IKAR CZIKAR CZ

ALMANACH TAJEMNA, nadpřirozených bytostí a podivných jevů (Iveta)5.10.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 152, Komentáře 0

 

ALMANACH TAJEMNA, NADPŘIROZENÝCH BYTOSTÍ A PODIVNÝCH JEVŮ



Almanach tajemna, nadpřirozených bytostí a podivných jevů



Iveta Babet Kreinerová



Tato kniha není obyčejným zamyšlením nad pouhými teoriemi, ani soubor sesbíraných poznatků cizích lidí, ale skutečnou zpovědí člověka, který vidí víc než by si sám, kdy přál a nebaví ho už mlčet. Máte tak možnost udělat si pořádek ve smyšlenkách a nepravdách, které se šíří světem po celá staletí slovem, písmem i dnešním internetem. Je určena všem, kdo hledají pravdu o našem skutečném světě, ve kterém žijeme. Takovém, jaký je ukrytý za oponou strachu, o kterém člověk raději nemluví. Já ale musím!



To, že je svět jiný, než jak mi byl prezentován a vědět, že jsme tiše a zákeřně manipulováni, si už nemůžu nechat pro sebe a jak se k tomu postavíte vy, to už nechám na každém z vás.



OBSAH:



Kniha první _ Skutečný svět – Díl(1) Vyvolení, Díl(2) Za vším hledej svobodnou vůli, Díl(3) Za oponou, Díl (4) Mimosmyslové vnímání Co to znamená a proč ho vidí jen někteří? Co vše se v něm ukrývá? Proč je důležitá svobodná vůle?



Kniha druhá _ Pravidla vesmíru Galaxie, Vesmír, Vesmírná rada, Stvořitel, Lidská rasa



Kniha třetí _ Výklad pojmů Aura, Duch, Démon, Reiki, Peklo...



Kniha třetí _ Almanach Andělů, démonů, duchů a všech nadpřirozených bytostí včetně mimozemských civilizací, které žijí v naši bezprostřední blízkosti.



Kniha čtvrtá _ Příběhy

Kniha pátá _ Cvičení 
Jak spojit vesmírnou energii s tělem. Komunikace s nadpřirozenem v praxi. Jak se bránit atakům z druhé strany. Automatická kresba atd.



Kniha první | Skutečný svět



Dil 1. | Vyvolení



Od samotného počátku existence člověka je přirozené chtít vědět víc, pátrat po pravdě, po vědění. Co když ale v době jednadvacátého století zažijete něco, co žádná věda doposud nedokázala vysvětlit a hledání tak nepřichází v úvahu, protože nemáte tušení jak ani kde byste začali? Informace nějaké jsou, ale vyznat se v nich je těžké, navíc jsou podivné a chaotické. Každý pramen tvrdí něco jiného, takže to vzdáte stejně rychle, jako jste začali. Navíc, vždy přece prvotně chcete mít pro svůj zážitek reálné vysvětlení! Ale co když žádné neexistuje? Takže bludný kruh? No, možná...  Pro zahnání strachu použijete náhražku typu: byl to jen šílený sen, asi vlčí mlha,“ nebo a tohle bývá nejčastěji, „asi už blbnu“. A hotovo! Po další dobu vás ale bude stíhat myšlenka, která se vám bude zavrtávat hluboko do svědomí jako zákeřný červ: „Co když se „TO“ ale skutečně stalo a nešlo o žádnou fantazii?!“. Ano, je to možné a bohužel i velmi pravděpodobné. Takový je prostě „skutečný svět“ a vy jste právě dostali vstupenku do něj nahlédnout. Pro někoho byla jen jednorázová, pro VIP smolaře může zůstat trvalá. Je to přesně ten dar/nedar. Hranice mezi skutečností, jak ji známe a opravdovým světem je velmi tenká!  Důležité je naučit se poslouchat svou intuici, protože se jedná o naše vyšší „já“, které nás volá a ve skutečnosti nás chrání! Chce, abyste se duševně probudili.  Hledat pravdu ale vyžaduje opatrnost, protože tohle není hra, ale skrytá realita, která umí být zákeřná a nebezpečná! Kdo chce vidět anděly, musí počítat s tím, že uvidí i další věci. Pokud chcete navázat pouhou komunikaci, aniž byste je viděli, jak potom poznáte, s kým opravdu komunikujete?! Takže jestliže už máte zajištěný vstup, ať už zasvěcením, nebo to máte přirozeně a nevíte co dál, pak je vhodné obrátit se na někoho zkušeného, kdo vás povede a bude vám krýt záda. V případě, že se rozhodnete pro vlastní cestu, pak si pozorně si přečtěte, co vše vás může potkat a jak máte postupovat, abyste se nedostali do problémů, protože je to velmi snadné. Od chvíle kdy máte pocit, že jste něco viděli nebo zažili a vydáte se hledat pravdu, balancujete na tenkém ledě, tak na to myslete. Mohlo to být cokoliv. Pokud se situace opakuje, pak vás to vyhledává záměrně. Nejhorší, co můžete při opětovném „setkání“ udělat, když vás překvapí ve tmě, a to si pamatujte velmi dobře, je propadnout strachu! TAKŽE! NIKDY ŽÁDNÝ STRACH!  Když „to“ na vás nečekaně „houkne“, leknete se vždycky, to je normální, ale nesmíte v tom zůstat. Čím více strachu cítíte, tím více energie dáváte své zákeřné protistraně! Oni chtějí, abyste se báli, dělají to schválně. Může vám to způsobit, že zůstanete mimo. Tomuto stavu říkám strachová paralýza. Zažít ji při prvním setkání není neobvyklé, ale „nezůstat“ v ní, to už chce pořádnou dávku síly. Záměrně říkám síly, protože tady to s odvahou nemá nic společného. Vyvolávat duchy při seanci není odvážné, ale hloupé! Pokud se vám to povede, s čímž pravděpodobně nepočítáte, garantuji vám, že v takovou chvíli poznáte přesné místo, kde sídlí vaše duše! A pokud něco neuděláte, můžete mít navždy smůlu! Jestli vaše duše zůstane mimo, cizí duch či démon napadne vaše fyzické či aurické tělo a projdete si peklem i na fyzické úrovni! Chvilka nepozornosti může mít fatální dopad. Nejmenší pohroma, která vás pak čeká, a to myslím s nadsázkou, je panika. Následný strach ze tmy už vám zůstane a následuje psychické zhroucení. Z toho se můžete po čase dostat, ty vážnější stavy způsobí vážnou nemoc; změnu chování, které vede až ke ztrátě rodiny, zaměstnání a někdy i života. Nejen démoni, ale i duchové umějí nadělat pořádnou paseku a napadená osoba o tom nemá vůbec tušení! Zato okolí se může zbláznit, protože nechápe, co se to s dotyčným člověkem najednou děje!  Je to paradox, protože v běžném životě nás strach chrání. Říká nám, kdy můžeme čelit nebezpečí a má nás tak varovat před zbytečným riskem. Tady jsme ale na jiné úrovni a strach zde nemá co dělat! Úlek, paralýza, rovná se průšvih. 



Připravit se na příchod ducha nebo démona není možné, pokud nejste profesionální spiritista. A i tak vám tato strana připraví spíše výborná překvapení než řízené akce. Takže je potřeba umět reagovat, a to bez informací nepůjde. Vy, co jste se již s nadpřirozenem setkali dobře víte, že zavřít oči rozhodně nestačí! Máte, ale pud sebezáchovy, tak ho používejte!  

V roce 2012 došlo ke změně vibrací naší planety, což způsobilo mnoho změn. Duchové mají dostatek energie, takže je vidíme i za světla. Démoni si tady od července 2014 čochtají, kdy se jim zachce, a to klidně i ve dne, což kdysi nepřicházelo v úvahu. Nesnesli světlo a jejich čas přicházel s půl desátou večer. A mimozemské civilizace? Nejen, že tady mají základny, ale přilétají si a odlétají v pravidelných intervalech jako by si sem zřídili charterové lety!  

Setkání s nadpřirozenem nejsou příjemné. Výjimkou jsou andělé a plejáďané. Pro většinu populace jde o velkou neznámou, a proto v lidech vzbuzuje strach. Budou ale stále častější. Je to nevyhnutelný vývoj pro záchranu čisté lidské rasy. To znamená hmotné tělo + duše z naší dimenze. (vysvětlení najdete v kapitole Pravidla vesmíru) Dříve se člověk setkával „jen“ s duchy, démony a anděly, což je součást naší galaxie, ale Země je lákavá trofej pro mnoho mimozemských parazitů, kteří nenesou lidstvu nic dobrého. Reptiliáni, Šediváci a další. 

Intenzita setkání s nadpřirozenem bude stoupat. Vibrace se zvyšují a lidé jsou citlivější na vnímání těchto jevů. Už nyní zaznamenávám rok, co rok nárůst nových klientů, kteří se stali svědky něčeho podivného a chtějí to řešit. Ženy i muži. Nešli tomu naproti, přesto byli nečekaně vtaženi do podivného dobrodružství a teď pátrají po pravdě.  

Ještě pár let nazpět jsem se setkávala s mnoha skeptiky, kteří mně tvrdošíjně přesvědčovali, že nic takového jako duchové, démoni, vesmírná energie a podobné věci neexistují a prostě tomu nevěří. Jak já jim tiše záviděla jejich krásné nevědomí... Ale jen na nepatrnou chvíli! 



Dnes si dovolím tvrdit, že „každému“ z vás, se za život stalo něco podivného, nevysvětlitelného! A to bez výjimky! Jen se tyto zážitky liší, díky duším, kterou má každý člověk odjinud, a jsou alfou a omegou vnímání skutečného světa!!! (Více v sekci Pravidla vesmíru, Výklad pojmů a Almanach). Mnozí se mně snažili přesvědčit, že v životě nic zvláštního nezažili a vše je holý nesmysl. V jejich očích se ale vždy ukrývala pravda, kterou nemohli skrýt, jen se o to snažili a přesvědčovali hlavně sami sebe!  

Proč to lidé dělají? Že by ze strachu před pravdou? Všichni „něco“ zažili, jen bylo potřeba si vzpomenout! Mluvím tady o víc jak třech stech lidech. Přesný počet nemám, protože si nevedu agendu, ale všichni tito lidé si nechtěli připustit, že by se zrovna oni setkali s nadpřirozenem. Při povídání se mnou, s člověkem, před kterým mohli mluvit otevřeně, si nakonec vybavili zážitky, které se jim staly! Ať to byl sen, který je před něčím varoval, nebo telepatie, kdy věděli předem, že jim bude někdo volat a cíleně šli pro telefon. Zážitky v podobě deja vu apod. Další si vybavili pocit, kdy v místnosti nebyli sami, jiné navštívilo nebo uneslo ufo atd. Všechno to byl pouhý mžik, a přesto jim to pěkně zamotalo hlavu a styděli se to přiznat nahlas. Vždy si raději zafixovali, že šlo jen o blud, děsivý sen, jako se to stává mnoha lidem. Ano, mnoha! A mohla bych směle pokračovat dále.  

Co se jim to stalo? Všichni tito lidé své podivné zážitky „zazdili“ do tajné komnaty ve své hlavě a odmítali to dále řešit. Proč taky. Stejně by jim nikdo nevěřil. Ta zeď se jmenuje strach. Strach z neznámého, podivného až děsivého. A tvrdili, že už na to zapomněli. Takže závěr je ten, kdo tvrdí, že nikdy nic nezažil, pak buďto zapomněl a svůj zážitek zazdil ze strachu, anebo o tom nemluví nahlas záměrně, protože se stydí a sám tomu nevěří. „Realista vždy bude chtít tuto událost vytěsnit.“  

Taky jsem si prošla různými fázemi. Zazdila jsem ze strachu, styděla jsem se o tom mluvit a promluvila jsem až před kamarády, formou vtipného zážitku, kdy jsem je rozhodně pobavila. A i když jsem se taky smála, do smíchu nebylo. Pamatuji si i na svou slohovou práci ještě ze 
střední školy, kdy jsem šokovala zastupující češtinářku. Dostala jsem za jedna, ale paní učitelka mi nezapomněla podotknout, že mé setkání s duchem bylo perfektně napsané, ale že se hrozně bála, i když to jen četla! No, a co mám říkat já? Taky jsem se bála, když za mnou přišel ten průhledný bílý pán, který stál skrz křeslo! Jen těžko jsem si přiznávala, že se to děje právě mně a že jsem „jiná“, ale pochopila jsem, že svůj „dar“ musím přijmout… Strach jsem ale překonala teprve až ve vzteku. Musela jsem. Byla jsem záměrně atakována druhou stranou a nechápala jsem proč. Proč zrovna já? Dostávala jsem rány, které se projevovaly i na fyzickém těle, a tak jsem toho mněla dost! No, a situace se rychle obrátila. Teď už neděsí oni mně, ale já je! Chytám je za lifr a posílám hezky tam, kam patří… 



- - - - - - - -  

Jakmile se setkáte s nadpřirozenem, ať už nečekaně, nebo tomu jdete naproti, protože vás to prostě zajímá, musíte vědět, že cesta zpět už není! Jen těžko vystoupíte ven. Lze to omezit na minimum, nikoli však odstranit. Duše nemá tlačítko DELETE, kterým vymažete nevhodný obsah, mozek naštěstí ano, ale víte, za jakých podmínek...? 

Je smutné, že i když žijeme v době, kdy se o těchto věcech mluví více veřejně, ještě stále to není ono. Každý člověk je opatrný a nechce vypadat jako blázen. A to doslova. Říct v práci narovinu, že máte doma ducha riskujete, že do deseti minut pro vás přijede záchranka a není jisté, zda se do své milované práce ještě někdy vrátíte, protože s chemií v hlavě a gulášem po terapiích, vám to váš psychický stav rozhodně nedovolí. Ale na druhou stranu, doma na vás čeká „kamarád duch“, tak alespoň na to nebudete sami! 

Mluvit o andělech už by nám docela šlo, ale co to ostatní? Duchové, démoni, Bůh, ufo? Jo, je to sranda, taky si říkám. Vidět anděla, cítit jeho přítomnost je neskutečně krásné. Pravý opak existuje pro „to“ ostatní. A že jich je víc než dost! Dýchají vám na záda každý den a vy o tom nemáte ani tušení, ale nic s tím neuděláte, protože to neberete vážně. 



Když si uvědomíte, že všichni čteme dětem pohádky a moc neřešíme, co se v nich píše… Obsah jako by nám unikal mimo realitu. Přirozeně se bojíme tmy, věříme na anděly, ale čerti už nás neděsí? Tak z toho jsem fakt u vytržení! Ale napadlo vás někdy, že tyto příběhy nevznikly jen náhodou? Mám na mysli ty původní. Tvrdit však dětem, že čerti neexistují…? Tak proč je tím strašíme, když vzápětí vše popřeme?! Protože jsou jen v pohádkách a o nic přece nejde? To jako vážně? Co když vám ale vaše dítě řekne, „maminko, ten pán je divný!“. Vy se na něho podíváte a před vámi stojí sympatický, pohledný muž, úspěšný podnikatel, kterého vaše dítě právě označilo za divného, a ještě to řeklo nahlas! Nejraději byste se propadli do země. Ale proč se vašemu dítěti ten pohledně divný pán nezdál, na to už se nezeptáte. Ano, mohlo jít o nesympatie, ale co když vaše dítě právě vidělo víc, než si vy sami dokážete představit?! 

Je zvláštní, že když se ocitneme v těžké životní situaci, všichni smlouváme s Bohem! Známe tu osvobozující větu: „Pane Bože, pomoz mi, prosím! Já už budu hodný/á, když mně zachráníš.“ Ano, je to tak a kdo tvrdí že ne, pak přemýšlím, co jiného by se mu asi tak mohlo v tu chvíli honit hlavou? „Maminko pomoc?!“... No, možná...  

Ale kdo je vlastně Bůh? Má opravdu takovou moc zachránit nás z hořící budovy? Ochránit nás před smrtí? Existuje něco jako osud a když přijde náš konec není prostě úniku? Můžeme osud zvrátit? Nebo si ho dokonce řídit? Jak je to s myšlenkami? Je síla myšlenky alfou a omegou vesmíru? Toto je mnoho otázek a zdaleka to nejsou všechny. A já se vám budu snažit na ně co nejsrozumitelněji odpovědět. 

Proč zrovna já? Kde beru tu drzost zhostit se této role, ptáte se? Jsem prostě unavená. Unavená a taky naštvaná na lhostejnost, a ještě více na manipulaci ze strany, která nás ovládá a je všude kolem nás. Boj není jednoduchý, ale není nemožný! Je jen třeba zjistit, o co ve skutečnosti jde. Proč žijeme na této krásné planetě. „Pochopení“, je podstatou tohoto problému! Ti, kdo jsou probuzeni, už pochopili a je nás 
stále víc! Mnozí tápou, ale snaží se. Všichni tito lidé jsou vyvoleni. Stačí, že si uvědomili, že je něco víc a oni jsou toho součástí. Proto jejich duše přišly na svět, aby se probudili a viděli to, co vidím já a další takoví.  



Žijeme v době, kdy probíhá boj o naši planetu a mnozí o tom nemají tušení! Nebo je jim to jedno? Ataky UFO, duše, které neodešly, démoni, čarodějnice, mágové... To vše nás oslabuje. Jsou jako paraziti. Planeta zvyšuje své vibrace, což je podloženo vědeckými testy. Umíme vyfotit auru, USA má svou zónu 51, mnoho lidí vlastní fotografie létajících talířů, duchů, obrázky démonů, Vatikán ukrývá důležitá fakta. Všichni to víme, a přesto to pořád nebereme vážně! 

 


Člověk, který je přesvědčen, že jsme ve vesmíru sami a jediná možná cesta je „hmotná“ realita, je naivní! 

 

A jaká je realita? Všichni své chování přizpůsobujeme negativním emocím, které nás požírají. Lidé nezapomněli, co je láska, …už ji prostě neznají. Čistá a bezpodmínečná energie, které má tak obrovskou moc. Andělská duše to ví! Jenže je nás stále míň. A je na lidech, aby otevřeli své duše, nahlédli do svých skrytých souborů, našli ji a začali si ji zase vážit. Momentálně se upřednostňují jiné hodnoty. Medaili vítězství na své hrudi nosí povrchnost, ego je nám nadevše. Mamon má své prvenství. Proč? Je to cílená manipulace, která odněkud přichází? Ano. Není tady náhodou a já ji říkám dost a VY byste mněli taky! 

Nechtěla jsem mít VIP vstup do skutečného světa. Nikoho jsem se o to neprosila, tak proč zrovna já musím tomuto všemu čelit? Když jste teprve dítě a už si uvědomujete, že jste jiní, je to příliš brzké probuzení do smutné reality. Ale tak to prostě je a není jiná cesta než tomu čelit a nevzdávat se! Kdo zažil něco podobného ví, o čem mluvím. Narodila v roce 1975, kdy se podporovalo nevědomí a propagoval ateismus, tak kde se to ve mně všechno vzalo? Kde se braly a stále berou ty průhledné postavy, když po smrti nic neexistuje? Nejsem věřící, co chodí do kostela a nikdy 
tam chodit nebudu. Tyto stavby mne fascinují pouze jako historické památky. Jsou opravdu krásné. Na správce těchto domů mám ale vyhraněný názor a přívětivý zrovna není. Tím netvrdím, že víru nerespektuji a nenajdou se výjimky mezi faráři. Možná to všechno bylo nutné pro udržení rovnováhy tady na Zemi po nějaký čas, anebo si jen páni chtěli zachovat svou moc? Káží vodu, ale pijí víno a my jim to tolerujeme? Majitelé těžařských společností se chovají jako kobylky. I to je podle vás v pořádku? Mi osobně to připomíná Reptiliány. Démoni a Lucifer už dávno nejsou náš jediný problém! Tak s tím koukejme něco udělat! 



Já ve skutečném světě žiju od svých čtyř nebo pěti let a dnes už to vidím úplně jinak. Pochopila jsem. Otevřela jsem skryté složky ve své hlavě. Netvrdím, že je to jednoduchý proces, ale být loutkou, je rozhodně horší! Moje duše je andělská, vidím skutečný svět, aniž bych pro to musela něco udělat. Jsem duhový anděl z vyšší dimenze, průvodce. Vidím vše proto, abych to předala dál. Převáděla jsem lidské duše do vyšších dimenzí, a nějak začaly docházet. Proč? Na to si jistě najdete odpověď sami. Nemohla jsem se už dále dívat na to, co se děje tady na Zemi a ten, kdo tento svět stvořil s tím nezmůže nic udělat... Proč? 

 

Díl 2. | Za vším hledej svobodnou vůli 


Všichni mluví o ráji. O kouzelném místě tak překrásném, plném pohody, klidu, hojnosti a lásky, že to vypadá až nesmyslně. Někteří nadávají na Adama a Evu, že ho opustili, ale nikdo už neřeší, že by tady dneska nebyli, kdyby „oni“ v něm zůstali! Když budeme mluvit o skutečném prvotním stvoření světa, jak ho známe z Bible, kdy pouze dva lidé měli žít na krásném místě, pak by to ale znamenalo, že každý den by musel být naprosto stejný! Nikde žádná změna, jen stagnace a žádný vývoj? Toto nebyl skutečný záměr stvoření lidstva na modré planetě. A ani chudák Eva, není tou první hříšnicí, která způsobila, že museli s Adamem opustit ráj. Adam už měl jinou ženu, dávno před Evou jménem Lilith, která ho opustila, a stala se první démonkou! Proč to udělala? Choval se Adam nadřazeně? Musela se mu Lilith ve všem podrobit? Utekla, protože se ji to nelíbilo, jak s ní Adam zacházel? Byla skutečně stvořena jako hračka pro Adama? Nebo si měli být sobě rovni? 



Když se na to podíváme z principu pohlaví dnes. Co přináší žena pro svět a co muž? Oba jsou stvořeni jako „nedokonalí“, a to záměrně! Pouze „spojením“ muže a ženy, dosáhneme dokonalosti! Jen tak můžeme tvořit nové! A to plodit, rozmnožovat se. 

Počít dítě je neskutečný zázrak. Vychovat ho v lásce, v rodině, je ale pořád velmi těžké! A nejde jen o dnešní generaci, jak se rádi vymlouváme, ale všeobecně o lidské populace, které se stále učí, a to už od prvopočátku. 

Budeme-li uvažovat, že historické prameny v podobě písma nebo obrázků, které nám zachovali předkové, často mluví o zločinech páchaných na nejbližších jen proto, aby získali moc, peníze nebo slávu, pak přemýšlím, jaký člověk toto může udělat? Spáchat zločin a v klidu si chodit po světě, a ještě vstoupit do dějin? Ach jo. Copak neměl žádné svědomí? Věděli jste, že svědomí je vaše duše? Takže kdo skutečně obýval toto hmotné tělo? 

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se reinkarnovaná duše rodí na svět jednou jako muž, jindy jako žena? Obydlujeme tuto planetu už tolik tisíciletí, a my ne, a ne se poučit! Dokud muž nepochopí, že si má vážit ženy a žena si nebude vážit muže, nikdy nebudou žít ve vzájemné lásce a nikam se prostě nedostaneme! Naše ega oslabují lidskou rasu, která místo rozvoje skomírá a svůj dar života tady, na naši překrásné planetě, dobrovolně předáváme jiným… Jak by taky ne, neustále se vyčerpáváme bojem o hmotné statky, o lepší pozice. Zabýváme se zlobou, jak druhého ponížit, zničit, pokořit ho, abychom byli na jeho místě anebo se měli lépe. Ubližujeme tak ale nejvíc sami sobě, protože naše duše, toto není schopna sama zvládnout a tady se dostáváme do konfliktu sami se sebou. Co tedy uděláme? Na jakou stranu se přikloníme? Koho si zavoláme na pomoc? Budeme prosit nahoře, nebo dole? To záleží jen a jen na každém z vás. Na 
vašich vnitřních touhách. A máme k tomu obrovský dar, hned po životě ten nejcennější, „svobodnou vůli“! 



Bůh, Stvořitel, nazývejte si ho, jak sami chcete podle svého svědomí, tak jak je vám to příjemné, protože máte svobodnou vůli si ho představit po svém a nikdo nemá právo brát vám vaši vizi, že právě „tak“ je to správně! Někdo vidí člověka, někdo bílou kouli plnou paprsků a energie jako centrální mozek lidstva. Já vím, jak vypadá, protože jsem byla v jeho blízkosti a můžu být kdykoli je to nutné. Tento Stvořitel, jehož projekt tady žijeme, není nejvyšší ve vesmíru, což ale neznamená, že není nejvyšší energií tady na Zemi, která je velmi mocná a kterou respektuji s upřímnou pokorou proto, co dokázal vytvořit. A my lidé nemáme ani kousek úcty k tomu, co vytvořil a s naprostým klidem jeho dílo ničíme, kouskujeme a přivlastňujeme si to, co vůbec není naše! Jako zlé děti na pískovišti, které těm šikovnějším boří jejich bábovičky. A to je špatně. My sami jsme nic nevytvořili, ale bylo to vytvořeno pro nás. Pro všechny. A ať se Stvořitel snaží jak chce, nemůže se nám zavděčit i kdyby sebevíce chtěl, protože je nám to stále málo. Přitom, když je cokoli špatně, něco nám nevyjde, nebo se pokazí, máme třeba smůlu, koho všichni obviňují? Sebe? To sotva. Jen hledáme výmluvy! Kdyby byl Bůh, tohle by nikdy nedopustil! Ale co? Že stvořil člověka a dal mu svobodnou vůli?  

Dostali jsme takovou moc a vůbec si ji nevážíme. A jako by toho nebylo dost, ještě ji zneužíváme! Řekněte mi jediný důvod, proč by měl Stvořitel zasahovat do naší svobodné vůle? Copak by se nám to líbilo? Nebyla by to manipulace? Svobodná vůle by už nebyla svobodnou! Udělali jste špatnost? No, tak se vám to holt vrátilo! Nejste si ničeho vědomi ve svém současném životě, pak se to stalo ve vašem předchozím! Že si nic nepamatujete? No, tak pátrejte! Pátrejte ve složkách svého vlastního počítače v hlavě. Otevřete svou mysl a poznejte, co se s vámi děje! Hlavně neseďte bezprizorně s hlavou v dlaních, protože „tam“ rozhodně nic nenajdete a sebelítost vám nepomůže.  



Pokud se vám v současném životě nedaří, může to mít mnoho důvodů. Možná máte špatnou karmu. No a co? To neznamená, že se vám v současném životě už nic nepodaří! Naopak, šoupli vás sem zpátky proto, abyste pochopili, co jste udělali špatně! Nejen to napravili, důležité, je to pochopit! Najít svou chybu, pojmenovat ji a už ji neudělat. Proč si myslíte, že se někteří lidé narodí do těla, které umírá brzy nebo je nějak omezené? Těch příčin, může být víc, tady neexistuje jediné pravidlo, kterým se dá řídit, musí se pátrat, ale jednou z nich může být i ta, že si duše nevážila zdravého těla, záměrně ho poškozovala, nebo třeba spáchala sebevraždu. Což si taková zlobivá duše přijde hezky dožít, bohužel pro ni v nedobrém fyzickém stavu anebo odejde ze života předčasně, a přitom by najednou tolik chtěla žít. 



Je úžasné, kolik hendikepovaných lidí dnes dokáže bojovat za svůj život! Účastní se paralympiád a jsou za to šťastni! A to je to nádherné, protože jejich duše to pochopila a život si dokážou užít lépe než tisíce zdravých jedinců, kteří stojí oproti nim. Mají mladé, neposkvrněné duše ve zdravých tělech a neváží si svého života. Nemusí jezdit na paralympiády, ale olympiády a co udělají? Dají si trávu, pervitin, alkohol a já nevím, co ještě a co z toho mají? Deprese, úzkosti, agresivitu, nenávist. Ale co, vždyť mají svobodnou vůli, takže ať si dělají, co chtějí, ne? Ano, mají. Ale není to jen jejich vina, že se takhle chovají. 

Strach, ve kterém lidstvo žije po celá staletí je ohromná manipulace, která započala po stvoření lidstva. Hned, jak jsme se začali množit. Jak to? (Viz kapitola Vznik a pravidla vesmíru) Přemýšleli jste někdy, proč jsme stále tlačeni do něčeho, co nechceme? Proč jsou na světě jedinci, kteří „vždy“ prahli po moci? Jak k tomu došlo? Jak jsme se dostali tam, kde jsme teď?  Proč žijeme pod neustálým tlakem? Slabší slouží těm silnějším. A není to až dnes. Tohle tu bylo, je a bude, dokud budeme jako ovce ve stádu. Jak se stalo, že jsme to dopustili? Stále jsme nuceni někomu za něco platit, i když existují přírodní zdroje na které máme technologie, ale 
jsou nám utajovány. Co za tím vězí? Strach mocností tohoto světa, že by zkrachoval jejich systém parazitování?  



Musí jedni zemřít při mohutných stavbách, aby druzí žili v blahobytu? Opravdu to děláme pro budoucí generace, nebo pro něčí ego? Betonujeme půdu a likvidujeme zeleň. Atlantýda na to dojela a my znovu děláme to samé! Jsme placeni za úkony, které bychom stejně museli udělat tak či tak. Čím více fyzicky náročnější práce, tím nižší odměna. Čím vyšší smysl pro vykořisťování, tím bohatší miliardář… No, tak si zmrzněte, umřete hlady, když se nechcete podílet na vlastním životním procesu. Nechceš jíst, no tak bašti pránu! Vždyť máš svobodnou vůli! Nechceš čerpat teplo, tak jdi zpátky do lesů! No jo, ale do kterých, když všechno někomu patří a já se tomu musím podrobit! Kde se vzalo právo na půdu a nerostné bohatství? Kdo má tu drzost si za to nechat platit??! Kdo pro Boha jste? Lidé nebo stvůry? Tohle je váš systém a myslím si, že zrovna dvakrát dobře nefunguje. Je to jen povrchní iluze pro lidstvo. Vše vypadá, že to tak má být, ale může konzumní společnost fungovat do nekonečna? Zatím jsou zdroje, ale co se stane až dojdou? Co přijde pak? Rabování jiné modré planety v jiné galaxii?  

Země, kterou obýváme a jak ji dnes známe, nebyla stvořena ze dne na den a ani nejsme první, kdo ji kdy obývali. Bylo to temné místo bez zeleně, vody i slunce. Jedna z mnoha v naši galaxii. Pak přišel Stvořitel a tady vznikla ta nezapomenutelná věta...“A Bůh řekl, budiž světlo.“ (Více v kapitole Pravidla vesmíru) My jsme byli stvořeni k tomu, abychom zde žili a udržovali ji. Ale pravda je taková, že z ní vysáváme veškerou energii a nepřestaneme, dokud ji docela nevycucneme a neuděláme z ní zase tu původní temnou hroudu, protože přesně k tomuto směrujeme!  

Nevím jak vám, ale mi to rozhodně nepřijde normální. Vám taky ne? To jsem ráda. Ale co těch dalších sedmdesát, devadesát procent lidstva? Tak si říkám, jsou ti nahoře, co řídí svět vůbec lidé, nebo mají pouze lidskou schránku? Jak se stane, že někdo je zlý už od narození? Když si přečtete profil sériového vraha, co se dočtete… Že to nepřišlo samo od 
sebe. Většinou jde o týrané jedince, kteří si své bolavé frustrace pak vybíjí na jiných, nevinných obětech a přijde jim to normální. A co se stane s potomky těch zavražděných?... Zlo vždy bude plodit zlo.  



Pokud starší generace nezmění chování, od koho se má ta mladší učit? Děti trpí za své rodiče, prarodiče, prapředky, které si ani nepamatují. Kašleme na historii, a tak to pokračuje po celé generace. A jsme zase u toho, …za vším hledej svobodnou vůli. Kdo ji má slabou, je po celý život nohama nad peklem, ale ruce stále natahuje k nebi… Co si takový člověk sakra myslí? Že až přijde jeho čas, vyzpovídá se na smrtelné posteli, vše mu bude odpuštěno a jede se dál? JO, to určitě... Toto je jediné perpetum mobile, jaké si člověk může vytvořit pro svou zhýralou duši. Jenže tohle, by bylo lepší zastavit! Zvuková stopa zní: “Šup tam s ním, šup tam s ním…“ 

Mít slabou vůli znamená jediné, že si do života pozvete temnotu, která moc ráda pomůže… Zašeptá vám: „Chceš zlato, bohatství, tu ženu od vedle? Není problém,“ podbízí se vám. „Hele, kámo, já ti pomůžu, od tvého trápení, je to fakt snadné, ale něco za něco…“. Jenže takhle to nefunguje. Dostanete náboj. Budete sebevědomější, agresivnější a ve chvíli, kdy dosáhnete svého zjistíte, že si vůbec nepamatujete svou cestu, kterou jste ke svému vrcholu kráčeli a najednou jste na konci. Že ztratíte roky života a vaše duše skončí v pekle momentálně neřešíte, protože na něj nevěříte. Jste fakt nivní. Peklo existuje a je horší, než si ve skutečnosti dokážete představit. Svým nezodpovědným chováním nezničíte pouze vlastní život, ale vezmete s sebou i mnoho dalších. 

„Dobráků z druhé strany“, kteří vám rádi pomůžou, je opravdu víc než dost. Čarodějnice, mágové, démoni, Reptiliáni, Šediváci. Pokusím se vám vysvětlit proč a jak to funguje. Odhalím jejich skryté tváře, abyste věděli, čeho se máte vyvarovat, protože jsou na každém kroku a od roku 2012 mají stále více síly. A je to jen a jen vaše vůle, zda podlehnete nebo ne. Takoví našeptávači, kteří vám slibují nemožné, jsou temné, černé, démonické i mimozemské bytosti a snaží se tady zabydlet. Probíhá boj o 
duše, hmotná těla i zdroje naší planety. Čerpají z nás energii pro vlastní sobeckou potřebu! 



Takže zpátky do ráje? Ne. Žít v ráji, ale bez svobodné vůle, to není lákavá představa. Vážně. Naopak, je to jako žít život rybky v hranatém akváriu. Dívat se na oceán přes tlusté, ušmudlané sklo a přemýšlet, proč se nemůžete dostat dál. Tlamičkou narážíte na nepochopitelnou barieru, kterou ani nevidíte. Občas doplujete do rohu, který vám láme sluneční paprsky, ale jinak celé dny a noci plavete pouze do čtverce, protože tak to bylo stvořeno Bohem k jeho obrazu? Ou, to asi ne. 

Svobodná vůle je ten nejúžasnější dar, který jsme mohli dostat. Nebo chcete být raději figurkami, ale bez možnosti žít podle svého? Stvořitel nechce, abychom trpěli, to ta naše svobodná vůle nás pěkně trestá… 

 

Díl 3. | Za oponou 

Někdo se mně kdysi zeptal, jak je možné, že se rozmnožujeme, kde se stále berou noví lidé? Nové duše. V první kapitole jsem vám již říkala, že duše nejsou pouze pozemské, ale i andělské, z jiných dimenzí a také z dalekých zničených civilizací. Máme zde i hybridy z pekla a vesmíru. Ale přes oponu, která odděluje fyzický, hmotný svět od toho nehmotného lidem brání pohlédnout skrz. Přitom je to tak jednoduché. Stačí chtít a trochu trénovat. Ano, je to nebezpečné, ale pouze pro ty, kdo neví, co na ně čeká. A štěstí přeje připraveným. Takže si to pojďme rozebrat. 

Proč někteří lidé vidí za oponu a jiní ne? To je jednoduché. Je to jako s počítačem. Čím vyšší software, tím lepší funkce. Dobrý léčitel ví, odkud pochází jeho duše! Tak stejně je to s kartářkami, vědmami, vymítači, astrology apod. Jsou to staré duše, duše z vyšších dimenzí, andělské, a dokonce i božské. (Víc kapitola Pravidla vesmíru)  

Tělo bez duše je mrtvé, duše bez těla je přízrak. Abychom fungovali musíme mít spojení. Zkuste si to představit takto: tělo je počítač a duše 
software. Tělo má hmotu a součástky, ale aby fungovalo, musí mít řídící program, duši. Tělo a duše jsou spojeny míchou. Prodloužená mícha funguje jako přípojka k monitoru a k centru, kterým procházejí informace pro tělo, aby fungovalo tak jak má, takže do mozku. Každý počítač nemá jen základní software, ale vlastní také skryté soubory a složky. A je jen na vás, jestli je najdete a otevřete! Duše z vyšších dimenzí mají tyto složky v základní výbavě. Proto nepotřebujeme žádná zasvěcení, ani probouzecí rituály. Nahoře tak nějak počítají, že se s tím popasujeme sami… Někteří to zvládnou, jiní ne.  



Já osobně jsem se s tím popasovala po svém. Začátky byly velmi těžké. V devadesátých letech dvacátého století nebyly knihy na toto téma a internet? To byla pouhá fikce. Žádný důvěryhodný zdroj, na který bych se mohla obrátit. Žádný léčitel ani proutkař. Učily mně zkušenosti, které se na mně sypaly samy. Snažila jsem se tomu vyhýbat, ale marně. Po čase jsem si všimla, že některé postavy z druhé strany jsem viděla opakovaně, jiné mi někoho připomínaly, patřily do legend. Mýtických příběhů a pohádek! Ta podoba! A tehdy mi to došlo. Věřte nebo ne, ale na „každém šprochu, pravdy trochu“. Tak to opravdu je! Legendy, pověsti, báje, pohádky, Bible… Ano, ve všem najdete kus pravdy. Někdy trochu překroucené, jak se to zřejmě přepisovalo, ale v něčem byl i záměr pozměnit pravdu, a to mně štve! Ti, kteří vidí to, co já, mi dají za pravdu. Jiní naleznou své zážitky, které budou jako přes kopírák a snáze tak pochopí co se stalo, kdo je atakoval a proč se to stalo právě jim. Vše si to tady rozebereme a uděláme si v tom pořádek. Vše na jednom místě. 

Mnohokrát jsem byla šokována, že „to,“ co mně právě atakovalo opravdu existuje, a navíc jsem se o tom učila už na základní škole! Což znamená, že už to někdo popsal, musel vidět! Jenže mi to bylo ve škole podáno trochu jinak. „Jen legenda, jen příběh, jenom pohádka…“ Nic nemám načtené, protože je to nemožné! Vždy jsem pátrala zpětně, abych uměla pojmenovat další stvůru se kterou jsem se setkala. Je zbytečné vymýšlet nové názvy, když mají svá jména už po celá staletí! Postupně 
jsem ale narážela na nesmysly, které neodpovídají pravdě. Informace jsou pomíchané a nepřesné. Ale kdo by to řešil. Když nevidím, nepoznám, že je tam chyba. Jenže JÁ vidím a poznám a je mou povinností uvést věci do pořádku. Můj spojenec tam nahoře je Metatron a když neposlouchám, má svůj způsob, jak mně drží ve střehu.  



To, co vám tady odhalím v této knize se skutečně stalo. Čerpám z každodenních zkušeností. Mí klienti jsou naživu a mnozí se poznají v sekci Příběhy. Co jsem jim řekla, popsala, na to se nedá připravit a ani si to vylhat. Vím, že by mně v pekle rádi uvítali, ale to jim fakt nedopřeju. Za to mi to nestojí. Díky svým přátelům a klientům jsem se setkala s mnohým. Atakovali mně: duchové, démoni, čarodějnice, mágové, a dokonce i mimozemšťani. Pomohla jsem mnoha lidem a každý z nich měl jiný problém, který ho provázel. Byla to nejlepší škola, jaká může být, ale taky příliš tvrdá.  

Vše začalo v dětství. Nejprve andělé. Navštěvovali mně záměrně, aby na sebe upozornili, že jsou v mé blízkosti. Pak přišli duchové, následovali hybridi až to přešlo v to ostatní. Servírovali mi to hezky postupně. Pak se stalo, že jsem párkrát pomohla někomu od kletby a bylo to. Stala jsem se terčem pomsty z druhé strany! Brala jsem jim jejich ovečky, což je asi pěkně štvalo. Protože mi dávali pořádně zabrat. Nebyla jsem na ně připravena, takže jsem se učila za pochodu. Špatná cesta, ale nebylo se koho zeptat, takže mi nic jiného nezbylo!   

Vidět duchy mi nepřišlo běžné, ale objevovali se jen občas. Řešila jsem je tak jednou za týden nebo dva. V roce 2012 ale došlo ke zvratu. Vibrace planety se změnila. Duchové tu byli vždycky, ale chyběla jim energie. (Více se dočtete v sekci Almanach) Ten rok se ale rozmnožili natolik, že mně jejich přítomnost přestala udivovat a začala mě štvát. Z jednoho za čtrnáct dní jsem řešila dva i pět případů za den. Práce non-stop. Začaly mi chybět pocity klidu. Člověk nikdy není sám. Nicméně, není to normální, aby tady byli a není mi to jedno. Porušuje to vesmírný zákon i rovnováhu. Mají se reinkarnovat, přecházet do vyšších dimenzí, pokud přišel jejich 
čas, tak co to, že tady jsou? Berou nám naši energii, kterou potřebujeme využít jinak.  



Namnožili se i hybridi. Někomu pohlédnete do tváře a vzápětí vás vyděsí temný obličej démona nebo Reptiliána. V lidské podobě jsou velmi arogantní. A jako velký problém jsou i kletby. Lidé je používají dodnes, páchají je vědomě i nevědomě. Jsou nebezpečné a velmi záleží kdo a jak ji provedl. Je to tak, že dotčená osoba může mít za zády kohokoli.  

Jenže za ty roky jsem zjistila jednu zásadní věc, že peklo není náš největší problém. Ani démoni, ani čarodějnice a ti z vesmíru. PROBLÉM jsou LIDÉ a jejich SVOBODNÁ VŮLE!!!!!!!!!!!  

Je snazší obrátit se na peklo o pomoc, když prahneme po bohatství. Navíc, když máme tolik vzorů mezi miliardáři. Jsou na světě takoví, co by pro zlato vraždili. To je tak šokující. Volají si na pomoc démony a pak se diví, že je peklo deptá. Ježe lidé to netuší, nevidí je jako já! A pro mě je to Never ending story! Jednoho zaženu a vzápětí je zpátky u někoho dalšího! Jsem fakt unavená. Unavená a naštvaná na lidskou hloupost a jejich „nevědomí“! 

Haló, je nejvyšší čas se probudit! 

Pro mě je to pak vždycky sázka do loterie. Přijde cizí člověk, já se na něj napojím a nikdy nevím, s čím budu bojovat! Takže automaticky čekám ránu. Přijde vám to zajímavé? Bezva. Toto nečekané setkání ale může pěkně bolet! Když jsem poprvé narazila na Sirénu, týden mně bolel ušní bubínek! Myslela jsem, že už na své ucho nikdy neuslyším. Šílená frekvence. Jsem ráda, že to přešlo, a dnes už jsem na ně připravena, ale… Nebylo by lepší nepotkat ji vůbec?! 

Díky svým zkušenostem vím, že když vy hledáte je, vždy nejprve vidíte obraz, až pak naskočí zvuk, takže než začnou ječet, pošlu je domů. Vždycky jde však o vteřiny, takže musíte reagovat rychle! 

A co naši ufonci? Jejich ataky jsou velmi rafinované. Mnozí lidé se nechají přesvědčit, že nám přišli pomáhat, jenže tak to není! Zkoumají nás!!! Naše těla, berou si vzorky, aby nás mohli nahradit. Další sbírají 
data, fungují jako Metrix, napojí se na vás v oblasti sedmého obratle, v místě prodloužené míchy. Jiní používají frekvence, kterými se snaží ovládnout náš mozek. A o tom, že jsme unášeni na jejich lodě, které plují v naši galaxii asi není třeba hovořit. Drze si přistávají na Zemi a budují si u nás základny! Zatím tady nemůžou dýchat a žít mezi lidmi, ale pokud je mi známo, mají své zóny, kde si v poklidu žijí a testují jejich klony!!! TAKŽE POZOR, ZBYSTŘETE! Přemýšlejte, než si domu nastěhujete Šediváka… Plují i nad Českou republikou, i tady řeším případy, takže buďte ve střehu! Lidé bděte, neblbněte!“ 



 

Pro boj s nadpřirozenem existují dvě pravidla, kterými se řídím: 

 

Nebe X Peklo | Plejády X Mimozemšťani 

Bůh X Lucifer | Aštar X Ti zlí 

 

Nemůžete bojovat se zlem, když nevíte, kdo vám v danou chvíli bude krýt záda!
 

 

 


Milióny let tady na Zemi nejsou nic v porovnání s vesmírným časem. Jde pouze o relativní veličinu. To, co tady trvá rok, nahoře může být pouhá vteřina. Vše, co je za oponou, není vázáno časově ani prostorově. Přenášejí se z bodu A do bodu B během vteřiny. Proto to mnozí popisují jen jako záblesk něčeho a potom samozřejmě váhají, jestli vůbec něco zahlédli. Zážitky ve spánku bývají delší a silnější, protože nás nepřeruší naše vědomí. Naše vyšší já – duše, má větší prostor být mimo fyzickou realitu. Někdo si svůj zážitek pamatuje i po probuzení, jiní na to zapomenou a vybaví se jim to s určitou událostí, která je na to upozorní. Stačí věta, slovo, zážitek… Člověk jako já, si dokáže brouzdat časoprostorem podle potřeby. Chce to trénink, energii a správnou techniku, ale jde to a je to úžasné. 



Jak je to možné? Vraťme se k představě, že tělo je počítač a duše je software. Jedno bez druhého je k ničemu. Když tělo ztratí software, zemře. Když software zkolabuje, počítač přestane fungovat a schránka je k ničemu. Tělo nefunguje, takže upadneme do „kómatu“. Tělo bez duše. Jenže duše neumírá! Může se stát, že si brouzdá někde po vesmíru. Je ji dobře, nemá na hrudi tíhu závazků, tak proč by se vracela do tělesné schránky plné špatných zážitků?  Software (duše) řídí důležité orgány v těle, takže tělo ztratilo funkčnost a umírá (vypne). Dnes máme lékařské vybavení, které lidské tělo dokáže udržovat na přístrojích. Tělo, tak může počkat déle, jestli si to jeho dušička nerozmyslela! 

A přesně takhle to funguje i při astrálním cestování. Duše se dokáže oddělit řízeně. Je důležité, abyste měli spojení s tělem, jinak se můžete odpojit a ztratit kdekoli ve vesmíru. Pro vidění skutečného světa je to podobné. Vaše duše je natolik vyspělá a soběstačná, že když něco zahlédne, okamžitě reaguje. Probíhá to asi tak: vy spíte, tělo leží v posteli pod peřinou, najednou do vašeho pokoje zabloudí duše, démon…, něco co naruší váš klid. Co se stane? Myslíte si, že jste si sedli, protože sedíte, zaženete nezvaného návštěvníka a když v klidu chcete zase ulehnout, podíváte se směrem k polštáři a vidíte, že vaše tělo tam stále leží! Což znamená, že duše je stejná jako vaše tělo, kopíruje ho do nejmenšího detailu, ale nejde o váš stín! Nemusí vás kopírovat jako stínohra. Vy se podíváte vpravo, ale vaše duše něco zaznamená vlevo, a tak se tam podívá! Opouští tělo, ale je si vědoma svého spojení s ním. Ví, že své hmotné já tady na Zemi nesmí opustit, jinak by zemřelo a neměla by se kam vrátit. Drží ji tady zodpovědnost. U nezodpovědné duše se může stát to, že její tělo obsadí někdo jiný! Když si je duše vědoma svého spojení s tělem, (to tělo je moje), nemusíte se bát, že o něj přijdete. Průšvih je, když se vám tam nahoře zalíbí… 
 



Díl 4. | Mimosmyslové vnímání 

Jaký je tedy skutečný svět? Je rozmanitý, barevný i temný. Jsou v něm pestré odstíny barev, jehož paleta je ve srovnání s tou naší minimalistickou naprosto nesrovnatelná. Těžko si je dokážeme představit okolo sebe. Snad jen na obrázcích v počítači. Tohle ale prostě musíte vidět na vlastní oči.  

Bohužel v něm nenajdeme jen krásu, ale i peklo, vesmírné lodě a odporné, zlé démony. Prostě je tam všechno, o čem si myslíte, že existuje pouze v knihách. Vše, o čem jsme někdy četli například v legendách, existuje. A mnoho lidí tam bylo už před námi. Jak jinak bychom se o nich dozvěděli? O démonech, čarodějnicích, o dolech krále Šalamouna? Jen díky fantaziím autora dobrodružné knihy? To by rozhodně nestačilo. I autor hledá inspiraci. A je dost pravděpodobné, že místo, které autora tolik fascinuje až o něm musí psát, zná jeho duše lépe, než by si sám dokázal, kdy přiznat. Nebo to tuší a jen se bojí mluvit o tom nahlas? 

Mimosmyslové vnímání je uměním vyspělé duše používat svůj software v plném rozsahu. Ten se samozřejmě liší podle vyspělosti duše. Někdo vidí auru, jiný duchy, někdo dokonce všechno. Každý zážitek se zaznamenává na harddisk a duše si ho nese s sebou při každé reinkarnaci. Špatný záznam rovná se špatná karma. Každý špatný záznam se dá opravit! Důležité je ho najít a pochopit chybu záznamu. Je to jako nedodržet zákon. Dostanete podmínku a záleží jen na vás, jak 
......


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Iveta

iveta2.jpg
O mně

Lektor, terapeut

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •