IKAR CZIKAR CZ

Hakysáky od Juráška (Veronika Jansová)23.1.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1056, Komentáře 0

 

24. I éčka se stydí

           Na obědě je šílená fronta, Viktorce stačí jen ji zahlédnout a je hrozně ráda, že do ní dneska nemusí, že si vzal taťka volno a uvaří svoji specialitu, bramborovou kaši a párky.



            Rychle ukázat paní vychovatelce družináček, rychle vklouznout do bot, rychle… co ji to vlastně nutí pospíchat? Aha, možná to, že Verča už bude doma, že na ni s tátou čekají. Přistihne se, že je moc ráda, že dneska nepřijde do prázdného bytu.



            „Viky,“ ozve se jí najednou za zády.



            Ohlédne se.



            Stojí tam Miško, bez hnutí, jako solnej sloup.



            „Díky za hakysák. Je bezvadnej.“



            Týbrďo, on se snad stydí! On, úplně jasný extravert, vykřikuje si v klidu před celou třídou a najednou se mu potí ruce, když má promluvit na jednu Viktorku.



            „Já pro tebe taky něco mám.“



            Krabička je malá, Viky ji rozevírá rozřesenými prsty – nevyskočí na mě třeba pavouk, že ne?



            Na dně leží stočený řetízek s přívěskem ve tvaru čtyřlístku.



            „Máma říkala, že ti přinese štěstí.“



            Něco tomu ale ještě chybí, nějaké vysvětlení, čtyřlístky jsou krásné a štěstí určitě nosí, ale jen tak na potkání se holkám v družinových šatnách nerozdávají.



            „Já vím, žes to byla ty, ten svědek.“



            Viktorka teď už vůbec nic nechápe.



            „Když mi kluci vzali ten tenisák, všimnul jsem si, jak ses schovala. A pak, když se rozbila vitrína, jsi proklouzla kolem a zmizela v chodbě. Víš, já jsem myslel, že nechceš nic říct, protože mě nesnášíš. A hrozně jsem se zlobil, dokonce jsem ti chvíli chtěl i namlátit.“



            „A teď už mi namlátit nechceš?“



            „Já jsem si říkal, že mi asi nechceš pomoct, protože tě pořád tak zlobím. Já bych asi taky nepomohl někomu, kdo je na mě furt zlej.“



             Chvíli oba jenom tak stojí a nic neříkají.



            „Miško, já jsem se jenom bála.“



            „No, to už teďka taky vím. Mamka právě říká, že jsi musela být nakonec hrozně moc odvážná, když jsi šla za panem ředitelem a všecko jsi mu to pověděla.“



            Viky ho neopravuje, nemusí přece vědět úplně všechno, kroužkovou paní učitelku si nechá jako svoje tajemství.



            „Připneš mi ho?“



            Miškovi se trochu klepou ruce, a tak mu dost trvá, než maličký kroužek správně zapadne do dírky.



            „Michale, jdeš?“ ozve se jim najednou za zády.



            Miško polekaně uskočí: „Pitomče, jsem chtěl Wikipédii podkosit nohy a ty mě takhle prozradíš!“



            Viktorka zachytí jeho pohled – holka, ani slovo, proboha!



            A v tu chvíli ví, že nikdy nikomu nepoví, co Michal skutečně dělal za jejími zády.



            A taky ví, že ty nohy jí už nikdy nepodkosí.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Veronika Jansová

PB010145.JPG
O mně

Odmalička jsem utíkala ze skutečného světa do příběhů. Nadšeně jsem je poslouchala, později četla, ještě později sama vymýšlela a vyprávěla ostatním.

V roce 2006 vydalo nakladatelství Petra můj román Střípky odvahy. O rok později mi tamtéž vyšel román Už nejsem hodná holka.

Po malé tvůrčí pauze vyplněné zejména studiem se vracím
s novelou Čas Kaštánků, s povídkami a básničkami.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •