IKAR CZIKAR CZ

Deník (Franta Neznámý)15.8.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 11948, Komentáře 4

 

11. 6. 2019

Včera jsem se sešel s Kubou, který přijel z Prahy. Původně se mělo jednat jen o pivko a pokec. Zúčastnil se i Michal. Jenže se to opět nějak zvrhlo a polovinu programu si nepamatuju. Jen vím, že jsme obráželi nějaké kluby a diskotéky a údajně jsme byli i na Stodolní, což nevím ale vůbec.



Bohužel mi bylo v sobotu dost špatně a tak jsem zrušil program s Markétkou, což Kačenu dost naštvalo. Omluvil jsem se jí, ale říkal jsem, že v neděli si malou už určitě vezmu. Nic to ale nebylo platné, na truc mi zrušila i neděli, takže jsem ji neviděl o víkendu ani jednou, i když jsem ji měl mít oba dny.



Chápu, že má právo být naštvaná, protože údajně měla svůj program, který s Markétkou nepočítal, ale mně víc vadí, že mi dělá naschvály. Když to zrušíš ty, tak já taky, to je dost dětinské.



Následující týden jsme měli na radnici vernisáž a o víkendu muzejní noc. A taky jsem prožil trhání zubů. Osmičky mám tak už všechny pryč. Samotné trhání nebolelo, i když tu spodní osmičku zubař nebyl schopen dostat ven. Zapíral se o křeslo, mlátil mi do něj dlátem s kladívkem, vrtal o sto šest a docela se zapotil – a nebylo to počasím, neboť v ten den pršelo, ale nakonec ho vytrhl. Od osmiček mám tak definitivně pokoj. Dal mi nějaké antibiotika a léky na bolest. Původně jsem si myslel, že si obojí vyzvednu, až mě budou zuby po zákroku bolet, což se stalo hned následující den, ale bylo mi okolím vysvětleno, že antibiotika se musí brát, ať mě to bolí nebo ne, protože to je prevence zánětu. Po týdnu pak zuby bolet přestaly, ale nebyla naštěstí nějaká hrozná úporná bolest.



V sobotu jsem si konečně zase vyzvedl malou. A byla opět o něco roztomilejší než kdy jindy, pokud to ještě jde. Na úvod sice plakala, ale to bylo do jisté míry tím, že vstávala s Kačenou už v šest ráno, v sedm jsem si ji vyzvedával, a tak byla trochu protivná, ale velmi rychle to přešlo.



Na chvíli jsme šli ještě ke mně a dopoledne jsme jeli k babce. Měl jsem v plánu tam strávit odpoledne a jet rovnou na muzejní noc, protože se v rámci ní otevřela i naše radnice a protože bylo připraveno i pár akcí, které by malou mohli zajímat. Malá se po obědě ještě u babky vyspala, ale pak začalo peklo. Babka trvala na tom, že když se venku zatáhlo, tak i když je dvacet pět stupňů, že malá dostane zápal plic, když bude jen v krátkém rukávu, že jí bude zima a pořád tak dokola. Po hodině, kdy to opakovala pořád dokola, střídavě mi chtěla volat taxík, aby mě zavezl domů s malou a střídavě volala máti, zda nás neodvezou autem, jsem se definitivně rozčílil a vzal to šupem pryč. Už jsem nemohl poslouchat, že kvůli mně bude malá nemocná a bude mít zápal plic.



Jenže tím pádem jsme měli moc času do doby, než se začal odvíjet první program v rámci muzejní noci. A protože mě babka tak vydeptala, tak jsem zajel na Dubinu do Alberta, kde je i Pepco a Kik a řekl si, že se porozhlédnu po nějakém oblečení pro malou. Svetr a legíny. Měla na sobě růžovou sukýnku, tak jsem jí koupil růžový svetr do poloviny zad, jen tak na ramena a následně i legíny. Fakt jí to sedlo.



U nás na radnici se malá líbila jak šéfové, tak tajemnici i dalším. Poté, co se přestala stydět a otrkala se, říkala všem „ahoj“ a každý mi říkal, že je úžasně roztomilá a ptali se, zda je pořád tak hodná. Jistě, že je. Je neskutečně hodná. A pochválili mi i výběr nového oblečení. Dohromady stálo necelé dvě stovky. Nečekal jsem, že je to tak levné, takže odteď jí každý měsíc koupím něco a postupně si udělám zásoby vlastního oblečení, aby malá nemusela dostávat od Kačeny žádné sebou. Večer ještě řádila dlouho, ale kolem desáté usnula jako pařez, ani pohádku jsme nestačili dočíst do konce.



V neděli jsme šli nejprve k máti na oběd. Měli jsme v programu jít na bazén, ale máti z ženských důvodů nemohla, takže jsme to opět odložili. A to malé už sehnala takový ten kruh s otvory pro nohy, což by se Markétce mohlo líbit, protože tuším, že je to s hlavou nějakého zvířátka, přesně už to nevím, ale mám pocit, že žirafy. Místo toho jsme šli na slavnosti Jihu. Zpočátku byla nadšená. Dostala balónek a líbilo se jí všechno okolo. Ptal jsem se jí, jestli chce na kolotoč. Samozřejmě chtěla. Hlavně na koníka. Ještě, že jsem jí místo toho posadil do auta. Jakmile zazněla siréna, malá zvážněla. Když se rozjel, začala plakat a chtěla mermomocí pryč. Pak vstávala a už se drala ven. Naštěstí k ní kolotočář přiskočil a chytil ji a pak mi řekl, abych si k ní stoupl. Když jsem byl vedle ní, tak tu jízdu vydržela, ale tohle asi ještě není pro ni.



Pak se jí líbili koníci. Pořád říká „koník, koník“, ale na to jsem jí radši nedal. Sice na poníkovi taky jela, ale tihle byli už podstatně větší a obezřetnost mi velela si vzpomenout na událost s kolotočem. Bohužel se pak začalo projevovat, že po obědě nespala. Byla protivná a nic se jí nelíbilo. Na chvíli jsme ji uchlácholili kloboučkem, který si sama vybrala a který jsem jí koupil. Byla docela vítr, takže když jí uletěl, tak opakovala „klobouček, klobouček“, takže si ho docela oblíbila.



Nezaujal ani Hopsalín. Jediné, co se jí z jeho vystoupení líbilo, byla zebra, respektive chlápek v jejím převleku, a pak velké bubliny, které tam vyvářel. Ale to už mi máti nabídla, že půjdeme k ní a malá se vyspí. Můj záměr že ji vezmu ještě do Poruby na Cirkulum tak padl. Ale malá umí vždy plány měnit. Samozřejmě byla dost unavená, tak jsem ji nesl. Do minuty mi usnula na rameni a spala až do doby než jsme přišli k našim. Držela se mě jako klíště. Myslel jsem, že ji až domů nedonesu, přece jen je to půlhodina chůze, ale nakonec to bylo v pohodě.



Probudil ji až pes, který štěkal, sotva se zasunul klíč do zámku. A to už spát nechtěla. A tak řádila s máti a my se s tátou dívali na tenis, na finále French Open. Samozřejmě nejsem sobec a nelida. Kdyby to bylo možné, odvezl bych malou domů dřív, ale Kačena mi striktně nařídila, že dřív jak v půl osmé nesmím přijet. Pak mi ještě volala, tak jsem jí řekl, jaká je situace a povolila, že můžu přijet už v sedm, ale nepřevezme si ji ona, ale její přítel. A protože jsme měli ještě hodinu času, když jsme odjeli od našich. Tak jsme vlezli na hřiště a tam malá zase řádila a houpala se a klouzala o sto šest.



Za víkend mě ale potěšila nejvíc jedna věc. Markétka mi říká „tatínku“. Někdy řekne i „tati“, docela to střídá, ale je to poprvé, co mi tak řekla a říká. A pak je třeba zmínit ještě jednu věc. Markétka se občas splete a říká i mě, nebo i mojí máti „mami“. A tak se máti rozhodla, že jí Markétka musí nějak říkat. A začala jí učit, že ona je babička a otec je dědeček. Docela šok poté, co prohlásila, že malá není naše, takže ona nikdy nebude babička a nechce, aby se jí tak říkalo. Na té svatbě se muselo něco stát. Tak to vypadá, že se celá řada věcí začíná dávat do pořádku. Konečně.


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

nova6.6.2018
 

Ahoj Franta,

tvoje riadky citam so zaujmom. Paci sa mi na tvojich pismenkach, ze si taky opravdovy, ze opisujes svoje skutocne pocity. Ale rozmyslam nad tym kolko ludi zije podobny zivot akoy ty, len to takto nedaju na papier. Prajem ti, aby si nasiel radost v zivote, nech najdes to , ze si cenny a vzacny. Ja viem, ze pre niekoho su to len slova, ale viem aj to, ze ja vo svojom srdci viem, ze existuje niekto komu na tebe zalezi.

Franta Neznáný7.6.2018
 

Děkuji vám oběma za reakce. Píšu to také proto, že v podobných situacích nebo myšlenkách se mohou ocitnout další. Třeba jim mé řádky také pomohou. Každopádně děkuji

nova4.7.2018
 

hmmmm, ak je toto naozaj tvoj zivot a naozaj pises svoje pocity, prihody....tak rozmyslam, ked mas tak rad deti, preco sa nevrhnes na nejaku dobrovolnicku cinnost. Mozno praca s detmi v detskych domovoch, mozno program v nemocnici ....takto bezcielne hladat ako vyplnit den musi byt velmi frustrujuce.

Michal Vlas27.8.2017
 

Jestli je to o tvém skutečném životě a pokud je pravda, co píšeš, tak je tu slovo: lítost. Nemám právo radit, protože takovou situaci neznám, ale radím, nenech si srát na hlavu, stůj si za svým, protože nikdo nemá právo ti řídit život, nebo tebou opovrhovat. Ignoruj je. Žij tak, jak chceš. A o tu malou, i když není tvoje; pečuj o ní, ať má budoucnost, ať něčeho dosáhnout. Nenech ostatní zkazit i její život. Nevím jak to chodí, nemám právo radit, ale tvá volba je jen a jen tvoje.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Franta Neznámý

O mně

Jsem obyčejné člověk, který se rozhodl psát deník a pak i zveřejnit, protože někdo má možné stejné starosti a rád se o ně podělí, nebo...kdo ví

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •