IKAR CZIKAR CZ

Svatba kostlivců - a jiné povídky (Zbloudilý Pocestný)9.2.2015
 

5
 počet hodnocení: 1
přečtené 5935, Komentáře 2

 

Pohádka pro otrlé

aneb Když pohádkáře přestane bavit jeho práce

 

  Už je to rok, co opustil otcovský dům. Bloudil krajem křížem krážem, aniž by poznával tyto neznámé končiny, a nepoznával ani lidi, kteří ho zdravili na cestě. Dával se s nimi do řeči, a oni mu přispívali jednou něčím k snědku, jindy zase dobrou radou. Ptával se jich na cestu. On jim na oplátku hrál na flétnu, aby písničkou ukrátil jejich dlouhé, mnohdy strastiplné cesty.

  Zastavoval se ve vesnicích a na statcích, aby přiložil ruku k dílu. Lidé ho vřele vítali a ještě vřeleji se s ním loučili, když po pár dnech s flétnou na rtech znovu vyrážel na cesty. Ptávali se ho: „A proč u nás nezůstaneš?“

  „Nemůžu,“ odpovídal. „Vydal jsem se do světa, abych poznal daleké kraje a abych si nakonec našel hodné a milé děvče.“

  A tak putoval od vesnice k vesnici, od mlýna ke mlýnu a od statku ke statku, aby splnil slib, který dal svému otci.

  Ano, bylo to před rokem, když mu otec jednoho večera položil svou mozolnatou ruku na rameno a moudře pověděl: „Matěji. Nadešel čas, abys i ty dodržel tradici, jež se v naší rodině táhne už od nepaměti.“

  „Jakou tradici?“ ptal se Matěj.

  „Tradici, díky které se ze zvídavého kluka stane moudrý a světaznalý muž. Už tvůj prapraděd, jakmile dosáhl osmnáctého roku, vydal se do světa na zkušenou, aby se do roka a do dne vrátil s dívkou svého srdce. Ano, Matěji, i já jsem podnikl tuto cestu, a našel jsem díky ní dívku svého srdce – tvou matku.“

  „Ale kam mám jít?“ tvářil se nešťastně Matěj.

  „Jdi rovnou za nosem. Pomáhej lidem. Buď skromný a dobrosrdečný. Lidé tě za to budou mít rádi. Ale nikde nezůstávej déle než pár dní. Poznávej různé kraje. A pak, úplně nakonec, najdi děvče, pro které budeš hořet láskou.“

  „Jak ji poznám? A kde ji mám vůbec hledat?“

  „Poví ti to tvé srdce,“ pousmál se mírně otec. „Ptej se na cestu lidí, ptej se na cestu lesní zvěře a ptej se na cestu stromů. A hlavně, jdi za svým srdcem.“

  A než druhý den slunce vykouklo nad vrcholky statných dubů, byl už Matěj na cestě. Přes rameno si nesl ranec a v kapse svou flétnu. Uhrál mnoho písní a ušel mnoho cest, než se čas naplnil a on se ocitl v hlubokém, liduprázdném lese.

  Dnes to byl rok a den, co byl na cestách. Byl den, kdy si měl najít své děvče. A to ho trápilo. „Kde ji mám najít? Kde v tomto hlubokém, neznámém lese mám najít dívku, když tu není ani živáčka?“

  Kráčel po cestě zarostlé trávou a vyhlížel pocestného, který by mu ukázal směr. Ale pocestný ne a ne přijít.

  …ptej se lesní zvěře… jako by slyšel svého otce.

  A hle, na kraji cesty, ve stínu vysokých stromů, objevila se zrzavá liška.

  „Lištičko, prosím, ukaž mi cestu,“ naléhal Matěj. „Někde tady by se měla nacházet dívka mého srdce a já ji nemůžu najít. Poradíš mi?“

  Liška seděla se vztyčenýma ušima a nic neříkala.

  „Umíš mluvit, liško? Nebo jsem jen blázen, co si myslí, že s ním budou mluvit zvířata? Jestli to dokážeš, prosím, řekni něco.“

  Liška však jen mávla ocasem a zvedla se k odchodu. Už byla napůl v houští, když to Matěj zkusil naposledy.

  „Liško, snažně tě prosím, poraď mi cestu. Dám ti na oplátku kus koláče.“

  Když to liška uslyšela, zastavila svůj krok a otočila se.

  „Za kus koláče dám dobrou radu,“ zašeptala.

  Matěj sáhl do svého rance a hodil lišce kus povidlového koláče. Liška jej očichala, a když se spokojeně olízla, kývla hlavou na stranu.

  „Dej se touhle pěšinou, až dojdeš ke staré lípě.“ Pak vzala do pusy koláč a ztratila se v houští.

  Na radu lišky se tedy Matěj vybral lesní pěšinou, která se od cesty ztrácela v temném hvozdu. Klikatila se mezi stoletými stromy a po jejích stranách rostly hřiby tak veliké, že by je sotva malé dítě uchopilo do svých dlaní. Vinula se do kopce jako dlouhý had a Matěj už téměř viděl vrchol dlouhého stoupání.

  Jakmile stanul na kopci, ocitl se ve stínu velkého stromu s košatými větvemi. Ve vrásčité kůře se proháněli mravenci a někde v koruně bylo slyšet datla.

…ptej se stromů…

  „Strome moudrý, liška mi pověděla, že mám dorazit k tobě, abych našel dívku svého srdce. Copak je na tom pravdy?“ ptal se s nadějí v hlase Matěj.

  „Mmm,“ zaskřípěl starým hlasem strom. „Tak ty hledáš dívku svého srdce.“

  „Ano, prosím. Budu velmi vděčný za tvou radu, moudrý strome.“

  Lípa natáhla jednu větev a zkrouceným prstem ukázala kamsi mezi stromy.

  „Vidíš tamtu skálu? Dej se k ní. To je teď tvá cesta,“ zaskřípěl opět strom a pak se odmlčel, jako by se uložil ke spánku.

  „Děkuji,“ poklonil se ještě Matěj.

  Sestoupil z kopce a s pohledem upřeným ke skále postupoval kupředu. Prodíral se hustým ostružiním, až došel na mýtinu, která se před skálou otvírala.

  Čekal, že narazí na další osobu, která ho počastuje užitečnou radou, ale tady byla jen prázdná mýtina zalitá teplým slunečním světlem. Matěj cítil zklamání.

  „Zabloudil jsem,“ zoufal si. „Dnes mám najít svou lásku a trčím tady v hlubokém lese. Kdo mi poradí?“

  Rozhlédl se kolem sebe.

  „Stromy, zvířata, ptáci, kdokoliv!“ zvolal nešťastně. „Poraďte, kudy dál!“

  Náhle si všiml velké tmavé koule na kraji mýtiny. Zamířil k ní, a když se přiblížil, poznal, že je to medvěd.

  „Medvěde, smím tě vyrušit?“ začal Matěj nesměle.

  Medvěd se k němu otočil a nespokojeně zamručel.

  „Nezlob se, medvěde. Chci tě jen poprosit o radu. Ztratil jsem se a hledám dívku, kterou si odvedu domů. Nevíš, je-li tady nějaké stavení nebo chaloupka? Tam ta dívka přece musí být.“

  Poučen ze setkání s liškou, sáhl do rance a hodil medvědovi pořádný kus koláče.

  „Tady máš koláč, medvěde. Ať se ti za radu dobře odměním, jen co je pravda.“

  Medvěd jen nedůvěřivě očichal koláč a o krok ustoupil.

  „Prosím, medvěde, neboj se mne,“ řekl Matěj a natáhl k medvědovi ruku. „Chci jen poradit, o nic jiného tě nežádám.“

  Matěj vykročil naproti medvědovi, aby mu podal koláč, jenž ležel mezi nimi. Když už stál těšně u medvěda, shýbl se k zemi, aby koláč zvedl…

 

  No, co vám budu povídat, děti. Nebyl to medvěd, ale medvědice, které se za hřbetem ukrývala dvě zvídavá mláďata. Mateřský pud popohnal medvědici naproti Matějovi, který se neuváženě ocitl tak blízko. Povalila jej na zem a prokousla mu hrdlo. Zuřivě mu roztrhla břicho a vnitřnosti roztahala po mýtině. Když pak prchala do bezpečí tmavého lesa, pádila za ní dvě rozpustilá medvíďata.

  Asi hodinu poté přišli vlci. Přilákáni pachem čerstvé mršiny, pustili se ihned do jídla a vydatně si naplnily svá břicha. Než spokojeně olízali všechny kosti, setmělo se a vlci vyrazili ke svému doupěti. Mýtina se ponořila do hlubokého ticha, které narušovala jen osamělá sova na vysoké větvi, vyhlížející do jasné noci.

  Liška si mezitím pochutnávala na povidlovém koláči ve svém pelechu a stará lípa spokojeně podřimovala na nedalekém kopci.

  A Matějovy kosti? Pokud je nikdo neuklidil, tak tam leží dodnes.

Kapitola 3-3 z 3
hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Lucie Křížková14.2.2015
 

Úžasná nekonvence...bude mít pokračování? Ráda bych si přečetla. :)

Zbloudilý Pocestný11.4.2015
 

Vaše hodnocení mě moc potěšilo. Bohužel, pokračování není na obzoru - povídka byla psána a myšlena přesně tak, jak je zde uveřejněna a v mých očích je uzavřená (byť s poněkud otevřeným koncem:) ) Jak ale praví známé přísloví, nikdy neříkej nikdy... takže se může klidně stát, že v budoucnu se dočká pokračování. Teď mám ale v plánu šnečím tempem pracovat na jiných věcech, které se snad dočkají zdárného uveřejnění na tomto serveru.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Zbloudilý Pocestný

O mně

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •