IKAR CZIKAR CZ

Stříbrná Krev (Ef)14.3.2011
 

5
 počet hodnocení: 29
přečtené 12202, Komentáře 10

 

Stormův otec

Storm šel hlavní cestou k náměstí Realmu. Město vypadalo klidně, přesto byl nervózní. Zdálo se, že tu nikdo není, avšak slyšel podivný hluk z druhého konce města… tam kde byl jeho cíl. Storm potichu zamumlal:
„Slyšíš ten rámus? Snad to není kvůli tomu, kvůli čemu si myslím, že to je…“
„Hmm… co jsi říkal?“ Misty se protáhla a zívla. „Já tak trochu usnula, promiň.“
„Hele, že mi spíš v kapse… to v dohodě nebylo,“ zasmál se Storm.
„Nemůžu za to, že jsem dva dny nespala… I když… asi tak trochu jo. Ale nemysli si, že je to tu bůhvíjak pohodlný.“
„Ještě si stěžuj… Co vůbec takové víly jako ty jedí? Docela si nedovedu představit, jak ohlodáváš kus steaku.“
„Steak? Co to je?“ zeptala se víla a dlouze zívla.
„No je vidět, že nejíš normální maso. Tak co teda je tvůj miniaturní žaludek schopen strávit? Zrnko hrachu? Kořínky? Nebo snad žížalky obalené v salátě?“ Storm si Misty trošičku dobíral a na tváři se mu usadil pobavený výraz.
„Kořínky? Žížaly? Fuj! Za koho mě máš? Copak jsem nějaké zvíře?“ ptala se uražená víla, když si všimla, jak se Storm baví na její účet. Chtěla ho v něco proměnit, ale nebyla si vůbec jistá, jestli by byla schopna kouzlo potom zrušit. (Věřte mi, že by nebyla!) Raději jeho otázku ignorovala. „Já jím sušenky a ovoce. Nemám ráda ryby a hlavně koření. To Pixie nejedí. Protože bychom nemohly létat a bylo by nám špatně,“ zakňourala.
„Sušenky a ovoce? No dobře, tak já už vím co s tebou…“ řekl Storm a nasadil rychlejší tempo.

Za deset minut došli na menší náměstí. Storm se zastavil u dveří jednoho z okolních domů. Nacházeli se právě v jedné z nižších čtvrtí rozlehlého města Realmu. Storm sám se pohyboval především v této vrstvě, protože jako syn dřevorubce neměl přístup do okolí královského paláce, kde už bydleli pořádně zazobaní lidé. Občas tam samozřejmě pronikl před zraky stráží, ale pohybovat se tam v nepříliš novém kabátě a s blátem na podrážkách bylo více než dostačující pro to, aby si proseděl noc za mřížemi. Byla tu ještě nižší vrstva, ale tam byli především lidé bez práce, co žebrali a co se nevyhnutelně vyskytovali ve všech městech. Žili na ulici nebo v malých přístřeškách podobně jako to fungovalo v indických slumech. Dům, u kterého teď stáli, měl vybledlou hnědou fasádu a pokroucené okapy kolem dveří. Střecha pomalu hnila, ale stavení bylo vlastně jedno z nejhonosnějších v této části města. Také z toho důvodu ten dům a hlavně majetek uvnitř Storm tak důvěrně znal:
„Tak tady se naše cesty rozcházejí. Zítra ráno se sejdeme zde a půjdeme dál… najít tu stříbrovlásku. Ta dáma tady v tom domě ti poskytne skrýš a -…“ Storm se chystal Misty vytáhnout z kapsy, ta ho ale praštila do ruky a zavrtala se ještě hlouběji:
„Co to plácáš? Proč se máme rozejít?“
„Musím si něco zařídit… řekněme, že je to rodinné. Ta služebná tady je v pohodě. Každý si myslí, že je šílená, protože tvrdí, že víly jsou nejhodnější tvorové na světě… No, a když tě teď s ní seznámím, tak bych z toho mohl i něco… Ale nic, prostě tě na chvíli pohlídá, než si já něco zařídím. Sejdeme se tady v deset ráno, jasné?“
„Ani mě nehne! Jdu s tebou…. Totiž, že mě vezmeš s sebou?“ zaškemrala najednou víla. „Budu hodná a ani nepípnu. Krom toho, kdyby mě někdo viděl z našeho rodu… byla bych mrtvá dřív, než bych ti stačila říct celou pravdu.“
„To je to s tím tvým vyhnanstvím tak zlé?“
Misty něco zabručela v odpověď. Storm zavrtěl hlavou:
„To ovšem na věci nic nemění. Musím si něco zařídit a víla jako ty by s tím nesouhlasila.“
„Prosííííííííííííííííím. Je mi jedno co, děláš, když neubližuješ zvířatům nebo samotným lesům.“ Storm výrazně zbledl, ale toho si víla ranní rosy nevšimla, protože se snažila na Storma vyslat psí oči z jeho kapsy.
Najednou se dveře rozlétly a setrvačností vrazily do zdi, kde se objevily drobné prasklinky v omítce. Storm se překvapeně podíval do očí rozzuřené mladé paní.
„STORME!!! TY ZLODĚJI ZLODĚJSKÁ! Nestačilo ti, že jsi za celý život nakradl tolik matčiny práce, že skoro vlastníš půlku? A teď se nestydíš ukázat se tu znova! Nestačilo ti, že jsi mojí matku vyhnal???“ Žena se zprudka nadechla, jakoby zapomněla uplynulou minutu dýchat. Storm toho využil a nechápavě poznamenal:
„Eh, cože?“
„Ty!!!“ Málem se na něj v záchvatu zuřivosti vrhla, ale naštěstí zakopla o drát, který tam byl nastražený proti zlodějům. Oprava, proti Stormovi. A zakolísala na posledním schodě, kde se dlouhými nehty chytila zábradlí. Jen co se vzpamatovala, vrhla po návštěvníkovi rozzuřený pohled, jakoby za ten drát mohl on a nasupeně vysvětlila:
„Matka se odstěhovala daleko na východ k horám. Nehodlá prý dál snášet ty tvé drobné krádeže a jde si vytvořit nový domov. A mě nechala tady!“
„Promiň,“ pokrčil rameny Storm.
„Áh, já tě zabiju!!!!“ zařvala zase a naposledy se pokusila udělat výpad směrem k němu. Storm jen udělal krok vzad a žena se s konečnou platností rozplácla na zemi, protože zapomněla, že se jí drát přihákl k dlouhé sukni.
„Tak já jí někdy skočím navštívit, aby se jí nestýskalo,“ řekl Storm a na rozloučenou zamával.
Misty se zarazila. Počkala chvilinku, a když se ujistila, že už neslyší žádné hlasy, vykoukla z kapsy a svýma malýma zvědavýma očima pohlédla do tváře Stormovi. Opět zaznamenala šedivou barvu jeho duhovek. Královský potomek, napadlo ji snad posté. On si toho všiml a z dnes stále ještě neznámého důvodu se jí rozhodl povědět pravdu:
„Víš,… jdu pomoci dneska večer vypálit zdejší les. To proto jsem nechtěl, abys šla se mnou. Organizuje to můj otec a já mu slíbil, že-…“
„CO??? To nemyslíš vážně! Vymýšlíš si, aby ses mě zbavil! Ale já ti na to neskočím!“
„Musím to udělat!“ bránil se Storm. „Slíbil jsem to svému otci a potřebuju peníze.“
„Ty nemůžeš mít tátu, ten je totiž už dávno mrtvý!“ odsekla Misty.
„Ale… já ho viděl asi před měsícem a byl v pořádku.“
„Nesmysl! Král Olides je už asi deset let mrtvý.“
Stormovi se zlostně zablýsklo v očích:
„Jenže můj otec není král. Je dřevorubec a zdravej jako řípa.“
„Nevěřím ti! Máš oči králů!“
Storm se prudce obrátil vlevo a s Misty v kapse zamířil přes město k domu, který stál na pokraji lesa. Byl to malý srub s několika přístavbami a s hromadou klád kolem. Storm došel ke dveřím a párkrát na ně rázně zabušil. Otevřel robustní chlap s mohutným břichem, z častého vysedávání v místním hostinci, ale i s pevnými svaly na rukou z těžké práce. Jeho vousatá tvář se rozzářila:
„Storme, synu, vítej doma! Už jsem tě čekal… Máš zpoždění. Přípravy jsou už téměř hotové. Ohně hoří ostošest a-…“
„Já vím, tati, já vím. Uvaříš mi čaj? Mrznu, několikrát jsem cestou zmokl a třesu se jako osika.“
„Ovšem pojď dál. A kde ses tak dlouho toulal?“
Storm vešel do místnosti, která nevzbuzovala dojem domova. Vše bylo tak neosobní, pouze účelné a prázdné, že se Misty zachvěla chladem, když vykoukla na chvilku z kapsy. Byl zde dřevěný stůl a tři židle. Dvě okna a stejný počet dveří. Holá studená podlaha. Zaprášený krb plný stoletého popela.
Když byl Storm malý kluk, často si představoval, jak to tu muselo vypadat útulně, když ještě žila maminka. Nikdy ji nepoznal. Otec říkal, že zemřela při porodu… často mu o ní vyprávěl. Prý tu bývaly záclony, koberce a spousty květin všemožných druhů a barev. Nejraději měla rudé růže. Ty bývaly postavené na krbové římse v dřevěné váze. Na té římse, kde jsou dneska pouze pavučiny.
Storm se posadil, když otec postavil čaj:
„Tak povídej, synu.“
„Není co. Každopádně jsem rád, že jsem zpět. Ale zřejmě se tu moc dlouho nezdržím.“
„Ale, ale. Kam tak mladý pán spěchá? Nemá mi náhodou s něčím pomoci? Hm?“
„Samozřejmě. Ale zítra ráno opět vyrážím. Cestou jsem potkal někoho, kdo si… ehm… vyžádal mé služby.“
„Vážně? A kdopak to je?“ zajímal se otec.
„No… Jmenuje se Misty, ale tu asi neznáš. Potkal jsem ji cestou sem, ale není tak úplně z města.“
„Hm a je aspoň krasavice?“
„Je taková hodně malá. Ani nevím, kolik jí je let. Ale určitě to není nic pro mě,“ dodal, když viděl záblesk v otcových očích.
„Jo aha! Rozumím, nechceš o ní mluvit, tak toho teda necháme.“ Odešel pro čaj a vrátil se s úsměvem na tváři:
„Předtím než odejdeš… Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by sis nedal moji specialitku, pekl jsem to včera večír.“
„My máme zubolamky?“ Storm se rozzářil. Bylo to to jediné, co jeho otec uměl péct, ale když už je měli, tak to stálo za to. Jednalo se o měkké pečivo z lesních plodů pokapané včelím medem. Za svůj název vděčili otcově nepozornosti, protože je nechal nepřiklopené po tři dny na stole. Když pak přišel rybář z vesnice a zakousl se do nich, vypadly mu dva zuby.
„No jasně!“ odpověděl pohotově Stormův otec. „Jen si dej a vezmi jich pár na cestu tý svý paničce.“
„Tati!“ zděsil se Storm, který dobře věděl, že to všechno Misty slyší.
A ještě ke všemu to není žádná dáma, ale víla… která mě asi zabije… pomyslel si.
„Jasně,“ řekl potom a strčil si celou hrst pečiva do plátěného pytlíku na jídlo.
„Ale no tak, vezmi si jich víc. Nebo mi za chvíli zmizíš před očima, kluku jedna vyzáblá,“ zasmál se jeho otec a poklepal si obrovskou rukou na svůj břich. Storm se usmál a pytlík uzavřel. Otec se přestal chechtat a zeptal se:
„A ta tvá panička asi taky není nejtučnější, co?“
Jen aby to neslyšela Misty, pomyslel si bývalý žoldák Storm. Zvedal se, když ho něco bodlo do boku, kde měl kapsu.
„Já mu dám paničku!“ ozvalo se hrozivě ztlumeně z kapsy.
„Co jsi to říkal?“ zeptal se otec.
„Jen tak vzdychám nad uspořádáním světa. Menší bijí větší a ti se nemohou bránit…“ pronesl teatrálně Storm.
„Jo aha,“ nato Stormův táta a odešel do kuchyně. Když mizel ve dveřích, slyšel ještě Storm, jak si mumlá:
„Co se to s dnešní mládeží děje? Člověk se ani nenaděje a má pod střechou filosofa.“
Storm se usmál a zamumlal směrem ke své kapse:
„Tak co, už mi věříš? Můj táta je podle mě až moc živý.“
Misty neodpověděla, ale stejně jí to přišlo divné. Už už chtěla říci Stormovi, co si myslí, když v tom se z kuchyně ozvalo:
„Tak mladý muži, je čas vyrazit. Lidi už jsou neklidní a chtěj mít tu dnešní prácičku z krku. Ten les je stejně prokletý… Seber si těch svých pár švestek a vyrážíme.“
Storm kývl, jako by chtěl přesvědčit sám sebe, že nedělá špatnou věc. Pak vyšel i s otcem ven, kde se už houfovala kupa chlapů z vesnice s různými sekerami a spoustou pochodní. Planina byla téměř v jednom ohni, všude hořely hranice. Budoucí zkáza lesa. Storm se odvrátil. Přešel k jednomu kováři a vzal si od něho starý rezavý meč. Pak si sedl o kus dál na volnou kládu. Meč opřel vedle sebe. Vzduchem se nesl pach spáleného laku a dřeva. Zřejmě trámy nějakého ztrouchnivělého domu. Pixie už to nevydržela a vykřikla:
„STORME, TO NESMÍŠ!!!“
„Já musím, Misty. Kdyby to nevedl můj otec, nedělal bych to. Ba právě naopak… Jenže táta také podporoval vše, co jsem v dětství dělal.“
„Jenže tohle je les, pitomče! To není jen tak nějaké řádění malého kluka! Tohle je pálení lesa! Tomuhle se říká stoupnout si proti přírodě, proti Králi lesa… ale on to jen tak nenechá! Mnoho z vás zemře spolu s lesem! Je to hřích, Storme!“
„Já vím,“ povzdychl si Storm. „Ale Král lesa je jen báchorka na strašení malých dětí. Tolik lesů už bylo vypáleno a on nic neudělal. Proč? Protože neexistuje.“
„To je lež! Král lesa existuje a nebude jen tak přihlížet tomu, jak ničíte jeho domov! Až přijde, přiznáš, že jsem měla pravdu!“ křičela dál malá víla.
„Možná. Ale minulost mluví proti tobě. Nikdy se neobjevil, tak proč by se měl dneska obtěžovat? A i kdyby… Tak tím lépe, nechci ničit les, ale dělám to pro otce plus k tomu dostanu sto zlatých, což se mi s vidinou dalších cest náramně hodí.“
„Ubohý žoldáku! Copak když ti otec řekne: skoč ze skály, uděláš to? K čemu ti budou peníze? Z těch žádné stromy nevyrostou!“
„Samozřejmě, že vše má své meze. Také mi záleží na lese, ale-…“
„Hoši, nástup! Jdeme se postarat o to, aby nám ten zatracenej les přestal požírat děti!“ zařvat Stormův otec, čímž narážel na všechny ty ztracené potomky v lesích.
Ale malá víla měla velké myšlenky. Tento les byl opravdu jiný.

Tady totiž sídlil Král lesa.

Storm s otcem a s třemi tucty mužů vstoupili do lesa.

 

Kapitola 4-4 z 12
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

dva mraky2.2.2016
 

Přečetl jsem, se zájmem. Vypadá to na kus většího textu. Proto bych jako čtenář uvítal lepší povědomí o postavách. Shadow, jakoby žena bez historie. Pokud se neplánuje v dalším ději nějaké velké odhalení, měla by tu historii mít, jinak je absence jejího příběhu vyložená autorská lenost.
Storm - během textu se několikrát upozorňuje, na jeho žoldnéřskou minulost. OK je mu devatenáct, tak mohl klidně třeba dva roky sloužit. Ale kromě toho, že umí chytit meč, se jeho vojenská minulost nijak neprojeví, akorát mám jako čtenář pořád nějaká očekávání. Pokud je pouze potřeba nějak zdůvodnit že umí šermovat, tak stačí jedna zmínka, že sloužil chvíli v armádě a pak už tam toho vojáka dál nezmiňovat. Nebo by to mělo být dál rozvedeno.
Paradoxně jediná propracovaná je Pixie. Té docela rozumím, škoda že je to vedlejší postava.
Bojová scéna v bažinách bažinách je trochu nevěrohodná. Vůbec ve mě nenavodila pocit skrumáže v uzavřené prostoře, spíš velké bitvy někde na otevřené pláni(vzájemné hledání se, různé dialogy, poměrně statický hlavní padouch...)
A nakonec, je vhodné se ve vytvořeném fantastickém světě odkazovat na ten náš reálný? (indický slum, japonská katana, anglická jména...) Pokud nejde o nějakou alternativní historii, nebo alternativní budoucnost, na mě osobně to působí rušivě.
Jinak se těším na případné pokračování.

Dostálová Lenka14.12.2015
 

Milá Ef a Sušenko,

dlouho jsem váhala, zda vám udělit čtyři nebo pět hvězdiček. Čtyři a půl bohužel nejde:-) Nakonec jsem se však nechala strhnout vánoční náladou a dala vám nejvyšší počet. Váš příběh jsem přečetla celkem rychle, což samo o sobě dokazuje, že mě zaujal. Byl vtipný, svižný a alespoň pro mě originální a chytlavý. Přesto je hodně věcí, které mě v ději mrzely.

A začneme pěkně od začátku. První kapitolou. O čem vlastně je? O historii země? Nebo je to jen taková nápověda do děje? Vyskytuje se tam hodně lidí, je to složitě vyprávěné a vytváří to pouze zmatek. Možná, kdyby to vyprávěl jeden vypravěč a jeho posluchači mu jen občas skočili do řeči, snáz by se v tom člověk vyznal. Navíc zmínění dlouhatánských jmen královských potomků „neznámým“ cizincem, o němž se dál navíc už vůbec nezmiňujete, prozradí příliš snadno pravdu o hlavních hrdinech. Je to pak příliš předvídatelné, když od první kapitoly vím, že Storm je Satir, a čekám, kdy se objeví Shadow neboli Sorra. S tím souvisí i zbytečně brzké prozrazení, že byla Misty vyhnána. Čtenář by se to klidně mohl dozvědět až spolu se Stromem, když mu to Misty nakonec prozradí. Lépe se tak sžije s danou postavou, když ví jen to, co ona.
Napříč příběhem se také vyskytují zápletky, jejichž důvod je nejasný. Proč má Shadow chránit Katari? Někdo jí to přikázal? Jak se o ní dozvěděla? Proč se tak rozhodla? Proč si Misty vybrala zrovna Storma, aby pro ni Katari našel?
Celkově se mi líbily věty typu: „Oprava, proti Stormovi.“ nebo „Věřte mi, nebylo.“ Takovéto vsuvky vypravěče, když se jedná o er formu, nejsou moc časté a někoho by mohly i rušit, ale mě vždy pobavily.
Celkově bych uvítala děj více rozpracovat. V příběhu by sice neměly být věci, které ho jen zdržují nebo zbytečně natahují, ale hnát se čistě co nejrychleji k hlavní zápletce taky není to pravé. Stačilo by si jen trochu víc pohrát s jednotlivými částmi a příhodami (například smrt Shadow je tak „odbytá“, že jsem se nad ní ani nepozastavila) a zároveň by neuškodilo zapracovat na dialozích. Jsou místy kostrbaté a nepřirozené. Také jsem se ztratila v tom, kolik je hlavním hrdinům. Buď jste to nezmínily, nebo jsem na to zapomněla, ale kdybych měla usuzovat podle chování, tak by Stormovi bylo 16-17 (na žoldnéře dost mladý), Katari stejně jako jemu a Shadow tak 25-30.

Nakonec pár perliček.
1) Misty říkala, že víly jí sušenky a ovoce a že nechce ubližovat zvířatům, ale pak si s chutí dá pečeného králíka. To si dost odporuje.
2) Když se Storm odpojí od dívek, máte v ději takovou „vsuvku“ o třech řádcích, kdy se Storm ptá na své společnice a cestu do bažin, a pak jde úmyslně přesně opačným směrem, přestože nakonec stejně do bažin dorazí. Nejlepší by bylo to tam nedávat.
3) Sedmá a devátá kapitola je nakopírovaná několikrát za sebou.
4) „dýky vysely“ – visely je po V měkké I
5) "Pixie" a "Redness" by se psaly s velkým písmenem jen v tom případě, že by šlo o jména klanů, ale pakliže to označuje dva druhy víl, mělo by být malé (jako například bernardýn a kokršpaněl, oba dva jsou psi, ale jiného druhu), stejně tak i "Eukalyptus" (růže, smrk)

Jestli bude pokračování, ráda bych příběh dočetla. Věřím, že má velkou šanci na úspěch. Zkusily jste zvážit možnost pomoci paní Dočekalové a jejích individuálních kurzů?

Držím palce!
Lenka D.

Ef14.12.2015
 

Lenko, wow, diky moc za takove hezke hodnoceni a zajem :) Momentalne na tom pribehu uz nepracujeme, jelikoz byl maly zajem a hlavne malo casu. Ve skutecnosti jsme cely pribeh zacaly prepisovat a opravovat, jelikoz jsme o nekterych chybach vedely a predelavaly... No uvidime, jestli se k tomu jeste vratime, ale pokud ano, urcite implementujeme i zmeny navrhouvane Tebou :)

Ef27.1.2013
 

Drazí čtenáři, těší nás váš zájem, a tak jsme se rozhodly, že projdeme všechny doposud zveřejněné kapitoly a opravíme krkolomné formulace a \"bugy\" :) Možná jste si všimli, že jsme uploadovaly dvě nové kapitoly. Neváhejte tedy a přečtěte si náš příběh v novém kabátě - nová verze bude postupně uploadovaná a předpokládaný konec oprav všech doposud zveřejněných kapitol je do konce ledna 2013. Posléze začneme opět přidávat nové kapitoly (příběh je už dávno dokončen, jen musíme změnit pár nesmyslů a nebýt líný to sem nahrát :D). Zdraví Ef a Sušenka.

©Majda1.10.2011
 

jen tak dál, jsem napnutá jako pružinka

Káťa Rub. 24.5.2011
 

Velmi zajímavý prolog! :)) Jen tak dál holky - spisovatelky :-)

***27.3.2011
 

super ;-)

S1020.3.2011
 

moc pěkné, jestli se někde objeví celá kniha rád si ji celou přečtu :)

©Majda19.3.2011
 

docela mě to chytlo a ráda bych si přečetla celou knihu :-)

kaze17.3.2011
 

vypadá to zajímavě, třeba si něco po dlouhé době taky přectu :D

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ef

O mně

"Myslel jsem si, že se učím žít. Ve skutečnosti jsem se učil umírat."
(Leonardo da Vinci)

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •