne velkou hrdostí, že mohu konstatovat, že jsem se nemýlila. Ráda bych touto cestou představila nejen Lenku, ale také její knihu. Jo a abych nezapomněla - po těch letech, co se známe, už si tykáme... 

 

Právě ti vychází kniha, Lenko. Chce se mi říct – konečně. Asi víš, na co narážím. Je to už několik let, co jsme spolu o tvém románu mluvily poprvé. Proč to tak trvalo?

Mohla bych jednoduše odpovědět, že prostě nebyl čas. Tak jednoduché to ale není. Pravdou je, že jsem nikdy neměla práci takzvaně od do a nikdy jsem nechodila domů s čistou hlavou. Jako politická reportérka jsem musela neustále sledovat dění, dohadovat se s politiky, po večerech studovat chystané zákony. Totéž v prezidentské kampani. Než pak člověk „přepne“, je noc. Půl roku jsem tak třeba na román vůbec nesáhla. Navíc jsem typ, který když něco dělá, chce to dělat na 200 %. První verze byla hotová asi před třemi lety a už o ni projevil zájem i jeden nakladatel, ale rozhodla jsem se ještě počkat a „vymazlit ji“. No a v neposlední řadě je také pravda, že já prostě potřebuji nad sebou bič, termín, impuls. Takovým impulsem se bohužel stala smrt mého dědečka, který na knihu dlouho čekal. Když umřel, sedla jsem k počítači, Žárlivku na jeho počest dokončila a věnovala mu ji alespoň in memoriam.    

 

Je to tedy tak, že největším problémem pro tebe bylo příběh dokončit, uzavřít?

Přesně tak. S odstupem času si dokonce myslím, že jsem ho ve skutečnosti ani dokončit nechtěla. Asi jsem se bála. Dokud člověk píše, má možnost volby – vydat, nebo smazat. Jakmile ale román vyjde, lidé si o něm začnou něco myslet a také si něco začnou myslet o vás. Čím víc jsem se blížila k cíli, tím víc mi docházelo, co jsem provedla. Napsala jsem román v Ich formě, o chorobné žárlivosti, při čemž hlavní hrdinka je blázen a její rodiče dělají šílené věci. Teď to samozřejmě hodně zjednodušuji, ale najednou jsem dostala strach z reakcí. Chorobná žárlivost se neodpouští. Lidé snáz přiznají, že kradou, než žárlí. A moje hrdinka se přiznala.

 

Neuvažovala jsi, že Žárlivku vydáš pod pseudonymem?

Ne. To bych se od své knihy, a především od samotného tématu, distancovala a připadala bych si jako pokrytec. Tím vůbec neříkám, že vydávat knihu pod pseudonymem je pokrytecké, všichni víme, že to bývala i nutnost, ale v mém případě by to pokrytectvím bylo. Nechci tvrdit, že nežárlím. Žárlím. Sice ne zas tolik, aby to stačilo na příběh, ale nechci podporovat obecné mínění, že jde o něco, za co by se měl člověk stydět. Nikdo nežárlí dobrovolně a je potřeba uvědomit si, že takový člověk peklo nejen způsobuje, ale především v něm sám žije. Standardně když je člověk nemocný, lidé ho litují, pečují o něj, ale kdo žárlí, sklidí opovržení. Není to tak jednoduché, a to se knihou snažím sdělit. Už jako novinářka jsem se snažila nazírat věci z jiných, méně populárních úhlů, a to také dělám v Žárlivce. Pokud mě tedy někdo v knize bude chtít vidět, nemám s tím problém, naopak, když to pomůže, ale mé rodiče nechť v ní nikdo nehledá. S těmi románovými mají společné pouze to, že také mají dceru, navíc ti mí mají dcery dvě.

 

Zkrátka to neznamená, že ta známá novinářka je chorobná žárlivka. Příběh samotný je fikce, ale přesto, trochu té Lenky Pastorčákové, v něm najdeme. Kolik je trochu a co si pod tím má čtenář(ka) konkrétně představit?

Ano, přesně tak. Najdete v něm některé mé myšlenky i emoce. Samotný příběh je kombinace fikce a kompilátu desítek menších příběhů, vypozorovaných a vyslechnutých od jiných lidí. Například se mi někdo svěřil s legrační historkou ohledně partnerova žárlení a já ji okamžitě, ještě za tepla, zakomponovala do knihy, samozřejmě tak, aby dotyčné nikdo nepoznal. Nebo jsem třeba přemýšlela, jak dostat hlavní postavu Renátu na absolutní dno. Zkusila jsem k obsesím přidat migrénu i dýchací potíže, protože to znám, pak i zápal plic, ale pořád mi to přišlo málo. A pak vtrhla do kanceláře kolegyně s tím, že si o víkendu volala záchranku, protože myslela, že má infarkt. Ukázalo se, že šlo o hyperventilační tetanii. Ta samozřejmě ještě týž den skolila i Renátu.

 

Když jsme spolu o knize mluvily poprvé a ty jsi rozvíjela své plány, mělo jít o humoristickou novelu. Teď mluvíš o tom, jak jsi za každou cenu dostávala hrdinku na dno. Co se stalo?

Zprvu jsem humoristickou novelu opravdu zamýšlela, akorát, že se mi trochu zvrtla v jakýsi psychologický masakr. Takže začátek, soudě dle reakcí prvotních „zkušebních“ čtenářů, částečně humoristický opravdu je, ale čím víc jsem do problematiky chorobné žárlivosti zabředala, čím víc chorobných žárlivců jsem zpovídala, mluvila s psychology atd., tím méně jsem dokázala dělat si z žárlivosti, tedy z té opravdu chorobné, legraci. Ona to totiž žádná legrace není. Na druhou stranu jsem díky veškerým rešerším mohla konstatovat, že já jsem na tom, co se žárlivosti týče, vlastně ještě docela dobře. Že jsou i mnohem horší a především nebezpečnější typy. Takže z plánované humoristické novely vzniklo něco, z čeho některým čtenářkám naskakovaly po těle červené fleky, alespoň kvůli jistým částem textu.

 

Červené fleky? Tak to mi vysvětli!

Jednou z prvních čtenářek první verze Žárlivky byla jistá televizní moderátorka, která mi po přečtení popisovala reakce, jaké v ní Renáta svým chováním vyvolala. Z toho, co Renáta prováděla svému nebohému manželovi Davidovi, moderátorce naskákaly po těle červené fleky. Podobná reakce se zopakovala i u další čtenářky. Byla jsem z toho nešťastná a volala kamarádovi – renomovanému spisovateli, že jsem totální břídil a že celý rukopis smažu. Řekl mi, že jsem blázen a že takové čtenářské reakce jsou snem každého spisovatele.

 

Jak jsi s tím tedy naložila? Doznal pak rukopis nějakých změn? Nebo se mají potenciální čtenářky smířit s červenými fleky, které je čekají?

Ano, doznal. S červenými fleky jsem se sice smířila, ale i tak jsem ještě dost zapracovala na charakteru Renáty. Snažila jsem se jí dodat více sympatičnosti, nechala jsem ji víc projevit své lepší stránky, nejen tu žárlivou, tak, aby se červené fleky klidně objevovaly, ale po nějaké době zase mizely. Snažila jsem se poctivě zapracovat každou připomínku, kterou jsem k rukopisu dostala, ze všech stran. V tomto patří nezměrné díky tobě. Když jsem kus rukopisu psala v rámci tvého kurzu, nejen, že jsem nad sebou měla onen bič a termíny, díky kterým jsem musela psát pravidelně, ale spoustu věcí jsem si díky tvé zpětné vazbě uvědomila. Bylo pro mě nedocenitelné slyšet kromě chvály také to, že se v ději už dlouho nic pořádného neděje, že se najednou postava chová nelogicky nebo třeba to, že postavy kolem Renáty se nemohou vyjadřovat naprosto stejně spisovně jako ona. S tím vším jsem se snažila poctivě pracovat.

 

To mě moc těší. Tvá Žárlivka je jubilejním, již osmdesátým knižním titulem, který vznikl i díky mému individuálnímu vedení, které autorům při psaní knihy nabízím. Pevně doufám, že budeš psát dál. Na jakou tvou další knihu se mohou čtenáři těšit?

No, náměty by byly, což o to, dokonce si myslím, že velmi silné. Další román mám dokonce rozpracovaný, ale obě víme, jak je to s tempem mého psaní. Snad se naučím svůj čas lépe organizovat.

 

Rozhovor připravila: Markéta Dočekalová

 

 

 

 

 

 

 



Komentáře

Aleš Beseda23.4.2019
 

Srdečně zdravím Lenku Pastorčákovou a přeji knížce úspěch.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Autor

 

Náš tip

Čtivé, poutavé, zajímavé.
Doporučujeme i Vám!

 
 

Autoři

 

Hodnocení agentury

 

Mediální partneři projektu: