IKAR CZIKAR CZ

Hakysáky od Juráška (Veronika Jansová)23.1.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 1267, Komentáře 0

 

17. Jenomže co s tím

             Vyruší je paní uklízečka, co přišla setřít podlahu.



            „Mohla byste za čtvrt hodinky? Musíme tu ještě něco dořešit.“



            Koště a hadr se přesouvají do vedlejší třídy.



            „Jak víte, jak to mají ti lidé na í? Vy taková přece být nemůžete, když jste paní učitelka,“ vyzvídá Viktorka, protože tohle téma ji opravdu zaujalo. Je jedna věc umět něco pojmenovat, ale úplně jiná dokázat s tím taky v životě zacházet.



            „Ale to víš, že jsem taky ten člověk na í. Taky mi není dobře ve velké skupině lidí, ale na děti se to naštěstí nevztahuje. Mezi dětmi se cítím naopak moc fajn.“



            „A mezi dospělými tedy ne?“



            „Tam už je to trochu složitější. Zkusím ti to vysvětlit na takovém příkladu. Občas si s učiteli uděláme mejdan. Třeba před Vánoci jdeme společně na večeři. Sedíme u velikých stolů, a když někdo něco vypráví, většinou docela křičí, aby ho slyšel celý ten stůl. A já tam sedím a jsem unavená už jenom z toho poslouchání. Neumím si představit, že bych i já něco vyprávěla.“



            Viky kýve, to zná.



            „Jenomže pak někteří musí domů a najednou se stane, že sedíme spolu jenom malá skupinka. Povídám si se dvěma, třemi lidmi. Nemusíme křičet, slyšíme se docela pohodlně. A já už nejsem unavená a ani se mi moc nechce domů. Často ani úplně nezáleží na tom, jak moc se zrovna s těmito lidmi kamarádím. Povídám si ráda s kýmkoli. Jenom jich nesmí být najednou moc.“



            Viky si vzpomene na Járu, jak spolu hráli karty, jenom oni dva. A potom na večerní povídání s Verunkou, už v postelích, než je mamka zažene spát. Taky na špitání s Pájou. Vždyť na tyhle chvíle se vždycky tak těší!



            „Mamka a ségra říkaj, že jsem strašně nepřátelská, že se s nikým nechci kamarádit. Ale já chci, jenom to někdy neumím.“



            „Já vím. I vztahy se člověk musí naučit, stejně jako třeba násobilku. Někomu to jde rychleji, někomu pomaleji. Ale podstatné je nelámat nic přes koleno. Uvědomit si svoje možnosti a nezlobit se na sebe, když něco trošku drhne.“



            Panečku, takových věcí k přemýšlení!



            „Jenomže násobilku nás paní učitelka učí. A když mi nejde, mamka nebo taťka ji se mnou procvičují. Když třeba zapomenu, kolik je tři krát pět, můžu se zeptat a každý mi to řekne. Ale když najednou nevím, co ve třídě říct, nikdo mi neporadí.“



            „On na to taky neexistuje žádný návod, žádné dobře a špatně. Postupně zjistíš, co říct, když chceš druhého třeba potěšit nebo naopak naštvat, ale nikdo ti nikdy neporadí, kterou z těch věcí máš zrovna udělat. To už bude vždycky záležet na tobě.“



            „Když to je všecko tak hrozně složité…“



            „Ale není. Jenom na sebe nesmíš být přísná. Teď, když už víš, že jsi ten člověk na í, to pro tebe bude třeba zase o trošku snazší. A když si o tom všem budeš chtít zase popovídat, tak prostě kdykoli odpoledne zaťukáš na dveře jako dneska. Platí?“



            No jo, platí to, tohle se slibuje snadno.



            „Páni, já už jsem měla být dávno zpátky v družině, nejspíš mě tam už hledaj,“ zabloudí Viktorčin pohled náhodou na hodiny vedle tabule.



            „No tak upaluj.“



            Viky po chodbě poskakuje, chudák Jurášek se natřásá, ten toho dneska zažil.



            V družině nic, většina čtvrťáků pořád nalepená u obrazovek, jen pár zájemců vyrábí s paní vychovatelkou z toaleťákových ruliček sněhuláčky. Důležité věci se většinou dějí nenápadně.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Veronika Jansová

PB010145.JPG
O mně

Odmalička jsem utíkala ze skutečného světa do příběhů. Nadšeně jsem je poslouchala, později četla, ještě později sama vymýšlela a vyprávěla ostatním.

V roce 2006 vydalo nakladatelství Petra můj román Střípky odvahy. O rok později mi tamtéž vyšel román Už nejsem hodná holka.

Po malé tvůrčí pauze vyplněné zejména studiem se vracím
s novelou Čas Kaštánků, s povídkami a básničkami.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •