IKAR CZIKAR CZ

Deník (Franta Neznámý)15.8.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 12849, Komentáře 4

 

10. 8. 2019

Milá Markétko,



dnes jsou to přesně dva roky od chvíle, kdy jsem si začal psát deník. Abys pochopila správně jeho funkci, pokusím se ti jej dnes osvětlit.



První důvod, proč jsem jej začal psát, byl naprosto spontánní. Chtěl jsem se vypsat z toho, co jsem nemohl nikomu říct. Nemohl jednak proto, že to stejně nikoho nezajímalo a pak také proto, že by všichni dokola stále opakovali, že jsem udělal chybu a nechtěli mě pochopit. Možná se o to ani nesnažili, ale nechci nikomu zbytečně křivdit.



Druhý, protože jsem doufal, že si budeš moct jednou – třeba?, přečíst, kdo je vlastně tvůj otec. Ne ten biologický, ale ten, který si tě přijal za vlastního. Je možné, že nebudeš chtít si deník přečíst nikdy, kdo ví, ale pokud ano, bylo by to fajn. Určitě toho o mně hodně uslyšíš, hodně poznáš sama – doufám, a část se dočteš zde. Pochopitelně, že i já, a ne vždy záměrně mohu uvádět pouze pohled na dané věci takový, jaký jsem v té době, kdy jsem to psal mě, ten se mohl změnit, anebo ten pohled nebyl nikdy správný. Je zkrátka třeba, aby sis obrázek udělala sama.



Nebyl jsem vždycky dobrý člověk, který by konal jen dobro. Měl jsem a mám za sebou i hříchy. Nechci zase, aby to celé působilo opačným dojmem, tedy, že své síly přeceňuji. Nikdy jsem neseděl za mřížemi, nevraždil jsem a neokradl skupinu důchodců na poznávacím zájezdu s cílem prodeje nádobí. Ale mám své jiné morální hříchy.



Chtěl jsem v první řadě, abys mohla nahlédnout tam, kam nemá přístup nikdo na světě. Ne, nikdo neví věci, o kterých se tu vypisuju, nikdo nenahlédl tak hluboko, jak ty můžeš. Nechci se vracet k věcem, které zde už byly stokrát zmíněny, jen to shrnu. Na počátku jsem netušil, že nejsi má biologická dcera. A i když se to pak všechno zamotalo tak, že mě rodina přesvědčila k tomu, abych podal žádost o zrušení otcovství, vnitřně jsem to nechtěl udělat, a proto jsem ji stáhl. Po celou dobu jsem všem opakoval, že testy otcovství musí jednoznačně prokázat, že jsi má dcera a nevěřil jsem jinému výsledku. Nechtěl jsem věřit. Nemohl jsem. Protože představa, že se tě najednou vzdám, byla…nevím, jaké slovo použít.



Půl roku jsem k tobě vstával, když jsi zaplakala, půl roku jsem tě nosil v noci po pokoji a byly to nejkrásnější chvíle mého života. Ty ses dívala do tmy, ve které jsi nemohla nic vidět, ale přesto ses chtěla dívat jedním určitým směrem a ne jinam. A klidně jsi takhle vydržela i několik hodin a já vydržel i několik hodin tě takhle nosit. Vstával jsem k tobě, přebaloval tě, krmil. Byl jsi nádherné miminko a všichni nám to říkali.



Vsuvka: Víš, proč tohle mj. nemůžu nikomu říct? Protože tohle všechno říkají holky. Takhle se chlapi nerozněžňují a pravděpodobně by asi neměli, protože jinak si mě budou dobírat, že snad ani nejsem chlap.



Byla jsi úžasná, protože jsi zaplakala jen, když jsi měla hlad anebo jsi chtěla přebalit, jen jednou jsi proplakala celou noc, jinak nikdy. Neplakala jsi ani kvůli zoubkům, přestože jiní rodiče „se chlubí“ tím, jak trpěli celou noc, když jejich dítě propláče celé dny, protože rostou. Ty ani náhodou.



Byla jsi zlatá a to ti vydrželo dodnes. Ostatně, když ses narodila, museli tě lehce poplácat po zadku, aby věděli, že vůbec žiješ. Neplakala jsi ani pak. Byla jsi naprosto klidná a tichá a i po tom poplácání jsi jen zamňoukala jako kočka a byl zase klid. Když jsem tě viděl poprvé, byly už sestry pryč a já ti dal svůj malíček do tvé titěrné dlaně. A ty jsi ho stiskla a držela. Na to nikdy nezapomenu.



A ano, dodnes ti vydrželo to, že jsi strašně hodná a vůbec nezlobíš. Možná to říkají všichni rodiče o svých dětech, ale koho se zeptáš, ten ti to potvrdí. Tobě nevadí, když si cizí dítě vezme tvé hračky, klidně je půjčíš, i když ti je sebere přímo z rukou. Pěkně o všechno prosíš a děkuješ a to jsou ti dva a půl roku. Nerozčiluješ se, v obchodech nepochtíváš a když řeknu, že ti něco nekoupím, nezačneš hystericky plakat. Ne, jistě, že nejsi ideální dokonalé dítě. Nebudu tohle o tobě tvrdit, teď už začínáš mít trošičku nějaké roupy a taky neříkám, že ti to vydrží navždy, ale teď jsi tak hodná, jak hodné jen dítě může být. Ať jde o jakékoli situace a cokoli, ty prostě nekřičíš, nerozčiluješ se, neuzurpuješ si nic ani si netrváš na svém. Vždy naprosto poslechneš a jsi v tomhle směru úžasné dítě.



Jsi hrozně roztomilá holčička a opět by to potvrdilo moc lidí kolem mě. Pořád se usmíváš, pláčeš jen zcela výjimečně. Máváš na lidi, kteří jsou ti sympatičtí, i v tramvaji či na ulici, a loučíš se s nimi. Usmíváš se na ně a nabízíš jim své hračky. Po ránu mi věnuješ nejkrásnější úsměv, který mi kdy kdo dává. Necháváš se hladit do doby, než usneš a musím ti říkat: malá, malá. Ale mně to nevadí. Sníš všechno, co ti dám na talíř a nejsi vybíravá co jíst a nejíst, jen občas jíš málo. Tobě se člověk zavděčí i maličkostí, drobností a nemusíš mít nutně všechno, a taky nepotřebuješ ty nejdražší hračky.



Kéž by ti to všechno vydrželo. A to všechno nepíšu proto, abych sám sebe přesvědčil o tvé dokonalosti. Ale abych ti dokázal, že nikdy, ale opravdu nikdy jsem neměl ani možnost toho, abych litoval svého rozhodnutí být tvým otcem. A nikdy toho litovat nebudu, tím už jsem si jistá, i kdyby ses změnila. Protože tyhle dva roky mi z paměti nikdo nevymaže – a já věřím, že k nim přidáme ještě další úžasné roky.



Jenže tohle všechno jsou drobnosti ve srovnání s tím, že mě zároveň máš taky ráda. Říkáš mi tatínku, necháváš se ode mě nosit, a přestože to není výchovné, rád tě nosím, protože si pokládáš hlavu na mé rameno a říkáš, že budeš dělat hají. A když tě vracím, několikrát se se mnou vášnivě objímáš, vracíš se i desítky metrů daleko, abys mě objala. A v sobotu poprvé jsi při předání tvou matkou neplakala, ale jakmile jsi mě spatřila, běžela jsi ke mně a honem mi skočila kolem krku. No…tohle se nedá s ničím na světě srovnat.



Dva roky poté, co jsem si začal psát deník, přičemž až v průběhu měsíců jsem si uvědomil, že by mohl sloužit i tvým očím, jsem si uvědomil, že by měl být věnován především tobě. Jistě, i tak se tu můžu vypsat z věcí, které si nechávám z různých důvodů pro sebe, ale ty jsi to nejdůležitější. A tak od dnešního dne tě budu vždy napřímo oslovovat. Je určen tobě, píšu ho i pro tebe a třeba, snad, ho jednou budeš i číst. Takže od této chvíle jen pro tebe, má milovaná Markétko!


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

nova6.6.2018
 

Ahoj Franta,

tvoje riadky citam so zaujmom. Paci sa mi na tvojich pismenkach, ze si taky opravdovy, ze opisujes svoje skutocne pocity. Ale rozmyslam nad tym kolko ludi zije podobny zivot akoy ty, len to takto nedaju na papier. Prajem ti, aby si nasiel radost v zivote, nech najdes to , ze si cenny a vzacny. Ja viem, ze pre niekoho su to len slova, ale viem aj to, ze ja vo svojom srdci viem, ze existuje niekto komu na tebe zalezi.

Franta Neznáný7.6.2018
 

Děkuji vám oběma za reakce. Píšu to také proto, že v podobných situacích nebo myšlenkách se mohou ocitnout další. Třeba jim mé řádky také pomohou. Každopádně děkuji

nova4.7.2018
 

hmmmm, ak je toto naozaj tvoj zivot a naozaj pises svoje pocity, prihody....tak rozmyslam, ked mas tak rad deti, preco sa nevrhnes na nejaku dobrovolnicku cinnost. Mozno praca s detmi v detskych domovoch, mozno program v nemocnici ....takto bezcielne hladat ako vyplnit den musi byt velmi frustrujuce.

Michal Vlas27.8.2017
 

Jestli je to o tvém skutečném životě a pokud je pravda, co píšeš, tak je tu slovo: lítost. Nemám právo radit, protože takovou situaci neznám, ale radím, nenech si srát na hlavu, stůj si za svým, protože nikdo nemá právo ti řídit život, nebo tebou opovrhovat. Ignoruj je. Žij tak, jak chceš. A o tu malou, i když není tvoje; pečuj o ní, ať má budoucnost, ať něčeho dosáhnout. Nenech ostatní zkazit i její život. Nevím jak to chodí, nemám právo radit, ale tvá volba je jen a jen tvoje.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Franta Neznámý

O mně

Jsem obyčejné člověk, který se rozhodl psát deník a pak i zveřejnit, protože někdo má možné stejné starosti a rád se o ně podělí, nebo...kdo ví

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •