IKAR CZIKAR CZ

Deník (Franta Neznámý)15.8.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 12283, Komentáře 4

 

8. 7. 2019

V pátek jsem doma celý den uklízel, neboť večer jsem měl sraz s Kubou. Chtěl připravit nějakou nezapomenutelnou oslavu narozenin. Připravil jsem program na pátek i sobotu, což bylo při státních svátcích celkem těžké, ale nakonec měla většina institucí a hospod otevřeno.



V pátek v devět jsme se sešli na Dubině a od tama jeli do čajovny v Porubě. Dali jsme si dýmku a čaje. Kuba měl na každé štaci nějaký úkol, který byl obodován a podle toho mu měl být vybrán dárek.



V čajovně musel obsluhovat dýmku a musel vybrat takovou, která mi musela chutnat. Což splnil. Dále musel zasvěceně pohovořit o nekonečnosti vesmíru a filozoficky se zamyslet nad světlu na konci tunelu a pesimismu a jeho negativních dopadech na lidský život. Překvapivě se nenechal zaskočit. Posledním úkolem pak bylo, že měl vypít na ex šálek čaje dle mého výběru. Při hledání v čajovém lístku jsem měl celkem jasno hned. Čaj na posílení plodnosti a růstu prsních žláz při kojení. Úkol splnil a ještě mu ten čaj chutnal. Mě moc ne.



Druhý úkol se odehrával na Stodolní. Mohl si vybrat dvě alternativy. Hlavní úkol byl, že měl sáhnout na prsa striptérky ve strip baru. Zdánlivě snadný úkol, ale ne pro někoho, kdo je zadaný. Mělo to prověřit jeho morální schopnosti. Alternativou číslo jedna byl úkol zatančit minutu nebo dvě u tyče na některé z diskoték. Alternativou číslo dvě pak sbalit dvě holky, které mi musely být sympatické. Po dlouhém pobytu na Stodolní jsme na jedné diskotéce přisedli ke dvěma holkám. S jednou se Kuba intenzivně bavil, druhá si hrála na mobilu, tak jsem ji nechal být. Domů jsme přijeli kolem tří ráno a hned zapadli u mě. Pro Kubu bylo pohodlnější u mě přespat.



Každý úkol a místo pobytu mělo nějaké téma. V čajovně to bylo Duchovno, na Stodolní Dospívání a první ranní zábava pak Dětství, které odkazovalo na to, že si jako kluk určitě hrál s autíčky. Proto, po bohaté snídani, kterou jsem mu připravil, jsme vyrazili na motokáry do Shopping Parku. Jel sice opatrně, takže zatímco ti, co jeli s ním na okruhu měli deset kol a on jen osm, ale prý si to užil. Měl za úkol zajet určitý čas a to se mu nepovedlo. Trochu sice nepochopil, že i tvorba úkolů i jejich splnění byla zábava, takže se dost rozčiloval, že se limity nedaly splnit, ale pokračovali jsme dál.



Další téma mělo název Eliška. Jméno jeho přítelkyně nás zavedlo do hospody Pod parohama, kde měl za úkol zeptat na koupi jednoho druhu paroží, anebo se s jedním vyfotit, což jsem úspěšně zadokumentoval a poslal Elišce s tím, že by bylo lepší, kdyby mu nikdy nebyla nevěrná, nebo by mohl taky vypadat takto.



Další téma byly Děti. Původně si měl chvíli hrát a nakrmit Markétku, ale ta musela být doma, takže nový úkol spočíval v pohoupání se na houpačkách, sklouznutí se na skluzavce a absolvování lanové stěny a také točení se na kolotoči na dětském hřišti v hospodě nazvané Školka. Bylo to pod jeho důstojnost a taky měl obavy, že skočí v cele předběžného zadržení s podezřením na pedofilní aktivity a tak radši oběhl celou venkovní zahrádku kolem dokola za komentářů okolo si hrajících dětí: „Co je mu?“



Další aktivita byla nazvaná Přátelství a odkazovala na nás dva. Měla prověřit jeho přátelství vůči mně. Šli jsme na bowling do Lodě ve Výškovicích a on mě měl nechat vyhrát, což se mu nakonec podařilo, i když se musel opravdu hodně snažit, aby se mu to povedlo, protože v této hře jsem jej nikdy v životě neporazil. Takže obstál. Pak jsme si dali pizzu a vyrazili na další téma.



Sám jsem tu hospodu moc neznal, ale už název napovídal, že půjde o něco zajímavého. Kurnik Šopa a téma Škola. V této hospodě, nacházející se kousek od Sadu Božky Němcové nabízejí vskutku zajímavá piva z mnoha malých pivovarů. Nejzajímavější ovšem je, že mají podivné názvy. Jako příklad uvedu pivo Kněžna nebo Smrkáč, Žabák, Floutek a tak dál. Kuba měl vypít tři různé druhy piva a uhádnout jejich názvy ze tří možností. Nakonec jsme museli úkol trochu upravit, protože mu údajně nebylo dobře od žaludku. Nebo se bál, že by nesplnil.



Téma Smrt bylo předposlední a čas jsme u něj trávili na hřbitově na Slezské Ostravě. Kuba si měl zjistit cenu hrobky, zda jsou vůbec nějaká volná místa a případně si zarezervovat místo. Povedlo se mu to tak napůl, ale v sobotu o státním svátku se cenila hlavně snaha.



Poslední téma bylo Práce. V The Pub naproti Karolině mi musel načepovat tři přesná piva. Ani nadmíru ani pod míru. A co si nakonec vybojoval? Plavky Borat. Měl i další možnosti, asi sedm dalších dárků, ale získal o šestnáct bodů to, co jsem umístil na nejvyšší stupínek. I když mi hned bylo jasné, dle jeho výrazu, že by si na něm asi představoval něco zcela jiného. Ale to ještě netuší, že ho v Praze čeká překvapení. Chystám se totiž vyrazit do Prahy příští týden, kdy mi začíná druhá dovolená. O víkendu pojedu do hlavního města a přes týden bych měl mít malou.



V sobotu večer jsme se rozloučili a v neděli ráno už jsem běžel s Kateřinou do nemocnice na kontrolní vyšetření Markétky. Přišel jsem dřív, tak jsem na ně asi dvacet minut čekal. Když mě malá viděla, hned se začala chytat Kačeny a fňukat. Zřejmě si myslela, že si ji beru sebou. Opět mě plácala a říkala „Ne“ a tak jsem se ji zpočátku nesměl ani dotknout, protože nechtěla. Až když se dlouho nudila a Kačena jí řekla, že ona je unavená a blbnout s ní nebude, tak se osmělila. Nechala mě, abych si s ní hrál. Ukazoval jsem jí obrázky, které v čekárně byly, také různé zábavy ve formě hlavolamů na stěnách a malá klouzačka. Pak se mnou i chodila se vyčůrat.



Nechali nás čekat opravdu dlouho, hodinu a půl. Když nás konečně paní doktorka přijala, dle mého očekávání jí Kateřina nenechala ani pořádně mluvit a jen jí neustále skákala do řeči. Když jsme odcházeli, tak to omlouvala tím, že doktorka vypadala mladě, moc zkušeností evidentně neměla a ona je přece zkušená, když vychovává dítě a ví líp, co potřebuje než nějaká začínající doktorka.



Po konzultaci s doktorkou Kateřina přiznala, že v sobotu ještě volala do nemocnice a lékař jí řekl, že se pravděpodobně jednalo o nemoc zvanou 6. dětská nemoc. To je oficiální název, jiný není.  Projevuje se vyrážkami po celém těle, a malá je opravdu měla, které ale nesvědí, nejsou nakažlivé a nebezpečné. Jen tělo se nemoci brání horečkami. Prý to samo odezní a ani na to není lék.



Malá má na tyhle nemoci smůlu. Loni měla Hlava ruka noha a teď zas toto. Zrovna nemoci, o kterých jsem v životě neslyšel. Navíc je v poslední době pořád nemocná, k lékaři přišla s kašlem a rýmou. A to nemluvím o odřených kolenách, rozškrábaných píchnutích od komárů a následný zánět. Vůbec nejvíc mě ale dostala modřina na zadku. Když pominu to, že u mě je celý víkend a často, když není nemocná, chodíme na výlety a všude možně a ani jednou nespadne, nic si neodře a u ní pořád něco, tak modřina na zadku mi nesedí. Kdekoli si ji může udělat, ale na zadku? Řekl jsem si, že teď s tím stejně nemůžu nic dělat, ale budu to sledovat. A také s nimi od této chvíle budu chodit k lékaři. Protože sice byla u praktické doktorky, ale já tam s nimi nebyl, takže absolutně netuším, co jim řekla. Spoléhal jsem se dosud jen na to, co mi řekla Kačena. Navíc bude od září chodit do školky, takže bude hlídaná dvakrát.



A aby toho nebylo málo, všiml jsem si, zatím jen dvakrát, u malé toho, že občas má stavy, kdy absolutně nevnímá a jen nepřítomně zírá kolem sebe. Většinou to trvá tak minutu až dvě. Navrhnul jsem Kateřině, že kdyby se to ještě stalo, že půjdeme k neurologovi, ale odmítla to. Pokud prý skutečně tyto stavy má, a ona si zatím ničeho nevšimla, tak se jedná o slabší druh epilepsie, kdy daný člověk má tenhle typ záchvatů a protože se jedná o slabé neurologické vybočení, tak se to nedá odhalit při vyšetření. Musíme to údajně vytrpět a v pubertě pak dostane epileptika. Ale já nesouhlasím. Bude-li se to opakovat, půjdu s ní k neurologovi, ať se jí to líbí nebo ne. Nebudu pořád spoléhat na to, že je chytřejší než doktor.



A taky mi Kačena oznámila, že od září chce pevnou dohodu, kdy si budu malou brát a kdy ji budu vyzvedávat ze školky. Chce to mít potvrzené od sociálky, kam budeme muset v září zajít. Bude trvat na každé druhé středě a každém druhém víkendu, kdy si ji už v pátek vyzvednu ze školky a v neděli vrátím. Když to tak chce…nemám nic proti.



Tak jako tak jsem si tu dovolenou nakonec užil a těším se do Prahy a na to, že budu mít zase malou. Bylo to vytržení ze stereotypu a těch mých stavů. Čekají mě navíc jen čtyři dny v práci a zase dovolená. A musím si pořádně odpočinout, v práci se dělají nová okna a dělníci trvají i na pracovních sobotách a nedělích. Ne že bych na to nebyl zvyklý z předchozí práce, ale pro dva z nás ze tří, kteří se na vrátnici střídáme, to vždycky bude znamenat, že bude dělat sedm dní v týdnu. A to už je kapánek náročné. 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

nova6.6.2018
 

Ahoj Franta,

tvoje riadky citam so zaujmom. Paci sa mi na tvojich pismenkach, ze si taky opravdovy, ze opisujes svoje skutocne pocity. Ale rozmyslam nad tym kolko ludi zije podobny zivot akoy ty, len to takto nedaju na papier. Prajem ti, aby si nasiel radost v zivote, nech najdes to , ze si cenny a vzacny. Ja viem, ze pre niekoho su to len slova, ale viem aj to, ze ja vo svojom srdci viem, ze existuje niekto komu na tebe zalezi.

Franta Neznáný7.6.2018
 

Děkuji vám oběma za reakce. Píšu to také proto, že v podobných situacích nebo myšlenkách se mohou ocitnout další. Třeba jim mé řádky také pomohou. Každopádně děkuji

nova4.7.2018
 

hmmmm, ak je toto naozaj tvoj zivot a naozaj pises svoje pocity, prihody....tak rozmyslam, ked mas tak rad deti, preco sa nevrhnes na nejaku dobrovolnicku cinnost. Mozno praca s detmi v detskych domovoch, mozno program v nemocnici ....takto bezcielne hladat ako vyplnit den musi byt velmi frustrujuce.

Michal Vlas27.8.2017
 

Jestli je to o tvém skutečném životě a pokud je pravda, co píšeš, tak je tu slovo: lítost. Nemám právo radit, protože takovou situaci neznám, ale radím, nenech si srát na hlavu, stůj si za svým, protože nikdo nemá právo ti řídit život, nebo tebou opovrhovat. Ignoruj je. Žij tak, jak chceš. A o tu malou, i když není tvoje; pečuj o ní, ať má budoucnost, ať něčeho dosáhnout. Nenech ostatní zkazit i její život. Nevím jak to chodí, nemám právo radit, ale tvá volba je jen a jen tvoje.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Franta Neznámý

O mně

Jsem obyčejné člověk, který se rozhodl psát deník a pak i zveřejnit, protože někdo má možné stejné starosti a rád se o ně podělí, nebo...kdo ví

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •