IKAR CZIKAR CZ

A k a, špion výmarský (Daniel Liberda)29.7.2018
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 197, Komentáře 0

 

Znova na scéně/D _ A k a, špion výmarský

Já Aka, hlásím, že jsem opět zde. To čumíte! Kdepak, není to nějaké konspirativní pokračování jakéhosi vojáka. To já voják, zatrolený transfer mi konečně naskočil. On ten lidský faktor se nějak uklidnil a já si na něj konečně mohl přenastavil svůj čip. Jak? Tu otázku raději ani nevyslovujte, kvůli vlastní bezpečnosti. Někde se jen tak bokem zmíním o oné záležitosti. Pochopitelně zašifrovaně, i když jak vidíte tady žádné šifry nepoužívám. Všechno pěkně naplno.



Tak to vlepil můj veterinář Wavreczka mým pánikům, když mi vpravil ten malinkatý čip. Byl prý přímo od výrobce zakódovaný na mé jméno a adresu. Že to není možné, aby se tak velký pes bál trochy píchnutí. Ty velikosti čipů prý dává ratlíkům. No což, praštit se pořádně, sletět do něčeho mi nevadí, ale to píchání fakt nemusím.



Už dost okecávání, nakupilo se mi tu tolik věcí a konečně jsem se dostal i k tomu portálu MT. ten mi ohromně vyhovuje. Cvaknu si tam odpozorovaný link a dostane se mi přes čip do té nekonečné databáze pachů, do zvláštní rezervní komory transformovaný přenos člověčího psaného jazyka. Tam lidským elementům, v jim nezjistitelném úložišti má zaprogramovaný systém mého konečného psího pochopování, se zpětnou vazbou. Víc už nekecnu, i kdybyste mne lechtali.



Snad, strpení s tím přetlakem informací. Musím to nutně revidovat, ůplně jsem podlehnul představě, že se mi to v archivní databázi hezky samo uspořádává. A ehle. Stačila nepozornost, člověk si něco neuloží, nepotvrdí a je chaos.



Blesková rekapitulace: Pořád mladý, stále největší ze sourozenců (jen z doslechu mi vědomo) neustále střežím bystřickou Kympu a nejbližší okolí. Zabydlen na horním patře nejvýše položeného dvoupodlažního domečku. Mám pořád perfektní přehled o přijíždějících i kolem projíždějících vozech motorických. Samozřejmě i o sem tam pobíhajících živočiších, lidi nevyjímaje.



Tu nejdůležitější informaci až teď. Po šestitýdenním odloučení se mi z Indonésie vrátil pán. Pán věděl, že zrovna hodně rostu, ale i tak byl hódně překvapený jaké velké psisko ho doma čekalo. A jak zmoudřelé. V tom únorovém zbytku zimy si spolu užíváme ještě pár výletů po zasněžených stezkách bedskydských strání.



opět zde \19



 



Sněhuláci zpropadení \20



Co jsem se vrátil z Jaseníků, jako bych s sebou přitáhl počasí plné sněhu.  Co nevidět je i v Bystřici a na Kympě se mu daří dobře. Už si moje tlapky konečně zvykly na ten studený sníh. Zmrzlý mi jde docela k duhu. Do mezer mezi polštářky na tlapkách mi tak sníh nezaleze. Krev tam rychle proudí, prohřívá partie pod polštářky a nožky jsou v pohodě. Nejhorší je sněhová břečka a ta žravá sůl. To si musím občas přední tlapky olíznout. Na ty zadní také dojde, ale až se uvelebím na pelechu v bytě.



Trošku později jsem po ránu vyrazil ven. Okamžitě stopuji, neboť někdo nám očividně kradl sníh. Stopy jsou ale od lidí z baráku, zvednu oči a…, sednu na zadek. Šklebí se na mne sněhulák, jak od Lady.



Takhle ne, bez mého svolení takové pasti tu nestrpím.



To jsem mu naládoval. Na jednu stranu letěla hlava, jinde černý hrnec a škoda, že ten nos z mrkve nebyl vařený. Z boku jsem mu vyrval koště a pahýl zakřiveny. Levý, pravý hák - - kabát s černými knoflíky je fuč. Hupnu na podsadu, všemi hrabáky zaberu a máme tu zase přehlednou rovinku.



Jako by jim to nebylo dost jasný, 2 sněhuláky pak stavěli současně, krmička Marcelka a strejda. A šli kousek od sebe chytráci. To jsem se nalítal, abych svěřený rajón tady, bez těch příšer udržel. S bídou ukulají 2 koule a hned to letí do háje.



Konečně je zebou ruce a přestávají koulet kolouši. Hupnu za roh si ještě písknout a valím se na pelech. Zdřímka po tom vysilku nutná. Snad mně ten ranní sněhulák nebude ve snu strašit, to si ještě přeji. Áaaíiiuf, chrrr.



 



Přispůsobiví a potížisté, \21



zrovna ten Valdík od Haltofů prošel dvěmi fázemi. Uvízl už natrvalo v té druhé. Měli jsme zpočátku takovou nepsanou dohodu, že si ty vrata u něj očůrávame navzájem, každý ze své strany. V odborné rovině se jedná o značkování území.



Zkušenější Valdík takhle první začal značkovat. A prsknul mi to až na tlapy. Načež jsem přistoupil na tyto ceremonie a na výraz úcty mu pokropil přes síto jeho černou hlavu. Pak jsme si šli po svých. Valdík do otevřené klece a já kousek po toku Žabince, k tomu podemletému bunkru, z něhož už zbývá jedna nachýlená stěna. Vytvořila se tam taková pěkná zátočina a tůňka, kde po opadnutí občas zvednutých hladin je mi voda aspoň po břicho.



Johny od Potyszů, mohutný tmavý vlčák odjakživa vždy běsnil za plotem, jen co mne ucítil a zahlíd. Pokud ovšem nechrápal na balkóně. Nebál jsem se mu vynadat jaksepatří také, měl jsem vždy po ruce doprovod. Normálně chci s každým vyjít, i když ho zrovna nemusím. S ním to opravdu nešlo. Jednou jsem se přes plot pokoušel o pakt neútočení. A mizera mě kousl do ucha. Krev jak na jelita.     



To letošní léto je jiné, pokud mne jdoucí druharoční paměť neklame. I když je trochu mokřejší a studenější mně to vůbec nevadí. Toho tepla je pořád dostatek a pak je fajn, když jsem s pánem u řeky. Popravdě řečeno většinou je u řeky pán, já už přímo v  té Hluchovce burácím. Dokonce do ní ponořuji i hlavu potřebuji-li ze dna vtrhnout kořen uvízlý. A pak tam v šumu řeky to také hodně pleská, když rychle protáčím hlavou tam a zpět, abych dostal vodu z uší. Ty velké plácačky mě pořádně fackují po papuli.



 



vandrácký syndrom  \22



Budu reprodukovat, co jsem vyslechl. To strejda referoval svoji segře o naší jedné vycházce. Aka fičí na procházku k potoku, setkává se za Miechem s tlupou beranů od Bojdy. Ti jsou natěsnání u provizorního pasteveckého drátěného plůtku s velkými oky. Svým plíživým krokem, s vysunutým čenichem, bez obvyklého pohupování, téměř jakoby plul, takhle se přibližuje Aka k ohradě. Zmerčili ho berani, a jelikož je jich hodně, a jsou si jisti ohradou, přicházejí Aka naproti. Jsou zvědavi, co za zprávy jim sai přináší.



Aka reaguje naprosto klidně. Až se jich u něj shromáždí téměř všichni, i malí beránci se přivalí, tak na ně dvakrát lehce ňafne na pozdrav. Nikdo neprchá, když Aka už je tak veliký, jak byl by býval dospělý beran po ostříhání. Mnozí k němu důvěřivě prostrkávají čenichy. A …



Samé kecy, musím to utnout. Faktem je, že na rozloučenou jsem na ně huknul trochu více, až se rozprchli po pastvišti. Ti hromi  si musí být vědomi, že já s nimi krávy nepásal. Jako občas berany navštívím na pastvě, v nastalém podzimu ta čeládka přikvačila k nám. Zpočátku jsem myslel, že mne přišli pozdravit. Ale ne, pustili se z kraje do té nedokončené louky pod skleníkem! To je už naplno ovládal ten jejich "vandrácký syndrom". Dotyčné to nutí pást se všude možně, jen ne na vlastním.



Nedalo se svítit, nepotřeboval jsem už asistenta, vyhnal jsem je sám. Tak každej na svém a můžeme kamarádit dál.



 



o 60 let zpět  \23



Tak jsem se Vážení párkrát zamyslel nad tím vyprávěním o Princi. No přece o tom mém předchůdci v naší krásné končině, údajně inteligentním ovčáku německém.



No, a dlouho nic….. Mívám občas sny, hlavně ty s jepičím životem. Takové přiblblé, bez nějaké logiky, kdy se dostanu do téměř neřešitelné situace a ono to s přispěním jiného nesmyvyšumí. A když pak jsem vzhůru, můžu dokola přemítat, zda se mi to zdálo, nebo jsem toho kousek prožil?



Ale co jsem zažil nedávno, to Vám musím podrobně vylíčit. l že se mi jedné noci přihodila prazvláštní událost. Ono už byl v podstatě bílý den.



Nejdřív si to šinu po jedné zdrhačce k domovu, po prašné kamenité cestě kolem Szturca. Ještě v půli kopce můj nos větřil a hlavně věštil, že asi bude všechno jinak. ostatně, od tohoto momentu se mi jakoby vypařilo povědomí co bylo předtím. i tak jdu schlíple domů a devzdaně očekávám nějaký zprdunk.



Zpozorním však zrak a na obzoru vidím černá trubková vrata, kde brankou pro pěší proklouznu na jiný, než náš předpokládaný plácek. Fakt je to jiný, a vůbec tam není náš dům. Jen taková, živým plotem ohraničená planinka, s malými ovocnými stromky a cestičkou z placatých kamenů pod ní. Co se to tu proboha stalo??



Nic zvláštního, cestou mi jde naproti Princ. Úplně normálně, nenuceně na mne spustí: „Kde tak dlouho čučíš Aka, že ses dřív neukázal.“ To mi povídá ten žlutočerný sympatický vlčák, „pojď se tu kouknout.“ Zahuhlám něco na pozdrav a jak ve snu jdu za ním. Nalevo, za stříbrným smrkem je plácek s elipsovitým koupacím bazénkem. Břeh za ním je narostlý o nějaké "Tatry." Vedle se povalují malé trepky, systém ,Baťa'. "Ty jsou mého pánika," povídá Princ, "lajdák je tam večer nechal a do školy letěl v sandálech. To znamená, že fotbal po škole hrát nebude, přijde domů brzo, je středa a valíme na cvičák."



"Ty jseš úplný Sherlok Holmes Princi" vzdychnu obdivně." "Ale di Aka, stačí trochu pozorovat a občas přemýšlet," šklebí se Princ. "Nejlépe hlavou, pokud tam hochu nemáš samé blbiny. 



Pokyne mi a dojdeme na hřbet naší Kympy. Je tam z každé strany k vidění unikátní čtvercová stodola. Je postavena na chlévě od baráčku neviditelném. Na něm Princi enormně záleží, a ještě vice na té kravičce v ní usídlené.



Mléko s rohlíkem, jeho nejoblíbenější jídlo to. Ukazuje mi tam takovou amatérskou skrýš mezi dvěma smrčky. „Tu mám pozorovatelnu, kdysi tu řádili dva malí sígři.“ K mému udivenému pohledu dodal Princ, „No, malý pánik s kamarádem Čechem. Klučiska nastrkala třísky do písku silnice a řehnila se, jak šofér šílel mezi koly autobusu a hledal hřeby v gumách.“



Já jsem mezitím koukal na tu zatočenou stoupající silničku a na neposkvrněný kouzelný kopeček za ní. To mně předtím nedošlo, když jsem předtím kráčíval už po nové silnici, že tu bylo kdysi něco tak krásného, s lípou pod vrškem.



„To nač Aka koukáš, to je ta historická Tomčali Kympa. Sám jsem hezčí horu neviděl, z každé strany jiná. A zimě ta sranda, když profičím se sáněmi přes ten mamlas plac s lyžujícími. Pánik se drží volantu, řve ,pozóórr‘, a já kličkuji mezi mamlasy. Klidně si jezdí na lyžích přes cestu.“     



Já stále němě koukám na ty širé krásné zvlněné prostory a na ten vykukující starý podlouhlý dům, s ještě správnou střechou. „Tam si kamaráde zajdeme občas s paničkou ke starce na placki se špyrkami. Chápej ..škvarky.“



 - - - šškrrchch - -, uujjíííp.  Zatraceně, urval se záznam, do dokončení zmizelo do ,přísně tajné‘, to bude zas makačka …



Strpeníčko.



 



 



,Neviditelný koREKtor' č.1



(3.os. - ER), vyhlazuje - Aka nepřečte.



Přímý požadavek kontrarozvědky. Hoši se jistí.



Akator se totiž po jedné letní euforické noci na ,Zorombku' prohlásil za



špiona výmarského.



Asi mu to nakukal sám Karas, když ráno zjistil, leže ve spacáku pod stromem, že to nebyl žáden těžký sen, co ho v noci sužoval, ale že na něm chrápe Aka.



Stejně byl ER požádán, aby v rámci možnosti dohlédnul na ty Akátorské výlevy a zabránil některým nepředloženým fópá. U Aka si není nikdo ničím jistý. Navíc na ty jeho kousky nemá pražádný vliv. jen trochu na ty textíky, a to je mnohdy jak s křížkem po funuse.



Nejspíš asi Akator kecal, ale on se fakt jako špion chová.



Lidi si myslej, že je čistý vzduch. Zdánlivě nikdo, nikde.



Člověk se uvolní, zaobírá se sám sebou a něco mu funí za zády.



Je to Aka. Nic před ním neutajíte.



Zašpuntováno.



 



 /D,  _čas dopředný i zpáteční   (19 - 23)



------------------------------------------------------



 



 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Daniel Liberda

O mně

Léta střídmě psavý projektant. Zkreslená technická myšlenka se doprovodila jednoduchým popisem. Následkem vzrůstajícho hladu stále sofistikovanějších stavebních úřadů po bohatší próze v technických textech a "určitě" znechucením z přemnožení uvozeného děsivého slova v českých médiích, chopil se další výzvy. Sází do kláves jiná a jiná slova.
Nedaleko třineckého werku autor vyrůstal, tam nabíjel své ego.
Pošimral zlehka paměť, a formou "nonFiction" Vám představuje některé fragmenty proběhlých, jim zažitých událostí v naší kotlině, a nejen té. Bývaly to doby skromnější na technické vymoženosti, ale bohatších na vzájemnou lidskou komunikaci a fantazii. O tom se zde vede řeč.
Po pravdě napsáno, co napsáno. Neb autor si žádá "černé na bílém", s nadhledem popatřit, co se tu vlastně odehrávalo. V těch staletích jedinečných.

Daniel Liberda, Bystřice 31.7.2018

Moje nej
Cinky linky

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •