IKAR CZIKAR CZ

Deník (Franta Neznámý)15.8.2017
 

0
 počet hodnocení: 0
přečtené 543, Komentáře 1

 

10.10. 2017

Den soudu. Od rána jsem nebyl nijak zvlášť nervózní a tenhle fakt mě znervózňoval vůbec nejvíc. Každopádně jsem krátce po jedenácté hodině vyjel z domu, abych byl u soudu včas. Konalo se to ve 12:45, ale já tam byl už ve čtvrt. A teprve tam na mě dolehla nervozita.



Sociální pracovnice dorazila v půl. Doufala, že se ještě budeme moci s Kateřinou dohodnout, ale Kateřina dorazila přesně na čas, aby se tam se mnou nemusela nijak zvlášť dlouho vybavovat. Když se jí paní ze sociálky ptala na to, zda se opravdu ještě netouží dohodnout, odmítla to.



Pak nás zavolali dovnitř. Nutno dodat, že přišla opět se svým otcem. Na soud o alimentech přišla také s ní. Uvedl se jako zmocněný zástupce či co. Ani náhodou jsem netušil, co všechno si sebou přinesou. I výtisky z emailů, které jsme si mezi sebou vyměňovali v průběhu měsíců. Začala vytahovat tu nejhorší špínu a ještě si k tomu přidala plno věcí, které nebyly pravdivé. Podle jejích slov jsem jí vyhrožoval, navštěvoval u ní doma, přitom dosud nevím kde s novým přítelem bydlí, zasílal jí výhružky emailem, chtěl jí sebrat kočárek a nechat odjet ji a malou jen tak na společné schůzce a dokonce to prý zavánělo až stalkingem. Ano, to všechno jsem měl dělat. Ona se prý bojí mi ji dát, že jednak se o ni nebudu umět postarat, protože péče o Markétku se znásobila a jednak vzhledem ke svému chování bych ji prý mohl unést nebo jí ublížit. Dále prý nevidí důvod, proč bych se měl s malou stýkat, když nejsem její biologický otec. Na otázku soudkyně, jak to má Kateřina promyšleno dále odpověděla, že až mě vyškrtnou z rodného listu, nechá místo otce prázdné. A možná časem se prý bude chtít zapsat její přítel. Soudkyně na to reagovala tak, že je nesmysl, aby tady byl někdo, kdo má zájem být v rodném listu a tím pádem tam zůstalo místo prázdné a že je velmi malá pravděpodobnost, že mě jen tak vyškrtnou a že by si tohle měla uvědomit.



Soud celkově trval asi hodinu a půl a z toho hodinu mluvila Kateřina nebo její otec. Pořád točili to samé, jen vždycky předvedli novou situaci. Že jsem ji urážel, že jsem agresivní, že pokud se se mnou sešla měla strach o své bezpečí a o Markétku, že bych ji mohl napadnout, že jsem stalker, že jí vyhrožuju a pořád dokola.



Čekal jsem, že se mě soudkyně zeptá, zda se k tomu chci vyjádřit, ale protože se mě neptala, tak jsem nic neříkal. Možná čekala, podobně jako to dělali oni, že sám vyjádřím touhu se k tomu vyjadřovat, ale to bychom tam byli až do večera. Doufal jsem, že sama chápe, že je to všechno když ne vylhané tak přehnané.



Zpočátku si Kateřina trvala na svém. Také přidala, že za těch pár měsíců jsem si k malé určitě nemohl vytvořit citový vztah, protože tak rychle se citový vztah nevytvoří a pak, že jsem se ani jednou za ty tři měsíce, co jsem Markétku neviděl neinformoval, jak se má a jak se jí daří. Výborný argument. Jak jsem se měl informovat, když mi nezvedala telefony a neodpovídala na esemesky? Ale soudkyni ráda s úsměvem řekla, že kdybych jí prý zavolal ohledně malé, vše by mi jistě ráda řekla.



Je úžasné, jakého sebeovládání je schopen člověk, když ví, že se musí ovládat. Všechno lži a nakydaný hnůj, ale musel jsem to poslouchat a nic jiného mi nezbylo.



Teprve pak se konečně soudkyně zeptala Kateřiny, zda si uvědomuje, jak se otec asi mohl cítit, když zjistil po takové době, že jeho dítě není jeho. Zda se do mě pokoušela alespoň na chvíli vcítit. Jak by se asi chovala či cítila ona, kdyby tohle zjistila, zkuste si to představit, apelovala na ni soudkyně. Kateřina odpověděla, že to samozřejmě chápe, ale stejně mé chování bylo nemístné. Soudkyně následně pro záznam uvedla, že chování otce, tedy mě, chápe a že jsem naopak prokázal velký charakter, když se chci starat o dítě, které není moje. A že zná mnohem horší způsoby toho, jak bych se mohl zachovat a jak na to reagovat.



Následně apelovala na to, abychom mysleli na malou a dohodli se. Ptala se, zda je možné tedy dojít k nějaké dohodě. Na to Kateřina vstala a řekla, že trvá na tom, že nejsem schopen se o malou starat a podle ní to neumím. Ještě bych podotknul, že se soudkyně hodně divila, když slyšela, že mi Kateřina malou dala, když jí byli dva měsíce a ještě víc, když jsem jí opravil, že to jsem sice malou u sebe taky měl, ale když jí byly tři týdny to bylo prvně. Dodal jsem, že je z toho snad vidět, že o malou jsem schopen se starat. Soudkyně pak navrhla, že pokud se nedohodneme, měli bychom zajít do nějaké poradny, kde jsou psychologové a kde se nás budou snažit dovézt k dohodě. Kateřina se tomu nejspíš chtěla vyhnout a tak přišla s vlastním návrhem, že mi teda malou půjčí, ale jen tak, že u toho někdo bude, aby si ověřila, že to s ní zvládnu. Nejlépe prý moje matka. Myslím, že to udělala schválně, protože dobře věděla, že moje matka řekla, že malou už nechce nikdy vidět, protože je pro ni Markétka cizí dítě. Což jsem taky řekl a soudkyně si povzdychla, že pak už neví, jak to zařídit. A pak ji napadlo, že bychom tedy mohli zajít do specializovaného zařízení pro opuštěné děti, kde Kateřina přijde i s malou a určená pracovnice pohlídá, abych se o malou dobře postaral. Mohl bych ji sice vidět jen tam, ale mělo by to Kateřinu uklidnit. Soudkyně dále navrhla, abych souhlasil s více návštěvami, pokud to k přesvědčení Kateřiny nebude stačit. Kateřina trvala jen na třech hodinách, i když se jí soudkyně ptala, jestli jí nepřipadá, že je to málo, když jednak jsem jí tři měsíce neviděl a jednak malé dítě může taky ty tři hodiny prospat, ale Kateřina na tom trvala a tak jsem se musel přizpůsobit a souhlasit s tím. Soudkyně tedy řekla, že ano, ale že v tom případě ji mám právo vidět ne dvakrát, ale třikrát za měsíc.



Pak se tedy ptala, zda takovýto návrh může zanést do spisu a zda s tím oba rodiče souhlasí. Samozřejmě jsem souhlasil, je to lepší než nic a snad jí do té doby nešibne v hlavě a nechá mě s ní pak na den či dva o samotě. Kateřina se podívala na otce. Čekala co on na to. Hrůza. Nejenže mnohokrát mluvil za ni, ale ještě jí psal na papír v průběhu, co má říkat. A ani teď nebyla schopná sama odpovědět. To už nevydržela ani sociální pracovnice a řekla, aby se rozhodla sama, že je matka.



Tak Kateřina souhlasila. Horší je to ovšem s prací. Vyměňovat směny teď půjde dost složitě. Jediné volno přes týden mám toho šestnáctého, takže doufám, že v tom zařízení bude mít ta pracovnice čas právě v ten den, aby se to nekomplikovalo.



Ať už bude spát či ne, konečně malou uvidím. Na chviličku, ale uvidím. Samozřejmě, že bych byl rád, kdyby zrovna nespinkala, či kdybych s ní mohl být sám, ale čekají mě tak jako tak těžké časy. Musím si koupit mixér, ten starý se pokazil a určitě ještě vaničku. Ale těším se na malou…no…jako malé dítě. Snad to vyjde a snad mě s ní Kateřina nechá časem i samotného.



Na závěr se ještě Kateřina zeptala, co bude s tím jejím návrhem na zrušení otcovství u mé osoby, zda to poběží jako samostatná žaloba. Soudkyně řekla, že ano, ale že by si měla Kateřina promyslet, zda to nestáhnout. Protože je evidentní, že se nějak dohodnout schopni budeme a protože s plánem, že nechá pole otce prázdné, když tady je někdo, kdo otcem být chce, asi neuspěje. Kateřina určitě nic nestáhne, na to ji znám dobře. Takže první bitvu jsem vyhrál, ale válka se vede dál. I když je momentálně konečně klid zbraní. 


hodnotit:
hodnotit
12345

 


Komentáře

Michal Vlas27.8.2017
 

Jestli je to o tvém skutečném životě a pokud je pravda, co píšeš, tak je tu slovo: lítost. Nemám právo radit, protože takovou situaci neznám, ale radím, nenech si srát na hlavu, stůj si za svým, protože nikdo nemá právo ti řídit život, nebo tebou opovrhovat. Ignoruj je. Žij tak, jak chceš. A o tu malou, i když není tvoje; pečuj o ní, ať má budoucnost, ať něčeho dosáhnout. Nenech ostatní zkazit i její život. Nevím jak to chodí, nemám právo radit, ale tvá volba je jen a jen tvoje.

Upozornění správce

Napište text v rámečku do pole pod ním. V případě, že nebude správně vyplněný, mail_to_by_send

sec



Návštěvník

 

Profil autora

Franta Neznámý

O mně

Jsem obyčejné člověk, který se rozhodl psát deník a pak i zveřejnit, protože někdo má možné stejné starosti a rád se o ně podělí, nebo...kdo ví

 

Všechna moje díla


Mediální partneři projektu:

 

  • AGENTURA MÁM TALENT SPOLUPRACUJE S TĚMITO NAKLADATELSTVÍMI: Albatros Media, Alpress, Amenius, Arkus, Baronet, Beta - Dobrovský, Brána, Carpe Diem, Dobrovský, Dokořán, Egmont, Epika, Epocha, Euromedia Group, EvitaPress (SK), Grada Publishing a.s., Hejkal, Host, JaS, Jota, Ikar (SK), Koruna (SK), agentura Krigl, Lekmoty, Mladá Fronta, Moba, Monument, Nakl. 65. pole, Nava, Paseka, Portál, Šulc - Švarc, Vašut, Viking, Vyšehrad


                    
  •  
  •  
  •