IKAR CZIKAR CZ

Alice (M.I.G.)25.1.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1863, Komentáře 0

 

ALICE - 30. Musíme si promluvit

Následující týden jsem se vrátil do role učitele, manžela a otce. Neodpovídal jsem Alici na zprávy, ve škole jsem se ji vyhýbal, zrušil jsem i čtvrteční schůzku. Prožíval jsem pocity viny. Musím zachránit rodinu. Jsem jen slaboch, který všem ubližuje. Pomáhal jsem s Martínkem, volal jsem Jitce. Její hlas zněl jinak, netuší něco? Bojoval jsem se sebou, toužil jsem po Alici a přitom ji ubližoval.



Alice prožívala muka, chlapec dostal, co chtěl a teď mě odkopne, pomyslela si. Zdrceně psala nové a nové zprávy. Během tří dnů dostala čtyři pětky, doma se zavírala v pokojíčku a nejedla. Věra začínala být znepokojená, přičítala změnu dceřina chování snahou stát se modelkou. Určitě si myslí, že je tlustá. Zkoušela s ní mluvit, bez úspěchu.



,,Tomáši, mám na Vás velkou prosbu." začala Věra opatrně. ,,Víte, ona se Alice poslední týden strašna změnila, nemluví se mnou, bojím se, jestli netrpí anorexií. Mohl byste s ní prosím promluvit?" Žádala příliš. Stál jsem tiše, neschopen reagovat. Přemýšlel jsem, jak mám Věru odmítnout.



,,Já bych ji zítra přivedla sem, řekla bych, že potřebuju něco pomoc, a pak se vypařím, ano, prosím?" valila na mě Věra připravený bojový plán.



Kývl jsem.



Alice souhlasila velmi rychle, až se máma divila.



,,Dobrý den, pane profesore," uslyšel jsem lehce ironický pozdrav. Peklo začíná.



Věra s Martínkem vyklidili byt až nápadně rychle. Byl jsem rád, a zároveň se bál zůstat s Alicí sám.



,,Alice, musíme si promluvit. Já jsem ženatý, Martínek je malý, jsem tvůj učitel, sakra.." Nemohl jsem se poslouchat. Vztáhl jsem ruku k Alici. Ta mírně odstoupila. Klekl jsem si na zem, po tváři mi stékala slza. Ještě nikdy jsem nebrečel před ženou. Chtěl jsem ji vzít do náruče, obejmout, líbat. Klekla si ke mě, pohladila po tváři a vzala na milost.



,,Už mi to nikdy nedělej, tohle mi už nikdy nedělej." zašeptala. Líbali jsme se vášnivěji než, kdy dříve.



Za hodinu se vrátila Věra s Martínkem, právě jsme připravovali večeři, smáli se a společně se i najedli. Paní Věra zářila štěstím.



,,Jen ji zlobil nějakej kluk, už to bude dobrý," zašeptal jsem Věře, když jsem je obě vysazoval před domem.



Druhý den jsem jel pro Jitku na letiště, formálně jsme se políbili na tvář. Jitka se neusmívala. Chovala se stále divněji.



,,Tomáši, musíme si promluvit. Ale až doma." pronesla vážně.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

M.I.G.

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •