IKAR CZIKAR CZ

Stříbrná Krev (Ef)14.3.2011
 

Kniha o sarkasmu žoldáků a ztřeštěnosti víl. Příběh o všem možném jen ne o hrdinech.


Autoři: Ef a Sušenka.
Věnováno všem, kteří neztrácejí naději.
5
 počet hodnocení: 29
přečtené 12203, Komentáře 10

 

Setkání pod kapkami rosy

Storm otevřel oči. Na jeho temné vlasy dopadlo pár kapek vody protékající listovým. Jeho popelavě šedé oči prohledávaly okolí. Byl téměř na konci Mallinského lesa a blížil se do královského města Realmu. Dnes měl v plánu tam dojít. Nebyl si jistý, zda to byly opravdu ty kapky, co ho probraly z už tak slabého spánku. Storm zahlédl pohyb v blízkém Eukalyptu, a když tam obrátil svoji pozornost, vyplula ze stínů malá víla. Tomuhle druhu se říkalo Pixie, asi protože byly malé a rychlé. Pixie obývaly květy orchidejí a byly nepřítelkyněmi strážkyň růží – Redness. Pixie bývaly často mazané, a právě na to Storm myslel, když víla nejistě usedla na jeho holé rameno.
„Ty jsi Storm?“ zeptala se. Ani ho nepřekvapilo, že zná jeho jméno, v tomto kraji ho znal kde kdo, ačkoli jeho pověst nebyla nijak valná. Nebyl hrdina, spíš zloděj a žoldák. Víc přemýšlel nad tím, co jí má říct, aby pak nelitoval prozrazených informací. Otec ho často upozorňoval na tato malá stvoření a na jejich vychytralost. Rozhodl se, že bude více opatrný:
„Záleží na tom, kdo se ptá.“
Z jejího pohledu bylo jasné, že tuto odpověď nečekala. Bázlivě se rozhlédla, zdali jí někdo nesleduje a teprve pak pokračovala:
„Jmenuji se Misty a jsem víla raní rosy…“ umlčela se, ale on marně přemýšlel, kam tenhle rozhovor povede.
„Nechci být neupřímný, ale zaráží mě, že se jen tak představíš… Vy víly většinou lidi oblafnete, svedete na špatnou cestu, a pak je okradete o všechno.“
Misty se uraženě načepýřila, Stormovi to bylo jedno, jelikož o pixiinu ani o jinou společnost nestál. Také by to mohla být past a on neměl v plánu se nechat chytit. Poté, co Misty vystřídala na své tváři několik naštvaných, ublížených a vystrašených pohledů, pokračovala:
„Potřebuji tvoji pomoc.“
„Kde máš zbytek hejna?“
Ani to neznělo jako otázka, jak si Storm uvědomil, ale ani na chvíli nepochyboval, že by nepřišla sama. Vlastně se docela divil, že ho ještě Pixie nenapadly a neprovedly mu něco. Jak dlouho ještě bude trvat, než ho praští zezadu nějaká větev? Misty, jakoby tušila, co se mu honí hlavou, hbitě pronesla:
„Jsem tady sama. Nejsou taky žádné jiné víly, kdyby jo, tak…“ Znovu se odmlčela. Nechtěla mu prozradit, že byla vyhnána z vlastního kmenu. Rozhodně ne ještě tak brzy. Storm vzdychl:
„Jasně.“
Pixie mlčela. On vyčkával. Po chvíli trapného ticha, listovím pronikl první paprsek slunce.
„Podívej, musím vyrazit. Město je už za kopcem, počítám, že tam dojdu ještě dopoledne.“ Storm vstal a začal na sebe navlékat triko a kabát. Spal v kalhotách, takže si ušetřil práci. Pixie ho mrzutě pozorovala z vrcholu jeho odloženého kotlíku na polévku, na který přelétla, když se začal oblékat.
„A co ta pomoc?“ zeptala se, když už zvedal svůj batoh.
„To ti mám jako slíbit pomoc, aniž vím, o co se jedná? Nejsem cvok… Pak mi řekneš, ať skočím z útesu, že jo,“ zasmál se cynicky Storm.
„Slib mi to a řeknu ti víc,“ zkusila víla. Storm se zašklebil:
„A co takhle opačný postup?“
Misty zamávala křídly a naštvaně pronesla:
„Kdo mi zaručí, že neutečeš a nenecháš mě s mým neštěstím?“
„Začínáš se mi líbit, jsi celkem vychytralá… I když u vás je to asi vrozená vlastnost… Tak nic, rád jsem tě poznal, pozdravuj doma.“
Misty protestovala a na důkaz svých slov ho začala tlouci pěstičkami do hrudi. Storm ji chvíli pozoroval se zvednutým obočím a pak pronesl:
„Co je? Máš blechy?“
„Jsem naštvaná, abys věděl!“
„Aha. Tak co chceš?“ Storm ztrácel trpělivost.
„Chci, abys mi pomohl!“ dupla si Misty. Vítr se zvedl a les zašuměl. Stáli tam proti sobě a navzájem se mračili.
„A co když já nechci?“
Víla se celá rozzářila. Storm si to vyložil tak, že už asi vážně spadl do pasti. Misty ho ale hned uklidnila svým dalším počínáním:
„Proneseme Královskou přísahu a ta mi zaručí, že se navzájem nepodvedeme.“
„Ta TI zaručí? A co z toho budu mít já?“
„No pomůžeš dobré věci…“ začala víla.
„A sakra…“ brblal Storm.
„A možná se i zamiluješ,“ dokončila s úsměvem a s veselými ohníčky v očích.
„Aha, takže děti z toho budu mít. Ne, díky, nezájem.“
„Ty jsi teda… Tak co teda chceš?“
„Normálně bych si něco naúčtoval, ale vzhledem k tomu, že jsi Pixie, tak… Myslím, že chci zjistit pravdu. Jsou okamžiky v mém životě, kde jsou mezery. A já bych moc rád, kdyby mi někdo pomohl si na ně vzpomenout. Máte přece Knihu kouzel, ne?“
Misty se zamyslela:
„Mohlo by to tam být… Ukazuje minulost, přítomnost i budoucnost kohokoli, kdo vyřkne jedno určité zaklínadlo.“
To mu stačilo. Jejímu slovu moc nevěřil, ale Královské přísaze ano. Věděl totiž, že tuto přísahu nikdo neporuší. Nemohou. Ani lidé, ani nikdo jiný. Přikývl, chytli se za ruce (což šlo ovšem dost obtížně, protože Pixie mají nejvýše tak dvacet centimetrů i s botami) a Misty obřadně spustila:
„Hvězdy různí svá místa,
naše slova se však nemění.
A pokud změní se jen o píď,
pak i hvězdy přestanou zářit ti.
Tak zní Královská přísaha.“
Storm totéž zopakoval a na dokončení slibu se jim kolem rukou omotaly magické energetické provazy rudé barvy. V tu chvíli Storm zapochyboval… přece jenom nebyl zvyklý na to, aby někomu něco sliboval. Teď už ale nešlo couvnout. Přinutil se zavřít oči. Najednou se mu zdálo, že slyší někoho naříkat a volat čísi jméno. Před očima se mu objevila scéna, kde stála ta dívka, kterou slyšel:
“Satisi!!“
Chtěla za ním utíkat, ale držela ji silná dospělá žena a bránila ji v jakémkoli pohybu. On sám jako by koukal očima toho chlapce, Satise. Té dívce nebylo víc nežli osm let a on sám se necítil nijak starší. Kdosi ho táhl pryč od té známé a od hradu za ní. Scéna ustupovala. Viděl ji znovu vykřiknout…
„Storme!!“
Ze snění ho vytrhla Misty, která si ho hned v zápětí začala prohlížet od hlavy až k patě:
„Není ti nic?“
Storm se několikrát zhluboka nadechl a přinutil se mluvit klidně:
„Ne, jsem v pořádku.“
Pixie se zatvářila provinile:
„Dobrá. Tak, kde bych měla za- …“
„Eh, nevadilo by ti, kdybys mi to celé vysvětlila cestou? Čas běží a já musím být co nejdříve ve městě.“
Misty zamračeně kývla.
A tak vyrazili, za doprovodu jejího povídání:
„Existuje jedna báje o stříbrném valounku… Nebo jinak, znáš ten vodopád Faery Falls? Ten kámen byl po staletí tam, omílán vodou, až byl tak malý, že si ho mohla odnést chamtivá straka. Valoun zmizel a jeho kouzelná moc popsaná v té báji s ním. Jako mlžný opar…“
Storm si odkašlal:
„Nechceš po mně, abych ho našel, že ne?“
Pixie zavrtěla hlavou:
„To už se stalo, našla ho jedna dívka, která se narodila ve stejném lese, kde zmizela ta straka. Ta dívka má stříbrné vlasy, což má spojitost s tím valounkem. Její jméno je Katari.“
Storm se zarazil.
„To po mě chceš, abych hledal stříbrovlasou jehlu v kupce sena?“
„Mlč! Ne tak nahlas. Copak nechápeš, jak je důležité, aby se nikdo nedozvěděl o tom, kdo má stříbrný valoun?“
„Nechápu. Stříbro je možná fajn, ale dej mi vědět, až bude valounek diamantový.“
Misty se načepýřila a prohlásila:
„To není žádná sranda! Víš, jak moc je to důležitý?“
„Ne. Tak má stříbrný vlasy, no a? Já má zase špinavý šedý oči a taky kolem toho není povyk.“
Pixie se najednou zarazila. Zloba vyprchala a vystřídal ji strach.
„No co je? Podívej se sama na sebe, a pak mi řekni, kdo z nás vypadá normálněji. Možná mám divnou barvu očí, ale ze zad mi aspoň netrčí křídla,“ odsekl a přitom ji pozoroval. Ta by se za normálních okolností už dávno urazila a odletěla by, ale teď řekla jen:
„Jenže existuje jen jedna holka se stříbrnými vlasy!“
A asi jen jeden kluk s očima královských potomků, pomyslela si v duchu. Nejraději by se teď rozeběhla do královského paláce a vše tam řekla, ale její vyhnanství jí to neumožňovalo. Proč ale po lesích běhá královnin potomek? Nebo že by barva jeho očí byla čistě náhodná? Rotovalo jí to hlavou. Storm mezitím málem zakopl, jak se mu to její mlčení nelíbilo.
Šli dál po cestě, až minuli značku upozorňující je na to, že se nacházejí v královském městě: REALM.
Stormovi prolétla hlavou jediná myšlenka, že mu vlastně ta Pixie ani neřekla, co po něm tedy chce. Najít tu holku jménem Katari? A pak jí přinutit vrátit valoun? Nebo jí odstranit? Nebo jí ty vlasy ostříhat? Při té představě si uvědomil, že asi nakonec přece jenom naletěl pixinskému kouzlu. Usmál se. Podobné myšlenky létali hlavou i Misty. Měla pocit, že jí Storm tahá za fusekli, a že celou dobu ví o svých královských předcích. Proč by jinak tak pospíchal za svými povinnostmi? Pak si všimla, že se usmívá, což jí její domněnky potvrdilo… Tedy do chvíle než promluvil.
„Řekni mi jedno. Nemusím ti pomáhat v souvislosti s nůžkami, že ne?“ zajímal se Storm, čímž jasně ukázal, že není králem ani chlupem v nose.
„Co tím myslíš? Zbláznil ses?“ Misty měla chuť ho roztrhat na kousíčky, když pochopila, kam tím míří.
„Ne. Proč? Ale byl bych ti vděčný, kdybys mi konečně řekla, co po mě chceš.“
„Teď ne,“ řekla a ukázala před sebe na první budovy Realmu, „vcházíme do města, pak ti to povím. Nechci, aby nás někdo slyšel.“
„Aha, jasně, zapomněl jsem, že je to super tajemství,“ řekl Storm uštěpačně.
„Vlastně je tu ještě něco,“ nakousla Misty a začervenala se, „musíš mě schovat, nikdo mě nesmí vidět. Jsem ve vyhnanství, a jestli mě tu nějaká Pixie uvidí…“
Misty nechala zbytek věty otevřený. Storm ji beze slova vzal a strčil do kapsy.

 

Kapitola 2-2 z 12
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

dva mraky2.2.2016
 

Přečetl jsem, se zájmem. Vypadá to na kus většího textu. Proto bych jako čtenář uvítal lepší povědomí o postavách. Shadow, jakoby žena bez historie. Pokud se neplánuje v dalším ději nějaké velké odhalení, měla by tu historii mít, jinak je absence jejího příběhu vyložená autorská lenost.
Storm - během textu se několikrát upozorňuje, na jeho žoldnéřskou minulost. OK je mu devatenáct, tak mohl klidně třeba dva roky sloužit. Ale kromě toho, že umí chytit meč, se jeho vojenská minulost nijak neprojeví, akorát mám jako čtenář pořád nějaká očekávání. Pokud je pouze potřeba nějak zdůvodnit že umí šermovat, tak stačí jedna zmínka, že sloužil chvíli v armádě a pak už tam toho vojáka dál nezmiňovat. Nebo by to mělo být dál rozvedeno.
Paradoxně jediná propracovaná je Pixie. Té docela rozumím, škoda že je to vedlejší postava.
Bojová scéna v bažinách bažinách je trochu nevěrohodná. Vůbec ve mě nenavodila pocit skrumáže v uzavřené prostoře, spíš velké bitvy někde na otevřené pláni(vzájemné hledání se, různé dialogy, poměrně statický hlavní padouch...)
A nakonec, je vhodné se ve vytvořeném fantastickém světě odkazovat na ten náš reálný? (indický slum, japonská katana, anglická jména...) Pokud nejde o nějakou alternativní historii, nebo alternativní budoucnost, na mě osobně to působí rušivě.
Jinak se těším na případné pokračování.

Dostálová Lenka14.12.2015
 

Milá Ef a Sušenko,

dlouho jsem váhala, zda vám udělit čtyři nebo pět hvězdiček. Čtyři a půl bohužel nejde:-) Nakonec jsem se však nechala strhnout vánoční náladou a dala vám nejvyšší počet. Váš příběh jsem přečetla celkem rychle, což samo o sobě dokazuje, že mě zaujal. Byl vtipný, svižný a alespoň pro mě originální a chytlavý. Přesto je hodně věcí, které mě v ději mrzely.

A začneme pěkně od začátku. První kapitolou. O čem vlastně je? O historii země? Nebo je to jen taková nápověda do děje? Vyskytuje se tam hodně lidí, je to složitě vyprávěné a vytváří to pouze zmatek. Možná, kdyby to vyprávěl jeden vypravěč a jeho posluchači mu jen občas skočili do řeči, snáz by se v tom člověk vyznal. Navíc zmínění dlouhatánských jmen královských potomků „neznámým“ cizincem, o němž se dál navíc už vůbec nezmiňujete, prozradí příliš snadno pravdu o hlavních hrdinech. Je to pak příliš předvídatelné, když od první kapitoly vím, že Storm je Satir, a čekám, kdy se objeví Shadow neboli Sorra. S tím souvisí i zbytečně brzké prozrazení, že byla Misty vyhnána. Čtenář by se to klidně mohl dozvědět až spolu se Stromem, když mu to Misty nakonec prozradí. Lépe se tak sžije s danou postavou, když ví jen to, co ona.
Napříč příběhem se také vyskytují zápletky, jejichž důvod je nejasný. Proč má Shadow chránit Katari? Někdo jí to přikázal? Jak se o ní dozvěděla? Proč se tak rozhodla? Proč si Misty vybrala zrovna Storma, aby pro ni Katari našel?
Celkově se mi líbily věty typu: „Oprava, proti Stormovi.“ nebo „Věřte mi, nebylo.“ Takovéto vsuvky vypravěče, když se jedná o er formu, nejsou moc časté a někoho by mohly i rušit, ale mě vždy pobavily.
Celkově bych uvítala děj více rozpracovat. V příběhu by sice neměly být věci, které ho jen zdržují nebo zbytečně natahují, ale hnát se čistě co nejrychleji k hlavní zápletce taky není to pravé. Stačilo by si jen trochu víc pohrát s jednotlivými částmi a příhodami (například smrt Shadow je tak „odbytá“, že jsem se nad ní ani nepozastavila) a zároveň by neuškodilo zapracovat na dialozích. Jsou místy kostrbaté a nepřirozené. Také jsem se ztratila v tom, kolik je hlavním hrdinům. Buď jste to nezmínily, nebo jsem na to zapomněla, ale kdybych měla usuzovat podle chování, tak by Stormovi bylo 16-17 (na žoldnéře dost mladý), Katari stejně jako jemu a Shadow tak 25-30.

Nakonec pár perliček.
1) Misty říkala, že víly jí sušenky a ovoce a že nechce ubližovat zvířatům, ale pak si s chutí dá pečeného králíka. To si dost odporuje.
2) Když se Storm odpojí od dívek, máte v ději takovou „vsuvku“ o třech řádcích, kdy se Storm ptá na své společnice a cestu do bažin, a pak jde úmyslně přesně opačným směrem, přestože nakonec stejně do bažin dorazí. Nejlepší by bylo to tam nedávat.
3) Sedmá a devátá kapitola je nakopírovaná několikrát za sebou.
4) „dýky vysely“ – visely je po V měkké I
5) "Pixie" a "Redness" by se psaly s velkým písmenem jen v tom případě, že by šlo o jména klanů, ale pakliže to označuje dva druhy víl, mělo by být malé (jako například bernardýn a kokršpaněl, oba dva jsou psi, ale jiného druhu), stejně tak i "Eukalyptus" (růže, smrk)

Jestli bude pokračování, ráda bych příběh dočetla. Věřím, že má velkou šanci na úspěch. Zkusily jste zvážit možnost pomoci paní Dočekalové a jejích individuálních kurzů?

Držím palce!
Lenka D.

Ef14.12.2015
 

Lenko, wow, diky moc za takove hezke hodnoceni a zajem :) Momentalne na tom pribehu uz nepracujeme, jelikoz byl maly zajem a hlavne malo casu. Ve skutecnosti jsme cely pribeh zacaly prepisovat a opravovat, jelikoz jsme o nekterych chybach vedely a predelavaly... No uvidime, jestli se k tomu jeste vratime, ale pokud ano, urcite implementujeme i zmeny navrhouvane Tebou :)

Ef27.1.2013
 

Drazí čtenáři, těší nás váš zájem, a tak jsme se rozhodly, že projdeme všechny doposud zveřejněné kapitoly a opravíme krkolomné formulace a \"bugy\" :) Možná jste si všimli, že jsme uploadovaly dvě nové kapitoly. Neváhejte tedy a přečtěte si náš příběh v novém kabátě - nová verze bude postupně uploadovaná a předpokládaný konec oprav všech doposud zveřejněných kapitol je do konce ledna 2013. Posléze začneme opět přidávat nové kapitoly (příběh je už dávno dokončen, jen musíme změnit pár nesmyslů a nebýt líný to sem nahrát :D). Zdraví Ef a Sušenka.

©Majda1.10.2011
 

jen tak dál, jsem napnutá jako pružinka

Káťa Rub. 24.5.2011
 

Velmi zajímavý prolog! :)) Jen tak dál holky - spisovatelky :-)

***27.3.2011
 

super ;-)

S1020.3.2011
 

moc pěkné, jestli se někde objeví celá kniha rád si ji celou přečtu :)

©Majda19.3.2011
 

docela mě to chytlo a ráda bych si přečetla celou knihu :-)

kaze17.3.2011
 

vypadá to zajímavě, třeba si něco po dlouhé době taky přectu :D

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Ef

O mně

"Myslel jsem si, že se učím žít. Ve skutečnosti jsem se učil umírat."
(Leonardo da Vinci)

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •