IKAR CZIKAR CZ

Bílá negativa (Pavla Knotková)21.11.2015
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 13687, Komentáře 0

 

Kapitola6

Po obědě my Sis oznámila, že si musí něco koupit. Našli jsme nějaký obchodák a Sis mi řekla, že se sejdeme u hlavního vchodu za dvě hodiny. A taky mi zdůraznila, že rozhodně nehodlá nakupovat se mnou, neboť všichni chlapi (pokud nejsou gayové nebo šílení metrosexuálové) nakupování bytostně nesnáší a náležitě při nákupech obrací oči v sloup.

Načež, jsem se jí zeptal, co mám tedy dělat. Řekla mi, at si zajdu do kavárny a čtu, nebo at si hraju na mobilu nebo at poslouchám písničky.

„Nevzal jsem si sebou mobil a tablet ani notas nemám“

„Jak si mohl zapomenout mobil doma!“

„Já ho nezapomněl, já jsem si ho nechtěl vzít. Máma by mi pořád volala.“

„Počkat, ví o tom vůbec?“

„ Neví vůbec nic. Sis, já musel odejít.“

„Víš, ty vůbec jaký musí mít o tebe strach! “rozzuřila se.

„Nechal jsem jí dopis na vysvětlenou“

„Proboha. I tak je to sprosté. Jestli mi to řádně nezdůvodníš, tak odejdu,“ pronesla rázným hlasem s povytaženým obočím.

„Fajn, ale ne tady“

„Jestli budeme pořád chodit po restauracích, tak mě zbankrotuješ,“ namítla.

„Kdo mi tady před chvílí říkal, abych si šel sednout do kavárny?“

„ To byla jen nabídka, neříkala jsem ti, že tam musíš.“

„Fajn, tak můžeme jít do parku, jen nemám ponětí, jak ho najdeme“

„Všechny cesty vedou do Říma, a ty přece umíš madarsky!“

Tak jsem se zeptal nějaké staré babičky, jestli je někde poblíž nějaký park. Spiklenecky na mě mrkla a pošeptala mi, jak jsme krásný pár. S úsměvem jsem jí vysvětlil, že žádný pár nejsme. A ona mi řekla, že když už se dokážeme hádat, tak pár jsme. Jen jsem zakroutil hlavou. Pak mi konečně řekla, že nejbližší park je asi 200 metrů odsud, vyjdete z obchodáku, vydáte se napravo, na konci ulice zas odbočíte napravo a půjdete po mostě a pak už to uvidíte. Opravdu krásný park, spoustu stromů a laviček. Opět šibalsky mrkla.(Nejen české babičky sledují německé romantické filmy!)

Vrátil jsem se k Sis a vydali se do toho parku ze zcela jiného důvodu, než předvídala madarská babička.

„Takže celý příběh musím začít tím, že můj táta jednoho dne zmizel. Zmizel beze stop a mámě po sobě nezanechal nic jiného než mě a díru v srdci. Dokonce ho hledala i policie, ale neúspěšně. Máma vždycky říkala, že můj táta nebyl takový hajzl, aby odešel beze stop, že ho musel někdo vydírat, nebo co hůř zabít. Jenže jeho tělo se nikdy nenašlo. Takže máma strávila několik let hledáním, které ji pochopitelně stálo nemalé peníze, navíc dokud tátu nevyhlásili úředně za mrtvého (což opět trvalo roky), nedostala ani korunu. Pak se jako rytíř na bílém koni objevil Vašek. Zpočátku byl úžasný, milý, pozorný k mámě, ohleduplný, vstřícný, rád si se mnou hrál. Pak se vzali, narodil se Davídek a z Vaška se vyklubal tyran, který nás ustavičně častoval zákazy a příkazy, nakonec se přidalo i bití. Mě donutil jít na střední, která se ke mně vůbec nehodila, dost jsem tam plaval, ale nějakým zázrakem jsem se dostal až k matuře. Jenže jsem vyletěl z matiky. Sis, kdybych zůstal doma, Vašek by mě za prvé zbil tak, že by mě odvezli do špitálu, za druhé, a to je horší, by zbil mámu, možná by ji i zabil. Sis, ten člověk je schopný všeho. Věř mi, já chtěl, aby od něj odešla, přemlouval jsem ji od svých patnácti. Jenže ona nechtěla kvůli Davídkovi. Prý aby měl Davídek tátu! Neumíš se představit, jak moc mě tím štvala. Doopravdy je lepší, hrozný otec než žádný?“

Stiskla mě za ruku a zašeptala do dlaní: „ Není. Jen mi pověz, to se nenašel ani jeden, kdo by vám dokázal pomoct?“

„Sis, Vašek nás úplně izoloval od okolí, a taky mámě umřeli rodiče už dávno. Navíc můžeš pomoct někomu, kdo nechce? Já se o to pokoušel od patnácti. Máma všechny moje argumenty vždy rázně smetla ze stolu. Říkala: „Z mého platu neuživím Davídka a nezajistím ti dost peněz na výšku“. Ode mě vždy očekávala, že vystuduju vysokou. Já jí říkal, že by mě stačilo se vyučit, a pak bych uživil sebe a jí bych přispíval, co by to jen šlo. Jenže, ona trvala na svém, že půjdu na výšku.

Jednou jsem i zavolal na Linku Bezpečí, a řekl, jak se otčím chová k mámě a ke mně, poté došla paní a kladla mámě otázky, ta všechno popřela, nakonec ta úřednice mámě strčila nějakou vizitku, a řekla jí, že kdyby si to rozmyslela, at na to číslo na vizitce zavolá, jakmile za paní úřednicí zaklaply dveře, máma roztrhala vizitku na kousíčky a vyhodila je do koše.“

Pak se mi podívala do očí. Její oči byly tak smutné, došlo mi, že není jen usměvavá holka. Ale taky citlivá a chápající, a že vždy bude o krok přede mnou.

„Musíš ji i Davídka od něj odvést. Ale upřímně nevím, jak bys to měl provést, když tvá maminka nechce a ty nemáš dokončené ani střední vzdělání. V tomhle má tvá maminka pravdu, čím vyšší vzdělání tím větší platové ohodnocení. Proto chce, abys šel na vysokou. Vysoká tě zbaví Vaška, na druhou stranu ona sama se obětuje. Každopádně udělej si aspoň tu maturitu, pak najdeš snáz nějakou práci.“

„Takže ted mám volno, opravné termíny jsou až v září.“

„To bych neřekla, měl by ses taky doučit, to co jsi nezvládl. Na čem tě vlastně vyrazili?“

„Na matice“

„Matice?,“zopakovala nevěřícně.

„Mě matika docela bavila. Mohla bych ti pomoct, jestli chceš“

„Ale ted si snad zasloužím od učení pohov, ne?“

„Dobře,“ řekla jakoby zpomaleně.

„ Ale koncem července se na to vrhnem.“

„Víš, neuplynul ani den od té doby, co jsi řekla, že bych mohl být násilník a zloděj a nyní mi sama horlivě navrhuješ doučování.“

„Tak šílený příběh bys asi těžko z fleku vymyslel.“

„Takže mi už věříš na tolik, že bys se mnou jela na tu absolutně nejdobrodružnější cestu svého života?“

„Ty si teda fandíš. Nejdobrodružnější cesta mého života. Víš, ačkoli nejsem takový talent na jazyky, s mámou jsme objely kus světa,“ ušklíbla se uličnicky.

„Jasně, ale nikdy ne bez plánu. Takhle si můžeme koupit mapu a se zavřenýma očima vybrat místo kam pojedem“

„Zní to jako filmové klišé“

„Ty nejsi ani trochu romantická!“

„Nevím jak vám ale nám naše češtinářka kladla na srdce, že romantické je to, co je jedinečné.“

„Fajn tak mi pověz co je u tebe romantické“

„O půlnoci“, zčervenala „v cizím městě, kde mě nikdo nezná, tančit na náměstí s někým koho miluji“

„Tak to je doopravdy jedinečné“

„Já myslím, že všichni máme v sobě jedinečnost, jenže často na ni zapomínáme“

 

Kapitola 6-6 z 31
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec




Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •