IKAR CZIKAR CZ

Deník (Franta Neznámý)15.8.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 6558, Komentáře 4

 

8. 7. 2018

Tento týden jsem měl opět Markétku. Bylo to skvělé, byli jsme na hřišti, miluje houpačky, a když ji držím, jak se šupem veze na skluzavce a nejvíc miluje lézt po té skluzavce zpět do vrchu, samozřejmě za mé pomoci.



 Taky se nově ráda nechává hladit po vlasech. A když přestanu, vezme mi ruku a dá si ji zase na hlavu. Je fakt úžasná.



Překvapil mě bratr. Napsal mi, že by rád zašel na pivo a prý máme minulost hodit za hlavu. Tak jsem si s ním to pivo domluvil, tož jsem zvědav. Po takové době se ozval a sám od sebe…



Taky jsem se seznámil s jednou milou holkou. Napsala mi na seznamovací profil, který jsem kdysi měl, ale léta jsem tam nebyl. Přišel mi jen email, že jsem dostal na něj vzkaz. Tak ze zvědavosti jsem tam šel. 



Je celkem milá, máme toho hodně společného a co je nejdůležitější, nevadí jí Markétka.



Kateřina mě opět překvapila. Ona umí překvapit. Nejprve mi večer, když jsem Markétku vracel, řekla, že doufá, že si brzo najdu ženskou a ta snad zařídí, abych se Markétky zbavil a následně mi v noci poslala email následujícího znění: Co bys řekl na to, kdybych podváděla Toma s tebou?



Tom je ten její nový přítel. Já to říkám pořád, že ta ženská je padlá na hlavu.



Včera jsem si Markétku opět převzal a rozhodl jsem se jít téměř po roce k našim. Zvonil jsem, ale nebyli doma. Pochopil jsem, že jsou v Paskově na zahradě a tak jsme se tam s malou vydali. Náhoda či osud…na tom nezáleží…zařídili, že jsme je potkali, když ze zahrady jeli domů. Otec si mě nevšiml, ale máti ano a tak auto zastavili. Vystoupili a po krátké rozmluvě nás nabrali a jeli jsme k nim domů.



S existencí Markétky i toho, že jsem ji chtěl a chci se sice smířili a hodlají jí prý tolerovat, ale vnučka to pro ně nikdá nebude, takže jí včera učili, že jsou tetička a strýček, nikoli babička a dědeček.



Mamka mi pak vysvětlila, že se jí letos ptal bratr, co chce k narozeninám a ona, že by si k padesátinám přála, abychom se jako bratři dali dohromady. No a bratr začal jednat, tady tedy vysvětlení toho emailu.



Babka prý také čeká na to, až přijdu, takže tam musím někdy zajít. I když výčitky prý čekat musím. No, v tomhle ohledu se snad věci dávají alespoň částečně dohromady.



Co se týče té holky…jmenuje se Míša a opět to neklaplo. Nejprve mi řekla, že se stěhuje do jiného kraje. Pak, že potkala toho pravého. Ale nakonec, že jí Markétka vlastně vadí, protože ona by chtěla vlastní dítě a já bych určitě upřednostňoval Markétku a před chlapem s dítětem ji všichni varovali. Až později z ní vypadlo, že tři své děti už má.



Nevím, proč se na mě lepí neustále takové baby. Profil jsem okamžitě zrušil.



Nehodlám nikoho hledat a rozhodně ne na seznamkách. Vlastně…když jsem nad tím tak přemýšlel, nové známosti se dost obávám.



Jak by přijala Markétku? Nežárlila by na ni? Nevyčítala by mi, že jsem s ní často? Tím spíš, když by si časem chtěla pořídit vlastní? Časem by se chtěla sestěhovat a já už mám svůj klid, všechno na svém místě… Taky mám celou řadu zvyků, které by ona osoba nemusela vydýchat. Sleduju převážně sport a k tomu piju pivo a ona by chtěla Ordinace v růžové zahradě a lítat pořád někde po venku.



Přišel jsem na to, že mi ani tak nechybí sex, jako objetí. To ano. Vlastně objetí a kontakt s člověkem. Chybí mi s někým mluvit a především obejmout. Zní to trapně, hlavně od chlapa, ale do deníku přece můžu napsat všechno. Proto jsem si ho taky pořizoval.



Vždyť už si o tom mluví i v práci, a nedávno na mě zírali v tramvaji a ukazovali si na mě. Nevěděl jsem proč, ale až později jsem úplnou náhodou zjistil, že si mluvím sám pro sebe a to i na veřejnosti a rozhodně ne šepotem. Vůbec jsem si to neuvědomil.



Co je vůbec nejhorší, že jsem si všiml, taky náhodně a taky v tramvaji, že mám třes v rukou. Zaplať pán Bůh, že jsem si toho všiml včas. Představa, že by si toho všiml někdo jiný a upozornil mě na to…takhle si alespoň dám pozor, aby si toho nikdy jiný nevšiml. Jak bych pak vypadal…ve třiceti?



A v pátek jsem měl jeden ze svých „oblíbených“ záchvatů. Možná to bylo tím litrem a půl ořechovice, které jsem měl v sobě, možná tím filmem, ale zkrátka to na mě padlo. Svíjel jsem se na gauči, brečel jako dítě a třásl se po celém těle, jak medvěd na Aljašce, který dostává na holou. Trvalo to asi dvacet minut, než jsem byl schopen se uklidnit.



Stydím se sám před sebou takovou měrou, že ani do deníku jsem to dosud nenapsal. Nemohl jsem. Možná kvůli uvědomění si toho, že se to opravdu stalo. Možná jsem doufal, že když to nenapíšu, budu moct dělat, že se to nestalo, ale není to pravda a děje se to pravidelně. Stydím se před sebou tak, že kdyby mě někdo takhle viděl, rozhodně bych toho člověka nikdy už nechtěl vidět.



Jsem rád, že si mí přátelé i rodina myslí, že mě znají a že na ně působím jinak, než působím. Že tohle absolutně netuší a neřekli by to do mě. To bych se před nimi už nikdy nemohl ukázat.



Co budu ale dělat dál? Netuším. Takhle to přece nejde dál. Něco by se mělo v mém životě změnit, ale absolutně netuším co. Netuším, jakým směrem bych se měl vydat a co dělat dál. Protože v současnosti mě uspokojuje jen čas strávený s Markétkou. A všechno ostatní visí ve vzduchoprázdnu.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

nova6.6.2018
 

Ahoj Franta,

tvoje riadky citam so zaujmom. Paci sa mi na tvojich pismenkach, ze si taky opravdovy, ze opisujes svoje skutocne pocity. Ale rozmyslam nad tym kolko ludi zije podobny zivot akoy ty, len to takto nedaju na papier. Prajem ti, aby si nasiel radost v zivote, nech najdes to , ze si cenny a vzacny. Ja viem, ze pre niekoho su to len slova, ale viem aj to, ze ja vo svojom srdci viem, ze existuje niekto komu na tebe zalezi.

Franta Neznáný7.6.2018
 

Děkuji vám oběma za reakce. Píšu to také proto, že v podobných situacích nebo myšlenkách se mohou ocitnout další. Třeba jim mé řádky také pomohou. Každopádně děkuji

nova4.7.2018
 

hmmmm, ak je toto naozaj tvoj zivot a naozaj pises svoje pocity, prihody....tak rozmyslam, ked mas tak rad deti, preco sa nevrhnes na nejaku dobrovolnicku cinnost. Mozno praca s detmi v detskych domovoch, mozno program v nemocnici ....takto bezcielne hladat ako vyplnit den musi byt velmi frustrujuce.

Michal Vlas27.8.2017
 

Jestli je to o tvém skutečném životě a pokud je pravda, co píšeš, tak je tu slovo: lítost. Nemám právo radit, protože takovou situaci neznám, ale radím, nenech si srát na hlavu, stůj si za svým, protože nikdo nemá právo ti řídit život, nebo tebou opovrhovat. Ignoruj je. Žij tak, jak chceš. A o tu malou, i když není tvoje; pečuj o ní, ať má budoucnost, ať něčeho dosáhnout. Nenech ostatní zkazit i její život. Nevím jak to chodí, nemám právo radit, ale tvá volba je jen a jen tvoje.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Franta Neznámý

O mně

Jsem obyčejné člověk, který se rozhodl psát deník a pak i zveřejnit, protože někdo má možné stejné starosti a rád se o ně podělí, nebo...kdo ví

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •