IKAR CZIKAR CZ

Hakysáky od Juráška (Veronika Jansová)23.1.2019
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 477, Komentáře 0

 

13. Starost nejde vypotit

           Viky spí. Určitě nejmíň dvě hodiny, než ji mamka vzbudí zaťukáním na dveře a obědem.



            Polévka příjemně voní, i když je z pytlíku.



            „Mělas jíst ve škole, pomalu nic doma nemám a samotnou tě tu nenechám. Ale už jsem napsala nákup tátovi, přijde dneska dřív,“ krčí mamka omluvně rameny. Viktorce to nevadí, Viktorce kuřecí vývar chutná. Mrkvové kostičky sympaticky křoupou. A rohlík, co přikusuje, je sice včerejší, ale celkem se dá.



            „Asi jsi nastydla na tom dešti,“ má mamka hned jasno, ostatně jako vždycky. „Na, spolkni paralen, vypotíš se.“



            „Mami, já jsem trošku nešťastná,“ zkusí to Viky, protože dobře ví, že její starosti se vypotit nedaj.



            „Ale prosímtě, proč bys byla nešťastná, paralen zabere, ještě trochu se vyspíš a bude dobře. Navíc je pátek, přes víkend to vykurýrujem určitě, v pondělí budeš jako rybička.“



            Ne, s mamkou se mluvit fakt nedá, už běhá po pokojíčku, skládá tričko, co ze sebe Viktorka před chvílí stáhla, rovná hromádku papírů na stole – a hlavně vůbec, ale vůbec neposlouchá.



            „Nebo jsi chtěla něco podnikat? O tom víkendu? To tě trápí?“



            „Ne, mami. Víš, já jsem včera ve škole něco měla říct a neřekla. Já jsem se bála.“



            „No tak to řekneš v pondělí. Kdyby měl člověk dělat vědu z každé maličkosti…“



            Asi to mamce v hlavě ale stejně šrotuje, protože jen co dorazí taťka, za Viktorkou ho posílá.



            „Princezno naše solimánská, ty máš prý nějaké starosti, myslí si maminka.“



            Princezna solimánská byla Zubejda, ta, co chřadla, protože k ní nemohlo sluníčko, ale drvoštěp pokácel stromy a jí se hned udělalo líp. My za okny stromy přece nemáme, a i kdyby, nikdo by je kvůli mně nepřišel kácet.



            „Měla jsem něco říct a bála jsem se.“



            „Něco důležitého?“



            „Jo. Miško dostal důtku, protože rozbil vitrínu. Ale já jsem viděla, že nerozbil. Byli to jiní kluci.“



            „Takže jsi byla svědek a bála ses vypovídat?“



            Viky kýve, díky bohu za tatínka, který všecko pochopí.



            „No jo, Viktorko, ale to takhle nemůžeme nechat. Vždyť ten kluk byl potrestaný kvůli tvé zbabělosti.“



            Hm, Viky to ví, ale od táty to zní nějak děsivěji.



            „V pondělí zajdeš za paní učitelkou. Měl bych jít s tebou?“



            Vrtí hlavou, proboha, jenom to ne. Mluvit před dvěma dospěláky. A hlavně teď už nepůjde jenom o to, co viděla. Teď bude muset taky vysvětlit, proč to neřekla dřív.



            Tati, ty ses nikdy nebál? Ani trošičku? Zase se to rozléhá jenom ve Viktorčině hlavě. Jasně, že se táta nebál. Je to chlap jako hora. Co Viktorka pamatuje, vždycky udělal všechno správně.



            Mohl by mít aspoň nějaký fígl. Viktorku najednou přemáhá lítost, že se ho nedokáže zeptat, milovaný tatínek a já se ho bojím, jako toho zeusovského ředitele.



            „No ještě mi tady breč. Jako by se ti něco stalo. No tak, jak se teda domluvíme? Zajdeš za tou paní učitelkou?“



            Viky kýve, kýve ostošest, jenom aby táta už odešel a nechal ji samotnou.                        



            Verunka k ní nesmí, aby se nenakazila. Mamka pracuje, dohání, co nestihla dopoledne. Stavuje se až večer s dalším paralenem. Spolknout, vypotit, znáš to. Viky míří ke skříni, kde je zamčený Jurášek. Boří tvářičku do hřívy, co na tom, že není opravdická, ano, zajdu v pondělí za paní učitelkou, a ty, Jurášku, půjdeš se mnou jako talisman.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Veronika Jansová

PB010145.JPG
O mně

Odmalička jsem utíkala ze skutečného světa do příběhů. Nadšeně jsem je poslouchala, později četla, ještě později sama vymýšlela a vyprávěla ostatním.

V roce 2006 vydalo nakladatelství Petra můj román Střípky odvahy. O rok později mi tamtéž vyšel román Už nejsem hodná holka.

Po malé tvůrčí pauze vyplněné zejména studiem se vracím
s novelou Čas Kaštánků, s povídkami a básničkami.

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •