IKAR CZIKAR CZ

Deník (Franta Neznámý)15.8.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 12995, Komentáře 4

 

6. 5. 2019

Poslední den v měsíci byl zároveň naším posledním u agentury. Prvním květnem jsme přešli přímo pod úřad jednoho z městských obvodů. Jsme tedy zaměstnanci úřadu, potažmo státní zaměstnanci. Plyne z toho celá řada výhod, která potěší. Nicméně právě poslední dubnový den jsme se dozvěděli nemilou zprávu. Bezpečnostní agentura, která dosud hlídala úřad, měla nasmlouvanou ještě jinou agenturu, taky bezpečnostní, na případné výjezdy kvůli poplachům, kterém se sem tam objevují a bohužel v poslední době častěji. Jenže s naším bývalým zaměstnavatelem skončila i tato výjezdovka a úkol přešel na nás, což jsme absolutně netušili, ani nám to neřekli na pohovoru a dokonce ani na informativní schůzce, kde byli všichni naši nadřízení, paní personalistka a tajemnice. Dozvěděli jsme se to právě až 30. dubna.



V praxi to znamená, že když se zaznamená poplach, musí ten, kdo bude mít zrovna pohotovost, tedy já, kolega nebo ten, co nás střídá, když jeden z nás není v práci, jinak má ale svou údržbářskou práci, vyrazit směr radnice, pustit policii dovnitř a společně zkontrolovat, že je vše v pořádku. A za to vše bereme deset procent z platu a stoprocentní příplatek, když máme výjezd.



Problém je, že zatímco Radek bydlí v Porubě a ten náš zástupce má auto, já bydlím v Nové Bělé, kam poslední autobus zavítá o půl jedenácté a první jeden přes týden ve čtyři ráno a o víkendu až v pět. Dojezdový čas máme stanovený na dvě hodiny, což stejně nejsem schopen splnit. Vedoucí nám řekli, že taxíky nám platit nebudou, a tak máme v nejhorším chodit pěšky. Takže když v noci mi na pohotovostní telefon zazvoní policie, že mám vyrazit k radnici, čeká mě čtyřiceti až pětačtyřiceti minutový pochod směrem na Dubinu a tam případně čekat nejvíc hodinu na tramvaj, neboť v noci to jezdí co hodinu. S půlhodinou do centra to tedy vypadá, že by policisté mohli čekat i více než dvě hodiny. Jedna kolegyně, která dříve pracovala u policie, říkala, že by rozhodně za takové čekání nadšení nebyli. V létě se to ještě dá, ale v zimě šlapat třeba v závějích sněhu či čekat v mrazu na zastávce hodinu…to mě doslova děsí. Pak se dopravovat zase cca dvě hodiny domů, až se vše na radnici vyřídí, popřípadě jít opět domů pěšky, tak dvě, tři hodiny spát a vyrazit na odpolední směnu. Pohotovost totiž bude mít pouze ten, který bude mít zrovna odpolední.



Peníze si klidně mohou nechat, o tohle rozhodně nestojím. Navíc o víkendech s pohotovostním telefonem v kapse pochopitelně nemůžu mít Markétku. Dnes jsem se domluvil s těmi dvěma kolegy a nevadí jim, kdyby tu pohotovost měli jen oni dva. Radek si může zjistit tramvaj a nemusí tak čekat na zastávce dlouho, ale mě buď autobus musí navazovat na tramvaj anebo v noci nejede a já musím pěšky. Snad to nadřízení schválí.



Vlastně jsem díky tomu ani neabsolvoval bratrovu rozlučku se svobodou. A jak jsem dostal naznačeno, asi to tak osud chtěl a je to tak správně. Nejlepší bratrův kamarád je zároveň bratrem mého nejlepšího kamaráda Kuby. Byli jsme spolu na pivě a dostal od svého bratra o půlnoci, tedy v největším zápřahu rozlučky esemesku, že je rád, že má právě takového bratra. Dovedu si tedy představit, že můj bratr asi propíral mě před svými kamarády a to jaký jsem a co jsem zač. Nejspíš se za mě stydí. Možná mě spíše nesnáší. Jeho kamarád Petr má bratra vysokoškoláka, právě pracuje v Praze v renomované firmě na kvalifikované pozici, nemá dluhy, naopak si bude kupovat byt se svou přítelkyní, se kterou se plánují vzít. A co má on? Můj bratr má jen zadluženého bratříčka, který dělá obyčejného vrátného, bez vysoké školy, bez perspektivy a samozřejmě, stejně jako mým rodičům, mu na výsost vadí, že jsem si přisvojil dítě, které mi nepatří. Mimo to se na pořádnou holku stejně podle něho i našich na nic moc nezmůžu. Prozřel jsem. Ne, nedával se se mnou dohromady kvůli tomu, že k tomu dospěl rozumem. Ale pouze proto, že si to k padesátým narozeninám přála máti a on jako hodný syn se jí rozhodl toto přání splnit. Alespoň jsem prozřel.



Mimo to tento víkend pohotovost držím a stejně i celý tento týden. Ve středu jsem si Markétku chtěl vzít, ale má být škaredé počasí, tak bysme stejně seděli celou dobu doma, takže jsem to raději odvolal. Ale když už se najde víkend, kdy ji nemám, tak mi začne hrozně chybět. Do dalšího víkendu se to hrozně táhne.



Vytáčí mě to, ale nemůžu se za boha zbavit hemeroidů. Už jsem vyzkoušel i ten přípravek z reklamy, ale vůbec to nepomáhá. Teď jsem si alespoň zjistil, jakou stravu při hemeroidech jíst. Používám vlhčené ubrousky, ale nemoc stále neustupuje. A co hůř, dokonce se mi objevila krev ve stolici. Napsal jsem si ještě pár přípravků, které jsou údajně na tohle dobré, tak snad pomůžou.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

nova6.6.2018
 

Ahoj Franta,

tvoje riadky citam so zaujmom. Paci sa mi na tvojich pismenkach, ze si taky opravdovy, ze opisujes svoje skutocne pocity. Ale rozmyslam nad tym kolko ludi zije podobny zivot akoy ty, len to takto nedaju na papier. Prajem ti, aby si nasiel radost v zivote, nech najdes to , ze si cenny a vzacny. Ja viem, ze pre niekoho su to len slova, ale viem aj to, ze ja vo svojom srdci viem, ze existuje niekto komu na tebe zalezi.

Franta Neznáný7.6.2018
 

Děkuji vám oběma za reakce. Píšu to také proto, že v podobných situacích nebo myšlenkách se mohou ocitnout další. Třeba jim mé řádky také pomohou. Každopádně děkuji

nova4.7.2018
 

hmmmm, ak je toto naozaj tvoj zivot a naozaj pises svoje pocity, prihody....tak rozmyslam, ked mas tak rad deti, preco sa nevrhnes na nejaku dobrovolnicku cinnost. Mozno praca s detmi v detskych domovoch, mozno program v nemocnici ....takto bezcielne hladat ako vyplnit den musi byt velmi frustrujuce.

Michal Vlas27.8.2017
 

Jestli je to o tvém skutečném životě a pokud je pravda, co píšeš, tak je tu slovo: lítost. Nemám právo radit, protože takovou situaci neznám, ale radím, nenech si srát na hlavu, stůj si za svým, protože nikdo nemá právo ti řídit život, nebo tebou opovrhovat. Ignoruj je. Žij tak, jak chceš. A o tu malou, i když není tvoje; pečuj o ní, ať má budoucnost, ať něčeho dosáhnout. Nenech ostatní zkazit i její život. Nevím jak to chodí, nemám právo radit, ale tvá volba je jen a jen tvoje.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Franta Neznámý

O mně

Jsem obyčejné člověk, který se rozhodl psát deník a pak i zveřejnit, protože někdo má možné stejné starosti a rád se o ně podělí, nebo...kdo ví

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •